Časopis Myslivost

Od roku 1579, kdy Jeho Milost císař Rudolf II. udělil hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína, zde trvá i myslivecká tradice. Na lesních i polních pozemcích okolo hřebčína byla již v minulosti vykonávána myslivost, v současnosti je zde na výměře 1621 ha volná honitba, jejíž součástí je bažantnice Mošnice o rozloze 60 ha, udržovaná již více než století jako anglický park s hlavním důrazem na krajinotvornou funkci.

Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem je nejstarším takto rozsáhlým hřebčínem na světě. Známější bělouši jsou chováni přímo v Kladrubech nad Labem a neméně krásní vraníci ve Slatiňanech. S těmito vznešenými koňmi je však možno setkat se v mnoha dalších místech naší země a od roku 2005 jsou dokonce ve stálé službě na Švédském královském dvoře a u jízdní policie ve Švédsku. O významu zdejšího chovu vypovídá i skutečnost, že v roce 1995 byl starokladrubský kůň a v roce 2002 i hřebčín a kmenové stádo běloušů uznáni národní kulturní památkou.
My jsme se při naší návštěvě zaměřily především na myslivost a na to, co s ní může kladrubské koně spojovat. V hřebčíně nás nejprve vlídně přijala ředitelka Ing. Lenka Gotthardová, CSc., seznámila nás s jeho historií a současností, poté nás hřebčínem a přilehlou honitbou provedl vedoucí střediska lesa a myslivecký hospodář v jedné osobě, pan Radek Kasala.
Koně a myslivost se setkávají především při Hubertských jízdách a parforsních honech. Jednou z těchto tradičních událostí je i Hubertova jízda, odehrávající se koncem října, tedy před svátkem patrona myslivců, nejedná se však o hon, ale o terénní projížďku krajinou na koních, pro hosty v kočárech, zakončenou ukořistěním trofeje - liščí oháňky. Myslivosti bližší jsou zde pořádané parforsní hony, na které sem jezdí návštěvníci až z Anglie. Dnešní parforsní hon představuje skupina jezdců jdoucí za smečkou po umělé stopě zvěře, kterou zakládá stopař. Hon probíhá v terénu s přírodními překážkami. Na začátku se představí smečka, zpravidla Asbach Foxhounds, pán honu - jezdec s liščí oháňkou na rameni - a způsob, jakým se hon povede. Během honu se nesmí předjíždět, zejména smečku nelze předjet, aby nebyla rušena ve své práci. Na závěr se zatroubí halali, jezdci sesednou s koní a psi dostanou odměnu.

Vlastní myslivost probíhá v honitbě hřebčína, jenž zaujímá plochu 1621 ha, z této výměry tvoří 520 ha les, který patřil v historii vždy ke hřebčínu a je taktéž prohlášen kulturní památkou, náleží do kategorie lesů zvláštního určení, více se zde dbá na úpravu krajiny. V lesním porostu je kromě borovice a smrku i značné procento listnáčů - 35 % dub, dále jasan, javor a ostatní. Při vysázení kultury borovice se na jejím okraji nechají duby, cesty lemují dlouhé aleje starých stromů. Zbytek honební plochy jsou převážně polní pozemky. V honitbě se nachází samostatná bažantnice, z jedné strany lemovaná Labem, již více než sto let upravovaná do podoby anglického parku, jak dodává pan Kasala: Jednotlivé leče jsou vysazené jako remízky, střídají se vodoteče, louky, solitéry stoletých dubů, nejsou to běžné čtvercové bažantnice, ale různorodě členěný prostor, který umožňuje dělat leče komornější formou, což se i účastníkům honu více líbí. Dnes již není žádoucí, aby bylo na výřadu tisíc bažantů, obvykle míváme kolem dvou set, ale především se snažíme, aby hon byl pro všechny zúčastněné příjemně stráveným dnen.
V průběhu roku pořádáme čtyři hony, dva se prodávají, jeden je takzvaný ředitelský - pro potřeby hřebčína a poslední čtvrtý je pro zaměstnance, kteří se zde myslivosti věnují. Tyto hony plánujeme na konec listopadu až začátek prosince, termín se však může přizpůsobit, snažíme se vyhovět zájemcům. Samozřejmostí na honech jsou stálí trubači a povoz z koňmi na odvoz ulovené zvěře.
Na honech, které prodáváme, máme již některé stálé návštěvníky, ale rádi uvítáme i nové, kteří by se chtěli přijet podívat. Na jeden hon vychází dvanáct až patnáct střelců, je dobré když jde některý i v leči, a asi deset honců. Určitě je lepší, když přijede celá skupina, protože se myslivci mezi sebou znají, lépe si hon užijí a mají si na poslední leči víc co vyprávět. Součástí areálu je lovecká chata s možností ubytování a sálem pro třicet lidí, kde se tyto poslední leče konají. O bohaté občerstvení se postarají v podnikové kuchyni.

Dříve se v bažantnici Mošice odchovávali bažanti od vajíčka, vzhledem k velkým nárokům na pracovní síly se v poslední době přikročilo k nákupu šesti až osmitýdenních kuřat a jejich postupnému vypouštění do honitby. Historii bažantích odchovů přibližuje myslivecký hospodář následovně: V minulosti žádné vypouštění nebylo, pak se však zvyšovaly nároky na množství ulovené zvěře, takže se začínalo nejdříve s kvočnami, vypouštělo se jen pár kusů, pak se začalo s dodneška praktikovaným odchovem ve voliérách, ze kterých za rok vypustíme asi 1600 bažantů. Krmení v průběhu roku i v zimě obstarávají zaměstnanci, když je potřeba plné péče, je zaměstnán bažantník. Trošku se nám bažanti roztoulávají, slovitelnost se pohybuje kolem 40 %. Snažíme se po ukončení honů nechat otevřené voliéry a bažanti, kteří jsou na ně zvyklí, se do nich před zimou vrátí, na zimu se zavírají a pouští se v březnu před vlastním tokem. Tento způsob se nám osvědčil už po několik let, stavy bažantů ve volnosti se navýšily. Pro bažanty, kteří zůstanou ve volnosti, pravidelně doplňujeme zásypy.
Kromě bažantnice se myslivecky hospodaří i ve zbytku honitby. Normována je zde srnčí zvěř, minimální stav je 27 kusů, maximální 94. Každoročně se loví 12 srnců v první, šest ve druhé a šest ve třetí věkové třídě, k nim přiměřeně i holá srnčí zvěř. Tyto odlovy provádějí poplatkoví lovci. Vyskytuje se tu průměrně stovka zajíců, přetahuje daněk, máme i slušné stavy černé zvěře, té se uloví ročně kolem 40 kusů. Z predátorů tu máme lišku, kuny, kolem bažantnice se stahují dravci, hlavně káně a jestřáb, v zimě se objevuje káně rousná. Z pernaté zvěře ještě u Labe hnízdí kachny, jsou vidět i volavky. Byly zde i koroptve, ale v současnosti nejsou. V dřívějších dobách tu bylo veliké množství králíků, nedal se pomalu udělat krok, aby člověk na nějakého nenarazil, pak se však objevila myxomatóza a už tu není žádný.
Problémy nám dělají pytlačící psi a další ztráty na zvěři máme při žních. Zvěř si brzo zvyká na plašiče, takže je třeba jít vždy vyhánět těsně před sečí, ale stane se, že i když se snažíme kosit od středu, srnčí zmateně pobíhá po zbytcích nezkoseného porostu a mnohdy dojde stejně k jeho poranění nebo usmrcení. Snažíme se jezdit s traktoristy, zvěř vyhlížet a vynášet ji přímo při kosení. Letos nám pomáhali učni na koních hledat srnčata,protože z koňského hřbetu je lépe ve vysoké trávě vidí a kůň na srnče nešlápne.
Pro srnčí máme v honitbě 27 krmelců, které jsou nízké, takže vyhovují i zajícům. Krmivo pro srnčí obstarává podnik, máme ho po dobu strádání dostatek. Krmelce také obchází černá zvěř, to jí však nestačí, navíc přerývá pastviny a když je hned uvláčíme, zdá se jí to zajímavé a zryje je znovu - dodává Radek Kasala.

Hřebčín vždy navštěvovaly významné osobnosti politického i společenského života. K těmto návštěvám vždy patřila i myslivost, pořádaly se reprezentační hony. Jedním z těchto vzácných návštěvníků byl i prezident Tomáš Garigue Masaryk, dodnes se v jednom místě, kde prezident stál při lovu, říká "u prezidentského mostku". Někteří z těchto významných hostů nelovili, ale samotná procházka bažantnicí byla pro ně příjemný zážitek.
V minulém roce po 37 letech zavítala do Národního hřebčína hlava státu - prezident Václav Klaus. I dnes je hřebčín místem setkání významných osobností, také se zde konají svatby, rauty a jiné společenské akce. Myslivost má dnes již přísnější pravidla, která platí i pro vzácné návštěvy. Dříve se tu lovili srnci přímo při jízdě z kočáru. Nebo host s doprovodem sestoupili z kočáru, kočár jel pomaličku dál, krásně se dalo přiblížit ke zvěři, která se koní nebála, sledovala je, mezitím lovec pohodlně zamířil a střílel, vypráví pan Kasala.

Honitba Národního hřebčína v Kladrubech spadá pod pověřenou obec Přelouč, dříve to byla vyhrazená honitba Ministerstva zemědělství. Místně nejbližší je Okresní myslivecký spolek v Pardubicích. Spolupráce se státní správou i s OMS probíhá bez problémů. Dokonce když OMS Pardubice pořádal Memoriál Richarda Knolla, slavnostní zahájení proběhlo na nádvoří hřebčína. V příštím roce by se zde na výstavě pořádané Českomoravským klubem chovatelů barvářů, jehož je pan Kasala členem, mělo představit přibližně čtyřicet zástupců plemen barvářů.

Kromě milovníků koní a myslivců si v areálu hřebčína v Kladrubech přijdou na své i rodiče s dětmi, kteří se mohou svézt v povoze nebo v kočáře krásným okolím, pokochat se zdejší přírodou. S přírodními krásami v okolí hřebčína seznamují i naučné tabule (připravila je Ing. Radka Breznická) rozmístěné podél cest, na kterých jsou představeny rostliny i živočichové nacházející se v daném místě. Těchto exkurzí využívají i školy a školky. Pro děti je vyjížďka velkým zážitkem.

Hlavní pracovní náplní našeho průvodce po hřebčíně a přilehlé honitbě, pana Kasaly, je lesnictví, myslivost se však k němu bere jako samozřejmost. Doprovází tedy osobně hosty při lovu na srnce a věnuje se i organizaci honů. Někteří hosté si kladrubskou honitbu oblíbili a přijíždí pravidelně.
Před několika lety jsme dali do Myslivosti inzerát na poplatkové lovy srnců, ozvalo se nám dost myslivců, mnoho se jich i vrací, protože se jim zde poprvé líbilo. Jak tomu mnohde bývá, provozování myslivosti většinou není výdělečné, myslivost zde však má stejně dlouhou tradici jako hřebčín, vždy k němu patřila, tedy ji chceme zachovat i nadále. Abychom alespoň z části vyrovnali náklady, poskytujeme hostům možnost zajímavých loveckých příležitostí. Více informací je možno nalézt na webových stránkách hřebčína www.nhkladruby.cz. Pozvání k návštěvě Kladrub však neplatí jen pro lovce samotné, mohou přijet s celou rodinou, pro rodinné příslušníky je tu možnost vyjížděk na koních nebo v kočáře, pochůzek po honitbě, myslivec může ráno lovit a přes den se věnovat rodině - chceme, aby byli všichni spokojeni, dodává při zakončení naší návštěvy paní ředitelka.

Připravily
Ing. Kamila KAASOVÁ a Slávka HRUŠÁKOVÁ