MYSLIVOST Z HLEDISKA FILOKARTIE aneb myslivost na pohlednicích
Myslivost 12/2006, str. 65 Milan DEGEN
Stejně jako se třeba sběratelství známek označuje cizím slovem filatelie, sběratelství obalů od žiletek a předmětů na holení xyrofilie, tak se pro sběratele pohlednic ujal termín filokartie. Je to název hybridní - z řečtiny a dejme tomu i z němčiny. Doslovně přeloženo, jde o milovníky karet (v řečtině filos = milovati a v němčině die Karte = karta, dopisnice či pohlednice). Již tento cizokrajný termín, který se ujal na celém světě, nasvědčuje tomu, že se jedná o sběratelství mezinárodní.
Troufám si říci, že pohlednici, i přes její klesající používání v současnosti (což je důsledek rozšiřování internetu a elektronické pošty po celé ČR), zná ještě každý. Je to natištěný obrázek na kousku polokartonu o něco větším než hrací karta, na druhé straně s adresou a textem pro příjemce, s nalepenou či natištěnou známkou na úhradu poštovného a razítkem. Popsaná forma pohlednice se ve světě ustálila asi kolem roku 1908.
Předtím byl rub korespondenční karty (chcete-li dopisnice, jak byly staré pohlednice, nebo jejich předchozí formy nazývány) určen výhradně pro adresu (ve shodě s korespondenčním lístkem) a psalo se na obrazovou stranu. Proto zpočátku zaujímaly obrázky na líci jen malou plochu. Když ovládly celou plochu lícní strany dopisnice, odesílatel byl nucen psát vzkaz pro adresáta po okrajích obrazové části nebo i přímo do obrázku. V roce 1902 přišlo britské ministerstvo pošt s nápadem takzvané krátké adresy, tj. vymezit adrese jen určitou část na rubu dopisnice (nebyla to vždy polovina plochy) a zbylou užívat pro sdělení adresátovi s eventuálním pokračováním na lícní straně (čímž text sdělení přestal obvykle zasahovat do obrazové části). Velkou Británii následovala brzy Francie, Rakousko-Uhersko a další země a zhruba do roku 1906 až 1908 byl tento proces ukončen v celém světě. Tuto novou formu psaní pak převzaly i korespondenční lístky, které žádnou obrazovou část neměly.
Jinak vznik pohlednice je úzce spjat právě s historií korespondenčního lístku, který je vynálezem Rakouska-Uherska (konkrétně prof. Dr. Emanuela Herrmanna) a spatřil světlo světa 1. října 1869. Pohlednice je pak vynálezem německým (konkrétně Augusta Schwartze z Oldenburgu) z následujícího roku.
Avšak před rokem 1870 existovala již řada forem připomínajících pohlednici. V několika zemích se objevily časem exempláře, které aspirovaly na první pohlednici. Nebudu zde udávat výčet všech známých, nýbrž se na tomto místě zmíním jen o jednom exempláři, bezprostředně souvisejícím s myslivostí. Podle Angličanů již v 50. letech 19. století posílal vrchní anglický lovčí Nicholas Perry dopisnice s pozváním na hony. Avšak jak tento exemplář vypadal z hlediska obrazového i poštovního se neuvádí. Zatím v žádné dostupné literatuře není vyobrazen a ani nevíme, zda se nějaký exemplář vůbec dochoval.
Jisté je, že v průběhu vývoje pohlednic a potom na jejich ustálených formách se objevilo snad vše co souvisí se životem na této planetě. Pohlednice totiž v minulosti plnila také funkci obrazové reportáže (běžný denní tisk byl bez doprovodných obrázků). A není tedy překvapující, že jedním z nespočetných témat, které se na pohlednicích objevily již v tzv. zlaté éře pohlednice, což je zhruba údobí 1897 až 1914, byla (a je) i myslivost. Ta je také předmětem specializovaného sběratelství pohlednic, a lze říci, že již od dob většího rozšíření pohlednic v Evropě a ve světě - zhruba od začátku zlaté éry.
Zanícenými sběrateli těchto pohlednic byli zcela určitě myslivci, nadlesní, správci lesního panství, účastníci honů a štvanic - například i z řad aristokracie, náhončí atd., ale třeba také i milovníci přírody - jak fauny, tak flóry. První, již skutečné pohlednice s motivy lovné zvěře a lovu, se podle sbírek specializovaných sběratelů, začaly objevovat, i když ojediněle, kolem roku 1890 (v Čechách v roce 1889). Počet motivů na toto téma pak prokazatelně stoupá ve zlaté éře pohlednic. Je i možné, že existovaly či ještě v některých sbírkách (spíše zahraničních) se dochovaly starší exempláře z údobí 1870 až 1890. Avšak nevím o tom, že by byla publikovány. Jisté je, že převážná část pohlednicové tvorby se nezachovala. To co zbylo do současnosti je jen nepatrným zlomkem její světové produkce.
Uvedený předpoklad vychází z faktu, že pro lovecké motivy na pohlednicích existovaly kromě samotné praxe i známé vzory z dávné minulosti, jejichž počátky patří k nejstarším výtvarným projevům lidstva vůbec - provázejí jej od jeho samé existence.
Po roce 1900 pohlednic s tématem myslivosti pak přibývá co do rozmanitosti, zajímavosti i množství. Začínají se objevovat i fotografické pohlednice. Jak ve formě originální fotografie, obvykle hnědě tónované, nebo "přetavené" do tiskové techniky (černobílý, tónovaný nebo i barevný světlotisk, černobílá či barevná autotypie atd.). Právě fotografické pohlednice zachycující realitu jsou cenným dokumentem doby. Navíc i černobílé světlotiskové pohlednice se barevně kolorovaly - většinou ručně opět podle předlohy buď "volným štětcem" nebo podle šablon (pro každou barvu se vyráběla jedna). Kupci pohlednic byli totiž již zhýčkaní barevnými litografickými pohlednicemi. Kolorováním se zabývala celá zvláštní oddělení tiskařských dílen tohoto dobového průmyslového odvětví. Existovala i tisková forma barevného světlotisku, která ale nenalezla oblibu pro nepříliš věrné barevné zobrazení.
Je ale třeba říci, že již předchozí a souběžná technika černobílé či barevné litografie zachycovala realitu obvykle poměrně dost dobře. Ostatně kresby na tiskové matrice vytvářeli litografové velmi zručně podle obrazů, grafiky, fotografií a jiných vzorů. Byli to zkušení umělečtí řemeslníci, kteří i přesto, že museli obrázek kreslit na litografický kámen obráceně a ve zmenšeném měřítku, byli schopni věrně zachytit a reprodukovat jakoukoli předlohu, a navíc, pokud byla černobílá, ji rozjasnit barvami.
Uvedení tématu myslivosti na trh pohlednic, podle dochovaných exemplářů ke konci 19. století, je oproti jiným tématům, například místopisným a reklamním, poměrně pozdní a může souviset s množstvím mysliveckých výtvarných projevů, s nimiž zejména aristokracie a převážná část dalších účastníků honů byla dobře obeznámena. A ti možná necítili potřebu na počátku existence pohlednic posílat myslivecké motivy ve zmenšené reprodukci ještě poštou svým kolegům a známým. Zvlášť když se myslivcům, lovcům, honcům aj. rozesílaly pozvánky na příslušný hon (nebo byli zváni osobně).
Nepřímo to potvrzuje i inzerát v časopise Sběratel dopisnic z roku 1900 (ročník I., číslo 2) a to i přes to, že slova "první, poprvé" aj. nemůžete brát v reklamě za bernou minci: "Lesnické a lovecké pohlednice, prvé toho druhu v českém světě, vydává redakce odborného časopisu Lovecký Obzor v Molenburku, pošta Sloup (Morava) a zasílá tyto po zaplacení 5 krejcarů za kus."
Zdá se, že písemná sdělení a pozvánky textové či ilustrované existovaly již dávno před pohlednicemi (viz již výše uvedený Nicholas Perry v Anglii). A navíc, lze říci, že šlo tehdy o uzavřenou společnost (částečně i v současnosti), takže poptávka po pohlednicích s mysliveckou a loveckou tematikou nebyla asi tak velká a pro nakladatele nepříliš výnosná.
Podobně jako mysliveckou profesi, lze i filokartii na téma myslivost rozdělit do několika samostatných kapitol: I. Myslivecké motivy na vánočních a novoročních pohlednicích, II. Napříč mysliveckou profesí, III. Myslivecký humor, IV. Hony a štvanice, V. Myslivecké motivy na pohlednicích s císařem Františkem Josefem I. a jeho následníkem trůnu, VI. Mezinárodní lovecká výstava - Vídeň 1910, VII. Pohlednice s říkadly a písničkami o myslivcích, VIII. Myslivecké zábavy. Toto rozdělení není vyčerpávající a jednotlivé kapitoly samozřejmě nemusí být prezentovány v uvedeném pořadí.
O mysliveckých pohlednicích, vesměs starých, byly také již vydány dvě knihy, které přinášejí množství reprodukcí, avšak převážně na jiná témata než je uvedeno. Jsou to Myslivost na starých pohlednicích (Doc. MUDr. Jaromír Kovařík CSc.:, Nakladatelství Pyramida, 1997) a Lovu zdar! Půvab starých mysliveckých pohlednic (Ing. Jiří Dort, David Vaca, Lesnická práce, 2006). Poslední uvedená kniha vyšla těsně před úmrtím Ing. Dorta. Obě knihy ale reprodukují poměrně málo vzácnějších exemplářů, rarit a kuriozit. Obrazová příloha k tomuto článku byla proto sestavena převážně z pohlednic, které nejsou v uvedených knihách a ani jinde reprodukovány a pocházejí výhradně z archivu autora. Nicméně i záběry z obou publikací dobře poslouží k rozšíření informací o existujícím obrazovém materiálu na téma myslivost. Je však třeba konstatovat, že ilustrace k tomuto článku i v uvedených knihách jsou jen částečným výběrem, neboť za více než sto let existence mysliveckých pohlednic se dochovalo přece jen dost exemplářů, dotýkajících se ještě řady dalších žánrů rozvíjejících základní téma.
Pohlednice s mysliveckou tematikou se vydávají i v současnosti. Faktem je, že v české provenienci ojediněle a převážně se staršími kresbami Josefa Lady nebo i kreslíře Neprakty. A to zejména v souvislosti s přáními k svátkům vánočním a k Novému roku. Vzhledem k tomu, že se tyto svátky právě blíží, uvedené pohlednice jsou právě předmětem následujícího prvního specializovaného tématu, který analyzuji poněkud podrobněji.
Ceny mysliveckých pohlednic se řídí, resp. měly by se řídit, četností výskytu, dejme tomu na burzách a aukcích pohlednic a dále zajímavostí, exkluzivitou, či nevšedností záběru, v neposlední řadě pak zachovalostí exempláře. To znamená, že třeba poštou prošlý exemplář by neměl být přelomený, neměl by mít nalomené či utržené růžky, různé skvrny (například od kávy, inkoustu), poškozenou či odtrženou poštovní známku, razítko, text atd. Navíc některé náměty jsou pro někoho kýčem, pro jiného vítaným exemplářem do sbírky (existují totiž i sběratelé zaměření na kýčovité obrázky). Z uvedeného vyplývá značné rozpětí cen jak na burzách, tak i aukcích, písemných aukcích atd. Záleží na sběrateli, zda bude či nebude akceptovat požadovanou cenu. Tyto ceny se pochopitelně skrytě promítají i do výměny pohlednic, což je činnost, která je stále méně praktikovaná.
Připomínám ale, že něco jiného je exemplář koupit, zcela něco jiného je ho prodat. Dále je třeba říci, že současný stav na burzách a aukcích pohlednic je někdy až absurdní. Ceny jsou v současnosti často přehnané, neboť většina prodejců není bohužel odborně na výši a většinou to nejsou sběratelé. Takový prodejce právě počítá se zaníceným sběratelem, který je většinou ochoten za exemplář, který ještě nemá, požadovanou cenu akceptovat. Faktem je, že většina sběratelů ví, že některé, většinou vzácnější či vzácné exempláře, pokud je po jejich objevení nekoupí, tak je třeba už nikdy v životě neuvidí. Ve "hře" je ještě víc faktorů, které souvisejí s tiskařskými technikami, ale také se seriózností prodejce (a někdy také kupujícího) a dalšími aspekty, ale to by bylo téma na větší práci. Odrazem těchto praktik jsou pak požadované neadekvátní ceny jednostranně poučených prodejců (například i z inzerátů) či laiků při koupi celé sbírky (třeba z pozůstalosti) či většího množství různorodých pohlednic an blok. Za tohoto stavu pak někteří sběratelé začínají jezdit nakupovat do zahraničí, zejména na západ, kde dnes již seženou pohlednice za nižší ceny než u nás. Sám jsem zvědav jak dlouhé či krátké trvání bude naznačený stav mít. A dejme tomu i určitá konjunktura pohlednic. Jak nás poučuje třeba v současnosti filatelie, může, dříve nebo později, přijít i filokartistická krize.
Myslivecké motivy na vánočních a novoročních pohlednicích
Tato filokartistická specializace je jen částí velké skupiny blahopřejných pohlednic. Myslivecké motivy na nich nejsou tak časté a navíc se objevily až ve zlaté éře pohlednic - asi v 2. polovině 90. let 20. století. O něco starší a zejména nepoměrně početnější jsou k uvedeným svátkům pohlednice s motivy betlémské události, s anděly, se zvony, ozdobeným vánočním stromkem, prasátky pro štěstí, kominíky, čtyřlístky atd.
Ale již v předpohlednicovém údobí se objevila v Anglii malá karta s obrázkem, která byla v roce 1843 rozesílána k svátkům vánočním a současně i k Novému roku (s natištěným textem: A Merry Christmas and a Happy New Year to You). Tuto kartičku, jejíž rozměry odborná literatura ani neuvádí, si objednal u tehdy známého malíře Johna Horsleyho londýnský obchodník Henry Cole. Plocha kartičky je rozdělena do tří okének. Ve středním, největším, je vidět společnost sedící poblíž stolu s číšemi v rukou. Podle Angličanů se jedná o zobrazení vládnoucí královské rodiny s královnou Viktorií v popředí. Podle Horsleyho originálu si pak Cole nechal vytisknout tisíc černobílých exemplářů. Z toho šest set mu jich dodatečně okoloroval jeho soused Joseph Cundall. Tyto natištěné kartičky (černobílé i kolorované) pak Cole rozdával nejbližším sousedům a další rozesílal asi v dopisních obálkách opatřených již známkou (v roce 1840 byly totiž v anglii vydány první poštovní známky na světě, s profilem královny Viktorie). Zbytek nákladu byl pak dost rychle rozprodán v Cundallově krámku na Bondstreet - kus za jeden šilink, což tehdy nebyl zanedbatelný peníz.
Není známo, že by uvedený exemplář prošel poštou otevřený. Ostatně rubová strana není v dostupné literatuře reprodukována ani popisována. Lze však předpokládat, že nebyla opatřena linkami pro adresu, ani známkou či napsanou adresou. Proto ji nelze považovat za pravou pohlednici.
V období svátků vánočních, a lze říci, že i krátce před nimi, mají nejen křesťané, ale i další vyznavači Nového zákona a nebo jen křesťanských vánočních tradic, najednou velmi blízko k přírodě. Na pohlednicích můžeme spatřit nejen řezání stromků v lese a jejich přinášení do chalup, ale také laně nahlížející do místnosti s ozdobeným vánočním stromečkem, divoká prasata na zasněženém poli a další lovnou i běžně nelovenou zvěř atd.
Myslivecké motivy, které, jak již bylo uvedeno výše, se objevily na vánočních pohlednicích (ale také i velikonočních aj.) až později, jsou tedy různorodé ještě i v podrobnějším členění a nejlépe patrné přímo na reprodukcích pohlednic (opatřenými i příslušnými popisy), které tento článek doprovázejí a doplňují.
Ceny pohlednic, jak už bylo uvedeno výše, tzn. i starých vánočních pohlednic se pohybují v širším rozmezí. Například zachovalá barevná a navíc tlačená litografie může být prodávána za sto padesát až tři sta korun. Běžnější tisky podle námětu do osmdesáti korun. Novější pohlednice, třeba Ladovy vánoční pohlednice, od tří do pěti korun za kus. Značně rozšířené novodobé pohlednice s běžnou vánoční tematikou, například vánoční zátiší se svíčkou, oříšky atd. nemají ze sběratelského hlediska valnou cenu - maximálně tak jednu korunu za kus.