Časopis Myslivost

Metoda zkusných ploch pro zjištění úživnosti honitby.

Myslivost 12/2006, str. 26  Doc.Ing. František ZABLOUDIL,CSc
Často se setkáváme s názvy „normované stavy zvěře, bonitace, zařazení honitby do tříd“ a to nejen při změnách velikosti honiteb, ale především při řešení škod zvěří. Množství zvěře v dané honitbě se řídí bonitací, podle vyhlášky 491/ 2002 Sb. MZe ČR, která navazuje na zákon 449/2001 Sb., o myslivosti. V § č.1 je uvedeno, že honitba nebo její část se podle charakteristicky přírodních podmínek zařazuje do jakostní třídy pro určitý druh zvěře. Paragraf 2 se zabývá normovanými stavy zvěře. V přílohách uváděné vyhlášky jsou rozepsány podle přírodních podmínek lesního celku nebo jeho části a také zemědělské oblasti spadající do předmětné honitby. Do jaké míry odpovídá tato současně platná bonitace se skutečností v honitbách, lze snadno porovnat s mysliveckými výkazy zpětně za několik roků.

Obhospodařovatelé honebních pozemků pod nynějším konkurenčně ekonomickým tlakem a také využívání přírodních ekosystémů lidmi (turistika a sběr plodin), i investiční rozvoj, mají značný vliv na chov zvěře. Souhrnně se jedná o časový nedostatek potravy na straně jedné a nedostatek klidu a krytu (stres) na straně druhé. Méně se tyto faktory týkají těch honiteb, které jsou hospodářsky i myslivecky vedeny stejným právním subjektem (organizací) a jsou-li to navíc honitby značných výměr.
V posledních třech letech si nejen pracovníci životního prostředí, ale i uživatelé honiteb, nechali vypracovat v honitbách hodnocení základních životních podmínek (potrava, voda) v chovu zvěře. Samozřejmě zvěř ke svému rozvoji hledá také klid, a v době nepřízně a nebezpečí, také kryt. Před deseti léty byl na VVF Brno řešen výzkumný projekt ztrát na zemědělské produkci v nově založené oboře, kde bylo nutné uvést celkové vyčíslení. Výsledek uvádí Výroční zpráva podle HS č.4028 uzavřené mezi ÚVTIZ MZe ČR v Praze a VFU Brno na r. 1994 -1996. V práci byla poprvé využita metoda, která byla obecně nazvána "metoda zkusných ploch". Tento způsob vyčíslení je více pracný, než výše uváděná vyhláška a její přílohy č. 491/2002, ale přibližuje se ke skutečnosti a je jej možné s menší pracností využít i v dalších letech. Přibližuje se skutečnosti tím, že s velkou mírou objektivity vyčísluje to, co dává prostředí honitby za potravu pro chované druhy zvěře, včetně zhodnocení zdrojů potřebné vody. Touto metodou se dá číselně vyjádřit jednak produkce vhodné dostupné biomasy v prostředí, a jednak její případná kvalita. Základní množství pro průměrnou spotřebu potravy i vody je pro jednotlivé druhy již v dřívějšku výzkumně řešeno, jak ve vegetační, tak i mimovegetační době. V současnosti je uváděnou metodou vyhodnoceno více než dvacet honiteb.
Při porovnání se základní potravní spotřebou určitého druhu zvěře se objevují v některých honitbách časové nedostatky potravy pro normované stavy zvěře s přihlédnutím k možnosti přístupu k pitné vodě (při odběru vzorků). Důležitou částí potravy je tzv. doplňková potrava, která je rovněž zjišťována odběrem vzorků ze zkusných ploch, stejně jako bylinná a travnatá složka. Zpracování z venkovního měření je založeno na základních měřeních v honitbě.
V každém porostu se odebírá více kvantitativních vzorků biomasy vhodné pro potravu zvěře. Jednak se jedná o bylinnou a travnatou složku, a jednak o doplňkovou potravu. Hodnocení je založeno na produkci biomasy a části spotřebované zvěří ve sledované lokalitě. Do celkové produkce biomasy se také započítávají porosty na okrajích cest, porostlých alejí a všech ploch, které poskytují zvěři jak travnatou, tak bylinnou i dřevnatou potravu. Při závěru zpracování se vyčíslí přebytek nebo nedostatek v době vegetace i v mimo vegetačním období. Jsou-li známé jednotlivé druhy potravy, je možné zajištění zvěře vyčíslit v netto energii (v MJ), podobně jako výživu zpracovávají zemědělské organizace pro hospodářská zvířata.
Tak například drobná zvěř je v mnoha honitbách v potravním nedostatku, je vyhublá, má malou reprodukční schopnost a často dochází i k jejímu úhynu (známý jev po žních).

Tlupní zvěř odchází z potravně nedostatkových lokalit, soustřeďuje se nejdříve na plodinách v polích, které ještě nejsou sklízené (kukuřice a pícniny na zeleno) a později se zdržuje v nově založených lesních porostech. Je to však důkaz nevhodného hospodaření v krajině, proto vznikají neúměrné škody jak na polích, tak i na lesních porostech. Tím, že spárkatá zvěř nemá zajištěné tři základní podmínky, tj. potravu, klid a kryt, je nucena migrovat na značné vzdálenosti, což při nepřízni počasí zvyšuje energetickou spotřebu až na dvojnásobek. Zvěř při migraci překračuje současné hranice více honiteb, objevuje se v krátkém časovém období ve více honitbách a přitom není v žádné další honitbě bonitována a v přípravě krmiv se s ní nepočítá. Lov takové zvěře probíhá většinou na výjimku v důsledku škod na zemědělských a lesních porostech. Nikdo však nesleduje věkovou a pohlavní skladbu této zvěře "z cizích honiteb", která narušuje i skladbu zvěře v dobře vedených "domácích" honitbách.
Rozhodnutí o velikosti honiteb ve prospěch chovu zvěře a snížení také škod zvěří je možné provádět jen na základě právních předpisů. Přitom hospodaření se zvěří na velkých výměrách vykazuje značně lepší výsledky než v malých honitbách na hranici nejmenší zákonné výměry těsně nad 500 ha, kde je například v takové malé honitbě podíl 480 ha obilovin

Při rozdělení potravy se také často zapomíná na doplňkovou složku (pupeny, listy, prýty, kořínky, kůra), která je naší spárkaté zvěři a zajícům vlastní již od svého vzniku, neboť její původ je z lesostepí. Z této doplňkové potravy zvěř získá důležité živiny, které jsou v bylinách a travách v malém zastoupení, naproti tomu v dřevnaté potravě je zvýšené množství vápníku, fosforu, cukru, atd. Proto se zvěř za získáním doplňkové potravy soustřeďuje v lesích, kde v prvé řadě konzumuje tzv. plevelné dřeviny jako je jíva, osika, vrby, bříza a pokud tyto druhy zvěř nenajde, konzumuje i další listnáče a nakonec i jehličnany, které však obsahují nevhodné terpentýny a silice. Na polích doplňkovou potravu zvěř těžce nachází proto, protože se porosty malých lesíků, meze s křovinami a soliterní stromy odstranily z prostředí v minulosti při vytváření velkých lánů a scelování zemědělských pozemků. Odstranily se také meze, cesty se svými okraji a upravily se (nebo dokonce zatrubnily) vodoteče se svými břehovými porosty.
Při nedostatku potravní hmoty pro zvěř je možné její deficit nahradit produkcí na mysliveckých pastevních plochách a doplňkovou potravu pro zvěř získat vysázením plevelných dřevin, v lesích je třeba zachovat doplňkové listnáče. K výpočtu velikosti plochy je možné použít následující vzorec.
P = dk.pz/ú
P = potřebná plocha pastevních políček
dk = denní krmné množství zelené hmoty na kus v kilogramech
pz = počet zvěře
ú = v místě zjištěná průměrná úroda v kilogramech na 1 hektar

Zlepšení potravní situace v současných honitbách lze vyrovnat:
* zvětšením pastevních ploch založených mysliveckými organizacemi,
* upravením stavů zvěře v relaci s celkovou produkcí biomasy a změnou věkového a pohlavního složení populace zvěře,
* upravením rozmístění plodin na zemědělských plochách po dohodě s uživateli pozemků,
* zvýšením výměr honiteb nebo zavedením oblastí s chovem zvěře tak, aby se zvěř mohla za potravou přesunovat v rámci velkého celku a mohly být evidovány její počty v místech soustředění, potravní deficit doplnit krmením,

Při ponechání současného stavu se budou řešit škody zvěří na zemědělských plodinách a lesních porostech jen náhradami škod a budou se muset provádět stále nákladnější opatření (oplocení a ošetření) na zábranu škod zvěří na zemědělských plodinách a lesních porostech.

V některém z příštích čísel Myslivosti jsem připraven v případě zájmu čtenářů, myslivců a uživatelů honiteb, přinést další podrobnější informace týkající se metody zkusných ploch.
Doc.Ing. František ZABLOUDIL,CSc,
IEZ VFU Brno

Zpracování dat...