ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2006

NAHÁŇKA NA CIZÍM

Jaroslav ŠPRONGL
„Vidíš to taky?“ obrátil se myslivecký hospodář Mysliveckého sdružení Párák Přední Mýto Petr k vedoucímu honců Pavlovi při jejich prosincovém honu na zajíce. Ten přikývl a tázavě pravil: „Deset kusů?“ „Bych řek dvanáct, možná i víc,“ odtušil zadumaně hospodář. Oba myslivci takhle diskutovali před dalšími účastníky honu nad relativně čerstvými stopami černé, které ovšem měly tu vadu, že směřovaly přes hranice honitby, u níž právě stáli, k sousedům. Je dobré v této souvislosti připomenout, že v řadě podhorských honiteb, kde společné hony na zajíce jsou spíše společenskou událostí ctící tradice než skutečným lovem, zatraktivňuje tyto akce v poslední době právě nikterak vzácná možnost narazit při nich na divočáky. Těch je pak na výřadu často víc než vzácných „ušáků“. Můžete tam zažít taky hon, kde v tombole na poslední leči tvoří druhou a třetí cenu dva pěkní lončáci a tu první, hlavní – zajíc! Takové jsou dnes leckde priority … Ale zpátky k našemu případu.
"Vsadil bych se, že zalehli do Vlasákovic mlaziny. Většinou tam končí. A kam by taky v tomhle sněhu táhli?" pokračoval zkušený hospodář. Sněhu bylo všude opravdu nad kolena a zmíněná mlazina ležela na dohled snad sto metrů od hranice. "Myslíš taky na to, na co já?" vzhlédl k předsedovi jejich sdružení, který se mezitím ke skupince připojil. "No," pravil opatrně předseda Koloman, "samozřejmě tam za nimi my střelci se zbraněmi nemůžeme. Ale kdyby nám je honci se psy natlačili zpátky k nám, žádnej nic říkat nemůže. Snad jen kvůli psům puštěným na volno v honitbě ." "Šak je budem mít pod kontrolou," připomenul vedoucí honců Pavel poněkud nepřesně a poněkud ironicky příslušný paragraf zákona o myslivosti a pak dodal: "A sousedi maj dneska taky hon, ale Ve skalách!" Oblast Ve skalách byla totiž přesně na opačném konci sousední honitby. Nápad se všem zalíbil. Vždyť vlastně neprovedou nic špatného! Chodit po lese může každý v každé honitbě - a že to chození bude organizované, s využitím psů? Takový malý nedostatek, který se snad dá přehlédnout.
Řekli, udělali. Výsledek dobře provedené akce? Tři divočáci zůstali ležet v leči, dva postřelené kusy bylo třeba dohledat. A tady se vloudila chybička - jeden z nich si to namířil zase zpátky k sousedům. "Musíme volat Krištofa," pravil předseda Koloman opět zpátky u hranice honiteb nad pobarvenou stopou. Krištof byl myslivecký hospodář sousedního Mysliveckého sdružení Klekták Zadní Mýto. "Že tam zašli honci, nevadí. Ale s flintama k nim bez dovolení nemůžeme a bez flinty já za ním nepůjdu - měl aspoň šedesát kilo a nebude k nám dvakrát vlídnej, esli se potkáme."
A tak zase řekli, udělali. K jejich překvapení ovšem nezůstalo u telefonického, tedy mobilního přikývnutí k povolení dosledu, ale hospodář Krištof se objevil v krátkém čase osobně i s jedním kolegou "pejskařem" ze sdružení a jeho nedočkavým mladým kopovem.
Stopa víceméně sledovala hranici - tu zašla hlouběji k jedněm, tu k druhým. Místo pro ukončení trápení si zraněný kus ale vybral u našich chytráků - zhasl tedy v honitbě hospodáře Petra. Úspěšní mazaní borci sousedům hezky poděkovali za jejich obětavou pomoc a začali se stahovat na poslední leč, protože při takovém výřadu černé se na původní náplň honu, zajíce, rychle zapomnělo. To ovšem netušili, že se nad nimi začínají stahovat černé mraky.
Krištof a kolegou a kopovem to vzali zpátky k autu zkratkou, která je přivedla k Vlasákovic mlazině a velkému množství stop - lidí, psů a černé zvěře. Dát si dvě a dvě dohromady nebylo zase tak moc těžké, a tak oba průzkumníci přinášeli na vlastní poslední leč, kde na výřadu bylo osm zajíců, dvě lišky a kuna, ale žádný divočák, zprávu z docela výbušným obsahem.
"No jasně," potvrdil jejich podezření jeden z honců. "Už mi volal brácha, co šel jako honec s nima, jak pěkně to vymysleli!" "Blázny si z nás dělat nebudou!" zvolal rozčilený předseda mysliveckého sdružení Matěj. "A lovit v naší honitbě už vůbec ne! Chlapi, dem si pro ty naše prasata!" zvedal se už už ze židle.
To začalo vypadat opravdu ošklivě, srážka dvou part myslivců se zdála být neodvratnou. Naštěstí se v každé podobné společnosti, snad kromě politických stran, objeví vždycky někdo rozumný (a střízlivý). A někdy se mu i povede rozmluvit svým přátelům nebo spolupracovníkům největší "ptákoviny". V našem případě to byl jednatel Mysliveckého sdružení Klekták, právník Jiří, kterému se podařilo vysvětlit možný lepší postup a sestavit delegaci vyjednavačů. K uklidnění zbytku přítomných pomohlo snad i to, že se jim moc nechtělo po celodenní štrapáci v bytelně zasněžených kopcích vstávat od výborného jeleního guláše, notně zalévaného nejen pivem. Zvolená delegace ale neprodleně vyrazila do Předního Mýta.
Tam je už ovšem očekávali, protože brácha ze Zadního Mýta bráchovi z Předního Mýtazase stačil prásknout, že jejich finta už praskla. A protože i tady byl shodou okolností rozumný a šikovný jednatel, který zbytku sdružení stačil vysvětlit, že máslo na hlavě mají oni, tedy Myslivecké sdružení Párák, rýsoval se rozumný kompromis.
Takže když se rozlétly dveře a do sálu klubovny myslivců z Předního Mýta nasupeně vrazila skupina myslivců ze Zadního Mýta, spustil předseda Koloman dříve, než se stačili nadechnout k obžalobě: "Vítejte, chlapi! To jsme rádi, že jste přišli! Ušetřili jste nám cestu . Máme totiž pro vaše sdružení takový malý vánoční dárek, když jsou ty svátky už za dveřmi: toho lončáka, co jste nám ho pomáhali dohledat! Moc jste nám tím píchli, tak si ho zasloužíte." Z příchozích se první vzpamatoval předseda Matěj a ještě pořád rozčileně pravil: "Dárek, říkáte, jo?! A to je jako všechno, co řeknete, jo?! A co ." "Kdepak všechno!" skočil mu do řeči zase Koloman, "my vám ty prasátka dáme dvě! Jedno můžete dát na vašem štěpánským mysliveckým bále do tomboly a druhým vylepšit mlsnejm návštěvníkům jídelníček!"
Delegace sousedů se po sobě rozpačitě dívala. "A to je teda už vopravdu všechno, co řeknete, jo?" nutil se ještě nepříliš úspěšně do podrážděného tónu Matěj. "Hele, sousedi," spustil podle domluvy místní jednatel, všemi vážený stařešina spolku, "nevím, jestli to víte nebo ne, ale my jsme si ty prasata nahnali od vás, z Vlasákovic mlaziny. Nezákonný to není, ale neslušný ano. Tak berte ty divočáky a naši omluvu k tomu! Přece si nebudeme kazit svátky!" napřáhl k hostům pravici.
A pak že se zázraky nedějí! Žádná už očekávaná hrabalovská rvačka, žádný zrod nijak neobvyklého generace trvajícího sporu! Ruka podaná ke smíru nezůstala trčet ve vzduchu. Chopil se jí předněmýtovský Jiří, taky jednatel, čímž snad nenarušil subordinaci ke svému předsedovi a hospodáři: "Omluvu berem! Ten vánoční dárek taky! Ale že jste nám ještě nenalili, to nás teda štve!" Tohle ovšem nebyl problém rychle napravit. Ťukli si na lovu zdar, pak na zdraví, pak na oboustranně úspěšný hon - a pak na to, že by si příští rok mohli udělat jeden hon společný podél hranice honiteb, když si ti zatracení divočáci chodí sem a tam a nerespektují je.
V Předním Mýtě byl návrat delegace netrpělivě očekáván. Protože dlouho nešla, padaly i názory, že si pro své vyslance dojdou. Co když jim tam ubližují? Co když se to už pere? Než ale stačili výpad do Zadního Mýta nějak zorganizovat, byla delegace zpátky. A vzhledem k tomu, že přivážela dva divočáky a omluvu sousedů, byl nakonec i tady příznivě přijat nápad se společným honem.
Poučení tentokrát není legislativní, ale obecně lidské - a hned dvojí: za chybu se dokažme poctivě omluvit a v každém sporu zachovejme chladnou hlavu a hledejme možnost smíru, i když nejsou zrovna Vánoce za dveřmi!

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 9 odst. 1 (omezení a zákazy dané v zájmu ochrany), § 10 odst. 1 (povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat), § 43 (dohledávka zvěře) a § 45 odst. 1 (zakázané způsoby lovu) zákona o myslivosti
Na motivy skutečného případu připravil
Jaroslav ŠPRONGL
Zpracování dat...