Časopis Myslivost

Pro většinu našich býložravých druhů zvěře se zdá být takovým nejvhodnějším prostředím les, pokud je ovšem druhově a prostorově dostatečně rozmanitý, tedy s úměrně zastoupeným křovinným a bylinným podrostem. Takových lesů v současnosti mnoho nemáme, neboť ekonomičtější až doposud bylo a stále ještě je pěstování čistých monokultur - většinou smrkových a borových. Součastné tendence náhrady těchto porostů lesy smíšenými jsou zatím velmi pomalé a mnohdy jim není věnována dostatečná pozornost ani ve skladbách remízů. Určité možnosti k nápravě lze spatřovat například v podsadbách prosvětlených lesíků, remízů či porostních okrajů zastínění snášejícími druhy zejména plodonosných či okusových dřevin, keřů a polokeřů. Aktuální otázkou však zůstává dostupnost těchto dřevin, ať již druhová či ekonomická.

S většími, i když podobnými problémy, se setkáváme v zemědělsky intenzivně obhospodařovaných oblastech, z nichž byla rozptýlená zeleň, většinou opět z ekonomických důvodů odstraněna. Zrušily se například mnohé funkční větrolamy, což následně vyvolalo větrné či vodní eroze včetně nepříznivých změn mikroklimatu. Zrušily se také stromové aleje, pobřežní porosty, ozeleněné meze a mnohde i remízy, pokud nerostly na lesní půdě.

Je nesporné, že by zvěři a všem volně žijícím živočichům prospěl návrat co nejpestřejších druhů dřevinné zeleně do našich krajů a honiteb. Znovu je však nutno zdůraznit, že se jedná o obtížné a zejména dlouhodobé úsilí, kterému musí předcházet vyřešení otázek právních (např. ve vztahu k vlastníkům pozemků), materiálních (např. při získávání vhodného sadebního materiálu) a ekonomicko-realizačních (např. kdo tento materiál uhradí a kdo jej vysadí a ochrání až do doby jeho zajištění).

Českomoravská myslivecká jednota již po několikáté předložila své návrhy na řešení. Především doporučujeme využít stávajících projektů Územních systémů ekologické stability, u nichž ale nejsou často dořešeny otázky majetkově právní. Dlouhodobě také doporučujeme, aby se někteří podnikatelé věnovali napěstování potřebných druhů a množství sazenic dřevin, keřů a polokeřů. Tito podnikatelé však součastně musí mít zajištěn dlouhodobý odběr těchto sadebních materiálů, což by jim měl garantovat nejlépe stát prostřednictvím Ministerstva životního prostředí anebo Ministerstva zemědělství.

Stát by také měl alespoň částečně dotovat ceny sazenic určených k této výsadbě a své konečné dotace také vázat a kontrolovat jejich zajištění na příslušných lokalitách. Vlastní výsadbu a následnou ochranu sazenic lze smluvně svěřit uživatelům honiteb - myslivcům, jejichž morálním závazkem je každoroční výsadba sazenic. Je přitom logické, že podobný zájem na znovuozelenění našich zemědělských oblastí by měli mít i ochránci přírody a včelaři a samozřejmě i obecní samosprávy. Příklady takového přístupu u nás již existují, i když víme, že výsledný užitek přinesou teprve v dlouhodobém časovém horizontu.

Existují ale i příklady pozitivního ovlivňování zemědělských oblastí krátkodobé, kdy jsou například vysévány rozmanité druhy zemědělských i zemědělsky nevyužívaných plodin na pozemky ležící z těch či oněch důvodů ladem, jichž je zejména nyní, po vstupu naší republiky do Evropské unie, poměrně hodně. Ale i v těchto případech je nutno vyřešit otázky legislativní, neboť každý pozemek má svého majitele, dále pak je třeba dbát na otázky biologické, tedy vybrat takové druhy plodin, které jsou vhodné jako potrava a kryt pro zvěř a v neposlední řadě je třeba vyřešit otázky ekonomické, obdobné dříve jmenovaným.

Domnívám se, že všemi těmito problémy je nutno se nejen zabývat, ale také urychleně, a podtrhuji že urychleně, je bez dlouhého otálení řešit, neboť čím dříve začneme, tím dříve oživíme naše honitby i krajiny zdravou a dostatečně početnou zvěří i dalšími volně žijícími živočichy. A to je v zájmu nejen myslivců, ale celé naší společnosti.