Navštívili jsme OMS Rakovník
Myslivost 12/2006, str. 34 Ing. Kamila Kaasová
V západní části Středočeského kraje se na 930,3 km2 rozprostírá okres Rakovník.
Starodávné město Rakovník vzniklo na křižovatce obchodních cest, dálkové trasy, po níž proudilo do středu české kotliny přepychové zboží západní Evropy, přes Cheb, Loket, Bochov a Žlutice a druhého významného spojení Louny - Plzeň. Vedle toho působila na rychlý vývoj Rakovníka příznivá poloha v blízkosti hradu Křivoklát, vybudovaného v hloubi rozlehlých křivoklátských lesů jako opevněné stanoviště pro lovecké knížecí výpravy.
Křivoklátsko je tradiční oblastí lovné zvěře, především jelení, je zde však velká rozmanitost dalších druhů nejen zvěře, ale i ostatních živočichů a rostlin. Na ochranu zdejšího jedinečného přírodního bohatství byla v roce 1978 vyhlášena na rozloze 628 km² Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko. Jako přírodovědecky velmi významné území bylo dokonce Křivoklátsko zařazeno do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO. V rakovnickém regionu se tedy opět setkává dávná myslivecká tradice s významnou ochranou přírody. Jak se navzájem ovlivňují a jak na barvitou historii lovectví na Rakovnicku navazují současní myslivci vyprávěl předseda Okresního mysliveckého spolku v Rakovníku Pavel Pýcha spolu s jednatelkou Janou Hortíkovou.
Mohli byste nejdříve stručně charakterizovat okres Rakovník, co se týče polohy a přírodních podmínek?
Rakovnický okres je jedním z malých okresů středočeského kraje, ve směru ku Praze jsou hraniční obcí Lány, které však od roku 2003 územně spadly pod Kladno, co se týká mysliveckých záležitostí. Bažantnice v Lánech je pod správou Kanceláře prezidenta republiky, ale katastrálně patří na území okresu Rakovník. Na severu hraničíme s okresem Louny a na západě s okresem Plzeň sever, dále máme společné hranice s okresy Rokycany a Beroun. Hlavním naším tokem je řeka Berounka, okolo jejíhož toku se rozprostírá CHKO Křivoklátsko. Zde se myslivost vykonává, ale s určitým omezením, vedení CHKO se vyjadřuje k plánu lovu. Máme jedinou pověřenou obec - město Rakovník.
Na jaké ploše se na Rakovnicku vykonává právo myslivosti? Do kolika honiteb je tato výměra rozdělena?
Právo myslivosti se vykonává na honební ploše 80 775 ha, kromě volných honiteb zde máme jednu oboru, vlastní, jménem Libeň, nacházející se u Nového Strašecí. Pak je zde již zmíněná bažantnice v Lánech.
Hospodaří zde 73 mysliveckých sdružení, 12 honiteb je vlastních, jedna z nich je režijní Lesů ČR, 61 honiteb je pronajatých. K dnešnímu dni máme 762 členů, toto číslo se průběžně mění.
Stoupá nebo klesá?
Kolísá, ale ne zvlášť výrazně, někteří starší členové odejdou a zase přibývají noví. Vesměs bych však řekl, že základna klesá. Mladých přibývá méně než je úbytek.
Kolik uchazečů o první lovecký lístek ročně míváte?
Průměrně 15-20, ale někdy třeba čtyři nebo pět jich v průběhu odstoupí z důvodů časových nebo protože nezvládají výuku.
Pořádáte kromě základního kurzu nějaké další? Myslíte na celoživotní vzdělávání myslivců?
Moje představa je jednou do roka udělat seminář k problematice myslivosti, témat by byla celá řada, každý ví, jaké jsou současné problémy, například škody zvěří, zvyšování úživnosti honiteb, jistě by bylo zajímavé probrat i nejnovější poznatky o chovu různých druhů zvěře. Těchto seminářů by měli možnost zúčastnit se všichni zájemci z řad rakovnických myslivců, nebo i odjinud. Osobně jsem byl v Písku na semináři o škodách černou zvěří a připadalo mi to velmi zajímavé a přínosné.
V loňském roce jsme uspořádali kurz pro myslivecké hospodáře, bylo hodně zájemců a myslím, že jsme nastavili laťku celkem vysoko, kurz byl skutečně hodně odborný. Možná díky tomu letos zájem trochu opadl, někteří se lekli, jestli projdou, ale v příštím roce opět tento kurz otevřeme.
Kurzy se konají přímo zde v budově OMS? Jste tu nájemníci nebo vlastníci?
Budova je v podstatě naše, na její koupi přispěla jednou třetinou částky ČMMJ a dvěma třetinami my. I na listu vlastnictví je to takto rozděleno. Existuje smlouva s Jednotou, kde se zavazujeme o budovu v plném rozsahu starat a tím pádem neplatíme za tu jednu třetinu žádný nájem. Ale údržba je velmi náročná, proto pronajímáme spodek budovy, část firmě Plynoservis a druhou část Městským lesů Rakovník, spol. s r.o. Budova byla ve špatném stavu, takže jsme nechali téměř všechno opravit, máme nová okna, schodiště, vjezd. Veškeré peníze, které získáme z nájmu, vracíme do údržby budovy a do provozu.
Budova ve vlastnictví OMS je určitě výhodou, máte dost prostoru, učebnu, nemusíte platit nájem a je to určitá jistota..
Musím říci, že tím, že jsme malý OMS, je vlastní budova pro nás velký přínos, protože 700 členů je na hranici životaschopnosti, kdybychom měli platit nájem, asi bychom nebyli schopní OMS udržet.
Je tedy dobře, že fungovat můžete. Pojďme se nyní podívat na hospodaření se zvěří. Které druhy zvěře se ve vašem regionu vyskytují a jaké máte chovatelské výsledky?
Vyskytuje se zvěř jelení, daňčí, mufloní, srnčí, černá, z drobné zajíc, bažant, kachna a také zvěř škodící myslivosti - liška, jezevec, i psík mývalovitý a norek americký.
Odkud se tu berou norci?
Na Karlově byla farma pro chov kožešinových zvířat. Když pod tlakem různých kampaní přestala být kožená móda atraktivní, nebyl již zájem o kožešinu, farmový chov se již nevyplácel, někteří norci unikli sami, ostatní byli vypuštěni do volné přírody. Norek potřebuje k životu vodu, je schopen se podél toku rozmnožovat a postupovat, dnes se dá říci, že je rozšířen po celém okrese podél toku Berounky. Jsou s ním velké problémy, působí škody rybářům, dokáže prokousat vezírek a ryby vynosit, škodí i myslivosti, likviduje populaci všech druhů kachen, které hnízdí okolo vody, plení hnízda, vejce, i mladé kachny. Ochranáři si vzali za své, že norky odchytí, protože je zde nepůvodní zvěří. Zakoupili chytací zařízení, ale moc se jim nedařilo. Myslivci jich tedy v loňském roce se souhlasem ochranářů 16 ulovili.
Norek se začíná šířit a působit potíže na mnoha místech republiky. Povězte mi však spíše o zvěři, která je pro myslivce žádoucí. Tedy spárkatá a drobná zvěř.
Začal bych u jelení zvěře, jejíž chov zde má dlouhou tradici. Křivoklátsko je jakousi kolébkou myslivosti, Křivoklát byl založen jako lovecký zámeček, jelení zvěř se zde vyskytovala v minulosti a jsou tu slušné stavy i dnes. Je zde zvláštní fenotyp jelena, který se vyznačuje ne tak dlouhým, ale členitým a silným parožím. V loňském roce se lov jelení zvěře pohyboval v těchto počtech - jelen 63, laň 106. U holé zvěře je podstatný nárůst oproti předloňsku, kdy bylo uloveno 54 jelenů a 78 laní. Tento zvýšený odlov je hlavně kvůli tlaku Lesů ČR na snižování škod na porostech.
Vyskytuje se zde i daňčí zvěř, v loňském roce jí bylo uloveno 62 kusů, což není moc, zatím se neobjevuje na celém území okresu, jen v jeho částech, ale postupně se rozšiřuje i do míst, kde se nikdy nevyskytoval.
Drží se zde dlouhá léta poměrně dobré stavy mufloní zvěře. V minulosti však byla trofejová kvalita lepší, v poslední době šla dolů. Ze strany ochranářů došlo ke tlaku na snížení početnosti mufloní zvěře, protože je nepůvodní a způsobuje značné škody. Přestalo se s ní hospodařit, což mělo dopad na kvalitu chovu. Přes veškerý tlak však dobrá schopnost reprodukce snižování stavů moc nepřeje. Dříve nebyl problém vidět 80-100 kusů najednou, dnes jsou rudly menší, 40-50 kusů, stále však přežívá zejména okolo Berounky na Kouřimecku, kde mají režijní honitbu LČR, jsou tam svažité suťovité stráně, což muflonům nejvíce vyhovuje. Vloni bylo uloveno 174 kusů.
Významnou zvěří v našich honitbách je srnčí. V loňském roce bylo uloveno 1011 kusů. Kvalita trofejí je setrvalá, bez větších výkyvů, významných trofejí není moc, ale najdou se slušné. Hodnotitelská komise při konání přehlídky oboduje tři až čtyři medailové trofeje.
Na Křivoklátsku je dostatek lesů, tedy je tu dost i černé zvěře, vrcholem její populace byl rok 2004, kdy bylo v našem okrese uloveno 2642 kusů, z toho 58 kusů úhyn. V některých částech okresu probíhá rychlostní silnice z prahy na Karlovy Vary, tam zvěř přechází a mnoho jí zahyne. Pokud hospodáři honiteb, kterými silnice prochází, poctivě vykazují úhyn, který se počítá do lovu, nemohli by ani střílet, všechno seberou na silnici.
Stavy černé zvěře v roce 2005 klesají oproti minulému roku, lov byl 2040 kusů černé zvěře. Letos byla extrémní zima, jelikož se nejvíce černé zvěře rodí kolem 15. března, pokud je dobrá věková a sociální struktura, mnoho selat v mrazech nepřežilo. Dnes však dochází k tomu, že se setkáváme se selaty po celý rok, protože věkové složení zvěře je nepřirozené. Černá se stala hlavní lovnou zvěří, je mnoho myslivců, kteří mají málo času a když přijdou na posed, střelí to, co jim přijde. Kromě zimy byl vyvíjen tlak na lov bachyň od všech organizací, které mohly trpět škodami. Proto si myslím, že se příští rok dočkáme opět poklesu, přestože je letos velká úroda bukvic a žaludů.
Začíná se nám v poslední době více objevovat jelen sika, zejména v jižních částech, sousedících s okresem Plzeň-sever. V Plzeňském kraji je přemnožený. Bohužel je povahově nesnášenlivý, vytlačuje srnčí zvěř, není tedy příliš žádoucí, vloni bylo uloveno 202 kusů.
Jak jste na tom s drobnou zvěří? Daří se vám udržovat divokou populaci nebo vypouštíte jedince z umělého odchovu?
Stavy drobné zvěře jsou u nás slabé jako v celé republice. U zajíců je pouze divoký chov, u pernaté proběhlo i vypouštění. Drobná zvěř se vyskytuje nejvíce v nižších polohách v severní části okresu, kde jsou lesy charakteru remízu a jinak pole a meze. Přestože byl bažant lesní druh, adaptuje se na polní krajinu v nižších polohách, kde je tepleji a větší potravní nabídka. V lesnatých částech je zase více spárkatá. Na to, že jsme malý okres, máme druhové zastoupení zvěře bohaté.
Jsou sdružení, která nakupují a vypouští kachny, ale spíše pro zpestření lovu. Je tu však i dost divokých kachen, kolem Berounky a na rybnících. Bažanti jsou také vypouštěni především na obohacení lovu, bylo dokázáno, že efekt zazvěření se při vypouštění z polokrotkého chovu nedostavuje. Některá sdružení mají vlastní líhně. Většinou se odchovu věnuje nějaký zapálený člen. Slyšel jsem, že někteří myslivci v okrese odchovávají a nabízejí sdružením i koroptve k vypuštění do přírody. Tomu bychom byli nakloněni a posyktli bychom i příspěvek, ale jen kdybychom měli jistotu, že koroptve budou sdružením poskytovány za rozumnou cenu.
Všiml jsem si, že současná změna zemědělského hospodaření se promítá ve zvyšování stavů drobné zvěře, bažantů, zajíců i koroptví, stavy koroptve se zvyšují tam, kde dříve třeba 10 let nebyly vidět. Rakovnický okres je hodně zemědělský, i když byl kdysi více, dnes se hospodaří jinak, je mnoho soukromých vlastníků, už neobdělávají obrovské lány jako to bylo za družstev, což zvěři vyhovuje, mnoho pozemků se uvádí do klidu, roste tam plevel, který vytváří kryt pro zvěř i celoroční potravu. Dnešní hospodaření je podstatně lepší pro zvěř z hlediska menšího používání chemie, ale na druhou stranu přichází mnohem výkonnější mechanizace, která je rychlejší a účinnější. Dokáže zdecimovat hnízda drobné zvěře i mláďata spárkaté. Z rozhovorů s kolegy vím, že s některými vlastníky pozemků je dohoda možná, škodám se dá předejít, myslivci projdou pole se psy před sečením, ale je to téměř výjimka, často na naše prosby, aby například sekali od středu pole nebo nám včas řekli, neslyší.
Zkusili jste používat nějaké plašiče?
V některých lokalitách, kde sousedila pole s lesem, byly umístěny optické plašiče přes noc, na principu majáku, ale měly jen krátkodobou účinnost, zvěř si brzy zvykla. V poslední době jsem žádné plašiče neviděl. Všechno záleží na lidech. Znám kolegy, kteří hospodaří a jsou myslivci, tam funguje ochrana zvěře při hospodářských pracích i dohoda při vykazování škod. Musím říci, že tlak médií, který je na myslivce vyvíjen, se promítá i na lidi, kteří hospodaří na pozemcích v honitbách. Přestože s nimi člověk mluví po dobrém, odpoví, že mu nebude myslivec nic nařizovat. My však nic nenařizujeme, vše je otázkou dohody.
Daří se vám po domluvě s majiteli pozemků vylepšovat podmínky v honitbách? Zakládat remízky, zvěřní políčka, napaječky? Čerpali jste na toto zvelebování nějaké dotace?
Jsou sdružení, která se tomu věnují velmi intenzivně, zakládají zvěřní políčka na okus, vysazují remízy, samozřejmě s povolením vlastníka pozemku. Dotace jsme zkoušeli přes odbor životního prostředí Městského úřadu Rakovník, který je naší jedinou pověřenou obcí. Státní správa myslivosti s námi bohužel nespolupracuje tak, jak bychom si představovali, takže se žádné dotace pro nás nenašly. Zkusili jsme to i přes krajský úřad, neboť ministerstvo nabídlo nějaké dotační tituly v roce 2004, z doslechu však vím, že v té době žádalo mnoho lidí a prostředky nedostali, proběhly různé stížnosti a odezvy a bylo nám přislíbeno, že tentokrát je bude přidělovat přímo ministerstvo a kraj bude jen soustřeďovat žádosti. Jestli se systém přidělování zlepší, chtěli bychom toho využít. OMS mají omezené možnosti, nic zadarmo nedostanou, takže bychom chtěli získat všechny dostupné prostředky na podporu činnosti sdružení. Snažíme se přispět na medikované krmivo a další potřebné záležitosti. Na umělé nory se také dávají dotace, ale na okrese jsou už dvě nory, které byly vybudované dříve - na výcvik a zkoušky psů. Příspěvek na umělé nory pro tlumení škodné zatím žádné sdružení nežádalo. Přestože jsme na sněmu tyto možnosti zveřejňovali a posílali je i poštou na sdružení. Snažíme se být po této stránce sdružením nápomocni. Rádi bychom společně udrželi tradice a dokázali se v dobrém světle prezentovat na veřejnosti, chceme udržet chovatelské přehlídky, výstavy, zkoušky pro psy.S celou řadou sdružení je velice dobrá spolupráce, ale je i několik takových, která nespolupracují a například nechtějí ani předložit trofeje na výstavy.
Co tuto neochotu způsobilo? Byly při přehlídkách nějaké potíže?
Tuto situaci tu nastolil předchůdce vedoucí odboru životního prostředí v Rakovníku, v době, kdy bylo povinné předkládat trofeje, zavedl sankce za špatně odlovený kus, to v lidech vyvolalo odpor k poskytování trofejí. Český národ je znám tím, že co nemusí, to neudělá, tady se to potvrdilo doslova, někteří měli tuto špatnou zkušenost a od té doby nám trofeje nepředložili.
Bohužel na odboru životního prostředí nás příliš neberou jako partnery k jednání, i když myslivost do životního prostředí patří a zasloužili bychom si přinejmenším stejný přístup jako ochranářské organizace. Ale spolupráce mezi námi uvízla na bodě 0. Když se pohybuji po různých seminářích a bavím se s kolegy z jiných OMS, mám smutný pocit z toho, jak to jinde funguje a u nás ne. Na jiných okresech jsem neslyšel, že by sdružení nepředložilo trofeje. I když to není nařízené, myslivci to berou jako samozřejmost a rádi se svými úlovky pochlubí, nemají se přeci za co stydět. Líbí se mi, jaký mají jinde přístup.
To je tedy opravdu ojedinělý problém, škoda že tento pozůstatek z minulosti přetrval až dodnes, i když už nemá žádný důvod.
Jezdíme po sdruženích, žádáme hospodáře, vysvětlujeme jim, že jim již nic nehrozí, ale nedaří se nám je přesvědčit. Myslím, že dokud na státní správě nebude člověk - myslivec, jako jsem to četl u jiných okresů, nebude to lepší. Po jistou dobu sem referentka oboru myslivosti docházela, najednou jí to paní vedoucí zakázala, došlo to až tak daleko, že nepřijdou ani když je pozveme.
Jak tedy přehlídky vzhledem ke všem obtížím probíhají?
Asi dvě třetiny sdružení spolupracují, takže za rok 2003 jsme měli 317 trofejí od 40 sdružení, včetně LČR Křivoklát a Lesní správy Lužná u Rakovníka. Lesy ČR s námi spolupracují velmi dobře, my jim také vycházíme vstříc, například jim objednáváme Cermix.
V roce 2005 bylo předloženo 357 trofejí. Musím říci, že přehlídky a výstavy už tu dělám přes deset let a začíná mě to unavovat, protože tomu s paní jednatelkou věnujeme velké úsilí, vysvětlujeme, žádáme a nezájem těch několika sdružení nás dost odrazuje.
Přehlídky probíhají zde v budově OMS nebo pro ně máte vyhrazeny jiné prostory?
Dříve probíhaly zde na OMS, v učebně, kde je slušný prostor, nyní však již pátým rokem využíváme možnosti umístit výstavu do Muzea T.G.M. v Rakovníku. Ředitel muzea pan Povolný nám sám nabídl jejich prostory, kterým říkají mansarda - je to ale krásný veliký sál. Trofeje, do 400 ks, posoudíme většinou během dvou dnů, hodnotitelé vykonávají tuto činnost po pracovní době. Poté je zpracováno hlášení o význačných trofejích. Letos byly hlavně u jelenů v režijních honitbách LČR, většinou jsou to však poplatkové lovy, kdy si lovec trofej odveze domů. Ty se na přehlídku vůbec nedostanou.
Dostane se nám sem ojediněle jelen ulovený v honitbě sousedící s LČR. Za minulý rok jsme tu měli dva srnce 121 a 103 bodů, pak siku japonského - čtyři trofeje v rozmezí 241 - 227 bodů. Muflony 197 a 183 bodů, dále medailovou lišku a dva jezevce. Každý rok se kolem deseti význačných trofejí před hodnotitelskou komisi dostane. Je to ale bohužel jen část trofejí, jak jsem již naznačil problém se sdruženími, když porovnám statistické výkazy a počet trofejí na výstavě, chybí jich asi 1/3.
Výstavu směrujeme většinou na červen, měsíc myslivosti. Chceme před prázdninami zapůsobit i na mládež, posíláme pozvánky a plakáty na školy v okrese, na obce a další instituce. Školy se nám objednávají, kromě toho na určité termíny máme na plakátech napsané odborné přednášky, žáci si udělají výlet, přijdou na výstavu, některý ze zkušených myslivců udělá přednášku, výklad. Snažíme se bránit myslivost proti tlaku médií, která nás očerňují. Když přijde na dotazy a děti se ozvou ve smyslu "Chudáci zvířátka", my jsme tam od toho, abychom jim vysvětlili, proč byl konkrétní kus zvěře uloven, že by třeba nepřežil zimu nebo je nevhodný do chovu či škodí ostatním, také jim řekneme, že kromě služby přírodě myslivec srnce ekonomicky zúročí. Snažíme se vždy dětem a veřejnosti osvětlit způsob našeho hospodaření.
To je skvělý přístup. Vidím tu na plakátě, že výstava trvá tři týdny, to je celkem dlouho.
Většina okresů má přehlídku přes víkend, u nás je možnost vystavovat v muzeu tři týdny, návštěvnost je velká, ale rozprostřená do dvaceti dnů, takže návštěvníci mají možnost každou trofej si prohlédnout zblízka, dát si na čas a výstavu si vychutnat. Do muzea přijde spousta lidí, i cizích, kteří šli náhodně okolo, takže se na výstavu také podívají. Je nám líto, že se nesejde trofejí více, protože v sále jsou vystavené opravdu důstojně. Přehlídku trofejí doplňujeme výstavou obrazů s mysliveckou tematikou, letos byly k vidění práce Václava Nasvětila, vloni Ing. Bohumila Siegla. Toto bychom chtěli udržet i do budoucna a úroveň stále zlepšovat, aby byl každý ročník jiný. Navíc je výstava doplněna o vitrínu s úspěchy našich kynologů, jsou zde poháry, diplomy, ceny.
Naznačil jste spolupráci se školami během výstav, která je jistě velmi přínosná, funguje i další práce s dětmi v průběhu roku? Máte nějaké kroužky mladých myslivců?
Je to asi jako jinde, v minulosti to tu fungovalo velmi dobře, měli jsme kroužky při školách, děti se účastnily soutěží o zlatou srnčí trofej. Do předloňského roku tu fungovaly dva kroužky. Jeden byl na škole v Kněževsi, který vedl pan učitel Kapoun, fungoval velice dobře, i s námi spolupracovali, poskytovali nám výtvarné práce na výstavy, my jsme jim zase dávali různé knihy a ceny. Ale pan učitel byl přeložen na jinou školu, takže tato činnost skončila.
Dnes dobře funguje už jen myslivecký kroužek na Základní škole v Lužné, vede jej Petr Bureš a Jiří Záhora, ti se dětem věnují dlouhodobě, připravují je na soutěže. Vloni to trochu polevilo, protože jedna část dětí odrostla, odešla ze školy, byla pauza, ale opět nabrali nové zájemce. Pozval jsem pana Záhoru na rozhovor na OMS, protože nám na spolupráci s mládeží záleží, řekl mi, že mají nové malé děti a činnost pokračuje. Kdyby chtěli soutěžit v ZST, finančně bychom je podpořili. Zatím jsou děti malé, nemají ještě takové vědomosti, ale je to na dobré cestě. Další práce s dětmi se již odehrává mimo režii OMS, například sdružení dělají v červnu pro děti dětské dny a různé soutěže. Podílejí se i na dětských dnech v režii obcí.
Pořádáte nějakou zábavu také pro dospělé? Například myslivecké plesy, poslední leče, koncerty myslivecké hudby nebo i svatohubertské mše?
V režii OMS už dlouhou dobu ples nepořádáme, ale na sdruženích se konají plesy pravidelně. V každé obci mají myslivci slušné zastoupení a udržují kulturní život.
Máme zde pětičlennou skupinu trubačů, kteří se dali dohromady letos, dříve fungovali samostatně, nyní založili skupinu pod hlavičkou Lesů ČR Křivoklát, troubí nám na akcích, při zahájení kurzu, zahajují a oživují svou hrou chovatelské přehlídky, kynologické akce, je s mimi skvělá spolupráce.
Také v kapličce svatého Eustacha na Křivoklátě se při různých mysliveckých výročích konají akce k uctění památky mysliveckého patrona. Hodně se při nich angažuje pan Breník, myslivec z Křivoklátu, který má stavební firmu a kapličku zrenovoval.
Jsou zde i další osobnosti, které pojí umění a myslivost dohromady, na Nezabudickém mlýně na Berounce přebývá dvě třetiny roku malíř Ing. Bohumil Siegl, v Křivoklátě žije řezbář pan Petr Tříska, který tvoří myslivecké výjevy do dřeva, je znám nejen u nás, ale i daleko za hranicemi. Měl jsem snahu s ním navázat spolupráci a některá díla vystavit při přehlídce trofejí, ale o jeho práce je takový zájem, že jsou prodaná ještě dříve než jsou hotová.
Zajímalo by mě jak informujete myslivce i veřejnost o dění na OMS. Viděla jsem, že máte webové stránky, pěkně zpracované i pravidelně aktualizované, čerpají z nich myslivci informace?
Bohužel mnoho sdružení je bez přístupu na internet, takže ještě posíláme informační dopisy poštou nebo když přijdou, osobně s nimi probereme nějaké aktuální záležitosti. Také vychází příloha Rakovnického deníku, do které čas od času dáváme informace. Dokonce na chovatelskou přehlídku před třemi lety přišla regionální televize, ale když jsem je zval další roky, už se neobjevili, asi jim to připadalo, že už je to podobné.
Možná se na web všichni myslivci nedostanou, ale dostanou se tam nemyslivci, kteří se třeba také zajímají o dění v myslivost, nebo třeba shánějí zkoušky pro svého psa. Pověděl byste mi blíže o činnosti kynologické komise?
Kynologická komise je jedna z nejvíce pracujících komisí, je na ni spolehnutí, máme jarní svod v dubnu, zkoušky vloh a barvářské zkoušky v květnu, v červnu zkoušky speciální vodní práce, norování, v srpnu podzimní zkoušky pro všechna plemena, pak lesní zkoušky, v říjnu podzimní zkoušky, norování, barvářské zkoušky honičů, v listopadu dvoudenní zkoušky honičů, klubové zkoušky pro Alpské jezevčíkovité brakýře, ty jsou také dvoudenní, takže se dá říci, že kynologická komise provádí zkoušek z výkonu celkem dost. Neděláme výstavy z exteriéru, většinou chovatelé jezdí do Litoměřic, do mladé Boleslavi nebo do Prahy. V roce 2004 jsme tu měli mezinárodní výstavu jezevčíků na Křivoklátě. Výstavy jsou jinak většinou v pravomocích klubů. Na svodu je ročně kolem třiceti psů, bývávalo i šedesát, dnes je však svod povinný jen od některých klubů nebo si ho můžou kluby udělat samostatně.
Probíhají zkoušky stále ve stejných honitbách nebo se pořádající sdružení střídají?
Většinou jsou to stále titíž, nejvíce zkoušek se odehrává v honitbě sdružení Pavlíkov, koná se zde svod, dvoje norování, podzimky a zkoušky honičů, pak ve Mšeci se konají troje zkoušky za rok. Zkoušky vloh probíhají v Řevničově. Jsme velmi rádi, že jsou tato sdružení ochotná honitbu na zkoušky poskytnout, takže bychom jim chtěli přispět na úhradu nákladů, které s námi mají. Abychom je motivovali, protože nám vychází vstříc každý rok. Tyto honitby mají i dostatek zvěře na disciplíny hledání nebo vystavování.
Jaká je spolupráce kynologických komisí v rámci kraje? Půjčujete si rozhodčí z jiných okresů?
Ano, musíme si půjčovat, protože rozhodčí jsou zároveň i chovatelé a vodí své psy na zkouškách. Půjčujeme si je z Kladna, Berouna, Loun, z blízkého okolí. I z Mělníka nám často pomáhají. Máme málo rozhodčích na malá plemena, ale už jsou tři čekatelé.
Někteří naši kynologové posuzují i v zahraničí. Například pan Buba, Ing. Hamřík nebo Mgr. Herian. Mgr. Herian má ridgebacky, nyní i porcelainy, jezdí i na mezinárodní výstavy, pan Buba se proslavil s malými münsterlandskými ohaři a jezevčíky, také s nimi jezdil reprezentovat do zahraničí na různé soutěže.
Je stejně aktivní i střelecká komise? Máte v rámci OMS vlastní střelnici?
Střelecká komise fungovala, měli jsme i vlastní střelnici, pak došlo k problému s majetkovým vypořádáním pozemku, vlastníci po nás chtěli neúnosné nájmy, jeden soukromý vlastník dokonce prodal pozemek ve středu střelnice, takže jsme byli nuceni ji zrušit. Měli jsme tam vysokou věž, lovecké kol, střeliště na skeet a trap. Bohužel nám vlastník nenabídl pozemek jako prvním, prodal ho majiteli fotbalového hřiště v sousedství. Mysleli jsme, že bez problémů pozemky vykoupíme, ale s vlastníky nebyla řeč. Střelnice měla zvučné jméno, pořádaly se různé poháry, veřejné akce, v poslední době jsme ji pronajali střeleckému klubu, který zde trénoval mládež. Je to velká škoda, že střelnice zanikla, byla na úrovni, s ní zanikla i střelecká komise. V okrese jsou dvě menší střelnice ve vlastnictví sdružení, jedna ve vlastnictví LČR. Sdružení pořádají své akce a pro výuku adeptů se využívá střelnice LČR na Pískách, kde je lesnické učiliště.
Je škoda, že majitel pozemku nejednal nejdříve s vámi. Vyskytují se tu další problémy? Například pytláci nebo vandalové?
Pytláctví se zde vyskytuje. Vloni v Lánské oboře byla upytlačena zvěř. Je to zvláštní, kdysi se pytlačilo pro obživu, dnes se nalezne zvěřina ponechána a jen odříznutá trofej. I v současnosti slýchám, že se v noci pohybují v honitbách auta s hledáčky, využívají zejména doby novu, kdy je tma, myslí si, že myslivci venku nejsou, takže jezdí, svítí po polích, občas padne rána. Jen u naší honitby se našly tři kusy postřelené malou ráží, snaží se střílet na hlavu, aby zvěř zůstala na místě, když se to nepovede, jedou pryč, nechají postřelený kus jeho osudu. Ví o tom policie, z Křivoklátska je případů víc, jednou už někoho pronásledovali, ale nechytili nikoho, pytláci jsou vybaveni mnohem lépe než policie. Lesy ČR to řeší částečně závorami na vjezdových komunikacích. Ale u sdružení to dost dobře nejde, honitby jsou tvořeny soukromými lesy s tolika vlastníky, že se tam nedá nic zavírat. Také se nám tu vyskytl případ otrávených vajec v jednom sdružení, vzešlo to z aktivity pár jedinců. Na místě se našlo mnoho uhynulých zvířat škodících myslivosti, ale i psů a koček. Majitelé začali sondovat a zjistili, že došlo k travičství, až se to vymklo kontrole, zaslechli jsme, že se objevil tento způsob v různých částech okresu. Řešila to státní správa a policie.
Křivoklátsko je známé svými přírodními krásami, jistě je tu hojný počet turistů...
Skutečně v oblastech CHKO, v okolí Berounky, kde je krajina jedinečná, je veliký počet návštěvníků. Vede tam mnoho cyklotras, stezky pro koně, agroturistika. Jsou honitby, kde se koná naháňka, najednou se uprostřed leče objeví lidi na koních. Zvažujeme v těchto částech při konání honu nebo naháňky vyvěšení plakátů na vstupních cestách do lesa, aby se nemohlo nikomu nic stát. Největší pohroma jsou na volno běhající psi s turisty. Lidé přijdou za ves, pustí psa z vodítka, pes žene zvěř, hlásí, jdu za nimi, zeptat se slušně, jestli by si ho nemohli dát na vodítko. Jsou lidé, kteří to uznají a psa si odvolají, ale jsou i agresivní typy, se kterými rozumná řeč není.
Jaká je součinnost OMS a veterinární správy?
Na tomto poli funguje spolupráce dlouhá léta velmi dobře. V roce 1987 byla prováděna koprologická vyšetření spárkaté zvěře. Mnoho sdružení se nám podařilo přesvědčit o důležitosti ozdravných akcí pořádaných v jednom termínu. Dá se říci, že asi 2/3 sdružení, která spolupracují, mají zájem i o zdraví zvěře, druhá část nereagovala na naši výzvu, že je třeba podávat medikované krmivo celoplošně. Řekl bych, že je to až neslušné vůči kolegům, když léčivo zvěři nepředloží, zvěř přejde do sousední honitby a nákazu dále roznáší. Střečkovitost je tu rozšířená, podáváme Cermix, s paní jednatelkou připravíme dávky pro jednotlivá sdružení, na toto jim poskytneme samozřejmě dotace.
Myslivcům by mělo jít hlavně o zvěř, takže přístup těch sdružení, který popisujete, je přinejmenším zvláštní. Jak zde probíhá vakcinace lišek, letecky jako v jiných okresech?
Letos neproběhla ani letecká, nebyl tu žádný nález vztekliny. Dříve se vakcíny roznášely po honitbách, zakreslovaly se do plánku, chodili jsme kontrolovat, zda je zvěř vzala, tento způsob byl zdarma a kvalitní. Letecky je to drahé a podle mého méně efektivní, návnady spadnou do vody, do dvorů, doma jsem sbíral vakcínu ze střechy. Je to škoda, ale asi se to již nevrátí. Veterináři říkají, že republika je už pět let prostá vztekliny, jen některé příhraniční oblasti se více hlídají.
Zajímalo by mě, jak u vás funguje spolupráce s ostatními organizacemi, jejichž hlavním zájmem je příroda?
S Lesy ČR funguje spolupráce dobře, jak jsem již naznačoval dříve. Ani nemáme výrazné problémy se škodami zvěří. Dalším výrazným činitelem je CHKO Křivoklátsko, patří do něj velká část území. Rád bych s nimi vstoupil do jednání a navázal užší spolupráci. Našlo by se jistě dost věcí, při kterých by byla součinnost přínosná. Hlavně by se ale měla více rozvinout vzájemná komunikace, abychom věděli, co dělají a naopak, aby oni věděli o nás. Sdružením, která spadají do chráněného území se Správa CHKO vyjadřuje k plánu lovu. My můžeme trofejovou zvěř lovit do věku 2 let. Pokud budeme chtít lovit starší zvěř, musíme mít jejich souhlas.
Když je snaha o větší propojení z vaší strany, snad se najde i z jejich.
Byl bych moc rád. Myslivost je moje velké hobby, dělám jí už 35 let, vše tomu podřizuji, když jsem teď na OMS, budu se snažit dělat co nejvíc pro to, aby zde na Rakovnicku vzkvétala. Vidím, že v některých sdruženích začíná být myslivost soukromá záležitost, říkají si, co pro ně OMS vlastně dělá, ale pokud tu budu, vynasnažím se jim tento dojem vyvracet a ukázat jim, že to smysl má. My se jim snažíme poskytovat servis - děláme zkoušky pro psy, pořádáme kurzy, objednáváme krmivo, léky, lizy, poskytujeme příspěvky na léčbu zvěře. Snažíme se eventuelně myslivce podpořit při řešení nějakých sporů, například o škody, můžeme kontaktovat právníky, myslivce zastupovat při řešení jejich problémů. Je to běh na dlouhou trať, ale s jasným cílem.
Děkuji za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ