POPULAČNÍ HUSTOTA ZAJÍCE POLNÍHO
Myslivost 12/20036, str. 18 RNDr. Ivo SÝKORA, CSc.
Plocha okresu Pardubice je ze 67 % tvořena zemědělskou půdou a pouze 28 % plochy představuje lesní půda, ale skutečně lesních komplexů je velmi málo, převážně jsou do lesní půdy zahrnuty různé remízky, větrolamy, plochy okolo vodotečí, příkopů apod. Tento charakter složení půdního fondu dává velmi dobré, až optimální, podmínky pro chov drobné zvěře, hlavně zajíců a bažantů. Tato zvěř také tvořila v dřívějších dobách hlavní složku produkce zvěřiny okresu. V současné době, hlavně v důsledku změněných podmínek zemědělské výroby, výrazně klesly stavy drobné zvěře a do popředí v produkci zvěřiny se dostala zvěř srnčí a černá. Přesto je nutné věnovat drobné zvěři maximální pozornost a snažit se vytvářet pro ni co nejvhodnější podmínky k přežití.
Zajíc byl do roku 1975 v okrese loven - ročně, v počtu okolo 14 až 18 tisíc kusů. V následujících letech jeho úlovky začaly výrazně klesat, a to nejen na Pardubicku, ale celorepublikově (dá se říci, že i v celé Evropě). V důsledku toho byl na rok 1979 vydán zákaz lovu zajíce odstřelem, ponechán byl pouze odchyt živých jedinců pro vývoz. Ale ani toto jednorázové opatření nezabránilo dalšímu postupnému snižování jeho stavů a tím i úlovků. Velmi exkluzivní odchyt na vývoz byl také postupně snižován, až byl v roce 1999 ukončen. Celkový roční úlovek zajíců se v našem okrese od roku 1995 do současnosti pohybuje mezi 1600 až 2500 kusy.
Polních honiteb v okrese máme 55 %, lesních 18 %, zbytek tvoří honitby smíšené. Průměrná velikost jednotlivých honiteb je nejvyšší u honiteb polních, nejnižší u lesních. K porovnání změn v populaci zajíce polního jsem proto sloučil honitby smíšené a lesní do jednoho celku, aby obě hodnocené plochy byly srovnatelné, pro objektivitu jsem hodnotil zjištěné počty zajíců na 100 ha plochy. Vliv povodní v roce 1997 na stavy zajíců byl u nás celkem malý, negativně byly zasaženy pouze části některých honiteb v blízkosti Labe.
Stavy zajíců, na základě jarního sčítání, jsou ve smíšených a polních honitbách výrazně nižší než v honitbách polních. Obecně je možné konstatovat, že v posledních letech v polních honitbách se jarní populační hustota ustálila na hodnotě okolo 20 zajíců na100 hektarů, ve smíšených a lesních honitbách okolo šesti zajíců na 100 hektarů. Jejich stav před hony se zvýší o přírůstek, který u nás v polních honitbách a v polních částech smíšených honiteb je až dvojnásobný, v lesních pouze poloviční. Podle literárních údajů (Vodňanský M., Myslivost 9, 22, 2002 a referát na konferenci v Třebíči 2002, Kasina J., Myslivost 11, 18, 2002) pro Německo a Rakousko je při sčítání před hony stanoven limit pro povolení honů 20 zajíců na hektar. Na základě dlouhodobých pozorování a hodnocení výsledků pro náš okres by se měla kritická hranice pro zachování populační hustoty pohybovat při jarním sčítání nad 10 zajíců na 100 hektarů. Této hranice nedosahují od roku 1988 smíšené a lesní honitby, i když v polních částech smíšených honiteb většinou ano. Vyhláška č. 491/2002 Sb. stanovuje minimální normovaný stav pět zajíců na 100 hektarů.
Plán lovu, který je stanovován na základě jak jarního sčítání, tak i zjištěného stavu těsně před hony (graf č. 1), potvrzuje předchozí hodnocení. Ve smíšených a lesních honitbách se od roku 1988 plánuje lov nižší než pět zajíců na 100 hektarů. Na základě koeficientů přírůstku a každoročních ztrát zajíců na konci letního období se ukazuje, že při lovu plánovaném v rozmezí pěti až deseti kusů na 100 hektarů jsou výrazně ohroženy kmenové stavy. Ukáže to i skutečný lov zajíce (graf č. 2), kdy ve smíšených a lesních honitbách nedochází ani k plnění velmi nízkého plánu lovu, takže skutečná výše lovu se v těchto honitbách v posledních letech pohybuje okolo jednoho zajíce na 100 hektarů.
K biologii zajíce je potřeba si uvědomit, že se jedná o druh, který je relativně velmi stálý ve svém teritoriu. Zaječka se do říje dostává okamžitě po vrhu, někdy ještě před vrhem. Uvolnění vajíček z vejcovodu je podmíněno pářením, vajíčka se uvolňují asi deset hodin po koitu, doba říje je poměrně krátká, takže zaječka se potřebuje poměrně rychle při nástupu říje dostat k zajíci (Sýkora I., Myslivost 11, 1994). Do popředí proto vystupuje otázka hustoty populace. Při značné populační hustotě je prakticky nemožné, aby zaječka nebyla oplodněna. Při malé populační hustotě dosahuje v tomto období pravděpodobnost nezabřeznutí poměrně vysokého stupně. Další říje v tomto případě nastupuje až po ukončení kojení mláďat, tj. po třech až čtyřech týdnech. Je jasné, že tato pauza se projeví ve snížení přírůstku, protože se prakticky přijde o jeden vrh. Z toho všeho proto vyplývá nutnost v oblastech, nebo částech honitby, kde dosahuje populace zajíce polního relativně vysoké hustoty, maximálně se snažit o její zachování. Velmi obezřetně je třeba provádět lov, aby se i po honu zachovala hustota přesahující deset zajíců na 100 hektarů. Ze svého teritoria do okolí se rozšiřuje pouze mladá zvěř, takže čím je na daném teritoriu této zvěře více, tím je vyšší pravděpodobnost osazení i dalších oblastí a tím i rozšiřování kvalitní populace zaječí zvěře.