Časopis Myslivost

Péče o zvěř v MS Veleň

Myslivost 12/2006, str. 28  Ing. Pavel ČERNÝ
V mysliveckých časopisech i v běžném denním tisku často čteme povzdechy o zašlých časech české myslivosti s bohatstvím drobné zvěře, které se nikdy nevrátí. Absolutní historií jsou už z dnešního pohledu neuvěřitelné stavy koroptví z doby malých políček, kdy hlavním „strojem“ byl kůň a hnojivem jen hnůj. Stejných stavů a úlovků zajíců a bažantů jako v bývalých honitbách ze šedesátých a počátku sedmdesátých let minulého století asi nikdy nedosáhneme. Úlovky jednotlivých honů ve značně menších honitbách dosahovaly tehdy stovek kusů. Podmínky se přece jen příliš radikálně změnily.



V některých oblastech se však daří systematickou péčí dosahovat alespoň porovnatelných výsledků jako v oněch, co se drobné zvěře týče, "zlatých časech". Nejprve však musíme zjistit, co prosperitě zvěře nejvíce brání, a něco proti tomu dělat. V námi užívané honitbě Měšice - Veleň dosahujeme stabilně velmi dobrých výsledků zejména v chovu drobné zvěře. Začátkem devadesátých let jsme přitom opustili nesmyslné vypouštění "živých terčů a potravy pro predátory" a věnujeme veškerou péči raději divokým populacím zvěře. Rád bych se podělil se čtenáři Myslivosti o naše zkušenosti a poznatky, které snad mohou být užitečné i v jiných honitbách.

Charakteristika honitby a sdružení
Naše myslivecké sdružení Veleň se sídlem v Mratíně v současné době hospodaří v pronajaté společenstevní převážně polní honitbě s výměrou 1630 ha (lesní půda zaujímá asi 50 ha). V lesích a remízcích je hojně zastoupen dub, což v semenných letech výrazně zvyšuje úživnost honitby. Nadmořská výška je kolem 200 m, obvyklý roční úhrn srážek 500 až 550 mm. Honitba naneštěstí těsně navazuje na území hlavního města, což logicky přináší problémy plynoucí z hustoty silniční sítě a frekventovaného automobilového provozu. Spolu se železniční tratí představují komunikace místa s největšími ztrátami veškerých druhů zvěře. Intenzivní až živelná výstavba rodinných domků nám v posledních letech neustále snižuje i výměru honebních pozemků. Velká koncentrace obyvatelstva způsobuje velmi časté rušení zvěře nejrůznějšími způsoby, včetně bezohledných jízd na koních a terénních motocyklech lesem i nesklizenými polními kulturami a v neposlední řadě volně pobíhajícími psy. Vandaly poničená myslivecká zařízení jsou téměř na denním pořádku.
Honitba je také negativně poznamenána nesmyslnou likvidací remízků, větrolamů a jiné rozptýlené zeleně a stejně nesmyslnými plošnými melioracemi za minulé éry "vyspělého socialismu". Máme zde sedm malých až středních rybníků a protéká tu několik potoků. Kvalita vody v těchto přírodních zdrojích je však převážně velice špatná, protože na potoky jsou napojeny čističky odpadních vod, jejichž kapacita a funkčnost jsou často diskutabilní. Některé odpady stále ještě ústí přímo do potoků, které přitom napájí i všechny rybníky. Část rybníků po vybagrování dna ztratila kryt rákosu a orobince, a tím na mnoho let i dřívější atraktivitu pro divoké kachny.
Sdružení má 18 členů. Čtyři starší členové se zapojují do činnosti podle svých zdravotních možností. V držení členů je deset lovecky upotřebitelných psů. Činnost sdružení se řídí stanovami a poměrně detailně propracovaným provozním řádem. Velký důraz je kladen na zimní přikrmování zvěře. Kontrolou této činnosti je pověřen myslivecký hospodář Antonín Vocásek. Problémy v oblasti zimního přikrmování byly také důvodem, pro který jsme se s několika členy museli v minulých letech rozloučit.

Myslivecká péče
Jmenované nepříznivé faktory se snažíme eliminovat výsadbou stromů a keřů včetně plodonosných dřevin po dohodách s vlastníky pozemků, intenzívním a systematickým přikrmováním, permanentním tlakem na predátory včetně přebíhavé černé zvěře (ročně lovíme např. 13 až 30 lišek a 1 až 10 ks černé zvěře - v roce 2004 byly navíc 2 kusy sraženy auty) a také výrobou a instalací napáječek. Nedostatek vody se totiž zejména při delší dobu trvajícím suchém a horkém počasí ukazuje nejvýznamnějším limitujícím faktorem z pohledu ročních přírůstků drobné zvěře (viz. též článek v Myslivosti č. 9/2006).

Přikrmování a ozdravování zvěře
Každý člen má přiděleno několik krmných zařízení, která zásobujeme krmivem přednostně ze tří skladů umístěných přímo v honitbě. Už v průběhu žní rozvážíme podle možností plevy a odpady z čištění řepky, slunečnice a máku z blízkého sila i přímo od zemědělců. V průběhu zimy přikrmujeme běžně zadinou do zásypů, do krmelců senem a plošně řepou. Příležitostně roznášíme i padaná jablka. Příjem sena roste, je-li u krmelce zároveň dužnaté krmivo. Srnčí zvěř přikrmujeme do korýtek jádrem (ovsem nebo ječmenem) podle místních podmínek v zásadě od 1. září. Osvědčilo se předkládání drcených i celých kaštanů, které, jsou-li vysypány na vlhkých místech přímo na zem, jsou zejména v předjaří po naklíčení do posledního kaštanu zkonzumovány srnčí a zaječí zvěří. Kachny přikrmujeme v podstatě celoročně u většiny rybníků, pokud neslouží pro sportovní rybolov. Celoročně také předkládáme zvěři kusovou sůl a zkoušíme rozmisťovat slaniska z měkkých listnáčů speciálně pro zajíce. Od začátku roku 1989 nepřetržitě každoročně předkládáme medikované krmivo - zpočátku Rafendazol a později Cermix. Řadu let už probíhá ozdravovací akce v rámci celého okresu Praha - východ, přičemž ze strany pověřené obce Brandýs n./L. - St. Boleslav je akce i dotována. Medikované krmivo předkládáme pokud možno při sněhové pokrývce nebo silnějších mrazech, kdy je rychle zkonzumováno. Podařilo se tím dříve běžný výskyt střečkovitosti přeměnit na výjimečný. Problematický je příjem medikovaného krmiva u některých zejména slabších kusů z větších zimních tlup, protože se nedostanou k potřebné dávce. Několik posledních let se nám daří kromě řepy a jablek obstarávat jako doplňkové dužnaté krmivo také odpadní zeleninu, která je zvěří ochotně přijímána.

Doplňování vody

Od jara do podzimu se snažíme eliminovat nedostatek vody. Používáme několik typů napáječek a jejich počet postupně zvyšujeme. Nejlépe se osvědčil typ, který vymyslel Milan Telyčka, jeden z našich mladých členů. Z přiložených snímků je její konstrukce i funkce dobře patrná. Z boku je vidět, kolik zbývá vody. Když je kanystr téměř prázdný, vyčistíme a zbytkem vody vypláchneme "petláhev jezírko", otočíme na napáječku nový plný kanystr a prázdný odvezeme. Ten na snímcích má 20 litrů. Na zimu kanystry stáhneme a beton otočíme.
V napáječce je stále poměrně čistá voda s minimem napadaných nečistot, dostupná i pro malá bažantí a koroptví kuřátka bez nebezpečí utopení. K průběžné obsluze celkem x napáječek je třeba jen x plus jeden kus stejných kanystrů. Sám jsem byl překvapen, když jsem z posedu během necelé hodiny pozoroval pět zajíců, jak najisto přibíhají k napáječce, přestože byla téměř schována v buřeni.
Vyhánění zvěře před sklizní pícnin
Máme velmi dobrou spolupráci s většinou zemědělců, kteří pěstují pícniny. Už od dostatečného vzrůstu kultury se snažíme zneklidňovat zvěř loveckými psy a označujeme hnízda. Po upozornění zemědělců o blížící se sklizni tuto činnost zintenzívníme a před sečením sbíráme i vejce. Významně tím omezujeme ztráty na zvěři.

Péče se odráží ve výsledcích lovu
Výsledky lovu můžeme označit jako stabilní s určitými negativními výkyvy v suchých letech a rostoucí tendencí v posledních dvou sezónách. Zvláště výsledky loňského roku 2005 nás potěšily a mnozí pamětníci začali porovnávat průběh honů s časy dávno minulými. Ctíme přitom starou pravdu "Mnoho myslivců - zajícova smrt!" a limitujeme počet střelců na honu maximálně třiceti. Obvykle nás bývá 20 až 25. Více než 1/3 plochy každoročně necháváme nelovenou.
V roce 2005 jsme ulovili 166 divokých kachen, 283 bažantích kohoutů a 386 zajíců. Mimořádně úspěšný byl také lov srnčí zvěře, protože z pěti ulovených srnců byli dva medailoví. Na chovatelské přehlídce byl nepravidelný šesterák Lukáše Jandíka ohodnocen jako bronzový - 108,70 b. CIC a nejsilnější srnec (zároveň nejsilnější na přehlídce) byl stříbrný - 128,08 b. CIC (viz připojený snímek). Tohoto srnce jsem znal pět let a ulovil jsem ho k životnímu jubileu jako sedmiletého. Historicky prvního medailového srnce nám srazil vlak na jaře 2004 a na výstavě v Lysé n./L. v roce 2005 byl ohodnocen 114,92 b. CIC, tedy bronzový jen 0,08 bodů od stříbra.

Snad tento článek vlije trochu optimismu do žil těm myslivcům, kteří už jen nostalgicky vzpomínají na zašlé časy a jsou přesvědčeni, že divokým populacím drobné zvěře navždy odzvonilo. Domnívám se, že cesta k úspěchu vede přes systematické a důsledné omezování faktorů, které brání rozvoji stavů a kvality zvěře. Mnohé z nich můžeme ovlivnit.



VÝROBA NAPÁJEČKY

Pro zájemce připojuji postup výroby:
* rozřízneme po délce petláhev těsně nad polovinou (uzávěr ponecháme na láhvi),
* lepicí páskou (nemusí příliš pevně lepit) přilepíme na kanystr, oblepíme držáky na kanystru a vršek kanystru po stranách namažeme vazelínou nebo mastným krémem (aby šel snadno vyjmout později z betonu),
* vylomíme jedno kratší čelo u malé dřevěné bedničky od ovoce, ze dvou prkének (nebo zlomeného pruhu sololitu) vytvoříme klín a zapřeme (třeba cihlami) k bokům bedničky (celou formu lze zhotovit i z plechu),
* vyložíme formu tenkým igelitem,
* nadvakrát vylijeme "mastnou" betonovou směsí - nejprve celou plochu (asi 5 cm), položíme 2 - 3 ohnuté dráty pro vyztužení, poté položíme a zavětrujeme otočený kanystr s přilepenou petlahví,
* doplníme zbytek betonu po okraj rozříznuté petlahve a necháme zatvrdnout,
* asi po jednom až dvou dnech (podle venkovní teploty) opatrně vyjmeme (odlepíme) kanystr tak, aby láhev zůstala v základu,
* vyzkoušíme funkci s trochou vody v kanystru, když podtéká, zvedneme novým betonem trochu okraje kolem kanystru (po takto krátké době se beton spojí),
* výška hladiny, resp. podtékání se dá regulovat i na místě podélným nakloněním.
Pro výrobu se dá použít např. hotová suchá betonová směs. Jeden pytel stačí na dvě napáječky.

Zpracování dat...