Časopis Myslivost

Poměr pohlaví - Holá nám hyne věkem.

Myslivost 12/2006, str. 38  Aleš NÁHLÝ
Po uveřejnění mého článku o srnčí zvěři ve Václavovicích v Myslivosti 9/2006 jsem se setkal vesměs s kladnými ohlasy, což mě samozřejmě potěšilo, ale na druhou stranu jsem měl hodně telefonických dotazů na poměr pohlaví. Ve většině honiteb nebo sdruženích je stejná situace, loví se výrazně více srnců než srn. Tímto trendem jsme dosáhli poměru pohlaví v průměru 1 ke 2 až 3 ve prospěch srn. Když někomu řeknu, že je to špatně, že musíme lovit stejný počet srnců i srn oponují všichni stejně: „Ne, u nás ne. My si holou šetříme, protože ta je zárukou dostatečného přírůstku!" Všichni si myslí, že když budou lovit tolik holé jako srnců, klesnou jim kmenové stavy. Není to ale pravda!
Pokusím se vám vysvětlit proč. Ve všech honitbách panuje zhruba stejná situace. Plánuje se "potřebný" počet srnců, který uspokojí požadavky sdružení a k tomu se dopočítá odlov holé a srnčat. Příštím rokem se udělají drobné kosmetické úpravy, aby to nevypadalo podezřele a tak to funguje pořád dokola. Není na tom nic špatného pokud se tento plán dodrží i v odlovu holé.
Kmenové stavy v honitbách jsou v poslední době stabilní a podléhají jen minimálním výkyvům jak směrem nahoru, tak dolů. Jsou dány úživností prostředí. Vím, že z dlouhodobého hlediska je patrný určitý nárůst početnosti, ale to je dáno osídlováním nových, vhodných oblastí "polní" srnčí zvěří a podobně. Každé prostředí pojme jenom tolik zvěře, kolik je schopno uživit, pokud je srnčího více, musí dojít k nějaké regulaci. Nejvhodnější je když ulovíme všechno co je v honitbě navíc, pokud to neuděláme, musí zákonitě dojít k migraci mladé zvěře, která si hledá nová teritoria. Jestliže je prostředí naplněno, začne docházet k dalšímu stupni regulace, a o tu se už postará příroda sama. Dojde ke snížení přírůstku, srny vodí jen jedno srnče, některé srny nevodí vůbec.
Myslím, že tato situace už nastala ve většině honiteb, jinak by nám populace rostla geometrickou řadou, když soustavně lovíme méně srn než srnců, a to se neděje. Takže to vypadá asi takto - ulovíme 20 srnců, 10 srn a 10 srnčat. Příštím rokem spočítáme v lese kusy a zjistíme, že jich tam je zase stejný počet. Protože prostředí je naplněno. Lovíme 20 srnců, 10 srn a 10 srnčat. Tak pokračujeme pořád dál a výsledkem je, že máme v honitbě pořád stejně 120 kusů srnčího. Jsme spokojeni, že hospodaříme dobře, protože srnčího nám neubylo.
Tak a teď se podívejme co v tom lese vlastně máme po několika letech šetření srn. Je tam zhruba 20 srnců, 50 srn a 50 srnčat. A co se stane s holou, kterou jsme měli ulovit a neulovili? Část mladé zvěře si najde nové teritorium a část stárne až uhyne věkem. Asi nevěříte, ale zkuste zauvažovat kolik opravdu starých srn jste ulovili vy sami nebo všichni dohromady ve vaší honitbě? Nežijí věčně a nenajdete ani padlinu, protože zvěř, která hyne věkem si najde místo někde v houštině a zbytky roztahají lišky a prasata. A co by se stalo kdybychom lovili 20 srnců, jak ostatně stejně potřebujeme, a k tomu 20 srn a 20 srnčat? Po několika letech bychom v lese měli 40 srnců, 40 srn a 40 srnčat. Dohromady zase 120 kusů! Není to lepší? Určitě! Jak pro nás tak pro kvalitu populace.

Co přináší špatný poměr pohlaví ve prospěch srn?

Jsou to zase jenom kupecké počty jako ostatně všechno předtím. Představme si, že máme v honitbě, aby se to lépe počítalo, 21 srnců. Z toho je 7 kvalitních, 7 průměrných a 7 podprůměrné kvality jak v paroží, tak ve zvěřině. K tomu 60 srn, z toho 20 kvalitních, 20 průměrných a 20 podprůměrných. Začne říje. Do říje vstupují všechny srny, ale také všichni srnci, protože není v silách 7 kvalitních srnců uhlídat říjnost všech 60 srn. Dochází ke spojení kvalitní srnec a všechny kategorie srn, což je dobře a tak by to mělo být. Ale dochází také ke spojení podprůměrný srnec a všechny kategorie srn, což automaticky přináší zhoršování kvality populace. Podtrženo, sečteno, populace stagnuje nebo se pomalu zhoršuje. Snižuje se průměrná hmotnost i kvalita trofejí.
V případě, že máme vyrovnaný poměr pohlaví 1 ku 1.
Máme v honitbě aby se to dobře počítalo, 45 srnců, z toho 15 kvalitních, 15 průměrných a 15 podprůměrných. K tomu 45 srn stejného složení. Začne říje, do které vstupují všechny srny, ale zdaleka ne již všichni srnci. Všech 15 kvalitních srnců už je schopno si pohlídat říjnost 45 srn a dochází ke spojení, silný srnec a všechny kategorie srn. Funguje přirozený výběr. Populace musí zákonitě zesilovat jak ve zvěřině, tak v kvalitě trofejí a to by mělo být především naším cílem.

Jak dosáhnout vyrovnaného poměru pohlaví?
Uvedu tři modelové situace:

1.
Máme přezvěřenou honitbu a špatný poměr pohlaví. Zvěř je slabá ve zvěřině i trofeji a působí velké škody. Musíme zvýšit odlov ve všech kategoriích, abychom snížili celkový počet kusů a pro úpravu poměru pohlaví lovíme alespoň dvojnásobek srn než srnců. Srnčat lovíme stejný počet jako srnců. V těchto odlovech pokračujeme tak dlouho až máme požadované kmenové stavy a vyrovnaný poměr pohlaví. Tento postup je efektivní, rychlý a kvalita populace rychle roste.

2.
Početní stavy jsou dobré a nechceme je snižovat ani zvyšovat. Zvěř je průměrné kvality, působí únosné škody, máme špatný poměr pohlaví. Toto je případ většiny honiteb. Budeme lovit stejný počet srnců jako v minulosti a k tomu stejný počet srn a srnčat. Protože srnčata se rodí v poměru pohlaví 1 ku 1 a i odlov srnčat je v průměru také 1 ku 1. Dochází nám postupně k úpravě poměru pohlaví. Zdá se to nelogické, ale je to tak. Počítejte se mnou. Lovíme 15 - 15 - 15. Do příštího roku nám přejde například 20 srnčat vyrovnaného poměru. Lovíme 15 - 15 - 15. V honitbě máme z loňska 20 kusů jednoleté zvěře v poměru 1 ku 1, zůstane nám zase 20 srnčat. Třetím rokem lovíme 15 - 15 - 15 a v honitbě je dvouletá zvěř 1 ku 1 a roční zvěř 1 ku 1. Další roky postupujeme stejně. Lovíme 15 - 15 - 15 a již máme tříletou, dvouletou a roční zvěř ve vyrovnaném poměru pohlaví 1 ku 1. Tímto postupem se postupně dopracujeme k našemu cíli. Trvá to sice dlouho, protože musí dojít k výměně celé jedné generace a to je asi osm let, ale pro většinu z nás to je nejpřijatelnější řešení. Kvalita populace se postupně zvyšuje. Začínají se objevovat silné trofeje a hmotnost ve zvěřině stoupá.

3. Honitba je slabě zazvěřená, chceme zvýšit stavy
. Zvěř je průměrné kvality ve špatném poměru a nepůsobí téměř žádné škody. V tomto případě je nejdůležitější pro zvýšení kmenových stavů snažit se o zlepšení úživnosti honitby. Zřizujeme zvěřní políčka, sázíme plodonosné dřeviny a kvalitně krmíme. Lovíme stejný počet srnců jako srn pro úpravu poměru a srnčata šetříme na navýšení stavu. Na začátku nám populace sice částečně omládne, ale stavy jak potřebujeme rostou a kvalita se taky postupně zlepšuje.

Jak zjistíme jaký poměr pohlaví vlastně v honitbě máme?

Nejvhodnější dobou je únor až březen, kdy je srnčí ve větších tlupách a srnci už mají nasazené paroží. Stačí si sednout někde ke krmelci nebo na krmeliště a spočítat kolik nám přijde srn a kolik srnců. U srnčat to zjišťovat nemusíme, ta se rodí samozřejmě ve správném poměru. V polních honitbách je to ještě jednodušší, protože tlupy jsou většinou uprostřed nějakého většího lánu řepky nebo ozimu, kde výkonným dalekohledem pohodlně zjistíme poměr pohlaví.

Na závěr bych se chtěl ještě krátce zmínit k odlovu holé a srnčat. Nejvhodnější je, pokud máme dopředu stanovena nějaká kritéria, které nějakým způsobem členy motivují holou lovit, jak jsem psal už minule, například taková kritéria, kdy u srn rozhoduje tělesná vyspělost a věk. Srnčata samozřejmě lovíme ta nejslabší ve zvěřině. Další důležitá věc je začít s lovem hned na začátku září. Máme k tomu několik důvodů. U nepřebarvené zvěře se dá přesněji odhadnout hmotnost a věk (v zimní srsti vypadají skoro všechny srny dobré ve zvěřině). Dále se často setkávám s názorem, že slabé srnče v záři se ještě do konce roku spraví. Je to nesmysl. Srnče bude slabé i v prosinci a zůstane slabým kusem celý život, pokud ho neulovíme. Rovněž slabá srna bude slabá i o vánocích jenom s tím rozdílem, že nabere běl, který stejně nemá pro nás žádný význam. Hlavním rozdílem mezi holou ulovenou v záři a v prosinci je ten, že zvěř ulovená v prosinci strávila tři měsíce u krmelce a my jsme ji zbytečně krmili a ušetřené krmivo přitom mohla dostat zvěř, se kterou počítáme do dalších let.

Tak a to je asi všechno, co jsem vám k tomuto tématu schopen napsat a doufám, že jsem se do toho moc nezamotal. Pokud jste tento článek dočetli až sem, tak vás to asi zajímalo, což mě těší. A těšit mě bude ještě víc, pokud napíše někdo zkušenosti z jiných honiteb a přispěje tak k diskusi a potřebné výměně názorů. Krásná srnčí zvěř si to jistě zaslouží.


Zpracování dat...