Časopis Myslivost

K myslivosti a přírodě jsem se dostal zcela přirozeně už od malička, můj táta i moji dva strýci měli za první republiky honitbu na Radnicku. Všichni pocházeli ze statku, a tak bylo jakousi mou morální povinností jako kluka nejen na statku pomáhat, ale zúčastňovat se taky mysliveckých akcí. Vždycky mi říkali, že jsem byl jako malý lepší na vypichování koroptví než český fousek Válka bohužel změnila život, toto vše přerušila, tátova lankasterka zůstala na půdě vesnického stavení a přežila okupaci.
Takže jste se po válce k myslivosti nevrátil?
Ne, měl jsem jiné starosti, proto jsme se po válce domluvili a jeden ze vzdálených příbuzných tu lankasterku zlegalizoval. Víte, já až do "slavného vstupu spřátelených armád" byl plně vytížen pracovně, na myslivost jsem nijak nemyslel. K myslivosti jsem se dostal přes své přátele - pacienty. Mezi ně patřil Václav Hirsch, předseda myslivců na Praze 10, s ním jsem mimo medicínských problémů probíral i témata myslivecká. On mi posléze půjčil odbornou literaturu a já složil myslivecké zkoušky. Moje první myslivecké začátky jsou fixovány na oblast Sedlčanska, na oblast, která byla za války vysídlena a kde bylo cvičiště SS. Po válce to byla liduprázdná krajina plná zvěře. Já to tam měl v podstatě blízko, neboť na druhé straně řeky jsem měl chatu. Ohromně jsme se s místními myslivci spřátelili, já se postupně stal členem mysliveckého sdružení a doslova s tím krajem srostl.
Takže tam se stále myslivecky vyžíváte?
Ano, jsem stále členem původního MS Štětkovice, nyní MS Bříza Prosenice. Mezi místními myslivci doslova pravidelně žiju, z chaty tam mám kousek a kdykoliv mohu zajít do lesa, vím kolik tam mám třeba srnčího, víte, je to moc dobrý pocit, když se pohybujete na místech, která důvěrně znáte.
Jako lékař jste ale jistě za svůj život poznal celou řadu dalších myslivců
To máte plnou pravdu, poznal jsem celou řadu dalších mysliveckých přátel, kteří mi rozšiřovali myslivecký obzor. Byl to například Jaroslav .., tehdejší pracovník oddělení myslivosti na Ministerstvu zemědělství, s tím jsem se opravdu velmi spřátelil, s ním jsem absolvoval i takové ty panské hony ve vyhrazených honitbách.
K mým osobním přátelům patřil i Ing. Kajzr, fořt na Hoře svatého Šebestiána, kde jsem získal svůj vztah k jelenům, z Krušných hor mám svého prvního a asi nejsilnějšího jelena.
Ale znal jsem se například i s ředitelem Slovenských státních lesů Prievidza, to byl Moravák, účastník SNP, tam jsem díky němu taky poznal krásnou slovenskou přírodu a nádhernou myslivost. Ale to víte, jak přibývají léta, tak ubývá i sil, takže stále více se zase soustřeďuji na domovskou honitbu a nebo chodím do sousední honitby v okolí Křečovic.
A můžete nějak v krátkosti charakterizovat, co vše Vám myslivost dala a dává?
Pro mě myslivost vždy znamenala doslova a do písmena odreagování se od řemesla. Dělal jsem ji vždy ne pro trofeje nebo pro zvěřinu, ale proto, protože právě kontakt s přírodou a to poznání, že člověk je součástí honitby a přírody, že si člověk umí obeznat toho svého srnce, to je to nejkrásnější.
Hony na drobnou, které bývaly, to už je dávno minulost, měly ale v sobě to, co myslivost člověku dává, to je smysl pro pravdu, čestnost a kolektiv, byly to krásné akce právě pro takové to souznění duší. A nejkrásnější na myslivosti je to, že nezáleží, kdo má jaký titul, kdo má jaké řemeslo, tam jsou prostě lidi v zeleném a ti jsou si rovni. To ale s výjimkou těch, kteří se tam přišli ožírat, takové jsem nikdy neměl rád.
Který druh zvěře, případně druh lovu je vám nejmilejší?
Já jsem nejraději vždy chodil na srnčí zvěř. Musíte jít vícekrát, musíte srnce obeznat, musíte si zjistit, kterého srnce by bylo nejlépe ulovit, který je nejslabší nebo průběrný, který si biologicky odstřel zaslouží.
Srnců jsem střelil několik desítek, jelenů mám jedenáct, ale nikdy mi nešlo o rekordní trofeje, ale o ten zážitek. Postupem času jsem taky dozrál v tom, že jsem se na tu ránu tak netřásl, jsem už absolutně klidný. Však jsem taky byl nedávno na srnci s hospodářem a já střelil srnce tak, že jsem mu přesně prostřelil srdce a srnec zůstal v ohni. A hospodář se divil, jak jsem absolutně klidný a vyrovnaný. Ale to jsou právě ty životní zkušenosti a to myslivecké dozrávání, já si teď už vycházky a lov doslova vychutnávám. Ale jak dlouho mi vydrží jistá ruka a zdraví nezáleží tolik na mě, ale na mých genech, otec zemřel v 91 letech, matka ve 82 letech, tak mám snad ještě čas. To víte, už ale třeba jelena si asi netroufnu střílet, vždyť jak já bych ho naložil do kufru.
Berete si s sebou do honitby i profesní problémy, přemýšlíte při čekání na srnce třeba na komplikované medicínské případy?
Když si sednu na posed, tak jsem prostě jenom tam, to třeba sleduju pavouky na posedu nebo vosí hnízdo a o práci nepřemýšlím. A hlavně sleduji bedlivě život v přírodě, protože tam se pořád něco děje. Možná to nevíte, ale já jsem dělal i rybařinu, dodnes rybářům platím příspěvky, ale k prutu já už si nesednu. Mě bavilo rybaření do té doby, pokud jsem mohl chodit na pstruhové vody a aktivně se pohybovat, ale čumět v klidu na splávek mě už nebaví. Zatímco na posedu máte pořád co pozorovat. Tak nejdřív vylezou zajíci, chvíli na ně koukáte, pak třeba přijdou srnčata a za nimi srna, pak teprve přijde ten srnec, na kterého čekáte. Dokonce víte, odkud srnec chodí a jste velice překvapen, že najednou přijde z jiné strany, dumáte proč. Někdy vás vyruší houbař, jindy turista. Na posedu se prostě nenudíte a v tom soustředění zapomenete na všechny pracovní starosti a stresy.
A jak hledí na myslivost lékař z hlediska zdraví samotných myslivců, co myslivcům myslivost přináší?
Zdravotnická osvěta mezi myslivci je sysifovská práce. Ale podařilo se mi třeba aspoň prosadit, že se na mysliveckých schůzích nesní první dvě hodiny kouřit. Z celkových rizik civilizačních chorob, což jsou hlavně nádorová onemocnění a kardiovaskulární choroby, je riziko ze 60 procent v moci jednotlivce, asi pět procent dělá kouření a 30 procent nesprávná výživa a špatný životní styl. A právě myslivost, ty podzimní voračky, šoulání v lese terénem, pohyb přes překážky, pobyt v přírodě ve všech ročních obdobích, to vše mobilizuje imunitní systém. Vždyť ti myslivci dělají pro své zdraví i při brigádách, trénují tělo a pohybují se na zdravém vzduchu. Pohyb a to, že myslivec zapojuje při lovu všechny smysly dělá ohromně moc pro zdraví. No, ale já na brigády moc už nechodím, protože ve sdružení jsou rozumní a od 70 let nahoru brigády po nás starších nepožadují. Já ale vlastně brigádničím soustavně, protože jsem tam jako zdravotník a zdravotnická osvěta!
Poznal jste mnoho honiteb a potkal mnoho myslivců. Jak vy osobně hodnotíte současnou úroveň české myslivosti?
Myslím si, že se krize, kterou procházela organizační struktura myslivecké organizace, promítla bohužel hlouběji, než by člověk předpokládal. Generace, která přišla po nás, nectila tolik myslivecké tradice, kulturu oblékání apod. Do toho přišla skupina lidí, kteří mají na všechno a myslí si, že uplatí všechno. Na to já ale nemám už dost sil to měnit. Tak jsem aspoň sepsal tři knihy, teď připravuji čtvrtou, která se bude jmenovat Původním povoláním lékař, kde myslivosti a mým názorům na myslivost věnuji dost místa.
Přece ale jen můžete z pohledu zkušené autority poradit jak dál.
Myslivecká organizace musí neúnavně a vytrvale všechny přesvědčovat o pozitivním vlivu myslivců na přírodu, každý kdo chce myslivcům nadávat, tak ať dokáže, kolikrát byl v zimě v lese krmit, kolik donesl sena, kolik vysadil stromků. Myslivci zdaleka nevyčerpají tolik, kolik té přírodě věnují. Zejména ti kluci z venkova, ti jak se nadřou, ti přece myslivosti věnují nejen čas, ale i finanční prostředky, své ale myslivosti věnují třeba i ti, kteří krmiva produkují a pak ho dají zvěři. Ale bohužel to je dneska nejen o vhodné propagaci ze strany myslivecké organizace a myslivců, ale je to taky o dobré vůli médií. Média pro to pozitivní z hlediska myslivosti neposkytují skoro žádný prostor, z jejich pohledu senzace ale publikují hned. Podle mě je jeden jediný argument na kritiky myslivosti - otázka A co ty jsi udělal pro volně žijící zvěř?
Vnímáte v této souvislosti rozdílnost pohledu na myslivost ze strany člověka městského a člověka venkovského?
Určitě je rozdíl mezi člověkem městským a venkovským. Já i když žiju ve městě celý život, k venkovu jsem měl vždy vztah, oba rodiče byli z venkova a já jsem do svých 21 let chodil makat na brigády ke svým strýcům. Byla to jednak morální povinnost, a jednak za války i zdroj výživy rodiny. Takže já snad můžu tvrdit, že jsem jen tak napůl měšťák.
Často se ale také uvádí rozpor pohledu mladých a starých. Jak získat do řad myslivců mladou krev? Máte s tím problém třeba ve vašem sdružení?
Naštěstí u nás ve sdružení nouzi o mladé nemáme, já měl o to dlouhou dobu strach, ale i funkcionářsky se ve sdružení ujala vedení generace čtyřicátníků. Víte, vždy hodně záleží na seskupení lidí a na tom, jak si dovedou naslouchat a domluvit se. Starší generace nesmí mladším bránit v aktivitách, my například dali plný prostor mladším při pořádání mysliveckých bálů, viděli že to má ekonomický efekt. Já neuznávám výmluvu, že nejde sehnat mladé. Mladí se ale musí motivovat.
A co vztah místní a dojíždějící?
Já u nás ve sdružení jsem jediný přespolní, ale třeba sousední sdružení takové problémy mají. Největší problém je s těmi pseudomyslivci, kteří přijedou maximálně tak na ten hon, a to je všechno, někdy i schůze jsou pro ně obtíž. Ale to se nedá řešit generálně, to záleží vždy na síle a uvědomění osobností ve sdružení, jaké si vybudují vztahy a pořádek.
Jaké máte vztahy s lesníky, pro řadu sdružení jsou kardinální otázkou přežití škody zvěří.
U nás jsou lesáci členy sdružení. Znám ale ty vztahy z Krušných hor, kdy třeba chtěli lesáci po myslivcích 150 tisíc za škody. Vím, že se na řadě míst na myslivcích snaží hojit i soukromí zemědělci za škody na polních kulturách. Ale já si myslím, že tohle vyřeší až čas, myslivost byla, jest a bude, ale jako celá společnost se i tady hledají nové formy a vztahy, musí se vyšlechtit a stabilizovat ty nově vytvořené formy raného kapitalismu, a to včetně vztahů v politice. Politika nemůže být byznys, když někdo chce dělat politiku, tak jí musí dělat hlavně pro zem a občany, a ne jen pro sebe. A politici ať chceme nebo nechceme jsou pro řadu lidí vzorem, doufejme že brzo budou jen tím vzorem pozitivním.
Takže budoucnost české myslivosti nevidíte černě?
Ale vůbec ne. Úroveň české myslivosti byla určitě v minulosti špičková, potvrzovalo mi to mnoho zahraničních lovců, kteří sem jezdili. Dnes trochu ztrácíme, ale myslím, že se na tu pomyslnou špičku zase vrátíme. V podstatě tak, jak bude vyzrávat naše demokracie, tak jak se musí dohnat to, co se od dob první republiky v důsledku různých vlivů ztratilo, my jsme ztratili celou řadu let, ale stále je tu šance se dostat na ty obvyklé evropské normy, Víte, já projel díky povolání celý svět, byl jsem často v zahraničí a měl jsem možnost porovnávat a konzultovat. Já mnohokrát přivážel zajímavé konkrétní návrhy, nabídky, možnosti a kontakty, ale pro tu českou malost a zahleděnost do sebe u českých funkcionářů se nedařilo některé projekty uskutečnit. Nejen medicína, ale doslova celá společnost zaznamenává obrovský skok, to se vše musí projevit ve vyspění a úrovni celé společnosti, v tomto směru věřte, že jsem optimista. A to i v souvislosti s českou myslivostí.

A tak jsem odcházel z Bulovky s pocitem osobního obohacení o poznání nesmírně příjemného a uvážlivého člověka, kapacity, kterou jinak člověk pozná jen přes obrazovku televize či reproduktor rádia. Odcházel jsem ale také s poznáním, jak je zapotřebí naslouchat životem prověřeným názorům zkušených, jak někdy to zdánlivě momentálně strašně důležité je vlastně z pohledu dlouhého života běhu méně podstatné a že je třeba si bedlivě vážit toho, co má dlouhodobý a obecnější význam a důležitost.

Připravil Ing. Jiří KASINA