Časopis Myslivost

V království dřevostaveb

Myslivost 12/2006, str. 50  Jiří Kasina
Relaxaci formou procházek či projížděk přírodou volí stále velké procento našich spoluobčanů. A při cestách do přírody vnímají naši „nemyslivečtí“ spoluobčané asi nejvíce myslivce právě prostřednictvím na mnoha místech rozesetých posedů, kazatelen či sedaček. Krmelec či zásyp je také běžný, ale očím veřejnosti více skrytý než posed často zdobící stěnu lesa či kraj remízku v polích. Ale opravdu tato zařízení přírodu vždy zdobí? Přiznejme si objektivně, že často krajinu spíše nezdobí, bohužel občas doslova hyzdí a jsou jakousi přehlídkou slepence typu „co dům dal“. A právě do království dřevostaveb, za které se nemusí myslivci před očima veřejnosti stydět, jsem se pro tentokrát vypravil. Na jedné straně rozlehlého areálu kousek od středočeského Milína se kupí hromady kulatiny, na druhé straně pod přístřešky se již těší na další osud charakteristicky zeleně zbarvené trámy, trámky, kůly, sloupky, fošny, prkna a přířezy. Jsem totiž hostem firmy Wimmer s podtitulem Vše ze dřeva.



V kanceláři mě přivítal majitel firmy Vladimír Wimmer. Jak mi řekl hned na začátku, vystudoval Střední lesnickou školu v Písku, tam skládal i zkoušky z myslivosti. "Touha dělat myslivost byla jednou z hlavních pohnutek, proč jsem vůbec na lesařinu šel," říká V. Wimmer, "proto vím jak strom roste od malička, jak se s lesem hospodaří, vím, že myslivost a zvěř je nezbytnou součástí lesa".
"Asi vás bude ale zajímat i historie firmy,"
odtuší můj hostitel. "Firma existuje deset let, hlavní náplní jsou dřevostavby, to je celá plejáda výrobků od malých jako jsou boudy pro psy, přes zahradní program, altány, altánky, přístřešky, chaty od půdorysných rozměrů 2x2 metry až po dřevěné domy na trvalé bydlení. Hlavně nás ale živí vývoz do Evropské unie, a to především garážové přístřešky. Je to asi 65 procent kapacity firmy, což pro vaši představu je pět až šest kamionů týdně."
Je to vcelku obdivuhodné, zvláště v porovnání s často publikovanými stesky jiných podnikatelů, kteří žehrají na obtížnost prosazení se na západních trzích. "Víte, naší devízou jsou jednak stálé a dlouhodobé kontakty, a jednak ten fakt, že veškerý dřevěný materiál máme tlakově impregnován," okamžitě vysvětluje s hrdostí v hlase můj hostitel. "Možná jste si všimnul zelenkavé barvy připravených dřevěných výrobků pod přístřešky. To je totiž vzhled dřeva tlakově impregnovaného přípravkem Wolmanit, což je výrobek německé firmy Wolman z Baden Badenu, vozíme ho ve velkých barelech. Je to ekologický výrobek bez problémů uznávaný v EU, bez toho bychom nemohli vůbec na západ vyvážet. Proto můžeme dávat na výrobky záruku životnosti třicet let. Dokonce ani dřevěné stojky posedů není třeba nijak obalovat asfaltovým papírem či igelitem, jen do díry v zemi dáme na dno kámen, na to postavíme stojku a udusáme zeminu okolo."
Na jaké druhy dřeva impregnaci používáte?
"Zásadně používáme smrkové dřevo, je pevné a přitom pružné. Někteří odběratelé ale požadují v poslední době výrobky pro zahradní program z modřínu, který vypadá lépe na pohled a má tu výhodu, že se nemusí impregnovat. Na myslivecké stavby ale používáme pořád jen smrk. A ještě bych zdůraznil, že impregnace má jednu výhodu, zpočátku má materiál zelenkavou barvu, která ale po čase přejde do zelenohnědé barvy, což zapadne krásně nerušivě do přírody."
Vidím tady na stole katalog výrobků, určitý průřez produkce mohli vidět i návštěvníci letošní výstavy Natura Viva v Lysé nad Labem, kde byly výrobky vystaveny u venkovního podia. Co vše jste tedy pro myslivce schopni vyrobit?
"Z výrobků umíme udělat všechno, co zákazník žádá, máme vytvořenou jistou modelovou řadu, kterou modifikujeme podle přání zákazníka. Na rozdíl od EU, kde jsou dlouhodobě nasmlouvány a domluveny jisté modelové řady a ty se průběžně dodávají, u nás je to naopak, odhadem tak 70 % tuzemské výroby jsou atypické výrobky. Takže skoro co lovecká chata, co krmelec, co posed, to modifikace podle přání zákazníka. Samozřejmě, že jsme schopni nabídnout pomoc s výběrem a uzpůsobením. Při prvním rozhovoru uděláme náčrt nebo přímo výkres, domluvíme rozměry, spočítáme spotřebu materiálu. Samozřejmě nabízíme i dovoz a montáž na místě, celá stavba je v podstatě stavebnice, dodáme vše takříkajíc na klíč."
Takže objednávky přicházejí i od běžných honiteb?
"Po pravdě řečeno z malých společenstevních honiteb objednávek nemáme tolik, spíše dodáváme zařízení pro velké honitby firem nebo velkých soukromých vlastníků. To pak dodáváme třeba i desítky posedů nebo krmelců naráz. Také díky výstavě Natura Viva jsme dodali několik desítek posedů. Zateplený posed ale vyjde třeba i na 25 tisíc, vždyť ona je to vlastně malá zateplená chata na nohách, menší, nezateplené posedy vyjdou tak na deset až patnáct tisíc, je to poctivá práce s osvědčenou konstrukcí.
Co si budeme namlouvat, myslivci z malé honitby spíše naše výrobky okouknou a pak hledají, kde získat levně materiál a jak si zařízení udělat svépomocí.
Ale pro velké honitby jsme schopni dodat, a již jsme taky dodávali, odpočinkové altánky a lavičky pro turisty, vyhlídková zastřešená místa, informační tabule, taková zařízení si objednávají často třeba městské lesy a využívají je k podpoře turistického ruchu. Například pro Lesy České republiky v Táboře jsme postavili loveckou chatu Malovranku a srubové altány k plné spokojenosti investora. Dělali jsme ale taky dřevěné lávky a mosty přes říčky a potoky, vybavovali jsme některá golfová hřiště."
A vyplatí se vůbec dělat psí boudy?
"No tak to byste se divil," s úsměvem vysvětluje V. Wimmer, "Zájem o psí boudy velmi potěšitelně vzrůstá. Uděláme za rok stovky bud, některý měsíc je to více než pět šest desítek různých bud, neděláme je do zásoby, ale podle vkusu a přání zákazníka. Boudy se vyrábějí podle velikosti psů, nejvíce pro malá plemena, pak taky hodně dodáváme boudy pro hlídací psy. Jsme schopni udělat předsíňky, různé typy vchodů, zvedací střechy kvůli čištění, dají se udělat boudy zateplené i nezateplené, proto i cenové relace se pohybují od 1500 Kč až třeba i přes 10 000 Kč. To už je pak doslova psí pavilon."
Pojďme ale zpátky k posedům, jaké hlavní zásady při stavbě posedů byste zdůraznil?
"Vše musí být fortelné a bytelné, nesmí nic vrzat a kroutit se. Posed by se měl stavět i podle konfigurace terénu, někdy je potřeba do stěny dodělat okénka až na místě. Okénka děláme vždy se sklem. Zásadně ale stavíme posedy nejméně pro dva lidi, aby si mohl sednou lovec i s doprovodem, jeden z rozměrů by měl být nejméně 180 cm, aby si mohl myslivec i lehnout a vyspat se do rána. Případně si schrupnout, než vyjde večer měsíc. Já přitom ale nejsem příznivec lovu s nočním viděním, zvěř má mít v noci klid a není dobře jí stresovat. A když sedím na posedu a čekám na divočáky a přijde tlupa černé zvěře, tak se musím chovat sakra obezřetně, nesmí nic vrzat, sedátko, okénka i dveře musí být zcela bezhlučné. Používáme normální pianové panty, které je ale dobré občas potřít rostlinným olejem.
Z hlediska bezpečnosti preferuji posedy s malou terasou či verandičkou nahoře, která bývá taky zastřešená. Otvírat dveře přímo ze žebříků může být někdy obtížné a nebezpečné, navíc na zastřešenou verandu nenapadá sníh a neprší, takže to neklouže. Zařízení prostě musí být bezpečné, musí být vhodné pro posazení do přírody a musí splňovat nároky pro lov, tedy i noční v mrazu, lov na divočáky nebo na lišky. Takové ty různé sedačky sice vyhoví, ale jen krátkodobě. Ale na černou se přece čeká do noci a musí se sedět třeba i pět šest hodin, někteří myslivci na posedu i přespí. Proto preferuji zateplené posedy. K zateplení používáme klasický polystyren, posedy jsou konstruovány tak, aby člověk vydržel i v mrazu minus 15 stupňů."
Vím, že Vladimír Wimmer je nejen úspěšným majitelem prosperující firmy, ale také nadšeným myslivcem, který má to štěstí, že bydlí přímo v honitbě. Proto nasedáme do terénní Mazdy a jedeme se podívat přímo do honitby. Po cestě se dozvídám další informace.
"Před rokem 1989 jsem dělal jednatele v honitbě MS Smolotely. Vzhledem k restitucím se původní honitba rozdělila na dvě, vznikla nová honitba Smolotely - les, kterou vytvořily LČR a já jsem ji měl pronajatou. Lesy ale byly posléze vráceny prof. Kohnovi, člověku, který již za války utekl před Němci do Ameriky, je to významný profesor matematiky. Velmi dobře jsem se domluvil s jeho právními zástupci, mám smlouvu na 10 let, spolupráce je na velmi dobré úrovni. Podařilo se mi koupit několik desítek hektarů polní půdy, takže jsem po panu Kohnovi největším majitelem pozemků v této honitbě. Honitba má necelých 1200 ha, drobná zvěř v podstatě dnes již není, občas se objeví zajíc, žije tu i pár bažantů. Srnčího máme mírně nad normovaný stav, letos jsme ale přišli o srnčata díky tuhé a dlouhé zimě. Přitom dříve jsme tu měli i srny, které vodily i tři srnčata a v podstatě každá druhá srna vodila nejméně dvě srnčata. Letos je to tak padesát na padesát, srnčata vodila tak polovina srn.
Muflon nebo daněk se tu neobjevují, občas se tu objeví jelení zvěř, ročně lovíme asi tak 4 - 5 kusů a to i proto, protože jeleni dělají na lesních porostech neúnosné škody. Nejvíce ale lovíme divočáky, ročně je to tak kolem padesáti kusů."
Po cestě honitbou zastavujeme u některých posedů, prohlížíme ale také krmná zařízení. Na více místech přejíždíme přes poměrně velké plochy vojtěšky. V tu chvíli můj hostitel a řidič v jedné osobě za jízdy vysvětluje: "Tak například na tomhle místě mám pravidelně tak 12 až 15 kusů srnčího. Obecně se snad mohu pochlubit, že krmíme opravdu vydatně. V honitbě mám 35 ha vojtěšky jako potravy pro zvěř, k tomu celkem asi 10 ha ovsa. Zemědělci mi vojtěšku i oves vždy sklidí, část vojtěšky použijeme na usušení na seno. Celkem asi tak zkrmíme 25 q kukuřice, 40 q ječmene, máme stále zásobu 150 q ovsa, k tomu samozřejmě vojtěškové a luční seno."
A kolik se vlastně o honitbu stará lidí?
"O honitbu se stará hospodář a další čtyři velice schopní a obětaví myslivci. Pravidelně zavážejí krmení, pravidelně loví. Zvěřinu neprodáváme, nedodáváme ani Interlovu, díky úspěšnému fungování firmy nemám naštěstí potřebu zpeněžovat zvěřinu. Zvěřina slouží jako odměna těm, kteří se o honitbu se starají, část zvěřiny jde majitelům pozemků v honitbě. A vždy před koncem roku se sejdou zaměstnanci mé firmy, to je tak asi sto lidí, k tomu i další zástupci kooperujících firem, a v hotelu u Orlické přehrady uděláme zvěřinové hody.
Dále ročně děláme dvě společné lovecké akce. Začátkem prosince zvu své přátele z Rakouska, je to šest až osm myslivců, mám s nimi velmi dobrý kontakt, oni mě pozvali na oplátku na sviště i na kamzíka. Je to dvoudenní záležitost, se všemi poctami zvěři a tradicemi, rakouským přátelům se to moc líbí.
Ten druhý společný lov děláme pro předsedy a myslivecké hospodáře sousedních honiteb, mojí snahou je totiž mít také velmi dobré sousedské vztahy, to dělá hrozně moc. Jakmile něco dobře funguje, je potřeba to podporovat, aby vše fungovalo dlouhodobě. To se mi vyplácí i v podnikání, musím říci, že mám celá léta takto dobře fungující partnery v Německu, kteří mě zastupují na velkém německém trhu, dodávky jsou pravidelné od nás, od nich zase zcela spolehlivé a pravidelné platby. Tak by to mělo v podnikání být, jak v myslivosti, tak v podnikání by se totiž měly preferovat zásady čestného a rovného jednání. Prostě pořádek dělá dobré přátele."

Asi lepší krédo bych si na závěr návštěvy nevymyslel, sám Vladimír Wimmer se takto vyznal. Vím, že se občas na úspěšné podnikatele kouká tak trochu se závistí a škodolibým podezřením, ale v případě této redakční reportáže jsem se sám přesvědčil, že zisky plynou z velké části ve prospěch přírody a zvěře. Kéž by takto byla podporována myslivost i jinde.
Připravil Ing. Jiří KASINA


Zpracování dat...