Časopis Myslivost

Tento trend v rozšiřování obliby menších ráží byl následně zastaven Zákonem o myslivosti č. 449/2001 Sb. (včetně následujících úprav), který v §45, odst.1., písmeno k) jednoznačně definoval možnost použití kulových zbraní k lovu. Především výše uvedené ráže tak přestávají plnit základní podmínku stanovenou obecně pro odstřel spárkaté zvěře - minimální dopadovou energii 1500 J ve vzdálenosti 100 m. Splňují sice požadavek na 1000 J definovaný pro lov srnčí zvěře, nicméně konec neomezeného použití se projevil pochopitelně na úpadku jejich atraktivnosti. Myslivci poté začali obracet pozornost k rážím výkonnějším a poněkud "univerzálnějším", jakou je např. 7,62x39.
Paralelně s postupným šířením zbraní zmíněných ráží se na stránkách mysliveckého tisku i mezi jednotlivými myslivci rozhořela také bohatá diskuse na téma jejich použitelnosti při praktickém lovu zvěře, která se tu a tam objeví, včetně internetových diskusí, dodnes. Myslivci se v ní ve většině případů rozdělují na dva protichůdné tábory - tvrdošíjné zastánce a zarputilé zavrhovatele. Diskuse se mnohdy odehrává v poměrně ostrém tónu, který byl ještě umocněn zapracováním výše citovaného ustanovení do návrhu Zákona o myslivosti.
Veškeré polemiky i odborné posudky mne, jako aktivního myslivce a majitele zbraně ráže .222Rem, již delší dobu ponoukají, abych se také podělil se čtenáři časopisu Myslivost o prvotní dojmy i následné zkušenosti získané při jejím použití během praktického výkonu práva myslivosti.


Osobně používám kulovnici diskutované ráže osm let v podmínkách lesní honitby na Vysočině. Nejběžnějším lovným druhem je u nás zvěř srnčí, naskytne se však také šance na ulovení zvěře černé a výjimečně zvěře vysoké. Samozřejmostí je pochopitelně přítomnost drobných šelem, především lišek, kun i myslivosti škodících toulavých koček. Protože jsem měl možnost používat tuto zbraň tři sezóny v období zákonem "neomezovaném", mám drobné zkušenosti také s lovem některých "těžších" druhů spárkaté zvěře.
S ráží .222Rem jsem měl možnost celkově ulovit několik desítek kusů nejrůznější zvěře, od velikosti toulavé kočky až po zvěř vysokou. Dobře si uvědomuji, že ani tento počet praktických zkušeností není dostačující k seriózním závěrům zásadního rozsahu, ani mne nijak neopravňuje zobecňovat poznatky o uvedené ráži. Rád bych se proto pouze pokusil konfrontovat vlastní zkušenosti s ostatními dostupnými informacemi a publikovanými názory. Snad se mi tak alespoň částečně podaří doplnit celkově utvářený obraz o zbraních malých ráží a vystihnout význam jejich použití v současné lovecké praxi.

Nejdříve bych se ale měl nejspíš stručně zastavit u toho, jak jsem se k takové zbrani vůbec dostal. Její pořízení totiž nebylo mým původním záměrem a spíš se tu setkala souhra různých okolností. Primárně to byl malý "pánský" vrtoch, který mne před několika lety přepadl. Usmyslel jsem si totiž koupit novou zbraň. Ne "novou" ve smyslu "další", ale neodřenou, nepoškrábanou, prostě novotou zářící zbraň přímo z továrny. Do té doby jsem z kulových ráží používal výhradně kulobrokovou kozlici ráže 7x57R, kterou zná asi většina českých myslivců. Je dodnes dost univerzální, rozšíření a osvědčená. Mohu-li se na tomto místě vyjádřit i k ní, troufnu si ji označit za určitý kompromis vhodný pro většinu našich honiteb.
V koutku duše jsem si tedy vysnil novou zbraň některé "v Čechách obvyklé a tradiční" ráže a s tímto snem jsem vyrazil za známým, který se prodejem zbraní zabýval. A tady mi poprvé padla do oka v té době zcela nově importovaná zlamovací kulovnička, která mne zaujala nejen svojí příznivou cenou, i když, co si budeme namlouvat, i ta sehrála při následné koupi pochopitelně svoji roli. Daleko víc zde však zvítězila touha vyzkoušet nevyzkoušené.
Jenomže zkušenosti, které jsem měl tehdy možnost konzultovat, především s odbornou literaturou, zavdávaly příčinu jistým obavám a řadě rozporuplných otázek. Jak se bude tato ráže chovat? Nebude po ní zvěř odcházet? A co tolik diskutované poškození zvěřiny? Odchýlení lehkých střel od překážek? Po pravdě řečeno, v dané chvíli se nebylo koho pozeptat. Ať jsem pátral ve svém okolí i mezi známými sebevíc, nenalezl jsem myslivce, který by ráží .222Rem běžně delší dobu lovil. Věděl jsem pouze o jediné opakovací kulovnici .223Rem. Majitel ji používal v obdobných podmínkách již hezkou řádku let a byl s ní nadmíru spokojen. Takže jsem se nakonec, na základě této kusé a navíc pouze přibližné informace, rozhodl. Kulovnici jsem si jednoho dne přivezl domů a osadil ji zaměřovacím dalekohledem 4x32, původně jen tak "pro zkoušku" (a jak už to bývá, sestava se osvědčila a také při ní zůstalo).
Již při nastřelování jsem byl mile překvapen. Že tato ráže nebude mít příliš velký zpětný ráz jsem tušil, ale přiměřená hmotnost zbraně ho dokázala kompenzovat prakticky úplně. Zbraň byla velice přesná a balistické vlastnosti ověřitelné při praktické střelbě se shodovaly s tabulkovými údaji.
Takže už zbývalo "pouze" najít vhodného srnce, pokud možno na příhodném místě, aby nebyl ztížen případný dosled, který mne v koutku duše lehce strašil. Předsevzetí je však věc jedna, ale realizace takříkajíc "ostrého" testu myslivecké zbraně věc druhá. Jakoby ta nová kulovnice zvěř odháněla. Po měsíci marného, takřka každodenního, šoulání i vyčkávání, už jsem začínal být zoufalý. Nakonec se ale štěstí usmálo jednoho nedělního dopoledne.
Seděl jsem na žebříkovém posedu v okraji paseky proti mírně se zvedajícímu svahu. Z předchozích týdnů jsem zde měl obeznaného slabého paličkáče. Během dne často na čekanou nechodím, ale tehdy mne to táhlo silně ven. I sama paseka lákala jako magnet. Zrak se však po pár desítkách minut unavil a ztěží bloumal po záplavě stébel, přes které se sotva prodíraly první smrčky. Den pokročil, slunce urazilo další pořádný díl ze své pouti a víčka začala sama poklesávat. Mladé léto pěkně hřálo záda a hlavou začaly mezi dřímotou táhnout hříšné myšlenky na malé osvěžení.
Náhle přímo proti posedu vstal kus srnčí zvěře. Červený hřbet odrazil sluneční paprsky a nenapodobitelně zazářil proti zelenému pozadí. Překvapeně jsem zamrkal. Ospalost rázem pominula. Opatrně zdvihám dalekohled a .... konečně! Paličkáč! Pomaličku chystám kulovničku k prvnímu výstřelu, zapírám nohy, lokty pokládám na oporu před sebou a se sevřeným žaludkem pečlivě mířím na odkrytou komoru. "Dzink!", rána houkla, až jsem se lekl. Zvuk téhle ráže je zvláštní, podivně svištivý, snad s poněkud dutým dozvukem, vzhledem k velikosti nábojnice až překvapivě silný. I po létech a desítkách ran se mu stále občas podivuji.
Srnec po ráně vyklenul hřbet a s nízko nesenou hlavou vyrazil kupředu. Houštinka se za ním zavřela a já zůstal překvapeně sedět s nenabitou zbraní. Hlavou se mi honily zvláštní otázky. Co bude dál? Složitý dosled nebo tolik očekávaná barva na nástřelu a šťastná pocta složené zvěři? V ten moment bych byl býval na zdárný výsledek nevsadil ani korunu. To značení bylo divné, srnec značil ránu na měkko, ale vyrazil zase až moc rychle, podle pohybu bezprostředně po zásahu bych spíš tipoval komoru. Moudrý jsem z celé situace rozhodně nebyl.
Ani na nástřelu se mi příliš neulevilo. Místo jsem určil poměrně snadno podle typického seskupení stromků, ale v husté, čerstvě vybujelé, trávě nebylo vůbec možné barvu najít. Podívám se tedy ve směru, kterým zvěř zatáhla. Sotva jsem však rozhrnul první větve a pohlédl do prohlubně ve svahu, srdce mi radostí poskočilo. Přede mnou ležel zhaslý srnec s nepatrnou rankou posazenou těsně za lopatkou. Ještě z ní lehce vytékal slabý pramínek rychle zasychající barvy.
S napětím jsem také čekal, jak dopadne rušení zvěřiny. Literatura i někteří známí mne dost strašili neúměrným poškozením a rozsáhlými podlitinami od lehkých rychlých střel. Na hrudním koši jsem však nalezl pouze nepatrný vstřel a o nic větší výstřel na straně opačné. A mezi blanami jen malou sraženinu barvy o velikosti pouhých pár čtverečních centimetrů na každé straně.
Byl jsem nadmíru spokojen a musím říct, že tato spokojenost přetrvává dodnes, i když mne vlastně hned další případ zle vytrestal a v praxi mi dokázal velkou nevýhodu menších rychlých ráží s lehkými střelami. Tou je známá neschopnost překonat bez problémů i ty nejlehčí překážky v dráze letící kulky.
Střílel jsem totiž, pochopitelně již v optimistické náladě, krátce po předchozím úspěchu, na dalšího pracně "vysezeného" srnce paličkáče v navlas stejných podmínkách. Travnatá přehledná paseka, pohodlný posed a ideální vzdálenost okolo padesáti metrů. Zádrhel však nastal tam, kde bych ho asi nejméně čekal. Tráva se totiž od předchozího výstřelu o pár centimetrů povytáhla. Nevarovalo mne ani to, že jsem srnce ještě před výstřelem několikrát zahlédl, ale vždy se mi v pasece beznadějně "utopil". Až v jediném okamžiku během paše vytáhl na vyvrácený pařez a odkryl celý bok. Seděl jsem v absolutním klidu, zbraň pevně zafixovanou, zvěř se v okamžik výstřelu ani nepohnula.
Pomalu jsem potáhl spoušť. Rána dozněla a paličkáč tam stál dál, jakoby se vůbec nic nestalo. Přebil jsem a stále čekal. Musí se přece zlomit, složí se do trávy! Srnec se však ani nepohnul. Já byl tak překvapený a jistý zásahem, že jsem ani výstřel neopakoval.
Teprve po dlouhé době se srnec konečně rozhlédl a s hlasitým bekáním překonal dvacet metrů, které ho dělily od smrkové krytiny. Po celou dobu jsem za ním nevěřícně zíral. Zmizel však bez nejmenší známky poranění. Přes veškeré úsilí jsem jej ten večer ani následující ráno nedohledal.
Po celé hodiny nejistoty mi výsledek vrtal hlavou. Překontroloval jsem nastřelení zbraně a nakonec se již poněkolikáté vrátil na posed. Znovu jsem určil nástřel a znovu pečlivě všechno prohlížel. Teprve po chvíli jsem si uvědomil existenci tří, doslova a do písmene tří, silnějších stébel trávy s rašícím okvětím, která vyrůstala výše nad okolní porost. A těch jsem si v loveckém zápalu nevšiml. Nepatrné stéblo tak zřejmě vychýlilo střelu. Nejvíc mne však překvapilo k jak radikální změně směru muselo dojít! Pochopil bych špatné umístění zásahu, či postřelení kusu po tomto kontaktu. Zde ale byla naprosto chybená rána, která šokovala. Je to však koneckonců obecný poznatek, který plně koresponduje se zkušenostmi ostatním myslivců. S podobnou ráží se zkrátka do trávy či povyrostlého obilí střílí velice obtížně.

Jak jsem již uvedl na začátku, složil jsem touto zbraní několik desítek kusů zvěře, od toulavých koček, přes lišky až po černou a jeden kus zvěře vysoké. Nejvíce jsem ji však využil při lovu zvěře srnčí. V případě klidného, promyšleného postupu, neriskování extrémně dalekých výstřelů a uváženosti při střelbě v porostech hodnotím ráži .222Rem v podmínkách honitby s převážně srnčí zvěří jako velmi dobrou.
Srnčí zvěř po dobře umístěném zásahu na komoru značí téměř vždy způsobem popsaným v prvním případě a odbíhá většinou do vzdálenosti max. dvaceti metrů. Pouze ve výjimečných případech byla tato vzdálenost znatelně větší. Nepamatuji se však na případ, že by kus srnčí zvěře zasažený na "čistou" komoru překonal výrazně vzdálenost sta metrů od nástřelu. Maximální vzdálenost, na kterou jsem střílel na srnčí zvěř touto zbraní byla asi 130 metrů.
Při zásahu na "zadní komoru" s poškozením jater zhasíná zvěř přímo na nástřelu. Ve dvou případech jsem měl možnost si u srnčí ověřit také zásah na měkko. Zvěř po něm, dle mých zkušeností, odchází velmi těžce, často se zastavuje a poměrně brzy zaléhá. Bez dostřelné rány však obtížně zhasíná (subjektivní porovnání si dovoluji provést především vzhledem k ráži 7x57R).
Velkou nevýhodu diskutované ráže spatřuji bohužel ve skutečnosti, že veškerá zvěř barví velmi málo, resp. vůbec. To platí i v případě zásahu komory. Poněkud lepší barvení způsobuje nízký průstřel komory s event. poškozením hrudní kosti. Dosled v případě hůře umístěných zásahů nebo v těžkém terénu tak může být bez dobrého psa značně ztížen a riziko ztráty trofeje i zvěřiny vzrůstá. Pravděpodobnost podobných situací je však poněkud zmírněna pověstnou přesností této ráže. Tu mohu jenom potvrdit. Prakticky nevýznamný zpětný ráz, přijatelná hmotnost zbraně a dobré balistické vlastnosti střeliva představují lahůdkový výstřel. Podařilo se mi mimo jiné ulovit lišku stojící naostro v trávě na vzdálenost okolo devadesáti metrů zásahem hlavy i toulavého kocoura v ostřejším bočním pohybu na vzdálenost obdobnou.
Každý zájemce o podobnou zbraň si však musí uvědomit, že se vzdáleností vzrůstající přes sto metrů si střela této ráže sice udržuje přesnost díky malému převýšení dráhy, poměrně rychle však klesá její energie (která sice dosahuje v ústí zbraně rychlosti kolem 980 m/s, váží však jen okolo 3,2 gramů a ve vzdálenosti 100 metrů má dopadovou energii málo přes 1000 J. Ve dvojnásobné vzdálenosti je to však už jen 600 J. Pro srovnání ráže 7x57R dosahuje se střelami v rozmezí 9 - 11,2 g ve stometrové vzdálenosti energii okolo 2200 J a ve dvojnásobné vzdálenosti ještě 1700 J. (Pozn.: hodnoty jsou pouze přibližné, uváděné pro běžné tuzemské střelivo). Tomu je nutno pečlivě přizpůsobit výběr zvěře, kterou lze na tyto vzdálenosti mysliveckým způsobem vůbec lovit ! Troufnu si tvrdit, že vzdálenost odcházení srnčí zvěře z nástřelu (hodnoceno při bočním postavení zvěře a zásahu komory) je přímo úměrná tělesné konstituci zvěře a vždy se také výrazně zvyšuje s rostoucí vzdáleností v okamžiku výstřelu. Tyto zkušenosti pouze potvrzují výše uvedené hodnoty úbytku dopadové energie.
Velkým problémem je již zmíněná střelba v terénu plném překážek (vyšší travnatý porost, obilí nebo vysoko sečené strniště je nutno v tomto směru považovat za vážnou překážku). Výstřel a umístění zásahu zde musí být naprosto klidné a přesné. Osobně si proto na čekanou například u silně zarostlé paseky nebo vzrostlého obilí beru raději jinou kulovnici, zatímco do vysokého lesa nebo pole s nízkým porostem oproti tomu "remington". Variantu výkonnější ráže jsem vždy samozřejmě volil také při noční čekané a při lovu v místech, kde se lze setkat s černou nebo vysokou zvěří. Mnoho kusů černé zvěře jsem ale nechal bez úhony odejít jen proto, že jsem byl nevhodně vybaven kulovnicí málo výkonné ráže. Stejně tak se běžně stává, že např. v travnatých porostech musím nechat bez výstřelu opakovaně odtáhnout již obeznaného srnce určeného k odstřelu jen proto, že se mi ani na chvíli neobjeví na žádném místě vhodném pro střelbu. Naproti tomu používám s oblibou ráži .222Rem k odstřelu holé srnčí zvěře. Důvody jsou pro tento krok ve skutečnosti dva - za prvé jde o minimální devastaci zvěřiny u slabých průběrných srnčat a za druhé je podzimní období, kdy se porosty prosvětlí opadem listů, pro tuto ráži vhodné z výše uvedených důvodů.
V těchto i podobných dalších otázkách si proto musí každý zájemce o podobnou ráž zbraně udělat předem jasno ve svých představách, požadavcích a preferencích.
Osobně bych si také dovolil na základě zkušeností doporučit na novou zbraň v ráži .222 Rem puškohled s větším zvětšením nežli zmíněných 4x, jelikož si to zasluhuje její přesnost. S výkonnější optikou lze také, obzvláště na přelomu dne a noci, podstatně lépe odhalit veškeré drobné překážky ve směru výstřelu, což může mít rozhodující význam pro výsledek lovu.
Co se týká poškození zvěřiny u srnčí zvěře si troufám tvrdit, že při dobře umístěném zásahu na komoru je poškození zcela nepatrné. Někdy sice dochází k průniku sraženin barvy mezi jednotlivé vrstvy svaloviny hrudního koše, ty však většinou nemívají nijak dramatický rozsah a je možné je bez větších obtíží a nadměrných ztrát vyřezat. To většinou nelze paradoxně říct např. u ráže 7x57R, se kterou mám rovněž letité zkušenosti a u které jsem vyzkoušel nejrůznější typy střel. V případě zásahu žebra bývá v tomto případě destrukce protější stěny hrudníku často přímo děsivá. Je pochopitelné, že zasáhne-li lehká rychlá střela např. přímo lopatky či páteř, nebývá pohled na zvěřinu pěkný a rozsáhlé podlitiny zde samozřejmě vzniknou. Rád bych však upozornil, že v případě takového zásahu při použití silnější ráže (kromě 7x57R jsem v praxi vyzkoušel i .308Win a 30-06Spr.) není často kde podlitiny hledat, protože zůstane-li v okolí zásahu tkáň vůbec, je většinou změněna v těžko definovatelnou změť kostí, svalů a šlach.
Často vzpomínaný hydrodynamický efekt rychlých ráží se však u srnčí zvěře projevuje plně na vnitřních orgánech. Při dobrém zásahu plic bývají tyto téměř ze 100% zality barvou, při zásahu jater bývá tento orgán téměř kompletně zničen či roztrhán na slupkovité vrstvy (k požívání jsou tudíž zasažené orgány nepoužitelné). Tento účinek však na straně opačné způsobuje okamžité zhasínání zvěře velmi blízko nástřelu a to za ztrátu části loveckého práva jistě stojí.
V případě černé zvěře jsem si s touto ráží dovolil vystřelit, pochopitelně v dobách, kdy to zákon umožňoval, pouze na tři kusy, všechny ve váze do šedesáti kilogramů na vzdálenost do padesáti metrů. První při průstřelu komory odešel z nástřelu řádově v desítkách metrů, přičemž střela nedokázala projít tělem a značení bylo nevýrazné. Zbývající divočáky jsem složil na malou vzdálenost zásahem "na slecho", kde je výsledný efekt bez komentáře.
Z vysoké zvěře jsem složil ráží .222Rem jelena o váze asi 130 kilogramů. Původně jsem o výstřelu neuvažoval, ale vzhledem k tomu, že se zvěř přiblížila k mému stanovišti pod hranici patnácti metrů, volil jsem na tuto vzdálenost ránu na komoru. Střela lehce zasáhla zadní chrupavky lopatky, způsobila vstřel o průměru přibližně 3 centimetry, žebrech se kompletně rozložila a z těla nevyšla. Z celé střely jsme při rušení objevili pouze nepatrný fragment olova uvíznutý opět na chrupavce protější lopatky. Jelen odběhl z nástřelu absolutně bez značení, ovšem pouze třicet metrů a následně zhasl v celkové křeči bez jediného odkázání.
Vzhledem k této nízké četnosti lovu ostatní spárkaté zvěře si netroufám činit žádné závěry, snad jen vyslovení vlastního názoru. Osobně se domnívám, že především s ohledem na etické stránky lovu zvěře a jeho tradiční myslivecké pojetí, je současné zákonné omezení použití ráže .222Rem zdůvodnitelné. Zákon tak svým způsobem vlastně dotvořil debatu o vhodnosti jejího nasazení v myslivecké praxi. (Pro upřesnění: tuzemský výrobce udává pro střelivo diskutované ráže dopadovou energii ve sto metrech v rozmezí 1024 - 1119 J. To dle nového pojetí zákona postačuje právě pro lov srnčí zvěře. Obdobná situace nastává také u většiny střeliva dodávaného zahraničními výrobci, i když v poměrně pestré škále je pochopitelně možné objevit náboje poněkud výkonnější.)
Nebude-li se mnou eventuálně někdo souhlasit v přesvědčení, že daná ráže má dostatečnou razanci k usmrcení prakticky jakékoliv naší zvěře, nehodlám mu jeho názor v žádném případě vyvracet. Snad jen doplním malé připomenutí toho, co se učí každý začínající adept myslivosti v rámci přípravného kurzu. Součástí tradičních hodnot české myslivosti je mimo jiné také úcta vůči živé i zhaslé zvěři a dodržování chvályhodné tradice myslivecké rány. Ta je dosud chápána jako výstřel na daný druh zvěře zohledňující výběr zbraně, její ráže, střeliva, vhodných povětrnostních podmínek, vzdálenosti, zdravotního i psychického stavu střelce, které v celkové kombinaci zaručují vysokou pravděpodobnost usmrcení zvěře bez zbytečného trýznění a ztrát na zvěřině.
Jak lze z předchozího textu vytušit, používám k lovu zvěře touto ráží, až na zanedbatelné výjimky, tuzemské střelivo v provedení poloplášť, jen výjimečně celoplášť. Z hlediska praktické lovecké střelby nejsou u obou druhů významné balistické odchylky a lze je na mysliveckou vzdálenost střídat bez korekcí zamíření. K celoplášťovému střelivu bych si dovolil stručnou poznámku. Obecně se uvádí, že pro lovecké účely se střely v tomto provedení doporučují pouze k lovu kožešinové zvěře. Osobně jsem toto střelivo použil pouze několikrát k odstřelu toulavých koček. Po svých zkušenostech bych ho však k výstřelu na kožešinovou zvěř raději ponechal stranou. V některých případech totiž dochází k naprosto nečekanému poškození úlovku (nejsem si jist, zda není výstižnější použít namísto slova poškození raději slovo destrukce). To snad vysvětluje popisovaná ztráta stability a následná nekontrolovaná rotace kompaktní celoplášťové střely uvnitř zasažené tkáně. Někteří kolegové, kteří si obdobné zbraně v mém okolí postupně pořídili, potvrzují tento efekt také při použití celopláště při lovu zvěře spárkaté. Tuto informaci však mohu předat pouze jako zprostředkovanou.

Mám-li výše uvedené poznatky závěrem shrnout, troufnu si ráži .222Rem považovat pro většinu našich honiteb za velmi dobře použitelnou. Ideální je ovšem teprve ve vhodné kombinaci s další zbraní větší ráže (nechceme-li navíc být v současnosti výrazným způsobem omezeni v lovu spárkaté zvěře, stává se její vlastnictví takříkajíc "legislativní nutností"). I za splnění této podmínky však ráže .222Rem patří především do rukou zkušených a ukázněných myslivců, kteří se dokáží při lovu zvěře plně ovládat, dokáží plně odhadnout možnosti zbraně i podmínky lovu a nenechají se snadno strhnout k neuváženým výstřelům.
Vyjádřeno jedinou větou, zbraň v této ráži považuji za zbraň pro "pohodový" a klidný lov. Samozřejmě lov přiměřené zvěře a na přiměřenou mysliveckou vzdálenost.

Mgr. Josef DRMOTA