Časopis Myslivost

Zvyšování úživnosti honiteb pro spárkatou zvěř

Myslivost 12/2006, str. 6  Ing. Roman URBANEC, Ph. D.,
Zlepšení úživnosti honitby je základním preventivním opatřením pro předcházení škod působených zvěří na zemědělských a lesních pozemcích či kulturách na nich rostoucích. Základní opatření ke zlepšování úživnosti honiteb definuje § 11, odst. 1, zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Povinnosti uživatelů honiteb: „V zájmu ochrany zvěře jsou uživatelé polních honiteb povinni pečovat o zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř a uživatelé lesních honiteb o zakládání políček pro zvěř na pozemcích, na kterých jim to vlastník, popřípadě uživatel honebních pozemků na jejich žádost písemně povolí; vlastník, případně nájemce lesních pozemků může tuto činnost povolit jen při dodržení předpisů o lesích.“
Za nesplnění povinností dle § 11, odst. 1, zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti může bát uživateli uložena pokuta podle ustanovení § 64, odst. 3, písm. a, zákona ve výši až 10 000 Kč. Pokutu nebude možno uložit, pokud uživatel honitby prokáže, že mu ve splnění povinností zakládat na vhodných místech v honitbě remízky, políčka apod. zabránila neochota vlastníků (nájemců) honebních pozemků dát ke zmíněné činnosti uživateli honitby souhlas. Z tohoto zákonného ustanovení jednoznačně vyplývá legislativní nedostatek a nevyváženost zákonné povinnosti. Povinnost pečovat o krajinu jako životní prostředí zvěře by se měla zákonně vztahovat především na vlastníky, příp. nájemce honebních pozemků, potažmo vlastníky honiteb; tedy nejen na uživatele honiteb!
Negativní působení zvěře a střety se zájmy uživatelů honebních pozemků se odvíjejí od kvality přírodního prostředí zvěře s přímou vazbou na výši škod působených spárkatou zvěří. Intenzivní velkoplošné zemědělské hospodaření s monolitní plodinovou strukturou posledních desetiletí (velkoplošné pěstování kukuřice, řepky a obilovin) a převažující holosečný způsob hospodaření v lesnictví 70., 80. a první poloviny 90. let, to jsou hlavní příčiny nárůstu stavů spárkaté zvěře, zejména pak a černé a jelení, lokálně i mufloní a daňčí.
Z uvedeného vyplývá, že významný vliv na charakter krajiny, tedy i na úživnost životního prostředí zvěře, mají uživatelé zemědělských a lesních pozemků svým způsobem hospodaření. Přitom stát a jím řízené organizace nevyjímaje. Výběrný způsob hospodaření v lesích, jak dokazuje reálný příklad hospodaření severoitalské provincie Trentino, by jistě eliminoval škody zvěří v lesích na minimum. Dostatek biomasy ve formě dřevinné i bylinné zabezpečuje spárkaté zvěři dostatek potravních příležitostí. Rovněž porosty kulturních polních plodin v horských a podhorských polohách, kde je výskyt škodící spárkaté zvěře nejvyšší, by rovněž více eliminovaly škody v lesích více než nekonečné degradované louky či dokonale ohrazené pastevní areály.
Nelze však předpokládat, že "osvícení" vlastníci začnou upravovat biotopy zvěře bez ekonomické motivace. A zde musí sehrát významnou roli stát. Ať už formou podpor v oblasti zemědělství, lesnictví a ochrany přírody nebo legislativním tlakem. V současné době vyplývá podpora mysliveckého hospodaření z § 62, zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Jedná se o zlepšování životního prostředí zvěře, zejména zřizování zvěřních políček a ozeleňování krajiny, včetně oplocování dřevin, které je v praxi dotováno více ze strany MŽP. Právě dotace a podpory ze strany resortu životního prostředí mohou být významným stimulem pro zlepšování úživnosti honiteb pro spárkatou zvěř. Ať už se jedná o zřizování či rekonstrukce biokoridorů a biocenter nebo o výsadbu remízků a alejí plodonosných či ovocných dřevin. Velkou šancí jsou subvence z Evropské unie. Systém podpory tvorby biopásů je velkou příležitostí pro zvýšení biodiverzity polních monokultur a významným přínosem pro potravní nabídku zvěře. Bylo by žádoucí tento dotační titul pro plánovací období EU 2007 až 2013 udržet a pokud možno rozšířit do podhorských poloh - jako biopásy pro spárkatou zvěř. Bohatě podporované trvalé travní porosty, zejména pak v podobě pastvin, jsou v méně příznivých oblastech (LFA) dalším extrémem - protipólem nedávného intenzivního zemědělského hospodaření při maximálním zornění. Proto by rozčlenění rozsáhlých půdních bloků, vytvořených za éry státních statků, biopásy pro spárkatou zvěř, bylo velkým pozitivem pro zvýšení úživnosti podhorských honiteb.
Dalším kontraproduktivním prvkem současných zemědělských podpor je minimální tolerance zeleně v půdních blocích (max. 3 % z plochy půdního bloku). Toto ustanovení vede zemědělce k odstraňování volně rostoucí zeleně, často i v rozporu s platnou legislativou na úseku ochrany přírody. Striktní termíny sklizně - 1. seč do 15.7., 2. seč do 15. 10., stanovené bez ohledu na rozdílné přírodní podmínky vedou v prvním případě k plošnému vyžínání srnčat a drobné zvěře, v druhém případě pak k likvidaci biomasy na loukách a snížení potravní nabídky v podzimních a zimních měsících. Zřízení zvěřních políček je v současné době, kdy se zemědělské podniky snaží zařadit veškerou půdu do půdních bloků v rámci evidence půdy SAPS, prakticky nemožné. Schválené zásady správné zemědělské praxe totiž neumožňují orbu trvalých travních porostů, tudíž políčka nemohou být součástí dotovaného půdního bloku a pro zemědělce je ekonomicky nezajímavé přenechávat tyto plochy myslivcům.

Jak tedy zvýšit úživnosti honitby pro spárkatou zvěř v praxi?

Z výše uvedeného vyplývá, že to není vůbec jednoduché a vyžaduje to všestranné využití současného legislativního rámce, kombinaci různých zdrojů finančních podpor a názorový soulad s vlastníky či uživateli honebních pozemků. Myslivec se tedy musí stát hlavním iniciátorem tohoto procesu.

HLAVNÍ PRVKY ZVYŠOVÁNÍ ÚŽIVNOSTI HONITEB PRO SPÁRKATOU ZVĚŘ

Výsadba trvalých remízů
- musí vycházet z územního systému ekologické stability (ÚSES), musí být vazba na obnovu biocenter a biokoridorů, souhlas a podpora orgánů státní správy na úseku ochrany přírody, souhlas vlastníka.
Vhodnými dřevinami do trvalých remízů pro spárkatou zvěř jsou borovice lesní, duby, habr obecný, javor babyka, topol osika, jeřáb obecný, jabloň lesní, hrušeň planá, jasan ztepilý; hlohy, ostružiník, maliník, růže šípková, trnka obecná, vrby

Zřizování zvěřních políček - zde je třeba respektovat souhlas vlastníka či nájemce honebního pozemku, nabízí se možnost dotace z MZe prostřednictvím Krajských úřadů, doporučená výměra zvěřních políček je v rozmezí jednoho až pěti hektarů.
Vhodnými osivy pro zvěřní políčka pro spárkatou zvěř jsou různé druhy směsek - praxí ověřeným příkladem může být například směska pro spárkatou zvěř firmy Javorník - CZ, s.r.o. (více k této směsce v připojeném textovém boxu).
Významným faktorem zlepšení potravní příležitosti je však zásadní omezení lovu zvěře na těchto lokalitách s výjimkou lovu jelenů při říji.
Dále je nezbytné umožnit zvěři dodržovat pravidelné pastevní periody, aby nebyla nucena hledat náhradní zdroje v lesních porostech a nevznikaly tak sekundárně škody.
A v neposlední řadě perspektivně bude muset na tato opatření navázat nepopulární, ale nezbytné omezení pobytu turistů v blízkosti zvěřních políček a klidových zón.

Obnova trvalých travních porostů - lesní louky, úhory, pastevní plochy pro zvěř

Návrh obnovy trvalých travních porostů
Trvalé travní porosty lze považovat za nezastupitelnou součást každé honitby a jejich plošné zastoupení musí být úměrné stavům chované zvěře. Z mysliveckého hlediska spatřujeme v trvalých travních porostech zdroj nejpřirozenější a nejpestřejší potravní nabídky pro zvěř.
Naším cílem je :
- založit a obnovit vysoce kvalitní jetelotravní porosty, aby uspokojily potřeby zvěře z hlediska výživářského po stránce kvality i kvantity,
- založit takové porosty, aby jejich vegetační doba byla co nejdelší ve fázi pastevního využití,
- porosty pomocí pratotechniky a různých odrůd trav a jetelů založit tak,, abychom v průběhu celé vegetace dosahovali plynulého nárůstu zelené hmoty,
- pestrostí botanického složení porostů dosáhnout chutnosti a kvality a zachovat v porostu i bylinné zastoupení, které má bezesporu zdravotní a dietický význam pro zvěř,
- v úvahu je nutno brát podmínky stanoviště po stránce klimatické i agrotechnické.

Na uměle založených jetelotravních porostech lze podle nároků na přírodní podmínky doporučit tyto jeteloviny:
* vojtěšku setou pro sušší, teplou oblast
* vičenec setý pro sušší teplou oblast a kamenité vápencové půdy
* štírovník růžkatý pro sušší teplou oblast
* jetel plazivý (bílý) - roste téměř ve všech oblastech
* jetel červený (luční) pro chladnější vlhkou oblast
* jetel zvrhlý (švédský) pro chladnou, silně vlhkou oblast
* jetel nachový (inkarnát) pro teplou, značně suchou oblast
* tolici dětelovou pro teplou, značně suchou oblast
* úročník lékařský (bolhoj) pro oblast s kamenitými půdami a drsné vlhčí klima
Je třeba zdůraznit, že zvlášť velký význam mají jeteloviny ve výživě srnčí, mufloní, daňčí a zaječí zvěře.

Výsadba alejí plodonosných a ovocných dřevin - nutný souhlas vlastníka, možnost čerpání podpory z MŽP
Vhodnými dřevinami pro výsadbu jsou duby, jírovec maďal, jasan ztepilý, jabloň, hrušeň

Doplňkové způsoby zvyšování úživnosti honiteb pro spárkatou zvěř
* okusové plochy - výsadba vhodných dřevin - vrby, topoly, jasany
* setí lesního žita do pasek - vytěžení lesní plochy či světliny

Možností zvyšování úživnosti honiteb pro spárkatou zvěř je celá řada. Vždy však záleží na iniciativě uživatele honitby, jeho schopnosti zajistit finanční zázemí a vstřícnosti majitele či uživatele honebních pozemků, aby společnými silami zrekonstruovali naše často narušené přírodní prostředí nejen ku prospěchu zvěře, ale i člověka.

Ing. Roman URBANEC, Ph. D.,
Českomoravská myslivecká jednota

Přiložené dokumenty

Zpracování dat...