Časopis Myslivost

"Hejtmanem mohu být několik roků, myslivcem jsem celý život."
Ing. Stanislav Juránek, hejtman Jihomoravského kraje


Letošní Memoriál Richarda Knolla probíhal pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje pana Ing. Stanislava Juránka a generálního ředitele LČR, s.p. pana Ing. Františka Koníčka. Jako pořadatelé byly uvedeny: Českomoravská myslivecká jednota, OMS Břeclav a Lesní závod Židlochovice. Memoriál se konal ve dnech 25. - 27. srpna 2006, nesl pořadové číslo třicet dva a byl z mnoha důvodů memoriálem nezapomenutelným a také memoriálem, o kterém se asi bude ještě dlouho mluvit.
Poprvé v historii byl úkol připravit memoriál svěřen státnímu podniku, konkrétně pak Lesnímu závodu v Židlochovicích. Starší z nás si možná ještě pamatují na výraz "štábní kultura" , který byl označením věcí, které měly řád a vysokou úroveň. 32. Memoriál Richarda Knolla určitě "štábní kulturu" měl. Podkladem pro ni nebyl jen překrásný areál zámku v Židlochovicích, který byl srdcem memoriálu, ale vše, co s organizací souviselo. Slavnostní zahájení mělo důstojnost, kterou si vrcholná akce zaslouží. Potřebnou atmosféru mu dodávalo nadmíru krásné troubení a také přítomnost celé řady čestných hostů. Honitby byly výborně připravené, vedoucí prací i jejich personál ochotní a milí, ale pokud to situace vyžadovala i přísní. Péče o vůdce i rozhodčí byla vynikající a na své si určitě přišla i korona. K dispozici byly seznamy psů s uvedením typu práce na barvě, přehledy výsledků i plánky s vyznačenými trasami, protože i Jihomoravský kraj postihují objížďky, o kterých lidé odjinud nevědí. Na úrovni byla také společenská stránka memoriálu. Komu z nás se naskytne příležitost strávit sobotní večer s přáteli při muzice a dobrém jídle a pití v krásně upraveném zámeckém parku? Z pohledu organizačního se od začátku až dokonce memoriál poklidně odvíjel a věci neznalý člověk musel mít pocit, že taková akce je vlastně záležitostí zcela jednoduchou a ohromný kus práce, který se za její přípravou skrývá, vůbec nevnímal.
Na letošním memoriálu startoval plný počet, tedy dvacet psů. Na startovní listině bylo uvedeno deset německých krátkosrstých ohařů, tři čeští fousci, tři pointeři, dva němečtí dlouhosrstí ohaři, jeden výmarský ohař krátkosrstý a jeden malý münsterlandský ohař. Pokud se někdo těšil na dvoudenní porovnávání výkonu špičkových zástupců šesti rozdílných plemen, byl asi zklamán. Výkony některých psů by bylo možné označit za podprůměrné a výsledkem je skutečnost, že memoriálem úspěšně prošla pouze polovina psů a že byly zadány pouze dvě I. ceny. Slovo některých je zcela na místě, protože psi, kteří se umístnili na prvních místech, předvedli vynikající práci. Vítězem memoriálu se stal pointer Moris Franzini vedený Jiřím Pospíšilem. Z Itálie dovezený pes neobdržel jinou známku než "čtyřku", na barvě pracoval jako oznamovač a celkem získal 496 bodů. Pokud někdo položil rozhodčím na jednotlivých disciplinách otázku, kdo podle nich předvedl nejlepší výkon, vždy zaznívalo jeho jméno. Pes, který je vynikající i z pohledu exteriéru, v sobě snoubí vlohy pro všestrannou práci, výborný nos, temperament i poslušnost a náročnosti memoriálu odpovídající psychickou i fyzickou kondici. Nevadila mu ani všude přítomná početná korona, naopak se zdálo, že ho obdiv a potlesk lidí těší. Ocenění zaslouží přístup jeho vůdce. Určitě není jednoduché připravovat psa, který je velikou osobností, využít jeho schopností, dát jim správný směr a přitom jeho osobitost nezlomit. Moris Franzini obdržel titul Vítěz ČR 2006, čekatelství šampionátu práce CACT a ocenění za nejlepší lesní práci. Druhé místo patřilo vyrovnaně pracující fence českého fouska Bety z Koblova vedené Josefem Sikorou. Fenka získala I. cenu, 460 bodů a čekatelství šampionátu CACT. Třetí místo vybojovala fena výmarského ohaře Fatima z Žehuňské doliny vedená Milanem Kazdou. Elegantní fenku do II. ceny "shodila" známka 2 z nahánění a dohledávky kachny v rákosí. Za svůj celkový výkon ale obdržela 470 bodů a u ohařů zvlášť důležité ocenění za nejlepší pole. V pořadí čtvrtý se umístil pointer Avar z Knollovy školy vedený Milanem Knotkem. Temperamentnímu psovi přisoudili rozhodčí nejlepší vodní práci.
Memoriál "běžel" poprvé podle nového Zkušebního řádu a bylo tedy možné se podívat, jak se s některými změnami vyrovnají psi, vůdcové i rozhodčí. Například hledání, které je členěno do tří bodů na "systém a styl", "rychlost"
a "vytrvalost", umožňuje podle MVDr. Šrámka, který byl jedním z rozhodčích na velkém poli, správně ocenit opravdu vlohové psy. Do této kategorie podle pana rozhodčího spadal například Moris Franzini nebo Oro z Kvítele a samozřejmě za polní práci oceněná Fatima z Žehuňské doliny.
Rozhodčí na barvách v souladu se ZŘ čekali, zda vůdce oznámí nalezení lože a tam, kde k tomu nedošlo, pokračoval pes bez ohledu na původně oznámený styl práce jako vodič, ale pouze s maximálně možným hodnocením 3. Práce na barvě patřila k disciplínám, které dělaly psům největší problémy. Odpovídá tomu i průměr zadaných známek = 2,35.
Ke změnám ZŘ došlo i u vodní práce. Střelba, která je součástí přinášení kachny z hluboké vody, se ukázala být pro některé vůdce problémem. Sladit v krátkém časovém úseku vypouštění psa, nabíjení zbraně a výstřel a při tom dbát na bezpečnost, asi není v nervovém vypětí, které memoriál představuje, příliš jednoduché.
Sbor rozhodčích pracoval pod vedením Miroslava Matějky. Jak to na podobných akcích bývá, byli rozhodčí chváleni i kritizováni. Kritika byla někdy oprávněná, často neoprávněná a někdy vyplývala z rozdílných názorů na to, jak si vysvětlovat znění Zkušebního řádu.
Memoriál Richarda Knolla je vrcholnou soutěží ohařů. Letošní výsledky i konkrétní práce některých psů se za "vrchol" označit nedají. Příčin, proč jednotliví psi neuspěli, je asi celá řada. Pes není stroj a i tomu nejlepšímu se může stát, že selže. Kvalifikace na memoriál proběhly v roce 2005. Je otázkou, co který pes od té doby prožil a jaké získal kladné či záporné zkušenosti. Je také otázkou, jak byli jednotliví psi na memoriál připravováni. Stejný výsledek může mít přístup příliš náročný i příliš laxní. Velkou roli hraje fyzická i psychická kondice psa i jeho vůdce a své dokáže udělat nervozita i stres, které memoriál provázejí. Pravdou ale je, že na memoriálu nestartují náhodně vybraní psi, ale psi, kteří prošli kvalifikací, přesně řečeno psi, kteří v předchozím roce běželi na všestranných zkouškách v první ceně a obdrželi nejvyšší počty bodů. Ty se u letošních startujících pohybovaly v rozmezí 491 - 500 bodů, tedy obrazně řečeno ve sférách nejvyšších. Pokud si někdo dá práci a spočítá, kolik všestranných zkoušek a na stejné úrovni pořádaných klubových akcí proběhlo v roce 2005 zjistí, že se zkoušek, které nejen dávají úplnou loveckou upotřebitelnost, ale zároveň jsou i kvalifikací na Memoriál Richarda Knolla, zúčastnilo více než pět set psů a fen. Ze skutečnosti, že se na memoriál dostanou necelá čtyři procenta z nich, by měly vyplývat dva důležité závěry hovořící o hustotě "kvalifikačního síta" a také o tom, že psi, kteří jím prošli, jsou opravdovou elitou. Od elity se ale očekává jistá stabilita, tedy schopnost výkon z kvalifikace na přibližně stejné úrovni opakovat. Skutečnost ale byla jiná a nikoliv poprvé se otevírá otázka, jak srovnatelné je hodnocení na jednotlivých všestranných zkouškách a zda nasazená laťka má vždy stejnou výšku.
Vladimíra TICHÁ
Snímky Jan Tichý