Časopis Myslivost

"Kapka neuškodí!" tvrdil v souvislosti s myslivostí Tonda zvaný Pálenka podle toho, že byl široko daleko známý nejlepší slivovicí z vlastní produkce. A měl pro své tvrzení konkrétní historický důkaz: "Podívejte se, na olympiádě v Mexiku diskvalifikovali mančaft Švéďáků, co vyhráli pětiboj. A víte proč? Protože si před střelbou z pistole dali koňáček! Co nám z toho plyne? Alkohol je pro střelce dopink. To znamená zlepšuje jejich výkony. Takže kapka, než vyrazím na čekanou, neuškodí, naopak! A protože vím, že mi do kazatelny žádnej antidopingovej komisař nepoleze, a policajt jakbysmet, nemusím se bát ani pokuty, ani diskvalifikace. Jakože by mi ten střelenej kus pak vodebrali jak těm Švéďákům zlatý medajle."
Na tohle se těžko hledaly protiargumenty - ostatně přátelé z mysliveckého sdružení jeho teorii přijali rádi za svou a šířili ji i dál.
"Vona by ta kapka neuškodila ani před honem," pokračoval obvykle Pálenka, "člověk má jistější ruku i vostřejší zrak, spíš pozná honce vod kance. Vostatně - jak sleduju ty hloupý a nešťastný smrťáky, co se vobčas na lovu stanou, eště sem nečet, že by tam hrál roli alkohol." A bylo! Jen strach z kontroly nechával při honech jeho placatku v náprsní kapse bundy až do výřadu.
Pak se jednou stalo, že takhle v pátek navečer někdy koncem října obeznal právě Tonda Pálenka při návratu z čekané, že do houštin na stráních kopce řečeného "Haďák" (podle místních pověstí se tam mimořádně dařilo zmijím) zatáhla tlupa divočáků. Bylo takové dlouhé deštivé období, v těhle dnech roku nijak neobvyklé, tak byly stopy dobře patrné.
Zamířil tedy do místního hostince U tří čertů (podle místních pověstí tam satanáši opravdu kdysi řádili) - věděl totiž, že tam zrovna slaví nejmladší člen jejich mysliveckého sdružení návrat z tehdy už krátké vojny a zelená parta bude pěkně pohromadě. Taky byla - a už hezky rozjetá. Na základě Tondovy zprávy padlo rychlé rozhodnutí: ráno se udělá neplánovaná naháňka na černou. Mobily i rychlí poslové z řad potomků se činili, aby na plánování sobotní operace dorazili i dosud chybějící členové, potenciální honci i někteří sousedi, tedy myslivci z okolních obcí, aby se zvýšil počet hlavní. Tonda totiž mluvil o asi dvaceti kusech!
Plánovalo se důkladně i vesele až přes uzavírací hodinu (ještě že hostinský udržoval díky dodávkám zvěřiny s myslivci, jak se říká, neformální vztahy). V závěru došlo i na zpěv mysliveckých písní - celý ten večer tak trochu připomínal rituály indiánských bojovníků kolem kmenového totemu, než vyrazili na lov bizonů.
Na ranní sraz v myslivecké chatě sdružení se ploužila většina účastníků s bolavou hlavou, sousedi přijížděli raději na kolech, protože si netroufali po dlouhé rozjásané noci sednout za volant. Když do hlavní místnosti chaty plné bledých tváří popíjejících silnou kávu nebo srkajících bublinkovou vodu vkročil Tonda Pálenka, zhrozil se stavu svých společníků. "Čím se žaludek pokazí, tím se má taky napravit. Kapka by neuškodila!" pravil rázně.
"Neblázni! Jdem přece na hon. Stačí, co jsme vypili v noci," oponoval mu předseda sdružení, ale Tonda trval na svém: "Já tvrdím, že kapka neuškodí. A dneska žádná policejní alkoholická kontrola nedorazí, dyť hospodář nahoru nic neohlásil. Tak já pro něco skočím. Než documláte ty kafata, jsem zpátky." S těmi slovy vyrazil domů pro lék na ranní slabost myslivců.
Mýlil se ovšem, pokud šlo o kontrolu. Myslivecký hospodář sice nic nehlásil, ani nebylo komu, ale někdo jiný ano. Prostě narychlo svolanou loveckou akci prásknul. Kdo? Snad někdo z obyvatel domků naproti hospodě, kdo nemohl usnout při pozdně nočním halekání bojových mysliveckých písní a vyslechl si i halasně udělované pokyny k ranní akci. A tak se v klubovně objevili místní policisté: "Prej chystáte nějakou střeleckou akci, hospodáři! A že o tom nic nevíme ."
"To je taková rychlovka, chlapi," hájil se myslivecký hospodář: "V noci obeznáno, ráno svoláno. Z pátku na sobotu úředníci neúřadujou, tak ani není komu co hlásit. A přece kvůli jejich pracovní době nenecháme divočáky zdrhnout. Víte, jaký dělaj škody! Prostě se to nahlásí dodatečně ." Pak se zarazil: "Ale když o tom nic nevíte, co tu děláte?"
"Jó - holt máme svoje zdroje. Co nechtěj bejt jmenovaný, jak se teď píše v novinách," pravil velitel zásahu.
"Práskače," poznamenal čerstvý civil mezi myslivci.
"My říkáme informátoři," opáčil klidně policista a vzápětí přešel k věci: "Tak - kdo si první dejchne?" S pohledem na hrnky s kávou a sklenky s minerálkou dodal: "Vidím, že nikdo nehřeší, tak to jistě proběhne v klidu ."
Ale neproběhlo! Děly se totiž neuvěřitelné věci! Všichni nadýchali! Někdo víc, někdo míň, ale znáte to - zbytkový alkohol po prohýřené noci. Vlastně všichni ani nedýchali - policistům docházely pomůcky i trpělivost, a tak další čekatelé na zkušební test přiznali, že taky řádili až do rána a nevyhýbali se přitom přípitkům.
Všichni ovšem také svorně tvrdili, že přišli na naháňku právě proto jako honci a pušky, které byly odložené v malé šatně, si vzali z nejrůznějších důvodů (kdyby někdo jiný náhodou tu svou doma zapomněl a potřeboval půjčit, kvůli předání odborníkovi k nastřelení, pro rady kolem renovace pažby a podobně), jen ne, proboha, proto, že by s nimi snad chtěli jít na lov!
Šéf policistů nebyl zdaleka, většinu chlapů znal, a tak situaci vyřešil šalamounsky: "No, když s těma flintama střílet nechcete a ani je vlastně u sebe nemáte, nedá se s tím nic dělat. Nic protizákonnýho jste vlastně neprovedli. Ale pro jistotu, aby snad někoho nenapadlo udělat nějakou hloupost," přistoupil k šatně s puškami, zavřel dveře, otočil klíčem v zámku a ten strčil do kapsy: "Odpoledne vrátím! Holt budete všichni honit! Nakonec Bivoj taky nepotřeboval zbraň a jakýho kance tenkrát na Vyšehrad Libuši přitáhnul. Tak odpoledne nashledanou!"
Po sborovém pozdravu se rozhostilo v myslivecké chatě ticho. A do toho ticha vstoupil s puškou na rameni a lahvemi v rukou Tonda, za kterým vykukoval poslední příchozí na naháňku, místní chalupář, stálý host sdružení, který přijel z města až brzy ráno a tak přišel o divoký večírek.
"No co," povídá Pálenka, když mu překotně jeden přes druhého zvěstovali tu strašlivou novinu - prasata zalehlá v Haďáku a zbraně zamčené v šatně. "Tak si nejdřív nalejem, protože kapka neuškodí a teď už je to stejně fuk." Při nalévání pokračoval: "Až si připijeme na lovu zdar, tak vyrazíme." A na sborové námitky přítomných a otázky, co tam budou dělat beze zbraní, pravil: "Jak - beze zbraní? Já pušku mám a tady Franta chalupář taky! A to by v tom byl čert, aby nám taková síla honců ty divočáky nenahnala přímo před hlavně."
Konec můžeme zkrátit. Honců a psů bylo opravdu tolik, že podle dobře promyšleného plánu, který vycházel ze znalosti tradičních ochozů černé zvěře v honitbě i přesně obeznaného místa, kde tlupa zalehla, naháněli tak dokonale, že oba zbylí ozbrojenci si s chutí zastříleli. Na výřadu byly nakonec čtyři kusy černé, tři z nich trefil Tonda Pálenka. Prostě se, proti vší logice i zdravému rozumu, potvrdila jeho teorie "kapka neuškodí".
Když přijel rozumný a opatrný policista vrátit klíče od šatny se zbraněmi, moc se divil, že venku visí čtyři divočáci: "To jste je fakt uškrtili nebo co?" A když mu sdělili, že hlavním lovcem je Tonda Pálenka, jen se chytil za hlavu: "Teda jestli ten jedinej byl střízlivej ."
"Byl nebo nebyl, kapitáne," pravil poručíkovi Tonda (všem policistům totiž říkal "kapitáne" podle teorie, že vyšší šarži nepotká a nižší to povýšení jen potěší), "na tom už teď nesejde. Ale říkám jako vždycky: kapka neuškodí! Tak si to přeberte . A jestli už máte po službě, tak na lovu zdar," nalil mu svou pověstnou pálenku. A protože strážce zákona už po službě měl, neodmítl. Kapka přeci neuškodí!
Poznámka na závěr: Když po sobě autor vlastní řádky přečetl, získal dojem, že by někdo mohl získat dojem, jakoby propagoval pití před lovem. Tak to tedy určitě ne! Výjimka potvrzuje pravidlo a případ Tondy Pálenky se těžko může někdy někde opakovat. Jestli se vůbec přesně takhle stal .
Kapka neuškodí - ale nalijte si ji vždycky až na oslavu úspěšného lovu, přátelé myslivci, nikdy dříve! A nejen kvůli policejním kontrolám .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 35 odst. 4 písm. g) zákona o myslivosti (povinnost mysliveckého hospodáře vyloučit z honu osoby pod vlivem alkoholu), § 29 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních a střelivu (kontrola na alkohol při nošení zbraně).

Na motivy skutečného případu připravil Jaroslav ŠPRONGL