Mufloni na svazích Moravské brány
Myslivost 10/2006, str. 40 Ing. Lubomír KLEMENT
Mluvím o mufloní zvěři na svazích Moravské brány proto, že v rámci celé honitby Libavá je areál s muflony jen velmi omezený. Hlavní část honitby se zvěří jelení tvoří náhorní planina jako součást Oderských vrchů, ale mufloní zvěř žije jen ve výrazně zvrásněné jižní a jihovýchodní části. Jsou to právě ty jižní sluneční expozice, které tato zvěř miluje a v létě se paství nad tímto prostorem, zatím co v zimě sestupuje do polí s nadmořskou výškou něco nad 200 m.
Přesto, že v rámci mysliveckého hospodaření v honitbě se jedná spíše o zvěř okrajovou - jarní normovaný kmenový stav je 50 kusů,současná skutečnost je asi 100 až 120 kusů, s poměrně výhodným poměrem pohlaví zhruba 1,3 : 1,0 ve prospěch beranů. Tedy vzdor tomu poměrně nízkému stavu bylo v posledních pěti letech uloveno 8 zlatých trofejí. Do Lysé nad Labem na mezinárodní výstavu byly poslány jen trofeje, u kterých se očekávalo zlaté ohodnocení.
Trofej berana uloveného panem Venusem v roce 2004 se v tabulce výstavního katalogu se zlatými trofejemi umístila s 233,45 body na pátém místě. Navíc si troufám tvrdit, že se v honitbě pohybují nejméně dva berani v bodové hodnotě vysoko nad 240 bodů.
Znamená to, že zdejší chov mufloní zvěře, ve státě, který je u této zvěře ve světě na čelním místě, se během posledních deseti let propracoval hodně vysoko.
Vzhledem k tomu, že i tato zvěř byla do honitby vysazená zhruba před 50 lety (roku 1953) a prošla z chovatelského hlediska dosti složitým vývojem, nebude na škodu, když i s historii této zvěře žijící v honitbě Libavá, seznámím širší mysliveckou veřejnost.
Základem chovu muflona v honitbě bylo 11 kusů, které byly dovezeny z honitby VLS Ralsko. Zvěř byla volně vypuštěna do honitby na polesí Bohuslávky a dá se říci, že se o ní prakticky nejméně dalších deset let nikdo nestaral. Byla ponechána sama sobě aby se množila a z neznalostí potřebných chovatelských zásad, se neprováděl ani nejnutnější výběr, tady zvěře slabé či viditelně nevhodné.
Zhruba od roku 1964 se začalo s odlovem, le převážně jen beranů. Bohužel nebyla stanovena žádná chovatelská pravidla, takže se během dalších deseti let chov dopracoval k takové vrůstavosti toulců, že se berani jen zřídka dožívali pěti, šesti let.
Jako první jasné chovatelské pravidlo bylo zahájení všech dobře založených beranů a směli se lovit jen vrůstaví. Bylo povoleno lesním technikům střílet vrůstavé berany na potkání. Bylo ale již pozdě! Vrůstavost byla zakódována i ve zvěři samičí, u které se zanedbaný průběrný lov projevil výrazným snížením hmotnosti.
Pro ozdravění chovu byla proto v roce 1983 dovezena nová zvěř z Doupovských vrchů, opět v počtu 11 kusů a sice 3 berani, 4 muflonky a 4 muflončata. Všechna zvěř byla označena a umístěna v aklimatizační obůrce. Zajímavé bylo, že zvěř pocházející ze dvou lokalit, žila i v obůrce stále odděleně a i po vypuštění se usadila v různých částech lesní správy.
Chyba byla, že se nepodařilo zásadním způsobem redukovat původní zvěř, takže i když se určité zlepšení projevilo, nebylo potřebně výrazné a hlavně trvalé. Dovezla se ještě další zvěř pocházející z oborního chovu státních lesů ve Velkém Meziříčí.
Jak se ale brzy ukázalo, nebyla to volba šťastná, protože oborní zvěř často nese známky domestikace a tím spojenou rozviklanou říji. Následek byl, že se začalo ve větším množství objevovat muflončata rozená na podzim, která v našich podmínkách, poměrně tuhých zim, neměla naděj přežit. To se v krátké době projevilo rychlým snižováním stavů, i když odlov byl velice omezen.
Další dovezená zvěř ze Židlochovic byla vysoce kvalitní a také ona byla umístěna do aklimatizační obůrky. Mezi tím se podařilo snížit již tak nízký současný stav muflonů v honitbě, že když byla zvěř po dvou letech vypuštěna, měla možnost se v chovu výrazně prosadit.
Stálým pečlivým výběrem se zvolna kvalita prosazovala až k nynějším výsledkům, kdy již berani běžně dožívají 7 - 8 let. Předpokládám, že ti nejsilnější berani v sobě skloubili sílu obvodů původní zvěře a délku toulců mufloní zvěře dovezené ze Židlochovic.
Vzhledem k tomu, že VLS Lipník nad Bečvou poslaly do Lysé nad Labem jen trofeje zlaté přiložená tabulka doplňuje informace o odlovu beranů celkem. V pětiletém období od výstavy NATURA VIVA 2000 bylo uloveno celkem 75 beranů, z toho 8 zlatých, 6 stříbrných a 11 bronzových, celkem 25 což znamená, že každá třetí trofej byla v medailové hodnotě.
Jasná kriteria chovu v konkrétní oblasti
K tomu, aby mohl být chov zvěře cílevědomě řízen, nestačí všeobecně platná pravidla chovu, nýbrž měly by být stanoveny stručné, ale hlavně konkrétní zásady, které při zběžném pohledu řeknou, zda se jedná o kus chovný nebo průběrný. Nastavená laťka náročnosti musí být stanovena pro danou oblast (za současného stavu spíše u velkostatků), což neznamená, že ji nelze měnit podle úspěšnosti či neúspěšnosti dosahovaného cíle.
Aby stanovená pravidla vedla k cíli, musí:
1. Lesní technici, kteří dbají na dodržování zásad průběrného odlovu zejména trofejové zvěře (ti, kteří doprovází hosty a sami zajišťují lov první věkové třídy)být seznámeni podrobně s kriterii chovnosti v jejich chovu.
2. Při založení nového chovu kterékoliv sparkaté zvěře, je třeba ihned od počátku lovit nevhodnou a viditelně vadnou (slabou) zvěř.
3. Dodržovat zásadu, že význačných trofejí lze dosáhnout jen u vyzrálých kusů. Proto je nutné, aby technici uměli přiměřeně odhadnout věk, čímž zabrání předčasnému odlovu mladých, nadějných kusů.