Časopis Myslivost

Podpora tradic
Ještě než mne v sídle spolešnosti Lesy a statky Tomáše Bati přijal její ředitel Ing. Miroslav Hovořák, navštívil jsem společně s manželkou v jeho doprovodu jednu z regionálních akcí, na které se firma již tradičně sponzorsky podílí. Je to Rajnochovické mámení. "Jedná se o netradiční výstavu výtvarně známých Valachů a jejich přátel ve zdejší stylové stodole u fary. Atypické vernisáže se zúčastňují kromě místních občanů a rekreantů rovněž poslanci, senátoři a další významní hosté. I když myslivci znají obec spíše jako místo s dlouholetým chovem daňčí zvěře, je to především vesnice s bohatým kulturně společenským životem opírajícím se o podporu lidových tradic a zvyklostí. Myslíme si, že podpora národopisných akcí v tomto tradičním regionu není ze strany Lesů a statků Tomáše Bati lacinou snahou o zviditelnění, ale především vyjádřením pozitivního vztahu majitele firmy i jejích zaměstnanců k regionu, jeho folkloru, historii i současnosti," konstatoval při prohlídce výstavy Mirek Hovořák. K tomu musím doplnit, že on sám je vedoucím Valašského krúžku písní a tanců Rusavjan z nedaleké Rusavy.

Něco málo historie
Lesy a statky Tomáše Bati se sídlem v Loučce u Valašského Meziříčí vznikly krátce po restitučním řízení a navrácení historického majetku světově známému podnikateli prvního ledna 1993. V budově ředitelství firmy to připomíná kolekce překrásných barokních rytin s loveckými motivy, kterou sem u příležitosti návratu rodiny Baťů na Valašsko přivezla dcera Tomáše Bati Monika.
Majitelé panství Loučka se uvádějí již v roce 1307, prvním byl biskupský man Jan z Loučky. Později to byli zejména pánové z Tumfeldu, Ledští a Eisenberští. V roce 1804 vlastnil panství rytíř Jan Nep. Mohrweiser, který zdejší zámeček, dnešní sídlo firmy, označil svým erbem - stříbrnou liškou v modrém poli. Počátkem dvacátého století se v rychlém sledu vystřídalo několik majitelů, aby Loučské panství v roce 1918 koupil od přerovského advokáta Dr. Augustina Lipčíka Tomáš Baťa, otec současného majitele.
Na místě bývalého zámečku, vybudovaného patrně v šedesátých letech sedmnáctého století, byla postavena před deseti lety nová, architektonicky střízlivá a původní objekt připomínající budova, kde je dnes sídlo firmy. K němu přiléhá původní přírodně krajinářský zámecký park anglického typu. Dnes je objekt moderně, ale střízlivě zařízen jak pro potřeby zaměstnanců, tak i pro potřeby konferenční a pobytové. Sám Tomáš Baťa s manželkou zde rád při svých pobytech v republice přebývá. Stěny místností zdobí trofeje zvěře ulovené ve zdejších honitbách. "Kromě toho, že zde pan Baťa rád tráví svůj čas, konají se zde i jeho pravidelné porady s lesním personálem. Majitel má o lesní hospodářství i výkon práva myslivosti veliký zájem, vždy když přijede do republiky musíme ho naložit do auta a provézt ho revíry, přičemž nás častuje všetečnými otázkami. Kvalitní péče o les, rozvoj všech jeho funkcí, stejně jako myslivecké hospodaření vždy patřily k prioritám rodu a jak dokazuje aktivní zájem pana Bati i jeho manželky Soni, tak na tom nic nezměnila ani čtyřicetiletá vynucená přestávka," poznamenal správce majetku Tomáše Bati Miroslav Hovořák.

Revír Kateřinice
Z ředitelství v Loučce vedla moje první terénní cesta do revíru Kateřinice, který se rozkládá rovněž na katastrech obcí Mikulůvka, Lázy a Podolí. Zde mne velice vřele přivítal revírník Mojmír Matějček. Musím předeslat, že u Baťů má pojem revírník historicky daný jiný význam, než který známe třeba ze státních lesů. V praxi se jedná vlastně o vedoucího polesí.
Zdejší honitba má rozlohu dvanáct set devadesát tři hektary a pokrývají ji především smrkové a jedlové porosty s různě velkými ostrůvky bučin. "Tomáš Baťa starší kdysi říkal, že myslivost rozptyluje mysl, proto lesní personál nesměl při pochůzkách lesem nosit zbraň. Samozřejmě, že i dnes je naším prvořadým úkolem zajišťovat na pozemcích hospodářské i mimoprodukční funkce lesa, nicméně k naší práci neodmyslitelně patří i péče o zvěř, její odpovídající chov a udržování kmenových stavů tak, aby to bylo v souladu s potřebami lesa," řekl mi můj průvodce.
Podle Mojmíra Matějčka mají v honitbě normovanou srnčí, daňčí a černou zvěř. Jedná se o populace stabilní, zdravé, byť trofejově spíše průměrné, spíše nižší bodové hodnoty. Myslivost zde však chápou ne jako komerční prostředek lovecké turistiky, ale hlavně jako nedílnou součást kvalitní a všestranné péče o přírodní bohatství regionu. "Honba za rekordními trofejemi přísluší hlavně oborním chovům, zvěř ve volné přírodě dosahuje určitého kvalitativního stupně díky dané úživnosti a pochopitelně i díky pravidelnému a plnohodnotnému přikrmování. Máme k dispozici téměř čtyři desítky krmných zařízení a v době vegetačního klidu do nich prakticky denně či obden zakládáme. To se samozřejmě pozitivně odráží nejen na kondici zvěře, ale i na výši škod páchaných zvěří na lesních kulturách," konstatoval revírník.
V honitbě je možné najít několik spíše turistických zajímavostí, jako například poslední a unikátní baťovskou hájenku, dřevěnou stavebnici, která dnes slouží jako rekreační chalupa, dále pietu - pomníček lesmistrovi Františku Bernovskému na zahradě u jeho bývalé hájovny či památnou lípu. Novou tvář získá brzy vývěr sirného pramene. Studánku chtějí zaměstnanci lesů a statků Tomáše Bati stylově upravit dřevem a kamenem. V čase, kdy jsem zde ochutnal chladivou, mírně zapáchající, ale osvěžující a léčivou vodu bylo zřejmé, že vývěr pramene láká ke kalištění divočáky. Za návštěvu určitě stojí i citlivě upravená lesní školka v Kateřinicích, kde se věnují především pěstování jedle.

Revír Jesenice - Bystřička
Druhým revírníkem, jehož společnost jsem rád přijal, byl Josef Kuropata, právě se vrátivší z řeckého Rhodosu. Stejně jako jeho kolega i on ve zdejších lesích působí od sedmdesátých let, kdy ukončil hranickou lesařinu. Nejprve v lesích státních a od ledna 1993 ve společnosti lesy a statky Tomáše Bati. Honitba byla původně součástí většího celku sahajícího až k Bystřičce se známou přehradou. Ten byl ale rozdělen. Jednu část pan Baťa pronajímá a na zbylých šesti stech pětapadesáti hektarech lesů v bezprostředním sousedství Vsetína se jeho zaměstnanci věnují nejen lesnímu hospodářství, ale samozřejmě i myslivosti. Normovaná je zde především zvěř jelení a srnčí. Objevuje se i černá a mufloní zvěř. "Muflon zde býval dosti hojný, ovšem v relativně nízké kvalitě. V posledních letech se ale prakticky neobjevuje. Kvalita jelení zvěře je ovšem dobrá, byť bez výrazných rekordních bodových hodnot. Nejlepší jeleni přicházejí z oblasti Vcackého Cábu," uvedl revírník Kuropata.
I v této honitbě, pokryté smrčinami a překrásnými, rozlehlými bučinami, je dostatek kvalitních krmných zařízení, ale i kazatelen, coby základy pro úspěšný průběrný lov. Jedno z krmelišť je současně zařízeno jako skromná lovecká chata. V prudkých stráních zde lesníky i myslivce občas trápí drobné sesuvy půdy, ale kvalitní lesní komunikace umožňují přístup těžké techniky do těchto lokalit a navážení kamenů k zastavení pohybu zeminy.
Revírník toho dne brzy ráno sice minul lišku, ale tlumení škodné zde patří k myslivecké práci zejména kvůli udržení nízkých stavů zajíců, kterým zde podle četnosti výskytu přezdívají samotáři. Před lety se zde objevoval i tetřev a jeřábek, ale už i sem dorazily negativní civilizační jevy.
V poslední době se často objevují ne zcela podložené informace o přemnožení velkých šelem, což je často spojováno i s okrajovými částmi Beskyd. "Nás se tento problém nikterak nedotýká. Kdysi koncem osmdesátých let se na Vsetínsku pohyboval rys. Stejně jako medvědi se však tato zvěř dá spíše lokalizovat, a to značně ojediněle, kamsi třeba k Velkým Karlovicím," dodal Josef Kuropata.

Zvláštní štěstíčko
Jak jsem měl možnost poznat, z Baťova nepočetného lesního a mysliveckého personálu vyzařuje nevšední pohoda, klid a zaujetí pro vysoce profesionální práci. A rovněž láska k lesu a silné citové pouto ke zdejšímu valašskému kraji. Všude je vidět upravený a čistý les s citlivým přístupem k potřebám těžby a dalších činností, třeba i cestovního ruchu a venkovského turismu. A ruku v ruce s tím také citlivý vztah ke zvěři a myslivosti zarámovaný překrásnou scenérií Hostýnských a Vsetínských vrchů. Pan Baťa a jeho žena Soňa, možná ani Mirek Hovořák a revírníci Mojmír s Josefem si třeba ani nikdy při pohledu na mapu Kateřinického revíru neuvědomili, že při troše fantazie připomíná zde četného daňka. "Jsou tu dobří hospodáři a musím říci, že zde vždy i byli," řekla mi při závěrečném pracovním obědě v útulném prostředí vsetínské Restaurace U Vychopňů legenda zdejšího lesnictví a myslivosti Ing. Vojtěch Bureš. "Práce v této lokalitě a u Baťů zvlášť, je štěstíčko, což současně zavazuje i inspiruje. Vždy se zde hospodařilo zodpovědně a s láskou a také když pan Baťa historické majetky přebíral počátkem devadesátých let zpět, nenašel lesy zplundrované, čtyřicetiletí odlišného pohledu na správu lesa zde díky kvalitním lidem nezanechalo příliš negativních stop, což s povděkem kvitoval. Bylo to dáno hlavně srdečním přístupem hospodářů k lesu, kteří v něm neviděli jen výrobní prostředek a nástroj k obživě, ale cosi víc, něco co obohacuje člověka a dává lidskému životu mnohem širší rozměr," uvedl inženýr Bureš, který byl dlouhá léta ředitelem lesního závodu, předchůdce společnosti Lesy a statky Tomáše Bati.

Slovo na závěr
Moje návštěva v lesním království Tomáše Bati, krále obuvi, jež v šedesáti zemích světa zaměstnává desítky tisíc zaměstnanců, mi umožnila přesvědčit se, že les ani pro majitele obuvnického impéria nemusí být jen výhradně komerční záležitostí, ale spíše oázou klidu, plícemi jeho milovaného Valašska. "Jak už jsem naznačil v úvodu, v naší firmě se snoubí podnikatelské aktivity s podporou aktivního a plnohodnotného života venkovských regionů. Les, ať už je jeho majitelem kdokoliv, patří ke krajině a k lidem, kteří ji po staletí obývají. A je-li majitel se svým personálem dobrým a kvalifikovaným hospodářem, který rozhoduje srdcem, je to zárukou, že tento les bude zdravý, zdravím a energií bude naplňovat i lidi, kteří do něj vstoupí, kteří se jím nechají inspirovat. Jsem přesvědčen, že u nás tomu tak je. Ostatně každý čtenář Myslivosti se o tom může přijet přesvědčit," řekl mi na závěr mého pobytu ředitel Lesů a statků Tomáše Bati Ing. Miroslav Hovořák.

Text a snímky Oldřich KOUDELKA