Časopis Myslivost

Přetrvávající problémy vyústily k diskusím o možnostech redukce vysokých stavů divočáků a jednou z nich je i legalizace puškohledů pro noční vidění. Přestože je každý pokus k řešení určitého problému dobrý, nezdá se mi, že by možnost využívat noční vidění na zbraních nějak výrazně změnilo situaci, jak z hlediska regulace početnosti divočáků, tak z hlediska bezpečnosti při lovu v noci.
Je zřejmé, že dnešní stavy prasat jsou dány jejich vysokou schopností reprodukce a nedostatečnou regulací ze strany myslivců. Vysoké stavy jdou jednoznačně na vrub dlouhodobému mysliveckému hospodaření. Za dobrou množivost prasat buďme jen rádi, ale příčinu selhávajícího odstřelu vidím spíše v neochotě dnešních myslivců jejich početní stavy zredukovat, než jejich pohodlím, neschopností či nedostatečnou výzbrojí. Dokud se proto nenajde odvaha změnit některé návyky při hospodaření s černou zvěří (přikrmování, intenzita a věková a pohlavní struktura lovu), pravděpodobně nám nepomůže ani vyspělá vojenská technika speciálních sil. Nakonec ono přemnožení prasat se mnoha uživatelů honiteb prakticky netýká a více je zajímá, čím zasypat na vnadiště, než jak dosáhnout stavů, které by nepůsobily problémy zemědělcům. I proto na prasata pohlížíme hlavně jako na vítaný objekt lovu a ulovení bachyně je stále považováno za hřích. Až se v inzerci začnou objevovat zoufalé výzvy uživatelů honiteb typu: "hledám schopné lovce pro lov divočáků, zn. jídlo a pití zajištěno a za ulovený kus platím zástřelné 1000 Kč.", budu věřit, že prasata problémem i pro myslivce a pak bude od věci hledat cesty, jak jim pomoci v jejich snažení. Tak tomu ale není a noví adepti, zanícení pro lov často nemají možnost, kde se myslivecky uplatnit.
Proto jsem skeptický v tom, že by právě drahé puškohledy pro noční střelbu nějak zásadně vyřešily problémy s černou zvěří. Přece si je nikdo nebude pořizovat proto, aby za dva roky zredukoval dnešní příjemně bohaté stavy prasat tak, že bude problém se s nimi vůbec potkat. Právě naopak nám tato výbava umožní ulovit si své prase tehdy, když se to bude hodit, ale bude potřeba se při lovu chovat "rozumně", to znamená hlavně si nevystřílet bachyně jako nositelky přírůstku, aby tento lov byl dlouhodobě udržitelný. Že se právě takto na lov prasat dívá mnoho myslivců, asi není třeba dokládat. Pokud by tedy někdo měl skutečný zájem prasata redukovat, ať z hlediska působených škod, případně pro riziko zavlečení prasečího moru, nebo dokonce jen proto, aby byly dodrženy jejich schválené normované stavy, stačí, když využije dostupných metod a odloví celý přírůstek za daný rok a přiměřeně zasáhne i do stavu bachyň. Takovýto lov by se projevil hned další sezonu a stačit by měly běžné čekané vhodně doplněné společnými lovy. V opravdu vážných případech by bylo vhodné uvažovat o postavení chytáků, které jsou redukci skutečně schopné vyřešit.
Dalším uvažovaným kladem puškohledů pro střelbu v noci je snížení rizika úrazů při lovu. Ani zde ale nejsem přesvědčen o tom, že by došlo ke zlepšení. Tragické nehody vznikají téměř vždy zanedbáním pravidel bezpečné střelby a je o odpovědnosti lovce, na co zamíří a vystřelí. Kvalitní optika bezpečnosti může přispět, ale ten kdo by měl zájem může pozorovací dalekohledy pro noční vidění používat už teď. Čím dokonalejší výzbrojí budeme disponovat, tím více budeme opomíjet ostatní faktory a bez ohledu na světelné podmínky a počasí se budeme vydávat v noci do honitby a střílet se všemi riziky, která lze za dne prakticky eliminovat, protože ani moderní technika denní světlo nedokáže nenahradí. V noci je rozhodně omezeno barevné vidění a většinou je třeba se spokojit jen s obrysy objektů. I pokud se nám podaří dostatečně přesně obeznat zvěř na kterou střílíme, je problém s určením bezpečného prostoru, kam střela dopadne, protože vidění je omezeno na desítky či stovky metrů. Častý výskyt lovců v noci v honitbách byť vybavených moderní technikou by proto krom ulovených prasat mohl přinést i další tragické nehody a příliš nevěřím tomu, že by se počet těchto případů zmenšil.
Dalším a z hlediska dlouhodobého chovu veškeré zvěře možná nejvýznamnějším aspektem střelby v noci je zvýšené zneklidňování zvěře. Význam vyrušování zvěře si velmi dobře uvědomujeme v případě úbytku některého druhu, či pokud hledáme argumenty pro vysoké škody, ale před důsledky vlastní lovecké činnosti zavíráme oči jakoby zvěři nevadila, nebo šlo o něco co nelze změnit. Přitom způsoby lovu máme ve svých rukách a můžeme stresování zvěře významně omezovat. Uvědomme si, že lovecký tlak působí zvěře mnohem vyšší stres, než když se kolem nich přes den pohybují desítky turistů po značené cestě. Zvěř se totiž dokáže mnohému přizpůsobit, a uvědomí si, že turisté za ní do houštiny nepolezou a že od nich nebezpečí nehrozí. Na lovce, kteří ji ohrožují na životě si ale nikdy nezvykne a dlouho si pamatuje kde a kdy jí hrozilo nebezpečí a pokud v noci, kdy se vydává za potravou naráží na čerstvé stopy lovců, případně po ní někdo střílí, nemá zde dobré podmínky pro život. Časté chození a lov v noci po revíru proto spolehlivě vyhání zejména jelení zvěř, ale negativně působí i všechny ostatní druhy a v zájmu chovu by se mělo omezovat.
Osobně nejsem žádným zatvrzelým odpůrcem všeho nového a ani puškohledy pro noční vidění nezavrhuji. Jen jsem skeptický v tom, že by mohly vyřešit regulaci stavů prasat a omezit zranění při nočních lovech. Přesto by jejich legalizace byla vhodná a je na samotných uživatelích honiteb, jak si s tímto nástrojem poradí. Prakticky nezastupitelné jsou při ochraně atraktivních zemědělských plodin před zvěří, kde je nejlepší držet nepřetržitou službu v kritických obdobích. Často stačí jediný ulovený kus z tlupy k tomu, aby se černá tomuto poli na delší dobu vyhýbala, samozřejmě v případě, že zná místa, kde se cítí bezpečná. Proto by se na místech, kde škody nehrozí, měl lov v noci omezit a zvěři zde vůbec dát klid.
Noční čekaná za měsíčního svitu má opravdu kouzlo, které nám dává zapomenout na únavu po prožitém dnu a všední starosti. Přesto je vhodné lovecké aktivity v noční době nepřehánět a dopřát zvěři, ale i sobě více času. Zvěř potřebuje určitý čas a prostor na to, aby v prostředí nalezla vhodné životní podmínky a za to, že jí umožníme v klidu přijímat potravu a odpočívat se nám odmění tím, že ji budeme moci dobře pozorovat i lovit a nakonec i lepšími trofejemi. Naopak v honitbách, kde je zvěř permanentně stresovaná a ve dne i noci nemá chvíli klidu není jednoduché něco vůbec potkat, natož ulovit i přesto, že škody zde mohou být dokonce vyšší. Jeden z rozdílů mezi odpovědným hospodařením se zvěří a lovem je proto i v tom, že nakolik jsme ochotni své lovecké aktivity upravit s ohledem na jejich důsledky pro zvěř. Nakonec za nocí se dají dělat i jiné příjemné aktivity, než je lov a člověk přitom ani nemusí opustit teplo domova.


Ing. Jiří KAMLER
Ústav biologie obratlovců AV ČR v Brně