Zapomenuté pomůcky k lovu zvěře
Myslivost 10/2006, str. 44 Mgr. Josef DRMOTA
POHLED DO HISTORIE LOVU ZVĚŘE
V historii lovectví bychom nalezli řadu drobných pomůcek, které naši předkové používali při lovu nejrůznější zvěře. Jednalo se o různé vidlice, kyje, speciální pasti, pomůcky pro norování apod. Některé doznaly dříve většího rozšíření, nicméně již několikrát zmíněný historický vývoj, změny ve složení zvěře i legislativní a morální omezení vedly postupně k úpadku jejich používání. Některé jsou však dle mého názoru natolik zajímavé, že si o nich na tomto místě dovoluji čtenáře ve stručnosti informovat.
STUPKA
Jedná se o jednu z nejstarších pastí, která však již dávno patří mezi zapomnuté. Stupka (někdy označovaná jako stupice, byla tvořena věncem z tisového dřeva, který byl po vnitřní straně opatřený velkým množstvím dřevěných nebo kovových hrotů uspořádaných do tvaru trychtýře. Past se líčila do jámy na ochozech zvěře. Ke kruhu byl přivázaný dřevěný špalek sloužící jako kotva. Chycené zvíře si navléklo stupku na běh a hroty zabránily jejímu zpětnému sundání. většinou odcházela i s pastí a vlekla za sebou kotvu, která značila stopu. Vyčerpané zvíře bylo poté dostiženo psy a usmrceno. Stupka sloužila při lovu nejrůznějších druhů zvěře, včetně zvěře vysoké, černé a medvědů.
Vedle popsané varianty se používala v našich zemích ještě další past založená na obdobné konstrukci, kterou se lovili vlci a lišky. Šelmy ve snaze dosáhnout na návnadu na dně v jámy prostrčily takovým zařízením hlavu a chytily se za krk. Této pasti se říkalo taiola.
VIDLICE, KYJ, ČAROVNÝ PROUTEK, JEZEVČÍ KLEŠTĚ A HÁK
Při lovu norováním, zejména v případě jezevců a vyder, se dříve požívalo troj nebo dvojzubé vidlice, která sloužila k nabodnutí vyklouznuvšího zvířete nebo k usmrcení zvířete lapeného do měchu či příkrajníkové sítě. Jednalo se o úzce specializovaný nástroj.
Kromě něj byl běžnou pomůckou při norování těchto zvířat kyj, kterým se lapená zvěř usmrcovala úderem do čenichu. Kyj je jednou z nejstarších zbraní a kupodivu se udržel po tisíce let. Mimo norování bývaly úderem kyje usmrcovány také například šelmy lapené do želez nebo do tenat.
Čarovný proutek sloužil k vytažení lišky ze slepé chodby nory, kde se před norníkem zasekla a odkud ji nebylo možné vytlačit. Byl tvořen dvojicí kovových prutů spletených vzájemně do jednoduché spirály. Na ni bylo možno navinout srst lišky a vytáhnout zvíře ven z nory. Podobně bylo možno použít dlouhý šípkový prut s ostny na konci. Touto pomůckou se lovily nejen lišky, ale také divocí králíci. Jednalo se o lidový způsob lovu v mělkých norách.
K vytažení lovené zvěře z nory se také používaly další speciální nástroje a sice jezevčí kleště a jezevčí hák. Kleště byly asi 1 metr dlouhé, jejich čelisti ohnuté do pravého úhlu měly tvar půlkruhu, takže sevřené tvořily kruh o průměru asi 11 cm. Jimi bylo možno uchopit zvěř za krk a vytáhnout ji z nory.
Podobné délky a účelu býval i jezevčí hák tvořený ohnutým železným bodcem nasazeným na dřevěné rukojeti.
KAMZIČÍ OŠTĚPY
V Alpách se dříve používal velmi zajímavý způsob lovu kamzíků za použití tzv. kamzičích oštěpů. Tyto zbraně měly ratiště dlouhé 5-6 m, ale také 8 m. Celý lov nebyl nijak snadný a připomínal spíše horolezeckou tůru. Jeho organizace musela být dobrá a vyžadovala mnoho zdatných honců způsobilých pro pohyb v horském terénu, znalých způsobů unikání kamzíků.
Řada lovců a honců obstoupila vybrané území a celé hodiny pak natláčela zvěř do skal pod skalní stěny. Ta již neměla jinou možnost úniku a uchýlila se na ně. K nahánění se používali také lovečtí psi. V poslední fázi přicházeli na řadu ti nejzdatnější lovci, kteří dokázali za kamzíky vyšplhat a svými kopími na dlouhých násadách je na skalních římsách nabodávali do břich. Není třeba dodávat, že takový lov byl spojen s řadou nebezpečných situací i úrazů a byl důkazem odvahy, síly a mužnosti.
Násady k oštěpům se vyráběly z dlouhých jedlových nebo smrkových kmínků a jejich zhotovení bylo opravdovým uměním. Stromek se musel vyhledat na dně roklí, kde bylo dostatek vláhy a vegetace se táhla za světlem, takže kmínky byly dostatečně dlouhé a štíhlé. Rovněž celoroční péče o svisle zavěšená a závažím zatížená ratiště byla úzkostlivá.
SAMOSTŘÍLY
K lovu velkých šelem, především vlků a medvědů se v místech, kde páchali škody, líčívaly samostříly. Puška se připevňovala s hlavní směřující k nastražené návnadě nebo místu, kudy šelmy pronikaly do ohrad s dobytkem. Důmyslný mechanismus uvolnil spoušť a střela zasáhla zvěř
Netřeba snad dodávat, že zásahy závisely na náhodě, zkušenosti a umu strůjce pasti. Zvěř byla velmi často pouze postřelena a unikala nedohledána. Pasti byly pochopitelně velice nebezpečné i lidem.
JESTŘÁBÍ KOŠE
V bažantnicích a jiných místech s intenzivním tlumení dravců se používal zvláštní typ sklopce - jestřábí koš. Jednalo se o kles čtvercového průřezu s odklopným horním víkem. Toto víko (mohlo být i oboustranné) se nastražilo v otevřené poloze pomocí zvláštní podpěry opatřené u spodní paty čtvercovou konstrukcí potaženou síťkou.
Klec byla na výšku dělená, horní část představovala vlastní past a do spodního patra se umisťovala návnada (živá hrdlička nebo holub). Dravec útočící střemhlavým letem narazil do spouště s táhlem, podrazil tím podpěru a zůstal uvězněn.
Mgr. Josef DRMOTA
kresba: Zdeněk Kolář