Časopis Myslivost

Slavnostem předcházelo vyhlášení 2. ročníku výtvarné soutěže žáků základních škol na téma "Život v přírodě". V letošním roce se soutěže zúčastnilo 13 škol. Soutěž byla vypsána pro kategorie mladších a starších žáků jak v sekci jednotlivců, tak skupin. V polovině května proběhlo v Mezirolí vyhodnocení soutěže za aktivní účasti zástupců jednotlivých škol, členů prefektury Řádu sv. Huberta, členů Klubu přátel ŘsH a předsedy OMS v Karlových Varech. Soutěž je velmi pozitivně vnímána jak pedagogy tak především dětmi, které mohou zhlédnout přehlídku soutěžních prací, porovnat jednotlivé práce a zúčastnit se vyhlášení výsledků na mysliveckých slavnostech v Nové Roli.
V letošním roce se slavnosti konaly 17. května a navazovaly na setkání novorolských rodáků, včetně osob odsunutých po válce do Německa. V dopoledních hodinách proběhl velmi kvalitně obsazený odborný myslivecký seminář. Ing. Roman Urbanec z Agrowaldu Rožmberk přednesl další přednášku z cyklu "Černá zvěř" s názvem "Prostorová aktivita černé zvěře". Ing. Ctirad Rakušan poutavě vyprávěl, v čem tkví hodnota myslivecké trofeje. MUDr. Maślanka přednesl přednášku ing. Dietla o smírčích křížích, božích mukách a pomníčkách. Ing. Vaca, šéfredaktor Světa myslivosti, přednášel o vývoji českého mysliveckého filmu v létech 1930 - 1948. Seznámil přítomné s funkcí a působením Filmového osvětového odboru ČsMJ a podpoře tvorbě mysliveckých filmů ze strany ČsMJ. Na závěr promítl zrestaurovaný film "Kapitální jeleni na Děčínském Sněžníku".
Odpolední program zahájila před budovou radnice dechovka Halali z Chebu, svůj první bod programu předvedla skupina chebských mažoretek v působivých mysliveckých krojích. Po úvodních projevech a přivítání účastníků starostou města Václavem Heřmanem slavnosti otevřel velmistr Řádu sv. Huberta, bratr Jan Votava. Vzhledem k přítomnosti početné skupiny německých hostů byly všechny projevy simultánně překládány do němčiny. Po zahájení se účastníci i hosté slavností seřadili do průvodu a téměř přes půlku města prošli do areálu městských hasičů, kde probíhal celý odpolední program. Zde přicházející již vítala další myslivecká dechovka z Toužimi pod taktovkou pana Musila. V průběhu odpoledne se několikrát představily chebské mažoretky, proběhla prezentace řady loveckých psů, své umění představily mladé jezdkyně hipologického klubu Pegas z Děpoltovic. Přítomné děti netrpělivě čekaly na vyhlášení výsledků výtvarné soutěže. Předáno bylo po 10 cenách v obou kategoriích jednotlivců a po 5 cenách v sekci kolektivních prací. První cenou v obou kategoriích jednotlivců byl obraz od mistra Františka Maxmiliána Hoffmana, rytíře Řádu sv. Huberta. Vítězné obrázky pořadatelé představí na soutěžní výstavě v rámci 13. svatohubertských slavností na Kuksu a dále budou přihlášené do soutěže organizované ČMMJ. Lze říci, že úroveň velké části obrázků byla velmi vysoká a ukazovala na cit a pozorovací talent mladých autorů. Skupina sokolníků pod vedením pana Antala z Lokte předvedla pestrou paletu dravců, včetně orla a sovice sněžné. Součástí slavností bylo i ukázkové pasování členky Klubu přátel ŘsH na lovce černé zvěře, excelentně provedené mistrem ŘsH MVDr. Františkem Fejfarem. Velký zážitek obstarala skupina vábičů zvěře vedená mistrem nad mistry MVDr. Antonínem Rudolfem. Jednalo se o studenty lesnické školy ve Žluticích, velmi mladé, ale dnes již sahající po nejvyšších oceněních jak na úrovni celostátní, tak evropské. Pánové Luboš Doležal a Tomáš Třeský spolu se svým učitelem dr. Rudolfem předvedli nádhernou ukázku celé škály jeleního hlasového projevu, včetně závěrečného vítězného ryku.
Všechny ukázky myslivecké činnosti sklidily u přítomných velké uznání a byly odměněny bouřlivým potleskem.
Závěrem odpolední části slavností byla troubená svatohubertská mše, kterou letos poprvé celebroval emeritní farář páter Kiss. Zpěvní část přednesl jako každoročně na vysoké úrovní soubor Via Lucis ze Žlutic. Hudební doprovod nezajistil nikdo jiný než autor hudby JUDr. Vacek s Loveckým triem. Zážitek nezapomenutelný, mnoho návštěvníků, především z řad starých novorolských rodáků, odcházelo se slzami v očích, zvlášť když celebrující kněz požádal o simultánní překlad mše do němčiny. Po mši před kostelem drahnou chvíli ještě koncertovalo Lovecké trio v čele s Dr. Vackem a nonet loveckých trubačů z Německa.
Večerní program se vrátil do středu města, do kulturního domu, kde až do časných ranních hodin hrála k tanci chebská dechovka Halali.
Slavnosti se opravdu vydařily. Seminář byl na velmi vysoké odborné úrovni a letos poprvé i hojně navštívený. Odpolední program se povedl, návštěvnost byla velmi slušná, počasí bylo excelentní, občerstvení dostatečné, požárníci zajistili perfektní servis a večerní zábava se vydařila. Velmi příznivý ohlas měly slavnosti i u přítomných nemyslivců. Lze říci, že členové karlovarské prefektury ŘsH a Klubu přátel ŘsH pod vedením prefekta bratra Jana Černého odvedli kus pořádné práce. Lze si jen přát, aby se tato akce stala opravdu stálou součástí kulturního programu a propagací práce myslivců na Karlovarsku.

MUDr. Tadeáš MAŠLANKA

Při příležitosti konání již třetích mysliveckých slavností v Nové Roli jsem se zeptala nejdéle sloužícího člena karlovarské prefektury Řádu svatého Huberta, prefekta Ing. Jana Černého na několik otázek ohledně založení tradice těchto novorolských slavností i na další aktivity členů Řádu na Karlovarsku.
Zhruba od roku 2001 byly v rámci Řádu svatého Huberta ustanoveny prefektury, které svou působností z větší části kopírují uspořádání krajů. K tomuto kroku došlo v důsledku nárůstu počtu členů Řádu svatého Huberta a jejich rozptýlení po celém území ČR. V těchto prefekturách se samozřejmě rozvíjí regionální činnost. Zde v Karlovarském kraji se sešla dobrá parta aktivních lidí a rozhodli jsme se uspořádat vlastní oslavy na způsob těch celostátních na Kuksu, které se letos uskuteční ve dnech 6. - 7. října. Letošní slavnosti v Nové Roli proběhly k velké spokojenosti organizátorů i všech zúčastněných, jak již výše popsal Dr. Mašlanka.

Co bylo hlavním podnětem pro založení karlovarské prefektury a jak nyní funguje?
Posláním Řádu svatého Huberta je rozvíjet a udržovat myslivecké zvyky, tradice a kulturu myslivosti. Když už nás tu na Karlovarsku bylo pět, chtěli jsme, aby se Řád dostal v kraji do povědomí lidí, začali jsme tedy se slavnostmi v Nové Roli. V loňském roce byla založena v našem kraji i prefektura Klubu přátel Řádu svatého Huberta. Myslím si, že lidé už o nás vědí, o čemž svědčí i skutečnost, že v současné době se z našeho kraje do řádu hlásí další tři zájemci o členství. Klub přátel Řádu svatého Huberta je pro ty zájemce, které již oslovilo poslání řádu, bohužel zatím nesplňují některou z podmínek pro vstup. Žadatel o členství v Řádu svatého Huberta musí splňovat dvě základní podmínky, mít za sebou 10 let výkonu práva myslivosti a být pokřtěn. Otázka křtu je dána církevními pravidly, s praxí to mají složitější hlavně mladí myslivci, nebo ti co složili zkoušky teprve nedávno. Pro vstup do řádu je dále důležitá bezúhonnost, hlavně na poli mysliveckém, ale i v občanském životě, pokora a další morální vlastnosti, takže i ti, kteří splňují ony dvě základní podmínky, musí prokázat, že mají skutečný zájem o členství v Řádu a musí si vysloužit určité ostruhy před přijetím.

Slavnosti v nové Roli jsou jistým vyvrcholením vaší celoroční práce, určitě však máte naplánovanou i další činnost v průběhu roku?
Scházíme se jednou měsíčně, projednáváme otázky života Řádu, předáváme a přebíráme informace ze života Řádu a jeho začlenění do společnosti. Naší činnost směrujeme na spolupráci s ostatními myslivci a mysliveckými organizacemi v kraji. Oslovili jsme všechny tři OMS (Karlovy Vary, Sokolov, Cheb), dále pak Lesy ČR, Sdružení vlastníků obecních lesů a další. Přes počáteční problémy se začíná spolupráce pomalu rozvíjet, o čemž svědčí zapojení Oblastního inspektorátu Lesů ČR Karlovy Vary, výpomoc kynologů a sokolníků ze sousedních okresních mysliveckých spolků a další.
Členové Řádu svatého Huberta se schází dvakrát do roka na svých takzvaných pracovních tabulích. Toto setkání se uskutečňuje vždy na jaře, vpředvečer výročí úmrtí zakladatele řádu hraběte Sporcka a 3. listopadu ve svátek svatého Huberta. V tyto dny jsou zároveň přijímáni do našich řad noví členové, ve svátek svatého Huberta pak i pasováni členové řádu na rytíře.
Ale zpět k naší činnosti zde v kraji. I pro letošní rok jsme vyhlásili soutěž v malování s námětem vše živé v přírodě. Soutěž zatím zahrnuje jenom část regionu severně od Karlových Varů. Oslovili jsme asi čtrnáct škol s tím, že do soutěže může každá škola přihlásit deset prací z prvního stupně a deset prací z druhého stupně. Dále pak v tomto členění i práce skupin. V letošním roce se jednalo již o druhý ročník této soutěže. Děti a jejich práce byly vyhodnoceny právě na těchto slavnostech. Kromě cen z vlastních zdrojů jsme dostali i ceny od Lesů ČR Oblastního inspektorátu Karlovy Vary, malíře Františka Hoffmanna, člena Řádu svatého Huberta a dalších sponzorů. Kromě tří prvních cen jsou to většinou drobnosti, ale děti potěší, mají pro ně význam i jako vzpomínka. Při vyhlašování soutěže se přijdou s dětmi podívat i rodiče, prarodiče a kamarádi, čímž nám vlastně děti přivedou nové lidi, kterým můžeme představit naši činnost. Hodně si jich tyto akce zapamatuje jako příjemné setkání, nezapomínáme samozřejmě ani na občerstvení v mysliveckém duchu, a přijdou příště zas. Rádi bychom do této činnosti zapojili více karlovarských myslivců, jsme přece všichni na stejné lodi, všichni jsme myslivci a členové ČMMJ. Nejsme pro nikoho konkurence, ale partneři, kterým jde o součinnost celé myslivecké rodiny. Bohužel se nám do této spolupráce zamíchaly vztahy z minula, které brání rychlejšímu sbližování a prosazování myšlenek a poslání současné myslivosti. Při dnešním pohledu veřejnosti na myslivce je to více než důležité, neboť naše síla je v jednotě a ta se jmenuje Českomoravská myslivecká jednota.
Kromě již zmiňovaných akcí se uskuteční 28. října troubená Svatohubertská mše v Lokti, která se tradičně těší oblibě u myslivecké i nemyslivecké veřejnosti a je důstojnou oslavou svátku našeho patrona, svatého Huberta. Je samozřejmé, že všechny tyto akce si vyžádají určité množství finančních prostředků. Například letošní myslivecké slavnosti jsme mohli uspořádat jen díky přispění Karlovarského kraje, podpory města Nová Role, pojišťovny Halali, firmy Kanov, tiskárny Dolejší Karlovy Vary a dalších.

Jakým způsobem komunikujete s lidmi, kde se dozvědí o vašich akcích?
Posíláme pozvánky stálému okruhu příznivců, inzerujeme ve zpravodaji OMS Karlovy Vary a podobně. Od začátku letošního roku máme své internetové stránky www.radsvatehohuberta.cz, kde jsou i odkazy na myslivecké časopisy, státní správu a další. Autorem stránek je Dr. Tadeáš Mašlanka. Na stránkách najdete i kontakty na členy Řádu v různých krajích, včetně fotografie, adresy, e-mailu.

Vy sám jste jedním ze zakladatelů Karlovarské prefektury Řádu svatého Huberta? Jak dlouho v Řádu působíte? Stál jste i u jeho zrodu?
Kupodivu zakládajícím členem Řádu nejsem, bylo jich pět. V podvečer 3. listopadu roku 1978 se těchto pět členů sešlo u hrobky zakladatele Řádu Františka Antonína hraběte Sporcka a ilegálně obnovili náš Řád. Zároveň byl Dr. Štych zvolen prvním novodobým velmistrem Řádu svatého Huberta. Od roku 1991 je Řád evidován při Ministerstvu vnitra jako společenská organizace. Já jsem přišel do Řádu v roce 1993. Absolvoval jsem dálkově studium na Střední lesnické škole v Trutnově. V tu dobu mě vyučoval myslivost a ochranu přírody právě zmíněný Dr. Štych, současný ředitel této školy. My dálkaři jsme jezdili na konzultace jednou měsíčně a tak jsme si své odloučení od rodin a pracovních povinností řádně užívali. Při několika neoficiálních setkání s profesory jsme si s Dr. Štychem padli do oka a to hlavně díky naší velké zálibě v myslivosti. Po skončení studia jsme se spřátelili a Dr. Štych mi nabídl členství v řádu. Po seznámení s náplní, prostudování stanov a účasti na Prvních Svatohubertských slavnostech v Kuksu jsem souhlasil a byl přijat. Byl jsem přijímán jako osmý člen, při přidělování pořadových čísel jsem však vlivem nějakého nedopatření obdržel číslo 11. Vzhledem k tomu, že se jedná o číslo magické, ponechal jsem si ho a neprotestoval. Jsem ten, kdo přinesl Řád do Karlovarského kraje a zastávám funkci prefekta.

Kolik vás zde na Karlovarsku působí?
Pět členů Řádu a čtyři členové Klubu přátel. Zorganizovat velkou akci v tak malém počtu lidí je náročné, ale jde to. Samozřejmě sem přijedou i z ostatních prefektur, rada mistrů se vždy sejde den před akcí v místě a když je potřeba, vypomohou. Například MVDr. František Fejfar je výtečný řečník, rád se našich akcí účastní a velice rád vypomůže.

Přijdou vám lidé říci, když se jim akce líbí, dostanete se do bližšího kontaktu?
Ano, protože mnoho lidí, hlavně z měst, je odpoutáno od přírody a jejich pohled na skutečnou realitu je značně skreslený. Příkladem může být letošní zima, která v našich horských podmínkách byla velice tuhá, s vysokou vrstvou sněhu. Zvěř, hlavně srnčí, se stahovala k lidským obydlím, kde hledala pomoc, hlavně přísun krmiva. Vysoká vrstva sněhu jí nedovolila dostat se k potravě a značná konkurence u krmelců slabší srnčí zvěř vytlačila. Lidé se na nás obraceli s otázkami čím přikrmovat a v jakém množství. Převážná většina obyvatel při okrajích měst a obcí se o zvěř starala a to s vynaložením finančních prostředků na nákup krmiva. Za tento přístup jim náleží poděkování, nás pak hřeje pocit, že ne každému je vše lhostejné. Bohužel jsme se setkali s opačnými projevy lidské nátury, nechci je však dále rozebírat. Jsou ojedinělé a mnohdy vyplývají z naprosté neznalosti.

Když spolupracujete se základními školami, mohli byste děti seznamovat se zvěří a děním v přírodě formou přednášek. Přemýšleli jste o této možnosti?
Školám jsme tuto možnost nabídli, zatím to využila jen jedna škola. I v letošním roce při hodnocení dětské výtvarné soutěže jsme tuto možnost prezentovali. Doufáme, že časem dojde k většímu zájmu a přednášková činnost ve školách se stane pravidlem.

To je dobře, snad se ozve více škol. Zajímalo by mě, jak praktikujete myslivost. Máte jako prefektura Řádu v Karlovarském kraji vlastní honitbu nebo jste každý členem nějaké jiné?
Honitbu nemáme, každý jsme v nějakém mysliveckém sdružení nebo v soukromé honitbě. Osobně provozuji myslivost v honitbě, kterou má od Lesů ČR v pronájmu právnická osoba.

Hlavní náplní činnosti Řádu, jak jste říkal, je zlepšování vědomostí lidí o myslivosti a jejich tradicích, pozorujete v tomto směru zde na Karlovarsku nějaký vývoj k lepšímu?
My všichni jsme trochu zaspali v představování myslivosti lidem kolem nás. Musíme na tom pracovat a myslivost prezentovat takovou, jaká je. Sdělovací prostředky zajímá vše, co je z dnešního pohledu pro diváka nebo čtenáře zajímavé. Bohužel je to ve stále větší míře to negativní a tak záběry mrtvého živočicha jsou okamžitě prezentovány jako výsledek práce krvelačného myslivce, který ukájí svoje zvrácené choutky zabíjením nevinných a bezbranných živočichů. Jako v každé lidské činnosti, stanou se i v myslivosti tragické události. Jsou však mylně prezentovány jako pravidlo a nikoho nezajímá, že v porovnání například se silniční dopravou se jedná zlomky procent. Když se něco objeví v médiích, zavládne hysterie, lidé by nejradši myslivce odzbrojili nebo rovnou zakázali. Množství odpracovaných hodin při zajišťování krmiva, zvelebování mysliveckých zařízení, vysazování remízků, zakládání zvěřních políček a další myslivecké činnosti jsou pro novináře jen nudným konstatováním bez okamžitého vyhrocení situace, které by přitáhlo zájem. Bohužel jsou i mezi námi někteří rádoby "myslivci", kteří nám čest nedělají, ale to bych raději nerozebíral. Věřím, že naší společnou prací na tomto poli dojdeme časem alespoň k částečnému uznání, hlavně u lidí na venkově. Vždyť to byli vždy myslivci a hasiči, kteří stáli při všech akcích pořádaných ve vesnici, ať se jednalo o zábavu nebo práci.

Děkuji za rozhovor!
Ing. Kamila KAASOVÁ