Časopis Myslivost

Vzhledem k předchozím zkušenostem stály na počátku dvě otázky - zda se opět podaří přivábit "tradiční" bouřkovou smršť a kolik se přihlásí vábičů.
V prvním případě jsme letos dopadli podstatně lépe než v předchozích letech, úmorné vedro sice opět doprovázelo soutěž a zahánělo diváky na nádvoří do nezazších koutků s trochou stínu, peklo porotce a dusilo soutěžící, bouřkové mraky však letos soutěž "nestihly" a "boží dopuštění" nastalo naštěstí až při cestě večer domů.
Odpověď na druhou otázku byla více než příznivá - nejen díky stále se zvyšující popularitě soutěže, ale i díky již dvěma proběhlým kurzům ve vábení jelenů se letos dostavil rekordní počet vábičů. Oficiálně se zaregistrovalo a soutěžilo 21 vábičů! A nesmírně potěšitelné je přitom to, že se objevilo zase několik nových tváří, a to tváří mladých! Dá se dokonce říci, že při neúčasti některých zkušených matadorů (např. M. Janík, J. Niedoba, A. Rudolf) počet věkově mladších účastníků převažoval. Tak snad i toto je příslibem do budoucna a důkazem toho, že mladí vábiči J. Kapras a M. Třeský, kteří prorazili jako první, jsou pozitivní motivací i pro ostatní.
Letošní soutěž ale také obsahovala několik novinek. Na základě diskuzí z minulých let o objektivnosti a ovlivňování poroty jsme vyzkoušeli nové soudcovské boxy. Rozhodčí sedí odděleně bez kontaktu mezi sebou, krycími plachtami mají ale také zamezen kontakt a pohled jak na soutěžící, tak do publika. Z boxů pouze ukazují své hodnocení.
Letošní rozhodcovský sbor tvořili zkušení jelenáři Václav Svoboda, MVDr. Antonín Rudolf, za LČR, s.p. Ing. Karel Schwamberger, za VLS, s.p. Ing. František Soukup a jako předseda poroty Ing. Jan Kupka.
Po vzoru z Mistrovství Evropy jsme letos poprvé i při národní soutěži zavedli bodové hodnocení v rozmezí šesti bodů, čímž je dána větší možnost rozlišení výkonů soutěžících.
Tyto první dvě novinky mají své místo už i na mezinárodním fóru. Další dvě bychom ale rádi na mezinárodní soutěže zavedli.
Další velmi podstatnou novinkou je totiž to, že si soutěžící sice vylosují čísla, k jednotlivým disciplínám jsou ale vybírání náhodně moderátorem a čísla se veřejně při soutěži nevyhlašují, tedy rozhodčí opravdu nemohou vědět, koho hodnotí. Čísla k jménům se přiřadí až na úplný závěr soutěže.
Vzhledem k počtu soutěžících jsme letos poprvé použili i další novinku - soutěžilo se dvoukolově. V prvním kole postupně všichni předvedli dvě ukázky - hlas hledajícího jelena a hlas jelena stojícího u laní. Bodové hodnocení dvou ukázek se sečetlo a nejlepších deset podle propozic postupuje do druhého kola. Vzhledem k rovnosti bodů na 10 - 12 místě ale postoupilo do druhého kola 12 soutěžících.
V druhém kole soutěže předvedla dvanáctka soutěžících další tři ukázky - hlas při sbíjení laní do tlupy, odpočinkové mrmlání a na závěr vítězný ryk po vyhraném souboji.
Vábilo se opět na mikrofon a je třeba smeknout nejen před výdrží diváků v obrovském horku, ale také před výdrží soutěžících. Byli jsme sice na podiu pod střechou ve stínu, ale v kapse vydýchaného horkého vzduchu. V takovém prostředí podat vrcholný výkon vyžaduje hodně úsilí, disciplína mrmlání byla pak opravdu skoro přirozenou ukázkou líného troubení po fyzickém výkonu. Své si vybrali i rozhodčí v rozpálených boxech.
Až potud vše probíhalo podle všech regulí a snad i ke spokojenosti početné skupiny diváků. Závěr soutěže byl ale pokažen chybou, za kterou se osobně velice stydím a všem divákům a soutěžícím se musím za redakci omluvit. Svoji daň si totiž vybral jak nový poprvé použitý dvoukolový systém soutěže, tak asi i obrovské
vedro. Na závěr jsme sice vyhlásili závěrečné pořadí, předali ceny (odstřel daňka ve Staré oboře - cena LČR, s.p., obraz ak. mal. V. Nasvětila, zdobený tesák v dřevěné kazetě, dalekohledy atd). a popřáli si hodně úspěchů pro další rok. Ale ouha - ani já jakožto moderátor, ani kolegyně, které zapisovaly hodnocení porotců, ale ani samotní porotci si nevšimli, že jsme nedodrželi propozice soutěže a u dvanácti postupujících do druhého kola jsme nesečetli body prvního a druhého kola! Vyhlásili jsme vlastně vítěze jen druhého kola podle součtu tří ukázek druhého kola. Přitom přičtením dvou prvních ukázek z prvního kola bylo správné pořadí jiné. To vše jsme ale zjistili až druhý den při zadávání výsledků na webové stránky.
Ještě jednou se všem omlouvám a beru toto na sebe jako poučení pro příště. Mrzí mě to o to více, protože sympatický Lubomír Doležal byl uveden v omyl a neméně sympatický Jiří Frič si nemohl vychutnat pocit prvního životního vítězství. A jestliže platí přísloví "Co se dá, to se nikdy neprodá", nemohu a ani nechci brát vyhlášenému vítězi ceny. Osobně zajistím i pro Jiřího Friče ještě jeden zdobený tesák v dřevěné kazetě, objednám dalekohled Meostar z Meopty Přerov a zaplatím lov daňka ve Staré oboře. Před studenty SLŠ Žlutice jsem se již takto s oběma domluvil a omluvil. Ostatní soutěžící a diváci doufám takto přijmou mojí omluvu prostřednictvím stránek časopisu.
I přes výše napsané věřím, že si soutěž v příštím roce vydobude ještě lepší pozici a bude i větší účast vábičů. Zájem o vábení potěšitelně stoupá a jak kolem vlastní soutěže, tak kolem kurzu ve vábení jelenů, tak ale i kolem nově založené studentské soutěže krouží další schopní jelenáři, kteří zatím nenalezli odvahu vstoupit na to pomyslné veřejné soutěžní říjiště. Doufám, že odvahu naleznou někteří už příští rok, a to i proto, protože bylo domluveno, že Mistrovství Evropy ve vábení jelenů v roce 2008 by měla pořádat Česká republika. Pojďme tedy společnými silami ukázat okolní Evropě, že i u nás jsou a rostou schopní jelenáři! A já slibuji, že se naučím do příštího roku pořádně počítat!
S díky a prosbou o pochopení
Jiří KASINA
Snímky Jan Veber