Zima, jak v únoru už dlouho nebyla. Jenda Olšák z Bílé tomu říká „kulkový“ sníh, ale je ho ještě více, řekněme jeho terminologií, že je až „pupkový“ nebo až „kozový“. Denně odhazujeme lopatami to bílé nadělení, abychom se mohli dostat autem od chalupy na lesní cestu, kterou udržují traktory jakž takž sjízdnou. Za sněhovou radlicí traktoru se to sype zase na cestu, není již místo, kam sníh odhrnout. Normálně tři metry široká cesta má tak poloviční šířku, s bariérami sněhu do půl oken terénního auta. Z okna horské, bučinou vyhřáté chalupy to venku ve dne vypadá hrozivě, zato při svitu měsíce, když obrysy okolí změknou, zase romanticky. A to zvláště, když je romantika podepřená ve sklepě naloženým masem z podzimní zabíjačky a v regálu vyrovnanými láhvemi s loňskou slivovicí. Skučení meluzíny za okny, nárazy vichru na štít dřevěnice přilepené na podhůří Smrku, černá mračna v divokém úprku nebes a valící se sníh v rotujících kolech den za dnem, k tomu mrazy hluboko pod nulou, taková je letošní zima v Beskydech. Není divu, že „srnčí a vysoká“ je stažená u krmelců, a ta, která se nestačila stáhnout, je přikryta bílou peřinou navždy.
Více >