Časopis Myslivost

Jako policejní komisař se zúčastňuji a provádím již druhý rok dohled nad dodržováním Zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, na mysliveckých honech. Musím s radostí konstatovat, že onen rituál a snad i jakási špatná tradice, kterou shora popisuji, je již tatam. Ano, čas od času skončí v pomyslné policejní síti nějaký nezodpovědný myslivec, ale to je skutečně výjimka. Jedná se ve většině případů o zbytkový alkohol z předešlého dne v minimálních hodnotách alkoholu v krvi. Jistě, nejsem naivní a vím, že kdyby bylo v silách policie zkontrolovat v jeden den v daném okrese najednou i dvacet honů, výsledek statistik by byl o něco větší. Cílem policie není represe, ale především prevence a tou do určité míry je i ten fakt, že kontroly jsou prováděny a myslivci k tomu také přistupují odpovědně. Určitě není cílem kontrolovat na honu všech 70 myslivců na honu či nátlačce. To by myslivci ani nebyli schopni do světla uskutečnit všechny naplánované leče. Jistěže existují policejní statistiky, které nejsem kompetentní sdělovat. Já jsem si však udělal jednu statistiku, kterou nikde oficiálně nenajdete. Zajímal jsem se, kdo jsou oni hříšníci. Nezajímala mě struktura osob, zda jde o osoby se základním, středoškolským či vysokoškolským vzděláním. Z této mojí statistiky jsem zjistil, že celá polovina hříšníků jsou hosté. A to vidím jako problém. Dávám si otázku - přijeli na onen hon již po požití alkoholu z předešlého dne ve svém motorovém vozidle? Přijeli ke kamarádovi předešlý večer a poté do pozdních večerních hodin se bavili u skleničky, anebo ráno si ke snídani přeci jen dali do čaje na zavonění trochu slivovičky? Ať je to jakkoliv, z tohoto mám docela nepříjemný pocit. Přes to všechno jako policejní komisař, který vykonává dohled nad mysliveckými hony, jsem v dnešní době přeci jen trochu více spokojený, než například v minulosti. Na druhou stranu nejsem naivka a vím, že se najde daleko více hříšníků a neodpovědných myslivců, než jaké vykazují policejní statistiky. Uvedu dva příklady, které se v loňském roce staly a kde nebyla zrovna policie, o kterých jsem se náhodou s odstupem času dozvěděl. Tady jsou .
Končí druhá leč, je něco málo po jedenácté hodině. Za myslivci a honci přijíždí vozidlo s občerstvením v podobě ohřátých klobásků s chlebem a hořčicí. A nechybí ani dvě přepravky piva. Probíhá občerstvení, když se na obzoru objevuje neznámé vozidlo. Do myslivců jako když střelí a během chvilky jsou na místě jen honci! Tentokrát však nešlo o policejní kontrolu, to jen místní občan jel ke své zahrádce.
Je 7.30, a měl by být nástup. Jenže chybí osoba nejpovolanější - myslivecký hospodář. No nic! "Franto, jako předseda sdružení zahaj dnešní hon," ozve se z řad místních myslivců. Najednou někdo volá: "Hospodář už jde!" Na konci ulice se objevuje postavička hospodáře s kloboukem na stranu a dosti "společensky unaveného". Po příchodu zahájí hon se slovy "Doufám, že nemusím připomínat účastníkům, že se během honu nebudou požívat alkoholické nápoje."
Jak komické, ale na druhou stranu smutné. Přesto jsem přesvědčen, že v dnešní době jsou ve většině případů myslivci zodpovědní a i tu pleskačku nechávají raději doma.
Při dohledech nad mysliveckými hony jsem pochopitelně pohovořil s hospodáři i s řadovými členy mysliveckých sdružení, kterých jsem se jako kontrolní orgán zúčastnil. Zajímal jsem se o jejich každodenní starosti. Kladl jsem jim i otázky, které se občas objevují na webových stránkách časopisu Myslivost, kam se většina z členů nedostane, anebo dokonce o nich ani neví. A tak jsem zjistil, že například je pro ně důležitá spolupráce s obcí, odkud každý rok mohou dostat z obecní kasy nějakou tu korunu na zvelebení své myslivny či okolí. Pochopitelně musí být dobrá spolupráce a komunikace s místním zemědělským podnikem. Tázal jsem se myslivců, jak se dívají na změnu ve vedení ČMMJ. Těmto lidem je ve většině případů srdečně jedno, zdali je ve vedení ten, či onen. Některé myslivce ve sdruženích trápí například přemnožení pochopů rákosních nebo hnízdění výra velkého v jejich honitbě. Další trápí zvýšený výskyt houbařů v letních měsících. Jiné zase neukáznění návštěvníci, kteří pouštějí volně v přírodě své čtyřnohé miláčky.
Ptal jsem se také jak hodnotí svůj časopis Myslivost. Tato otázka bude zcela určitě zajímat šéfredaktora časopisu Myslivost, Ing. Kasinu. Ve velké míře jsou s časopisem spokojeni. Jistě, trápí je velké množství reklam, chtěli by se ale něco více dozvědět především o srnčí zvěři, o činnosti jiných sdružení. Zde si myslím mají ale "černého Petra" právě sami čtenáři Myslivosti. Je jen na nich, aby své příběhy a zážitky někdo z nich dal takříkajíc na papír a zaslal do redakce. Co se týče ankety, která nedávno proběhla, zda alespoň jednou v roce vložit do časopisu plakát s mysliveckou tematikou, tak zde byl výsledek úplně opačný než anketa, která proběhla na webových stránkách. Dostalo se mi většinou odpovědi, že stejně tento plakát skončí spolu s novinami ve sběru. Je vidět, že některé ankety, které vyzněly na stránkách Myslivosti tak jednoznačně, jsou nakonec úplně jiné v široké myslivecké veřejnosti. Ale většinou si každý ve své Myslivosti najde to své.
A tak na závěr přidám příklad, který mi vyprávěl můj bývalý kolega a dnes stále dobrý kamarád, který v jednom sdružení zastával funkci pokladníka. Řekl mi: "Víš, Jirko, vždy jsme se dohadovali, co si za peníze, které jsme nahospodařili, pořídíme. A najednou ti mi bylo líto těch starých členů našeho sdružení, kteří znali jen práci a povinnosti. Neměli tu možnost si střelit jelena, daňka. Prostě na to neměli. V životě nikdy neokusili daňčí či jelení maso, a tak jsem tenkrát, i když k nelibosti mladších členů, prosadil, že za část peněz zakoupíme daňčí a jelení kýtu. Maso nám připravil místní hospodský a na výroční schůzi jsme si všichni pochutnali. Víš jak mi bylo dobře, když jsem viděl ty naše starší členy mysliveckého sdružení, jak jsou spokojeni?" Co dodat. Jen více takových příkladů vzájemného pochopení.