Časopis Myslivost

Na začátku byla návštěva sedmi členů našeho MS v mysliveckém sdružení Velké Šumice - Kovalovice. Honitba rozlohou téměř stejně velká jako naše, podmínky pro zvěř podobné. Ochotně nás po honitbě provedli členové sdružení - pan Šmerda a pan Kříža seznámili nás s jejich snahou o zvýšení stavů drobné zvěře, zejména zajíce polního. Ukázali nám, jaké zásahy v krajině provedli - výsadbu prutníků, rozptýlené zeleně, přirozené úkryty pro zvěř a mnoho jiných. Hovořili jsme o způsobu přikrmování zvěřei o dalších podobných tématech a z útulné hospůdky na náměstí, kam jsme se přemístili po návštěvě honitby. Že bylo o čem povídat svědčí to, že jsme odjížděli až za tmy.
Tato návštěva byla tím správným počátečním podnětem. Články, které napsal pan Šmerda v minulých číslech Myslivosti byly pro nás kuchařkou jak postupovat ve snaze o zvýšení stavů zajíce polního a bažanta obecného v honitbách. A tak jsme se rozhodli, že to, co jde jinde, musí jít i u nás. Málokdo tušil, kolik práce členů a peněz MS vše bude stát.
Postupně vznikala osnova, co je nutné udělat pro zlepšení podmínek pro živočichy žijící v naší honitbě, na co je třeba se zaměřit nejdříve, k jakému konečnému stavu chceme dojít. Z myslivecké snahy o zvýšení populace zajíce polního v naší honitbě vyšel náš cíl - začít s vytvářením vhodných podmínek pro zvýšení stavů zajíce polního a samozřejmě i pro další živočichy (např. srnčí zvěř). Členská schůze následně tento záměr odsouhlasila.
Období, po které se chceme na tuto otázku zaměřit, plánujeme jako nejméně tříleté. Celkovým výsledkem má být promítnutí pozitivních zásahů v krajině do následných vyšších stavů zaječí zvěře. A v roce 2007 vyhodnotíme případnou úspěšnost či neúspěšnost naší snahy. V tomto období se zaměříme na čtyři oblasti, které pokládáme za nejdůležitější. Jsou to tyto:

1. Zeleň a voda
- výsadba rozptýlené zeleně,
- snaha o udržení vody v krajině (viz. dále).

2. Rozšíření potravní nabídky
- včasné předkládání krmné řepy,
- přikrmování zajíce polního granulovanou směsí,
- napájecí místa v krajině,
- předkládání větví ovocných stromů k okusu.

3. Žádost o příspěvek na mysliveckou činnost a účelné využití tohoto příspěvku
- umělé nory,
- budky pro dravce a sovy,
- snížení intenzivní zemědělské činnosti v místech, na kterých je zemědělská činnost nevýhodná (podmáčená místa, pole mezi lesy, kamenitá půda, apod.) a následné vybudování mysliveckých políček a extenzivně obhospodařovaných mysliveckých luk s pozdější dobou sečení.

4. Snížení lovu zaječí zvěře po dobu nejméně tří let.

Výsadba zeleně
Na jaře jsme začali s výsadbou zeleně okolo vodotečí (vrby), okolo cest a na dalších vhodných místech) šípkové keře, jeřáby, hlohy, vrby, olše, plané hrušně, smrky). Vysazených stromů nebylo mnoho, celkem 350, předpokládáme, že v dalších letech budeme s výsadbou pokračovat.
Vytváření liniových koridorů, výsadba samostatně rostoucích keřů a stromů v místech, kde původně rostly, zlepší řadu funkcí, které jsou v "kulturní krajině" narušeny nebo již úplně chybí. Zvýší se přirozený kryt pro živočichy, jednotlivé keře nebo stromy mají také význam orientačních bodů (hnízdění některých polních ptáků je na ně vázáno), stinná místa s rozhledem do krajiny zvěř ráda vyhledává k svému odpočinku, vznikají před větrem chráněné polohy, zlepší se vodní režim a řada dalších prvků v krajině, pro které stojí za to se výsadbě zeleně v honitbě odpovědně věnovat.

Napájecí místa, přikrmování zvěře
Vody v naší honitbě ubývá, některé potoky (dnes spíše kanály) jsou několik měsíců v roce vyschlé. Byla proto vybudována tři přirozená napájecí místa rozšířením a prohloubením potoka, i v těch se však z důvodu velkého sucha v polovině července voda ztratila. Je proto nutné se na tento bod zaměřit a na jaře roku 2006 v honitbě umístit dalších alespoň 10 napáječek pro zvěř.
Protože se nám nepodařilo vybudovat napájecí zařízení pro zvěř včas, začali jsme přikrmovat co nejdříve po sklizni krmnou řepou, (tu jsme si sami téměř všechnu vypěstovali), kterou zvěř začala ihned přijímat. Pro uskladnění jsme neměli dostatečně velké prostory, a tak jsme na vhodných místech honitby vybudovali dva krechty umístěné tak, aby rozvoz byl co nejkratší. Odhadujeme, že na období zimy 2005/06 máme připraveno asi 230 q krmné řepy. Toto krmivo je rozváženo po honitbě podél polních cest, případně vodotečí a na dalších místech, zejména tam, kde zaječí a srnčí zvěř může přijímat potravu bez výrazného rušení.
Pro přikrmování zajíce polního jsme zakoupili 19q granulí určených pro tuto zvěř. Granule rozvážíme do 11 zaječích krmelců vyrobených jen pro tento účel. Ty jsou rozmístěny na příhodných místech honitbys ohledem na výskyt zaječí zvěře a je možné doplňovat krmivo rozvozem z vlečky mysliveckého traktoru a zároveň u každého krmelce předkládat i krmnou řepu. Krmelce jsou postaveny tak, že přístup ke krmivu pro srnčí zvěř je ztížený, uvažujeme i o oplocení těchto krmných zařízení, aby se ke granulím dostal jen zajíc.
Na podzim jsme také rozvezli na řadu míst honitby větve z pokácených jabloní a švestek, neboť obec Buk vykácela starý ovocný sad a na jeho místě vysazuje smíšený les. Tyto větve budou sloužit v zimním období k okusu zaječí zvěři a jako přirozený úkryt pro zde žijící živočichy.

Žádost o příspěvek na myslivecké hospodaření
Naše MS žádá o tento příspěvek druhým rokem. Jak jistě čtenáři ví, žadatel o příspěvek musí splnit veškeré náležitosti, pracovníci KÚ provádějí velmi podrobnou kontrolu plnění jednotlivých bodů žádosti.
V roce 2005 jsme požádali a splnili podmínky pro přidělení tohoto příspěvku na jedno myslivecké políčko (2,7 ha), vybudování dvou umělých nor, výrobu a instalaci 40 hnízdních budek (v minulém roce 10 ks) a na vypuštění 15 párů koroptve polní (v minulém roce 10 párů).
Spolupráce MS Podhájí Buk s Honebním společenstvem Buk a s obcemi v katastru honitby je velmi dobrá, proto jsme na jaře požádali obec Buk o dlouhodobý pronájem pozemku o celkové rozloze asi. 2,7 ha. Tento pozemek se nachází mezi lesními porosty a případná "myslivecká louka" tyto lesy vhodně "spojí". A nejen to. Pozdější sečení lučních porostů napomáhá bezpečnějšímu odchovu všech živočichů, kteří zde vyvádějí svá mláďata. I to je naší snahou.
Na tomto svažitém pozemku také docházelo k zaplavování jeho nižší části protékajícím potokem, z tohoto důvodu bylo vždy nejisté intenzivní zemědělské obhospodařování.
Naši žádost obec schválila a pozemek nám pronajala na 10 let. Požádali jsme proto o příspěvek na mysliveckou činnost. Pole jsme zaseli třemi druhy travních porostů - pastevní směsí dlouhodobou, směsí pro vinice a sady (pro vyšší obsah kostřav) a květnatou loukou (Planta naturálie) - "lékárnou pro zvěř" obsahující asi 60 druhů lučních rostlin. Tento náš "zásah do krajiny" v kladném slova smyslu pokládáme za nejvýznamnější čin, kterého jsme v roce 2005 dosáhli.
Dále byly vybudovány dvě umělé nory v polní části honitby. Nory jsme zakoupili od profesionálního výrobce.
V podzimních měsících členové MS v lesích vyvěsili 40 budek pro dravce a sovy. K tomuto rozhodnutí nás vedla snaha o nahrazení chybějících přirozených hnízdních možností pro ptáky - doupných stromů v honitbě a také naše zkušenost z minulého roku, kdy v jedné z deseti instalovaných budek vyhnízdil puštík obecný, v další se o hnízdění pokusily poštolky obecné, toto hnízdění však nebylo úspěšné.
Stejně jako v loňském roce, i letos vypouštíme v honitbě koroptve polní. V honitbě hnízdí pravidelně tři až čtyři páry koroptví, úspěšnost hnízdění a vyvádění je ale zatím velmi kolísavá.

Snížení lovu zaječí zvěře
Na první pohled je velmi jednoduché odpovědět si na otázku zda pořádat hony na zajíce, pokud chceme zvyšovat jeho stavy. Pro většinu z nás je odpověď jasná - není přece možné zajíce lovit a zároveň se snažit o výrazné zvýšení kmenových stavů. Přesto na členské schůzi, která o celé koncepci zde popisované rozhodovala, došlo k vášnivé debatě, kdy jedním z hlavních protiargumentů byl tento pohled na stávající stav a na naši případnou snahu: "Snažíme se o zvýšení početnosti jakéhokoliv druhu, ale při plánování lovu v sousedních MS na to nebude brán žádný zřetel. A tak zvěř, která v naší honitbě najde příhodné podmínky pro rozmnožování, z velké části uloví, případně odchytnou v sousedních honitbách".
Je to praktický pohled na situaci, která je běžná v řadě mysliveckých sdružení. Přestože vztahy se sousedními mysliveckými sdruženími máme velmi dobré, při plánování počtů lovené zvěře není mezi námi žádná spolupráce. Je to otázka do budoucna, možnosti jsou všude téměř stejné a společný pohled na toto téma by jistě prospěl všem. Budoucí užší spolupráce, nikoli konkurence mezi sousedícími MS je nutná.

Co říci závěrem?
Po jednom roce nemůžeme vyhodnotit, nakolik se nám náš záměr daří, na závěry je to příliš krátká doba. Ale důležité je začít. Myslivci mají velké možnosti, jak alespoň částečně napravit to, co bylo krajině za posledních 60 let velmi necitlivě "poroučeno" (meliorace, kácení stromořadí podél cest a rozptýlené zeleně bez náhrady, narovnávání přirozených toků, následný zvýšený odtok vody z krajiny, chemizace zemědělství a mnoho dalších chybných zásahů). Pravdou je, že myslivci za stav prostředí mohou velmi málo. Ale možnosti, jak změnit některé důsledky nesprávného lidského počínání v minulosti, mají velké. Mohou využívat řady příspěvků od státu a z EU, které jsou na ochranu a rozvoj krajiny každoročně vypisovány. Jsou členy obecních zastupitelstev, zemědělských a lesních podniků, mohou vhodně působit na řadu organizací a snažit se o zlepšení podmínek, které v jejich honitbách jsou.
V mnoha sdruženích se tak běžně děje a to je moc dobře. Pro ty, kteří o čemkoli z toho, co je zde popsáno uvažují, je třeba říci, že jakékoli "investice do přírody" nejsou zbytečně vynaložený čas a peníze. Nečekejme, že vše se vrátí, cesta k udržení, případně zlepšení podmínek v krajině není rovná
a jednoduchá, ale určitě se vyplatí.
Snažme se proto přistoupit k přírodě s úctou a pokorou. Je možná potřebné dívat se méně přes mušku (což k myslivosti samozřejmě patří), a více na to, bez čeho není možné myslivost provozovat - na krajinu a její schopnost trvale udržet širokou paletu rostlinných a živočišných druhů.