Časopis Myslivost

DRAHÁ KNÍŽKA
Paní Jarmila přežila na referátu životního prostředí jednoho menšího okresu, dnes tedy přesněji obce s rozšířenou působností, už mnoho vedoucích a ještě víc politických i legislativních změn. Částečně proto, že onu neuvěřitelnou změť neustále se měnících vyhlášek, pokynů, formulářů a příkazů zvládala po těch létech jako nikdo jiný, částečně proto, že se nikdy nikam nehrnula, tudíž nikoho po kariéře toužícího neohrožovala, a částečně i proto, že dělala svou práci dobře (což dnes není vždycky zas tak jednoznačný klad!). Ta každodenní rutina jí prostě šla, horší to ovšem bylo, pokud od ní někdo chtěl nápady, netradiční řešení situací, prostě, jak se říká, tvůrčí aktivitu. Jako nedávno - vedení rozhodlo, že okres vydá publikaci, informující veřejnost o stavu a vývoji přírodního prostředí v regionu (takové informace jsou dokonce povinné ze zákona!). Obsahovat měla, jak to bývá, hodně fotek a přiměřeně slov k místní flóře a fauně, chráněným lokalitám a různým vzácným specialitám včera, dnes i zítra. A vedoucí referátu to hodil právě na ni! Co teď s tím?
Shodou náhod krátce po přidělení děsně náročného úkolu navštívila paní Jarmila s manželem nepříliš vzdálené, místně i pokrevně, příbuzné, ti je večer vzali na myslivecký bál a tam v tombole vyhrála krásnou knihu - "U nás doma" nebo tak nějak se jmenovala. A byla o přírodě a myslivosti v okresu příbuzných, se spoustou krásných barevných fotografií a krátkou předmluvou. "Něco takovýho bych potřebovala, to by šéf koukal!" svěřila se paní Jarmila společnosti u stolu se svým nečekaným břemenem. "Ale to nebude žádnej problém, Jarmilko, Fanda, co to fotil, je kámoš, známe se z honů," pravil myslivecký příbuzný. "A nebudem to vodkládat, šak jsem ho tu dneska večír už zahlídnul."
Tak se stalo, že za pár dní seděli paní Jarmila, její šéf, říkejme mu klasicky Novák, a fotograf Fanda nad onou krásnou publikací a návrhem smlouvy na vytvoření podobné pro jejich úřad. "Přesně tohle potřebujeme," chválil i šéf Novák všestrannou kvalitu knížky: "Jenže o našem okrese, o našich raritách a tak." To zase neměl být pro aktivního Fandu žádný problém - a protože suma 150 000 Kč za vytvoření díla (předmět smlouvy: dokumentace stavu a vývoje životního prostředí v okrese, především vzácných rostlin, obratlovců a zvěře v chráněných územích, jako informace pro veřejnost podle zákona o právu na informace o životním prostředí) připadla všem z našeho trojlístku tak akorát, za chvíli byla ruka v rukávě.
Fanda tedy začal poctivě fotit. No nedělejte to za ty peníze! Tak jako to dělal v případě své knížky "U nás doma". Kde potkal něco zajímavého, atraktivního, tam zmáčkl spoušť fotoaparátu. Jen se občas marně dožadoval u paní Jarmily přesnějších instrukcí, kde a co si vlastně přeje okres jako zadavatel zdokumentovat, protože analytický výběr z dostupných informací nebyl zrovna její šálek čaje. A ptát se šéfa? Zkusila to, ale ten měl jiné, šéfovské starosti. "Však jste profík a víte jak na to," přehazovala výhybku, když na chybějící informace přišla řeč - a tak Fanda fotil podle svého. To mohl, to uměl. Co nemohl a neuměl, napsat bez jakýchkoliv podkladů doprovodné texty v publikaci. Nakonec ho po mnoha urgencích přehrála paní Jarmila na pracovníka místní Agentury pro ochranu přírody a krajiny, který, neznaje přesně smysl a účel zadání, poslal fotografovi mailem "předžvýkanou" obecnou informaci, která byla běžně dostupná v tiskových materiálech úřadu a zcela jistě nové poznatky nepřinesla. Tyhle dvě stránky, které byly nakonec jako předmluva jediným textem v knize, proto samozřejmě žádné odborné informace, které se podle smlouvy měly v publikaci sdělit veřejnosti, neobsahovaly - ale to Fanda opravdu, ale opravdu neřešil (za ty peníze .).
Předložil tedy ve smlouvou požadovaném čase paní Jarmile výběr krásných barevných fotografií především se zvěří, protože myslivost byla jeho hlavní parketou - a ta byla nadšená. "To budeme mít knížku, co nám všichni ostatní budou závidět," jásala ještě, když podepisovala příkaz k vyplacení domluvené částky Fandovi. Jaksi v tom nadšení nepostřehla, že takto strukturovaná kniha nebude vůbec odpovídat původnímu záměru a účelu publikace (nakonec formulovaným i ve smlouvě). Nezaregistroval to (nebo nechtěl zaregistrovat) ani její nadřízený a podepsal taky. A když už byli v tom podepisování, ocitly se jejich autogramy i na další smlouvě s naším Fandou - tentokrát na tiskovou přípravu a vydání vlastní publikace v nákladu 3000 kusů, které měl zařídit a knížky na úřad dodat. Cena? Tentokrát už to bylo 250 000 Kč! Takže jásal nejen Fanda, ale i jeho kamarádi - grafik a tiskař.
Publikace byla přesně v termínu dodána, slavnostně pokřtěna (a následně při různých příležitostech jako vhodný dárek rozdávána), Jarmila i její šéf pochváleni. Snad i nějakou prémii za dobře vykonanou práci obdrželi. Jenže pak, co čert nechtěl, šéfa Nováka kamsi povýšili a nový nadřízený paní Jarmily na životním prostředí nechal udělat při přebírání funkce mimo jiné audit smluv. Tak se přišlo na to, že knížka je sice krásná, ale o něčem jiném, než podle smlouvy měla být. Jako by si třeba Českomoravský fotbalový svaz zadal publikaci o kopané a oni mu dodali knížku o americkém fotbale.
Místní chráněná území? Ani náhodou! Vzácné rostlinky nebo brouci, co jinde nerostou a nelétají? Kde by se tam vzali? Nějaké grafy, tabulky, údaje, co se pro životní prostředí v okrese dělá, jak se vyvíjí? To by si to musel Fanda, jak se říká, vycucat z prstu. Zato mufloni, divočáci nebo bažanti koukali z každé druhé stránky - a sem tam za nimi vykukoval i někdo z Hubertova cechu. Mimochodem - povolaný znalec napočítal všeho všudy čtyři (ano - čtyři!) fotografie chráněných živočichů vyskytujících se na území okresu zadavatele. Prostě místo knížky o místním životním prostředí tu byla další publikace o myslivosti a zvěři. I když opravdu, ale opravdu krásná .
No - paní Jarmile začalo být docela horko, i když toho roku bylo září, kdy to prasklo, docela chladné. Fanda jen točil palci "já nic, já muzikant" - a měl pravdu, protože se snažil potřebné údaje získat, leč marně. A protože na okresech ještě lidé - oproti těm v Parlamentu a ve vládě - přece jen nesou určitou odpovědnost za své skutky, tedy mimo jiné za nakládání s majetkem státu, byl z toho soud a taky trest: za trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku peněžitá pokuta 30 000 Kč pro každého, tedy pro paní Jarmilu i jejího bývalého šéfa.
Ovšem to byl soud okresní, krajský odvolací to viděl úplně jinak (možná senát dostal pár těch krásných publikací nebo v něm seděli myslivci). Paní Jarmilu i s jejím šéfem osvobodil - což se nelíbilo státnímu zástupci, takže jsme se ocitli zase v Brně u Nejvyššího soudu.
Ten, stručně a výstižně řečeno, přišil tu pálku, co jim na kraji odpárali, zase oběma obdivovatelům Fandových fotografií zpátky. Zdůvodnil to sice dlouze a podrobně, ale v principu nějak takhle: Povinností obou úředníků bylo zajistit, aby státní peníze utratili účelně a správně. A to se nestalo, zmíněná publikace neodpovídala ani smlouvě, ani svému účelu, tedy zákonným povinnostem vedoucím k jejímu vytvoření. A za chyby se platí!
Prostě - kdybyste si objednali uhlí a přivezli vám dříví, peněženku nevytáhnete a nezaplatíte. Z vlastního . Z cizího možná, ale to už je právě ono "porušování povinností při správě cizího majetku". Tak se stalo, že peněžitý trest zaplatili, teď už tedy z vlastního, dva nešťastníci, co stáli u zrodu krásné myslivecké publikace (za cizí). Ale tentokrát to nebylo opravdu nic proti myslivosti, ale jen a jen proti ledabylosti státních úředníků.
Jen ještě poznámka na konec - paní Jarmilu od té doby nechávají nadřízení dál v klidu vyplňovat kolonky a razítkovat tiskopisy a nikdo ji už netrápí podobnými zadáními jako s onou nešťastnou krásnou publikací .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 255 odst. 1 (porušení povinnosti při správě cizího majetku) trestního zákona, § 72 odst. 1 písm. f) (právo na informace o ochraně přírody a krajiny) zákona č. 114/1992 Sb., § 1 a 2 (právo na informace o životním prostředí) zákona č. 123/1998 Sb.

Na motivy skutečného judikátu Nejvyššího soudu ČR případu
připravil Jaroslav ŠPRONGL.