Časopis Myslivost

Zemědělská půda patří do obilnářsko bramborářské oblasti.Většina půdy se nachází v obci a jedná se většinou o malé celky. V současné době se jenom minimálně využívá. Ani zemědělský podnik působící v naší oblasti nemá o tyto pozemky zájem. V minulosti to bylo zcela jinak. Každý kdo na vesnici žil nějakým způsobem na půdě hospodařil. U každého domu bylo kousek brambor, nějaká obilnina a taky udržovaná louka. Zvěř byla zvyklá na tyto záhumenky vycházet a pastvit se na kvalitních plodinách. V současné době to vypadá asi takto. Všichni co mají nějaké pozemky se snaží půdu prodat na parcely, o které je velký zájem, protože v dosahu máme tři velké města, kde je dostatek bohatých podnikatelů a ti chtějí všichni bydlet na samotě u lesa. Takže vzniká masivní zástavba rodinných domů a samozřejmě plotů a zahrad, které na sebe navazují. Myslím, že to nebude dlouho trvat a náš les bude prakticky "oplocen". Na pozemcích, které ještě zbyly se nehospodaří, protože se to nevyplatí. Zvěř prakticky přišla o veškerou možnost pastvit se na kulturních plodinách a úživnost honitby se tak výrazně snížila.

Zvěřní políčka
Proto jsme se rozhodli náhradou za tyto kdysi obdělávané pozemky zřizovat a udržovat zvěřní políčka. Základem pro nás byly pozemky v jádru honitby. Jedná se o travní porosty v majetku Pozemkového fondu o rozloze 2,2 hektarů, které se nacházejí okolo potoka Datyňka a jsou uprostřed lesa. Tyto louky kdysi využívaly státní lesy na výrobu sena pro tažné koně a rostla na nich celkem kvalitní luční tráva, kterou využívala i zvěř. Po zrušení koní louky zarostly buření s převahou agresivních plevelů a nikdo se o tyto pozemky nestaral. Pozemkový fond nám bez problémů tyto plochy za velmi přijatelnou cenu pronajal a my mohli začít s obnovou kvalitních travních porostů. Tento záměr se nám v krátkém čase podařilo uskutečnit za pomoci jednoho soukromého zemědělce, který louky sekal a sušil seno, a tak se zase obnovily pěkné louky. Později jsme zjistili, že je zbytečné mít tak velké prostory trav a pozemky rozdělili na menší plochy a začali pěstovat oves, který vždy prvním rokem velmi dobře prosperoval. V současné době na políčkách pěstujeme jetelotravní směsi, oves, kukuřici, směsku hrachu, kmínu a mrkve a také zkoušíme prvním rokem perský jetel jednoletý, který je údajně velkým lákadlem pro srnčí i zajíce. Na okrajích některých ploch jsme vyseli směsi na vytrvalý biopás.
Další pozemky jsme získali od soukromých vlastníků do bezplatného pronájmu, protože je stejně nevyužívali a přinášely pro ně jenom starosti. Také tato políčka bezprostředně navazují na les. Jeden pozemek jsme pronajali od LČR a jedná se o bývalou lesní školku. Dohromady naše políčka pro zvěř letos dosáhla výměry 4,4 hektarů.

Dotace na zvěřní políčka
Veškeré náklady na práce, osiva, hnojiva a postřiky se snažíme hradit z dotací. Loni nám sice úřadem Moravskoslezského kraje z nepochopitelných důvodů uznány nebyly, ale letos je máme přislíbeny. Je to výborná věc tímto způsobem zvyšovat úživnost honitby a ještě dostat proplaceny náklady. Neznám lepší řešení. Chce to jenom někoho šikovného (jako náš předseda) kdo je schopen dotace vyřídit a někoho kdo záměr zrealizuje. Toto mám u nás víceméně na starosti já a řešíme to dodavatelsky u soukromého zemědělce.

Na závěr k políčkům bych chtěl jenom podotknout, že je nutné k pracím na poli přistupovat profesionálně a raději je přenechat odborníkovi. Je totiž důležité, aby políčka byla pro zvěř atraktivní a rostlo na nich to, co jsme tam vyseli, když oves, tak čistý a s vysokým výnosem (samozřejmě pro zvěř, políčka nesklízíme!) Mnohokrát jsme se pokoušeli zasít třeba kukuřici svépomocí, ale vždy vyrostlo více plevele než kukuřice a takové políčko nemá žádný význam pro zvýšení úživnosti, ani pro snížení škod na okolních pozemcích, jak lesních, tak polních.

Přikrmováni
Pro přikrmováni srnčí zvěře máme v honitbě vybudováno 13 krmelců v lese a 7 krmelců v remízcích mimo les. Dále udržujeme asi 30 slanisek. Přikrmovat začínáme na přelomu záři a října. Začínáme krmit granulemi, které nakupujeme v nedalekém zemědělském podniku. Tyto granule se nám velmi osvědčily a srnčí je velmi ochotně bere. Mimochodem jejich složení a výrobu zajišťuje v družstvu, kde se vyrábí, zootechnik a myslivecký hospodář v jedné osobě, což je myslím dostatečnou zárukou kvality. Granulemi krmíme do konce roku a potom začneme předkládat oves, který podáváme zhruba do konce března, podle povětrnostních podmínek. Já ve svých dvou krmelcích ještě do konce roku předkládám siláž vlastní výroby ve složení: rozemleté palice kukuřice, oves a jablečné výlisky ušlapané do plastových sudů. Tomuto krmivu dá srnčí přednost úplně před vším.
Dále každým rokem vykoupíme z místní školy asi 1000 kg. kaštanů. Samozřejmě, že po celou dobu přikrmování má srnčí dostatek kvalitního sena usušeného na hrábích (to strojově sušené není kvalitní, protože drobné lístky jsou vydrolené.)
V době parožení srnců přidáváme do jadrného krmiva vitamíny a minerální látky (bývalý Roboran pro spárkatou zvěř). Samozřejmostí je každoroční přeléčení proti parazitům.
Při běžné zimě zkrmíme za sezonu asi 30 metráků granulí a 50 metráku ovsa. Seno u nás bere srnčí pouze při vyšší sněhové pokrývce, protože má dostatek ostružiníku, který se v lese hojně vyskytuje. Pro porovnání uvedu kolik krmiva jsme spotřebovali letošní krutou zimu, kdy u nás napadlo třikrát 80 cm. sněhu což nikdo nepamatuje. Bylo to 30 metráku granulí, 100 metráku ovsa a 450 pytlů sena. Dále musím ještě zmínit, že srnčí rádo a intenzivně navštěvuje dvě krmeliště pro divočáky, kde se krmí celoročně a každodenně čistou kukuřicí.

Průběrný lov
Samozřejmě, že se jako asi všude snažíme o průběrný lov srnců. Řídíme se kritérii, které vydal magistrát naší pověřené obce. Na vzniku těchto kritérií jsem se podílel, takže se dá říct, že jsou šité na míru pro naši honitbu, ale nijak významně se neliší od těch všeobecně známých a používaných všude jinde. Na druhou stranu, ale musím říct, že průběrný lov srnců se praktikuje plošně po celé republice už asi 60 let a výsledky jsou mizivé. Medailové trofeje pocházejí pořád ze stejných oblastí, kde je kvalitní populace a výborná úživnost. Neslyšel jsem ještě o honitbě, kde by se z průměrné populace průběrným lovem stala populace trvale produkující kvalitní trofeje.
Řídit se kritérii průběrného lovu srnců nestačí. Je třeba maximálně zvyšovat úživnost honitby, kvalitně krmit, snažit se o dosažení přirozeného poměru pohlaví jedna ku jedné. A hlavně holou zvěř lovit také průběrným způsobem. Běžnou praxí je, že hospodář řekne členovi: "Střel si srnče na podíly!" - to je nejhorší řešení jaké může být! Lov holé je málo atraktivní a jenom málokde se uloví stejný počet srn jako srnců, a to je pro kvalitu špatně. Proto jsem vymyslel kritéria lovu holé srnčí zvěře, podle kterých se řídíme. Jsou jednoduchá a dají se přizpůsobit místním podmínkám.

Srny:
ve věku 1 rok do hmotnosti 11 kg
ve věku 2 - 5 let do hmotnosti 12 kg
ve věku 6 a více let bez zřetele na hmotnost
Srnčata:
ulovená v září do 8 kg hmotnosti
ulovená v říjnu až prosinci do 9 kg hmotnosti
Hmotnost se počítá po vyvržení bez hlavy a běhů.

Každý, kdo uloví holou podle těchto kritérií, dostane jeden bod, kdo dosáhne nejvyššího počtu bodů, loví v příštím roce trofejového srnce. Tímto způsobem jsme lov holé zatraktivnili a hlavně, loví se převážně průběrné kusy! Není problém s plánem lovu a nehoní se to na poslední chvíli. Také to lovce nutí k důkladnému obeznání a posouzení věku, což je výborná škola. Pokud se vydávají podíly ve zvěřině, je dobré nenechávat úlovek střelci, je lepší ho dát někomu jinému, předejde se tím různým spekulacím.

Výsledky našeho snažení
Je těžké posoudit, zda naše intenzivní péče o srnčí zvěř přináší nějaké hmatatelné výsledky, ale pokusím se alespoň uvést, jak se vyvíjí průměrné hmotnosti ulovených kusů.
V roce 1998 byla průměrná hmotnost srnců 1 věkové třídy 10,1 kg v roce 2005 to bylo 12,2 kg. U srnců 2 a 3 věkové třídy v roce 1998 hmotnost 13,5 kg a v roce 2005 už 15,5 kg. Myslím, že zvýšení průměrné hmotnosti srnců ve všech věkových třídách o dva kilogramy za sedm let je dostatečným důkazem o tom, že populace zesílila.
U holé zvěře je to poněkud složitější, protože musím uvést hmotnosti z roku 1998 a roku 2003, kdy jsme zavedli kritéria průběrného lovu holé. Potom šly hmotnosti zase trochu dolů vlivem důslednějšího přístupu členů k lovu srn a srnčat, ale na druhou stranu to dokazuje správnost zavedení kritérií.
Srnčata v roce 1998 - hmotnost 7,1 kg v roce 2003 hmotnost 7,8 kg, po zavedení kritérií v roce 2005 - hmotnost 6,8 kg. Srny v roce 1998 - hmotnost 11,6 kg, v roce 2003 - hmotnost 13,7 kg, po zavedení kritérií v roce 2005 - hmotnost 12,2 kg.
Z těchto čísel je rovněž patrné, že průměrná hmotnost srn i srnčat se zvyšuje. U dospělé holé je to dokonce jako u srnců o dva kilogramy. A kritéria lovu holé zase přinesla velké zkvalitnění odlovu srn a srnčat.
Dalším možným měřítkem, jak posoudit správnost našich opatření v péči o srnčí zvěř, je porovnání kvality trofejí. V minulosti dosahovali srnci 2 a 3 věkové třídy maximálně 90 - 95 bodů CIC a potkat takového srnce bylo spíše výjimkou. Běžní byli srnci mezi 70 až 80 body CIC a dá se říct, že tito srnci byli skoro všichni průběrní. Říkali jsme jim "klasický Václavovický srnec".
V současné době se průměrné bodové hranice srnců posunuly zhruba o deset bodů nahoru. Srnci mezi 80 až 90 body CIC jsou zcela běžní a narazit na srnce okolo 100 bodů CIC už není jenom našim snem. Dokonce jsme loni našli, bohužel uhynulého, tříletého srnce, jehož trofej dosáhla 105,5 bodů CIC, tedy bronzové medaile. Je to škoda, ale zároveň velký úspěch! Medailová trofej se u nás objevila po 35 letech.
Že to není náhoda potvrzuje i skutečnost ulovení dvou kvalitních srnců v roce 2004. Šestiletý nerovný osmerák dosáhl 103,5 bodů CIC a pětiletý srnec s raritní trofejí na pravé straně šesterák na levé měl paroží nad růži rozděleno na tři špice (bohužel si tu nejdelší špici před ulovením vylomil) dosáhl 96 bodů CIC. Je to jen spekulace, ale kdyby si tu špici nevylomil, dosáhl by pravděpodobně na bronz.
Musíme jenom doufat, že naše populace srnčí zvěře bude v tomto stoupajícím trendu pokračovat a podaří se nám konečně srnce s medailovou trofejí ulovit. Na závěr musím podotknout, že to určitě nebude letos, protože po takové zimě, která byla to prostě není možné a můžeme být vůbec rádi, že to srnčí přežilo. Doufejme v mírnou zimu a semenný rok a příštím rokem můžeme zase očekávat kvalitní trofeje.
Aleš NÁHLÝ,
myslivecký hospodář MS Václavovice