Jde některým pracovníkům České inspekce životního prostředí skutečně o ochranu přírody?
Myslivost 9/2006, str. 26 Jiří HROTEK,
Jmenuji se Jiří Hrotek a již 30 roků se zabývám ochranou dravých ptáků. Dnes již historická fotografie jasně dokazuje, že se dravci zabývám skutečně dlouho. Poštolku, která je na snímku, mi zraněnou přinesl můj táta, který je nadšeným myslivcem. Dravečka jsem jako mladý klučina vyléčil a když už byl schopen letu, došlo k jeho vypuštění. Od té doby jsem se se svými přáteli podílel na vypuštění více než 1000 dravců. Jednalo se mnohdy o dost vzácné druhy, například jsme vypouštěli orla mořského, sokola stěhovavého, včelojeda lesního, ostříže lesního a další dravce. Zdůrazňuji, že pokud má dravec dlouhou nečinností strnulá křídla (např. uzavřený v kleci, zlomené křídlo apod.), musí se napřed tzv. rozlétat, to znamená, že je použit prastarý osvědčený sokolnický výcvik. Dravec pravidelným létáním získá ztracenou kondici. K rozlétávání používáme i atrapy zvířat poháněné speciálním navijákem. Nejčastěji používaná atrapa je hraboš. Ten se dravcům poměrně špatně chytá. Hraboš je malý, rychlý a velmi obratný. Jakmile se dravec znovu naučí používat křídla a pařáty k lovu, lze jej zodpovědně pustit zpět do přírody. Je to velice složitý odborný a dlouhodobý proces. Každý dravec vyžaduje individuální přístup. Na připojených fotografiích jsou zranění dravci, se kterými jsme denně v kontaktu.
Ale co mě přimělo k napsání tohoto článku?
Jednoznačně to bylo jednání několika jedinců, kteří pracují u České Inspekce životního prostředí (dále jen ČIŽP). Jejich povýšenost a arogance mě jako člověka, který celý svůj život věnoval ochraně dravců, doslova nadzvedlo. Mám vážné pochybnosti o jejich odbornosti a nezaujatosti.
Pracuji jako ředitel u obecně prospěšné společnosti Zayferus na ochranu dravých ptáků, naší činností jsou výukové programy pro veřejnost, pro lesáky, gymnázia atd. Pracujeme také s mládeží, učíme mladé lidi kráse sokolnictví a ochraně přírody. Zabýváme se odchovy méně známých dravců a sov, např. dřemlíka tundrového, káně bělochvosté, sýce rousného, výrečka malého, sovice krahujové, kulíška nejmenšího. Financujeme chod stanice pro handicapované živočichy. Každoročně vydáváme vlastní kalendáře, pexesa a brzy vyjde veliká kniha o dravcích společnosti Zayferus plná unikátních fotografií. Vše co děláme, děláme pro propagaci a ochranu dravců. Veškeré peníze na naši činnost získáváme z výukových programů. Nemáme od státu sebemenší podporu a o dotacích na naši činnost si můžeme nechat jen zdát. Mnohokrát jsme žádali o různé sponzorství a dostalo se nám stejné odpovědi: "Peníze nemáme, ale držíme vám palce." Působí absolutně směšně, když nám stát místo dotace pošle kontrolu ČIŽP a ta nás pod rouškou ochrany přírody doslova buzeruje za nesmyslné maličkosti administrativního charakteru, které vznikly mnohdy ne naší vinou a které se dají velice snadno napravit. Tragédií je, že někteří inspektoři dokonce nepoznají druhy dravců. Rozčarování proběhlo i v restauraci, když inspektor při spatření srnčích trofejí litoval nebohých srnečků.
Další inspektor namítne: ,,Však ochranu dravců nemusíte dělat, když na to nemáte peníze". Takový přístup bych od lidí, kteří pracují na tak důležitém místě jako je ČIŽP, nečekal a jsem velmi rozladěný. Celkový postup ČIŽP je popsaný na našich webových stránkách www.zayferus.cz.
Napsal jsem ministrovi životního prostředí, řediteli ČIŽP a dalším lidem zabývajícím se přírodou. Vadí mi (a může to být i váš případ), když plno slušných chovatelů po návštěvě ČIŽP ukončí chovatelskou činnost. A to třeba jen proto, že nahlásili později (třeba jen o 3 dny) svůj vlastní odchov vzácných dravců nebo sov. Napište nám vaše zkušenosti, pokud jste se s nimi setkali a jejich postup se vám zdál podivný. Nejdrsnější případy hodláme zveřejnit v naší nové knize.
Závěrem
Nehodlám kritizovat ČIŽP jako celek. Schvaluji, když potírá nelegální obchod se zvířaty a zamezuje hrubému porušování ochrany přírody. Tady je inspekce zcela na místě.Vadí mi však, když my jako terénní pracovníci, fungující pro blaho přírody, jsme za nesmyslné maličkosti šikanováni lidmi, kterým o přírodu vůbec nejde.
Jiří HROTEK,
ředitel Zayferus, o.p.s.
Komentář Klubu sokolníků ČMMJ k výše uvedenému článku
Vstupem České republiky do EU došlo k implementaci norem z oblasti ochrany přírody do naší legislativy. Od 1. 5. 2004 začal ze dne na den platit zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (zákon o obchodování s ohroženými druhy) a velká novela zákona č. 114/1992 Sb., na ochranu přírody a krajiny. Dodržování ustanovení těchto zákonů kontroluje Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Vstupem v platnost těchto zákonů dostala ČIŽP do rukou mocnou zbraň a stát jejím prostřednictvím získal možnost "snadného výdělku" na udělených pokutách. O tom, že toho v plném rozsahu využívá a snadno sokolníky a další subjekty kriminalizuje, není pochyb. Jak k tomu došlo?
Např. novelou zákona na ochranu přírody a krajiny byla od 1. 5. 2004 zavedena obecná ochrana všech volně žijících ptáků (kteří nejsou ještě více chráněni jako tzv. zvláště chránění živočichové - z ptáků např. sokol, orel, jestřáb či krahujec - jichž se lze ujmout a poskytnout jim péči a následně opět vypustit do přírody anebo v případě, že doba potřebné péče přesáhne 4 týdny, tuto skutečnost nahlásit orgánu ochrany přírody), což v praxi znamená, že zcela běžné druhy dravců jako je poštolka obecná či káně lesní nelze držet či chovat bez uděleného úředního povolení tzv. odchylného postupu, jak tento nový institut zákon pojmenoval. Dravci, kteří ještě 30. 4. byli drženi legálně, se od 1.5. stali předmětem přestupku. Stát totiž tím, že v zákoně nestanovil žádné ani minimální přechodné období, ze dne na den bezúhonné občany kriminalizoval a vystavil je možné perzekuci ze strany ČIŽP, která této možnosti pilně využila.
Díky tomuto ustanovení zákona pak také dochází k paradoxní situaci, že jakéhokoliv zraněného ptáka, přesto že je naprosto běžným obyvatelem naší přírody (např. vrabec, kos), nelze vzít do ruky a poskytnout mu pomoc, neboť dochází podle zákona k jeho držbě, a to bez uděleného odchylného postupu nelze. Jinak se člověk vystavuje možnosti udělení pokuty za přestupek.
Tato situace je o to paradoxnější, že v případě sokolnicky držených dravců se jedná v mnoha případech o dravce vylíhnuté v zajetí, kteří ve volné přírodě nikdy nebyli a ačkoliv zákon ve svých ustanoveních hovoří o "ochraně volně žijících ptáků", dravci, kteří se v zajetí vylíhli před účinností novely zákona jsou považováni za volně žijící přesto, že v přírodě nikdy nebyli, příroda o ně nebyla ochuzena, naopak třeba již po několik generací žijí a rozmnožují se v zajetí. A to je jen jeden z příkladů chyb, kterých lze v novele zákona na ochranu přírody a krajiny nelézt celou řadu.
K dalším potížím pak docházelo v oblasti udělování výjimek dle zákona 100/2004 Sb., o obchodování s volně žijícími druhy. I zde zákon poskytl prostor ČIŽP k udělování pokut mimo logiku věci aniž občan dostal možnost naplnit povinnosti stanovené mu nově zákonem. Shodně s komentářem k novele zákona na ochranu přírody a krajiny, musíme konstatovat, že zákon nestanovil žádné přechodné období, v němž by bylo možné povinnosti dané zákonem naplnit. V době vstupu zákona v platnost nebyli úředníci na věcně příslušných úřadech na nový zákon vůbec připraveni. Málokterý z nich však najde odvahu tuto skutečnost přiznat. Neměli k dispozici potřebné formuláře, nebyli řádně proškoleni, neměli žádné metodické pokyny, jimiž se často při výkonu své rozhodovací pravomoci řídí přesto, že tyto nejsou žádnou právní normou, mnohdy novým ustanovením zákona ani dobře nerozuměli, takže odkazovali při jeho aplikaci na pozdější dobu. Toto se stalo osudným mnohým subjektům při následné kontrole ČIŽP, která této situace uměla využít a uložila celou řadu pokut za nesplnění povinností stanovených zákonem, které v době jeho vstupu v platnost, při sebelepší vůli splnit nešlo. Nikoliv vinou těch, kteří následně byli perzekuováni, ale vinou představitelů státní moci necitlivě uplatňované vůči občanům.
Jen jako ilustrační příklad uvádím, že jeden žadatel, kterému byla následně ČIŽP uložena pokuta ve výši 30 000 Kč (rozhodnutí k dnešnímu dni nenabylo právní moci) požádal o potřebnou výjimku v listopadu 2004. Výjimka mu byla udělena až v červenci 2005. Potrestaným je žadatel, nikoliv úředník, který aniž žadatele vyrozuměl o důvodech prodloužení lhůty pro rozhodnutí (na maximálně 60 dnů!), vydal rozhodnutí po více než sedmi měsících od obdržení žádosti! A žadatel dle zákona nemá žádnou účinnou možnost domoci se vydání rozhodnutí, přesto je v konečném důsledku potrestaným on. A úředník? Žádná sankce mu za jeho pochybení, či nečinnost stanovena není, ČIŽP ho nepotrestá, viníka, který nemohl výjimku při kontrole předložit, přece již dávno má.
I zákon o obchodování s volně žijícími druhy v sobě skrývá obrovský paradox. Snaží se regulovat obchod s ptáky vylíhlými a odchovanými v zajetí, ačkoliv jeho smyslem by mělo být chránit ptačí populace, které se vyskytují ve svém přirozeném prostředí. Toto je v rozporu se závěry Evropského soudního dvora označeném číslem C-149/94 ze dne 8. 2. 1996 v případu Vergy, který ve svých závěrech mimo jiné vyslovil, že rozšíření ochrany na jedince vylíhlé a odchované v zajetí by nesloužilo ani potřebě ochrany přirozeného prostředí, ani dlouhodobé ochraně a péči o přírodní zdroje.
Na základě uvedených příkladů a témat k zamyšlení, jakož i znalosti konkrétních příkladů z praxe ČIŽP vůči sokolníkům lze konstatovat, že zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (zákon o obchodování s ohroženými druhy zv. CITES) a velká novela zákona č. 114/1992 Sb., na ochranu přírody a krajiny, dávají ČIŽP celou řadu možností k perzekuci a udělování vysokých pokut za nedostatky sokolníkům, které nebylo v jejich možnostech ovlivnit.
Zbývá zamyšlení nad poslední otázkou - proč? Uvedené případy porušení zákona sokolníky jsou naprosto formální, není jimi působena žádná faktická škoda na životním prostředí. Sokolníci jsou organizovaní, dravce mají nahlášené na nejrůznějších úřadech a ČIŽP tedy ví, koho má jít kontrolovat a nějaké to "propadlé lejstro" se vždycky najde. Je jistě mnohem obtížnější objevit a usvědčit nějakého nelegálního držitele chráněného živočicha nebo znečišťovatele - skutečného škůdce životního prostředí a potom mu dokázat pochybení, než sokolníka s papírem získaným pár dnů po lhůtě dané zákonem, když nemá možnost vydání potřebného papíru ovlivnit.