Časopis Myslivost

Její majitel měl štěstí. Vyrůstal v rodině lesníka a myslivost poznával od dětství. Později pracoval u Lesního závodu Konopiště. Když začal podnikat, po čase se přestěhoval na památnou hájovnu Meduna. Jeho ohlédnutí za uplynulými léty v oboru je zajímavé. Počet a složení zákazníků, jejich zájmy a přání mimoděk ilustrují nové jevy a proměny ve vývoji české myslivosti.

Na počátku vašeho podnikání nebyla nouze o poplatkové lovce. Proč?
Do myslivosti vstupovali movití lidé. Lov trofejové zvěře se stával módou. Mnoho podnikatelů si udělalo myslivecké zkoušky, získalo zbrojní průkazy a lovecké lístky. Chtěli lovit, měli peníze. Tak jsem jim vše organizoval a doprovázel je. Původně jsem se zaměřil na poplatkové lovy trofejové zvěře. Po celé republice. Tehdy jsem spolupracoval s Pragolovem a Interlovem, dávali mi k dispozici také své volné kapacity. Se zákazníky jsme lovili po celé republice, ve známých a vyhlášených honitbách. Podnikání se rozjelo, míval jsem i zaměstnance, který mi pomáhal a preparoval trofeje. Například v roce 1996 moji zákazníci ulovili skoro sedmdesát kusů spárkaté trofejové zvěře. Většinou srnce, dále dvacet daňků a nějaké daněly, protože si hosté chtěli odvézt i zvěřinu. Muflonů bylo do deseti kusů, pak černá zvěř, asi třicet kusů. Navíc jsem pořádal nejen naháňky na černou zvěř a vysokou zvěř, ale také hony na kachny a bažanty.

Tak rozsáhlý výběr akcí v honitbách po celé republice byl docela vyčerpávají.
Organizačně to bylo dost těžké. Proto jsem se neobešel bez pomocníka. Ale zase jsem během krátké doby získal přehled o možnostech a nabízených příležitostech na trhu, který vznikl. Mohl jsem si vybírat a vytvářet politiku kanceláře. Všeho byl dostatek a následoval raketový vzestup.

Čím si ho s odstupem času vysvětlujete?
Už jsem se zmiňoval o módnosti, které se tehdy poplatkový lov těšil. Mnozí lovci začínali. Postupně získávali zkušenosti, orientovali se, hledali kontakty i zážitky. Jestliže nacházeli pochopení a při dobře připravených akcích získávali zajímavé trofeje, byli vděční. A tehdy měli, jak se říká, holé zdi loveckých pokojů.

Takoví byli všichni?
Možná na počátku. Ale brzo se začali dělit do několika skupin. Z jedněch se stali opravdoví myslivci, podstatná část zůstala pouhými lovci; trofeje sbírají převážně kvůli prestiži. A ostatní? Někteří v myslivosti vidí také příležitost, jak získávat kontakty, obchodní i politické. Přesvědčili se, že snadno proniknou do kruhů, kam by se jinak dostávali s problémy. A pak existují také gurmáni, milovníci zvěřiny. Rádi hostí rodinu, příbuzné, známé a přátele vlastními úlovky.

Jsou to někdy dost neradostná zjištění.
Máte pravdu. Jenže ruku na srdce, podobné lidi potkáte také v našich mysliveckých sdruženích. Rozdíl snad spočívá jen v možnostech. Tam myslivci převážně vynakládají celoroční práci v honitbě a tady obětují více finančních prostředků.

Zaznamenal jste v pozdějších letech úbytek klientely?
Bohužel tomu tak bylo a je. Část zákazníků mi převzali samotní uspořadatelé poplatkových lovů. Stávalo se totiž dost často, že další sezónu mě už obě strany obešly. I když jsem lov zprostředkoval k oboustranné a úplné spokojenosti, příště se zúčastnění dohodli mezi sebou přímo. Najít dostatek klientů, kteří spolehlivě a včas platí, kteří se nehandrkují o každou korunu, nebývá snadné. Jestliže se to podaří, taková databáze představuje základ prosperity. Bývá snadné přijít oklikou k hotovému. Etika jde mnohdy stranou, jenže co nadělám? Věrným zákazníkům na oplátku dál nabízím seriózní jednání. Snažím se, aby za své prostředky dostali dokonalou a všestrannou službu. Ale nestěžuji si, jen konstatuji, nic víc. Jedná se o přirozený výběr. Lidé jsou všelijací. Naučil jsem se to přijímat jako fakt.

Diferenciace zákazníků českých loveckých kanceláří pokračuje. Nejbohatší lákají exotické lovy v zahraničí, v Africe, v Rusku, Kazachstánu nebo v Kanadě. Nehodláte tam vstupovat?
To není moje parketa. Z mnoha důvodů si držím původní směr podnikání. Zůstává mi na třicet věrných zákazníků, dnes už vesměs kamarádů. Pro ně dál zařizuji poplatkové lovy na trofejovou zvěř, hony na drobnou i naháňky na černou. V Choraticích, nedaleko od Meduny, mám pronajatou odchovnu bažantů. Vloni jich bylo na tři tisíce kusů. Vypouštím je v uznané bažantnici, část prodávám podle zájmu mysliveckým spolkům.

V současné době převážnou část lovu trofejové zvěře se zákazníky odbýváte na Lesním závodě Konopiště. Je to snazší?
Sídlím v režijní honitbě tohoto lesního závodu a navázal jsem trvalou spolupráci s ředitelem ing. Miroslavem Jankovským. S konkrétními požadavky se nejčastěji obracím na Lesní správu Komorní Hrádek, kde je vedoucím polesí ing. Luděk Císař. Tady s hosty lovíme většinu srnců, tři čtyři daňky ve volnosti a také tu pro své významné klienty pořádám naháňky. To však neznamená, že činnost kanceláře je vymezena jen tímto teritoriem. Spolupracuji také s mnoha soukromými oborami, kde se zákazníky jezdíme za muflony, trofejovými kňoury, jeleny a daňky.

Co musí pracovník lovecké kanceláře bezpodmínečně udělat, aby byl jeho zákazník spokojený?
I když beru v úvahu všechna rizika lovu ve volnosti, nikdy nesmí chybět dokonalá organizace akce, dodržení všech slibů i předem dojednaných termínů. Může se stát, že trofejovou zvěř hosté neuloví, ale musí ji alespoň vidět. Jinak se snažím vyhovět každému, přizpůsobit doprovod specifickým požadavkům. Mám stálé zákazníky z Německa. Přes zaneprázdněnost jsou to uznalí a trpěliví nimrodi, kteří se nediví, že srnce neuloví hned při první vycházce.

Pociťujete konkurenční tlak?
Ani ne. Loveckých kanceláří s tuzemskými zájmy u nás není mnoho. Jsem rád, že i po letech zůstávám na trhu, že dokážu prosperovat a udržet si jméno i vlastní klientelu. Jak už jsem řekl, rozhodně nemám v úmyslu rozšiřovat nabídku třeba o lovy v zahraničí. Abych snížil podnikatelská rizika, zčásti se orientuju také na rybníkářství a produkci ryb.

Jaké jsou vaše dosavadní výsledky?
Rybníky pronajímám od soukromníků i od státu. Momentálně je jich čtrnáct, takže práce nám nad hlavu. Spolupracuji s rybáři z Hluboké nad Vltavou. Jsou to skvělí odborníci, vážím si jejich pomoci i poradenských služeb. Ryby mě bavily odjakživa, kdysi mě do chovu a lovu pstruhů zasvěcoval táta na Jevanském potoce. Měli jsme k tomu dost příležitostí, tekl hned pod naší hájenkou. Teď chovám hlavně kapra, šupináče i lysce, ale na vybraných rybnících vypouštím také amerického sivena, skvělou lososovitou rybu. Je to radostná práce.

Co vás na současné české myslivosti rmoutí?
Z duše nemám rád velké naháňky na černou zvěř, kdy se čas od času lov spíše podobá masakru. Zákon i etika při nich často dostávají na frak. Zůstalo u mě opuštěné selátko, dal jsem mu jméno Terezka. Vyrostla z něj bachyně a výtečná máma. Vyráží sama do lesa, stará se o pokračování rodu. Stačí ji sledovat a člověk musí ocenit její vitalitu a inteligenci. Taková zvěř zasluhuje naši pozornost, ochranu a skutečné myslivecké hospodaření.

Zaznamenal jste naopak i nějaká povzbudivá zjištění?
Pokaždé mám radost, když se dostanu do honiteb, kde vzrůstají stavy drobné zvěře. Kde je jak zajíc, tak původní bažant. To potěší každé myslivecké srdce. Tak je tomu například v Mysliveckém spolku Třeboule, kde se chlapi o zvěř poctivě a celoročně starají. Podle toho vypadají také hony. Stačí přece, když si člověk uloví dva nebo tři vysoko táhnoucí kohouty, vidí slušný výřad, posedí v příjemné společnosti na poslední leči. Tak má podle mého vypadat myslivost.