Časopis Myslivost

Nadmořská výška hojně zalesněné oblasti se pohybuje od dvě stě sedmdesáti po sedm set sedmdesát osm metrů. Je to krásný, byť turisticky dosud méně navštěvovaný kraj, jehož nejvýznamnějšími centry jsou kromě samotných Svitav také Litomyšl, Polička, Moravská Třebová, Jevíčko, Bystré a Březová nad Svitavou. Pestré přírodní prostředí vytváří nebývale kvalitní podmínky pro mysliveckou činnost, což umocňuje skutečnost, že z regionu pocházela řada významných osobností naší myslivosti, jako byl třeba Karel Podhajský či Oldřich Bubeník. V klidové části Svitav, v objektu Lesů České republiky ve Vančurově ulici, sídlí Okresní myslivecký spolek Svitavy, patřící k těm dobře fungujícím a hospodařícím. O tom, jaká cesta vedla k tomuto současnému stavu a o aktuálních otázkách rozvoje myslivosti v regionu, jsme si povídali s předsedou OMS Miroslavem Matějkou a jednatelem Josefem Kosteleckým.

Mohli byste v kostce charakterizovat práci a činnost Okresního mysliveckého spolku ve Svitavách, nastínit jakýsi portrét této regionální myslivecké instituce?
Naše okresní myslivecká organizace má k dnešnímu dni 1170 členů. Toto číslo je stabilní již několik let, v posledním čase nemáme ani nijaký úbytek členské základny, ani se počet myslivců výrazněji nezvyšuje. Ročně míváme v kurzu a u zkoušek z myslivosti od dvaceti do třiceti adeptů, přičemž úspěšnost u zkoušek je zhruba osmdesátiprocentní. Jsme známi jako okres s poměrně přísnými požadavky na kvalitu vědomostí uchazečů o první lovecký lístek. Jinak na území spravovaném naším Okresním mysliveckým spolkem byla historicky převážně drobná zvěř, se kterou jsou však v současnosti problémy, takže stěžejním je v současnosti chov zvěře spárkaté, především srnčí, která je plánovaná a normovaná ve všech honitbách našeho okresu. Máme poměrně vysoké stavy černé zvěře, především na Moravskotřebovsku. Ve východní části regionu je aktuální chov jelena siky. Regionálně se dělíme více méně podle působnosti státní správy pověřených obcí, tedy Svitavsko, Poličsko, Litomyšlsko a již vzpomínané Moravskotřebovsko, což jsou současně myslivecké obvody. Spolupráce mezi úředníky státní správy a myslivci je na vysoké úrovni, veškeré akce zajišťujeme společně, společně se nejméně dvakrát do roka scházíme při jednání okresní myslivecké rady. Navíc jsme začleněni do krajské myslivecké rady, která vznikla záhy po vytvoření vyšších územně správních celků, tedy v našem případě Pardubického kraje. V radě jsou ze čtyř okresů zastoupeni vždy dva myslivečtí odborníci. Spolupráce s krajským úřadem je velice dobrá, o činnost myslivců se zajímá hejtman i členové rady a pracovníci příslušných odborů, zejména životního prostředí, jsou vzácně komunikativní a vstřícní našim potřebám. Jako příklad kvalitní spolupráce mohu uvést společný podíl na pořádání odborných mysliveckých seminářů k aktuální tematice, které mají za cíl zvyšovat odbornou připravenost myslivců. Podobné semináře se uskutečnily například k černé, srnčí i drobné zvěři. Společně jsme také pro zájemce připravili exkurzi do příměstského revíru nedaleko Vídně, aby se naši myslivci měli možnost seznámit s tím, jak k aktuálním otázkám myslivosti přistupují naši rakouští kolegové.

V kolika sdruženích myslivci v regionu Svitavy pracují a na jaké honební výměře hospodaří?
V okrese Svitavy máme sto pět mysliveckých sdružení a ta celkem hospodaří na 121 245 hektarech honební plochy. Největší obvod je opět na Moravskotřebovsku, nejmenší na Svitavsku.

Jaké druhy zvěře jsou v regionu nejvíce zastoupeny a přibližně v jakých stavech?
V prvé řadě je to srnčí zvěř, která je u nás zařazena do čtvrté a třetí bonitní třídy, ale zcela výjimečně máme i některé honitby ve druhé jakostní třídě. Stavy srnčí zvěře v regionu jsou stabilní. K srnčí zvěři se upírá naše chovatelská pozornost nejvíce a myslím si, že to potvrzují i na vysoké úrovni organizované chovatelské přehlídky. Ročně se můžeme pochlubit třemi až jedenácti medailovými trofejemi, závisí to na klimatických poměrech konkrétního roku. Navíc se na přehlídkách objevuje řada trofejí, které se medailovým hodnotám velmi přibližují. Dále můžeme hovořit o černé zvěři, jejíž stavy se v posledním čase velice výrazně zvýšily. Již po dva roky lovíme v okrese přes dva tisíce divokých prasat ročně, což je poměrně vysoké číslo, když si uvědomíme, že počet ulovených kusů je v rámci mikroregionu nerovnoměrně rozložen. Vysoké stavy černé zvěře jsou jednou z hlavních příčin značného poklesu stavů drobné zvěře u nás. A co víc, negativně ovlivňují i populaci srnčí zvěře krátce po kladení srnčat, stejně jako v dospělosti jejím zneklidňováním. Na území svitavského okresu chováme i daňka lesního, jelena siku a dílčím způsobem i mufloní zvěř. Jelen lesní některými oblastmi migruje. Obecně musím říci, že dodržování plánu chovu a lovu v našich oblastech je podle mého názoru velice disciplinované, nemáme žádné excesy. Řekl bych, že i znalosti a vědomosti o biologii srnčí a černé zvěře, ale i dalších zastoupených druhů jsou ze strany našich myslivců velmi dobré.

Objevují se na Svitavsku nějaké zvláštní druhy zvířat? Pokud vím, skupina pseudoekologů před časem poničila oplocení u chovné stanice ve Vítějevsi a do volné přírody vypustila nejen stříbrné lišky, ale i norka amerického?
V oblasti, kde byla uvedená zvířata nezákonným způsobem vypuštěna, byly zpočátku škody poměrně velké, a ani ne tak na volně žijících druzích zvěře, ale především na drobných hospodářských zvířatech, zejména drůbeži a králících. Nebylo snad králíkárny, kterou by norkové nenavštívili. Ti tak zvaní ochránci přírody svým činem pobouřili nejen myslivce, ale především drobnochovatele a drtivou většinu obyvatel Vítějevsi a všech blízkých obcí. Ale shodou okolností následovala velice krutá zima, která nastolila opět pořádek a řada drobných, částečně domestikovaných predátorů uhynula, takže se domníváme, že důsledky pro myslivost nebudou v konečném účtování tak dramatické, jak se původně předpokládalo, byť s výskytem norka v oblasti nadále musíme počítat. Jinak se nám v regionu samozřejmě šíří psík mývalovitý, v mnoha revírech už byl viděn i uloven. Před časem regionem prošel a byl několikrát spatřen rys ostrovid, který se sem pravděpodobně zatoulal z oblasti Jeseníků a Orlických hor a poté odešel východním směrem, nejspíše na Šumpersko. I když se několikrát, zejména v souvislosti s Lanškrounskými rybníky, objevily nepodložené informace o výskytu bobra evropského, my zatím o tomto druhu nemáme žádné poznatky. V regionu máme poměrně málo vodních ploch a mokřadních oblastí, což zvířatům vázaným na vodu pochopitelně nesvědčí. Uvědomuji si však v této souvislosti, že před několika lety byla nalezena mezi Poličkou a Modřecí přejetá vydra říční, takže ojedinělý výskyt těchto druhů se zcela vyloučit nedá.

Když už jsme svým způsobem narazili na ochránce přírody, či spíše ty, kteří si tak říkají, můžete říci, jak myslivci na Svitavsku spolupracují s řádnými a legitimními ochranářskými organizacemi, například Záchrannou stanicí handicapovaných zvířat ve Vendolí?
Oficiální spolupráce, například nějak smluvně ošetřená, neexistuje. Ovšem musím otevřeně říci, že s ochránci přírody nemáme žádné problémy, pokud je jejich zájmem skutečná pomoc přírodě a tvorům v ní žijícím. Ochránci nás tu a tam pošťouchnou v regionálním tisku, my jsme ale nad věcí a případné třecí plochy nehodláme řešit prostřednictvím stránek novin. Naopak vyzvali jsme je ke společnému jednání, ke škodě věci k němu nedošlo. Žádné vážné konflikty však nemáme. A pokud jde o vendolskou stanici, tak pokud se na nás někdo z lidí obrátí s žádostí o pomoc, když třeba najde poraněné zvíře či ptáka, samozřejmě mu rádi zprostředkujeme kontakt s pracovníky stanice a jsme rádi, že se tam těmto tvorům dostane profesionální péče, případně je jim po vyléčení umožněn návrat do volné přírody. Jsme rádi, že takováto stanice v našem regionu pracuje a úspěšnost její činnosti je citelná, zvláště ve vztahu k nočním dravcům. Sovy se zde daří odchovávat a vracet do přírody.

Jakým způsobem organizujete chovatelské přehlídky loveckých trofejí? Pořádají své dílčí přehlídky i jednotlivá myslivecká sdružení, případně mikroregiony?
Okresní chovatelskou přehlídku pořádáme tradičně společně s mysliveckým sněmem v kulturním domě v Opatovci, kde pro podobnou akci máme vytvořeny odpovídající podmínky a také místní myslivci jsou nám organizačně hodně nápomocni. Přehlídky místního charakteru se konají rovněž, ale spíše výjimečně, při příležitostech výročí sdružení a dalších událostech obecního charakteru. Například v Chornicích je každoročně přehlídka trofejí místního mysliveckého sdružení neodmyslitelnou součástí nadregionální kulturně společenské akce Pytlácká noc, svoje přehlídky organizují i myslivci v Jaroměřicích, poslední byla součástí programu celostátního setkání spisovatelů myslivecké beletrie. Přehlídku trofejí jsme nedávno pořádali společně s OMS Blansko v Letovicích u příležitosti dvacátého výročí introdukce daňka lesního do styčných oblastí našich sousedních okresů. Okresní chovatelskou přehlídku však nepovažujeme jen za výstavu určenou myslivcům a jejich rodinným příslušníkům, případně našim adeptům, ale za akci určenou široké veřejnosti, protože kde lépe se lidé mohou seznámit s konkrétními výsledky myslivecké práce, kde jinde se mohou setkat s tolika odborníky, kteří jim ochotně vysvětlí věci, které jsou často nepřesně a dokonce lživě prezentovány v některých médiích. Těší nás, že na přehlídku každoročně chodí poměrně dost mladých lidí a dětí, což platí i o místních akcích podobného charakteru.

Jak jsme na tom v okrese s kvalitou vystavovaných trofejí, co je vaší největší chloubou?
Tady to bude vypadat, že se sám chlubím, ale nemohu jinak. Srnec, kterého se mi podařilo ulovit k šedesátinám, má 149 bodů CIC. Je to historicky nejsilnější srnec ulovený na území okresu Svitavy a ještě v době, kdy psal Ing. Vach knihu Srnčí zvěř, byl na sedmadvacátém místě v republice. Ale jak jsem již říkal, můžeme se pochlubit i dalšími kvalitními medailovými trofejemi. Úspěšně jsme jimi byli zastoupeni na výstavě Natura Viva a Země živitelka 2005. Velice se u nás zdařil chov daňka v jižní části regionu, stejně jako jelena siky v části východní. Tato zvěř je v kondici vynikající a trofejově velmi silná. Když už hovořím o sikovi, tak asi před patnácti lety byl ve východní části Moravskotřebovska natolik rozšířen, že jsme stavy museli výrazně redukovat. Letos jsme na chovatelské přehlídce po čase měli opět pět medailových trofejí. Populace muflona ve třech lokalitách příliš kvalitní není, což neovlivnilo ani oživení krve. Přesto se některé trofeje vyšplhaly až na dvě stě dvacet bodů. Pochopitelně nemohu zapomenout ani na zvěř černou, kde rovněž není o medailové kusy nad sto bodů CIC nouze.

Na mysliveckých sněmech ve vašem okrese se v posledních letech stále častěji hovoří o problematice černé zvěře a pochopitelně i o škodách, které páchá zejména na zemědělských kulturách. Jaký je současná situace v oblasti škod černou zvěří?
V posledním čase tato zvěř značně změnila své chování. Vyskytuje se nám pravidelně v honitbách, kde dříve byla velice vzácná a naopak z některých oblastí odešla. Mimořádně vysoké stavy jsou pořád a dá se říci dlouhodobě na Moravskotřebovsku. Máme snad štěstí, že máme mimořádně tolerantní zemědělce a komunikace s nimi je na dobré úrovni, tudíž uplatňování škod na ten vysoký stav zvěře je skutečně minimální. Přesto takovéto případy jsou. Dříve jsme je řešili v náhradové komisi, dnes je to vzájemnou dohodou o úhradě škody, v jednom případě došlo na soudní spor, kdy rozhodoval až krajský soud v Hradci Králové. Černá zvěř je samozřejmě problém, o tom se nemusíme přesvědčovat. Ubylo drobné zvěře a tak si ji myslivci možná i trochu zašetřili. Když se v celém okrese intenzívně pěstuje kukuřice, a to v bezprostředním kontaktu s lesními lokalitami, jsme najednou v začarovaném kruhu. Chovatelské zásahy nejsou vždy prováděny správně a systematicky, často padnou samostatně se toulající mladí kňourci a ti nám pak v populaci chybějí. Po dosažení pohlavní dospělosti přicházejí bachyňky ihned do reprodukce a vlastně děti mají děti, obrazně řečeno. Běžně se stává, že v reprodukci jsou letošní selata. I když stavy ulovené zvěře více méně odpovídají rostoucím stavům populace černé zvěře, pořád s tím nemůžeme být spokojeni a budoucí vývoj se dá jen obtížně předpokládat. Jsem však přesvědčen, že si myslivci situaci plně uvědomují a podle situace v konkrétních lokalitách na ni reagují a společně se zemědělci hledají optimální řešení, například v podobě mobilních kazatelen, dělání průseků v porostech kukuřice, odváděcím přikrmováním, hlídkováním v době mléčné zralosti a podobně.

Své místo v práci myslivců na Svitavsku má práce s mládeží a s laickou veřejností vůbec. Daří se vám měnit ne vždy právě lichotivý pohled lidí na myslivost? Jak vypadá vaše spolupráce s regionálními médii?
Domnívám se, že vztah Okresního mysliveckého spolku, ale i všech dalších mysliveckých subjektů v regionu s laickou veřejností je dobrý. Já začnu od konce. Naše spolupráce s médii patří podle mého názoru k nejlepším v republice. Již někdy v roce 2000 jsme navázali úzkou spolupráci s redakcí Novin Svitavska. My novináře pravidelně zveme na všechny nejvýznamnější myslivecké akce, jako jsou kynologické a střelecké soutěže, zkoušky adeptů, kulturně společenské akce za účasti myslivců a podobně, a oni naopak o těch akcích informují veřejnost. Postupem času se spolupráce zdokonaluje a myslím si, že je tento kontakt prospěšný vzájemně. Dnes, kdy zejména Deníky Bohemia a Deníky Moravia mají prakticky ve všech okresech svoje redakční zastoupení, spatřuji v této skutečnosti jednu z cest, jak je možné nenásilně a systematicky zlepšovat obraz myslivosti u veřejnosti, jen je potřebné ze strany jednotlivých OMS vyvinout větší aktivitu a nečekat kdy, kdo přijde za námi. Rádi svoje zkušenosti předáme všem, kteří by o ně měli zájem. Obecně musím říci, že myslivci patří v obcích k tahounům kulturně společenského života, některé z akcí jsme jmenoval již v předchozích odpovědích, a venkov si bez nich není vůbec možné představit. Mnozí naši členové pracují v obecních zastupitelstvech a tak navíc přímo ovlivňují chod obcí, jejich regionální a místní politiku. Co se ovšem týče práce s mládeží, tam musím říci, že nemáme docela čisté svědomí. Oficiální spolupráce například se školami se nám příliš nedaří a nemáme ani zastoupení ve vyšších kolech soutěže O zlatou srnčí trofej. Maximum informací o naší činnosti se veřejnosti snažíme nabídnout prostřednictvím naší internetové stránky a tak věřím, že se náš vztah k mládeži postupně podaří i touto elektronickou cestou dostat na vyšší kvalitativní úroveň.

Už jste hovořil o tom, že počet adeptů se pohybuje zhruba kolem dvou až tří desítek ročně. Zajímalo by mne, kdo se jim při výuce a zkouškách věnuje a jak s nimi pracujete v prvních letech po absolvování kurzu?
Máme, řekl bych, velice zkušený tým zkušebních komisařů, kteří jsou sami dlouholetými myslivci s bohatou praxí. Máme však i několik mladých lektorů zapojených do této náročné činnosti. Jsou to lidé, které jsme měli vytipované již z dob, kdy sami skládali zkoušky z myslivosti a zaujali nás svým nadprůměrným přístupem k výuce i sumou vědomostí. Co se týče práce po ukončení kurzu, tak ta je více méně na bedrech konkrétních mysliveckých sdružení. Praktická část výuky je totiž zpravidla i otevřenou brankou k další myslivecké činnosti. Náš zkušební senát je přísný, chceme, aby adepti pochopili, že myslivost je skutečně o velké sumě vědomostí, které jim nikdo nevtiskuje jen pro nějaké zbytečné biflování, ale jako nezbytný předpoklad správného výkonu praktické činnosti. Ti, kteří to v průběhu ročního cyklu přípravy na zkoušky správně pochopí, pak u nich nemají větší problémy a také se brzy stávají platnými členy mysliveckých společností.

Mohli byste něco říci o práci odborných komisí pracujících v rámci Okresního mysliveckého spolku Svitavy?
Řekl bych, že naše komise jsou velice aktivní, což platí především o komisi kynologické. Tradičně organizujeme širokou škálu zkoušek lovecké upotřebitelnosti psů a tak jsou z naší strany vytvořeny jak kvalitativní, tak kvantitativní předpoklady pro to, aby v našich honitbách byl dostatek lovecky upotřebitelných psů. V komisi pracují nejen odborně, ale i organizačně zdatní kynologové, což je zárukou vysoké úrovně všech pořádaných akcí. V rámci kraje jsme iniciovali vznik soutěže O pohár hejtmana Pardubického kraje pro ohaře, kde se soutěží v jednotlivcích i družstvech. Obdobná soutěž existuje pro ostatní plemena na bázi barvářských zkoušek. Za dva roky budeme opět pořadateli Memoriálu Karla Podhajského, na což se již nyní připravujeme. Tato akce je pro nás samozřejmě prestižní záležitostí, neboť tento slavný kynolog a myslivec pocházel z našeho regionu. Myslivecká komise OMS je prakticky poradním orgánem obcí s rozšířenou pravomocí pro oblast myslivosti. Jak už jsem uvedl, vzájemná spolupráce se státní správou je na velice dobré úrovni, členové komise se zúčastňují všech jednání o sestavování plánů chovu a lovu a dbají na zvyšování odborné úrovně myslivců a podobně. V posledním čase se výrazně zlepšila práce kulturně propagační komise, stará se o naše internetové stránky a ve spolupráci s mysliveckou komisí organizuje odborné semináře, o kterých již také byla řeč. Střelecká komise spravuje v současnosti už jenom jednu střelnici v Litomyšli, ale o to lépe. Organizuje nejen praktický výcvik adeptů ve střelbě, ale i tři veřejné závody. Mezi ně patří i krajská soutěž O pohár hejtmana Pardubického kraje ve střeleckém kole. V neposlední řadě musím připomenout práci ekonomické komise, která je v našich podmínkách sice poměrně štíhlá, ale naše hospodaření hlídá velice dobře.

Zvěř někdy trpí stresem například kvůli nadměrnému pohybu turistů a cyklistů v honitbách. Velká část Svitavska patří k turisticky vyhledávaným cílům. Jak tuto skutečnost pociťujete v myslivecké praxi?
V některých našich obvodech s tím určité problémy samozřejmě jsou. Především to platí o příměstských honitbách, kde veřejnost je ne vždy tolerantní k lesní zvěři a domnívá se, že své čtyřnohé miláčky může venku pustit kde a kdy se jí zachce. Takovíto lidé si vůbec neuvědomují, že pes je svým založením vlastně lovec a tudíž dopad zejména na drobnou zvěř může být v některých případech dosti negativní. Dále jsou to některé honitby na Poličsku, atraktivní především pro vyznavače horských kol a lyžaře. Snažíme se v tomto ohledu působit především osvětově, například za pomoci regionálního tisku, jinak však tento dílčí problém nikterak výrazně ovlivnit nemůžeme.

Jaká je u vás obecně spolupráce s majiteli honebních pozemků, se zemědělci a lesními hospodáři? Proběhlo uvádění honiteb do souladu s novým zákonem o myslivosti hladce?
I u nás máme některé atraktivní honitby, především ty, ve kterých žije jelen sika a daněk. Tam došlo při výběrových řízeních k celé řadě změn uživatelů. Jinak větší problémy s majiteli pozemků nemáme, co se týká lesa, hospodaříme převážně na pozemcích Lesů České republiky a obcí, s nimiž vycházíme velice dobře. Ostatně v objektu Lesů ČR má náš OMS i své sídlo. Samozřejmě, že placení škod se nevyhneme, někde jsou menší, někde větší, ale s tím musíme počítat.

Zaznamenali jste ve vašich honitbách nějaké případy pytláctví?
Ano, zaznamenali. Za období přibližně posledních patnácti let jsme měli několik takových případů. V jednom z nich měl pytlák prokázáno sto devadesát jeden kus nelegálně ulovené spárkaté zvěře, kterou prodával prostřednictvím sběren Interlovu. Měli jsme i případy, kdy se pytláctví dokonce dopustil provozovatel sběrny zvěřiny či událost, kdy jeden z našich členů pytlačil za hranicemi regionu. Bohužel vůči tomuto negativnímu fenoménu posledních let nejsme imunní ani v našem okrese.

Zachovala se vám evidence stavů zvěře od minulosti do současnosti? Lze z ní vyčíst nějaké praktické poznatky, které by mohly obohatit současnou mysliveckou praxi?
Tyto údaje máme přibližně z posledních čtyř desítek let, ještě z dob, kdy se v našem okrese lovilo hodně drobné zvěře. Litomyšlsko a oblast Malé Hané bývaly oblasti velice bohaté na bažanta, zajíce i koroptve. Tam byly řádově stovkové výřady. Měli jsme v okrese kooperaci pro chov bažantů, bohužel její činnost byla zastavena a činnost líhňařského zařízení v Morašicích je mimo provoz. V minulosti jsme přitom nasazovali přes dvacet tisíc vajec a líhli jsme kolem čtrnácti tisíc životaschopných kuřat. Ta jsme distribuovali v rámci okresu. V současnosti sdružení, která ještě provozují voliérový odchov bažanta, nakupují kuřata mimo region, zpravidla v rámci kraje. Celkem úspěšně se nám daří voliérový chov kachny divoké a praktikují jej v podstatě všechna naše sdružení, která mají v honitbě vodní plochy. Porovnání stavů zvěře v minulosti a současnosti je samozřejmě vždy poučné a prospěšné pro mysliveckou praxi, zejména z hlediska přijímání odpovídajících a reálně možných opatření pro systematické zkvalitňování životního prostředí zvěře.

Vaši regonální sousedé v Chrudimi a Pardubicích aktivně volají po nových volbách do vrcholných orgánů ČMMJ a také po změně stanov myslivecké organizace. Jak se díváte na jejich kroky?
Tyto jejich kroky jsou obrazem postojů všech Okresních mysliveckých spolků Pardubického kraje. V tomto ohledu máme velice shodné názory na věc, což vyplynulo i ze závěrů Krajské myslivecké rady, kde jsme naše stanoviska sjednotili. My s kroky našich sousedů plně souhlasíme a podporujeme je.

Jak vidíte budoucnost myslivosti ve vašem svitavském regionu?
Já jsem byl vždycky optimista a jsem i teď. Myslivost v našem regionu má obrovskou tradici, pocházela odtud celá řada vynikajících myslivců a my jsme povinni nést jejich štafetu úspěšně dál. Samozřejmě, že na této pouti narazíme na řadu překážek a obtíží, ale my musíme být schopni se s nimi zdárně poprat a navazovat na vše pozitivní, co nám naši předchůdci zanechali. A totéž platí o naší dnešní práci, protože ta zase bude vytvářet základy pro práci našich nástupců. Máme hodně mladých, odborně zdatných a zapálených myslivců a tak budoucnost myslivecké organizace a myslivosti vůbec v okrese Svitavy mi vrásky na čele rozhodně nedělá."

Děkuji za rozhovor!

Připravil Oldřich KOUDELKA,.