Časopis Myslivost

Objemová krmiva, zvláště pro vybíravou srnčí zvěř, musí být připravena z vhodných druhů pícnin. Sklizeň a uskladnění sušiny nesmí snížit její nutriční kvalitu, musí uchovat specifickou barvu, minimální vlhkost, vůni a pro zvěř i chuť. Krmiva nesmí být stará, znečištěná, nebo plesnivá. U srnčí zvěře uvádí Doc. Ing. F. Zabloudil její celoroční potřebu v 70 % zelené potravy (trávy, listy, ozimy, byliny), 13 % doplňkové potravy (kůra, výhonky, kořeny, bulvy) a 17 % semenné potravy (zrna, semena, plody), odborná myslivecká literatura stanovuje pro zimní přikrmování denní dávku na kus 0,7 kg objemu, 0,2 - 0,3 kg jádra a 0,2 kg dužiny.
Z uvedeného je jasně vidět jaký význam má pro přikrmování srnčí zvěře objemové krmivo. Každému by mělo být jasné, že předkládat srnčí zvěři sebevětší množství jádra nebo dužiny s tím, že v jeslích leží celou zimu jen trocha nekvalitního sena, které srnčí míjí, vede ke zvýšeným škodám způsobených okusem kultur lesních dřevin zvěří.
V Lesnické práci 1/1956 v článku "Jednoduché lesní stavby" M. Falta doporučuje po svých zkušenostech zřizovat oborohy pro horské a podhorské honitby pro zimní přikrmování objemovými krmivy. Autor pracoval v honitbách s vysokou zvěří, proto má popisované zařízení základnu 2 x 2 m a výšku nosných ráhen 6 m. Uvádí, že po celou dobu od sklizně až do konce zimního období si seno uskladněné v oborohu udrží vysokou kvalitu.
V Myslivosti 10/1963 najdeme článek "Ještě jednou o oborohu" ve kterém MUDr. Alois Šebek píše: "V honitbě našeho sdružení jsme se také rozhodli použít na zkoušku tohoto krmelcového systému pro zimní období 1962 - 1963, především s úmyslem prověřit jeho výhody a nevýhody. Byl zřízen srnčí oboroh o základně 1 x 1 m a výšce 4 m. Dolní části opálených kůlů byly zapuštěny ¾ m do země. Krmelec byl postaven v závětří poblíž hustého porostu a lesní cesty, což umožnilo snadný přísun krmiva. Na rozdíl od standardizovaných oborohů byl v základně oborohu 10 cm nad zemí a o výšce 60 cm zřízen uzavřený prostor něco přes 0,50 m₃, plně dostačující pro uskladnění dvou pytlů jadrného krmiva nebo nutného nářadí k údržbě. Podle dosavadní praxe odhadujeme, že oboroh po naplnění pojme asi 3 - 4 q sena.
Po celé zimní období se jakost krmiva nezměnila, obsluha oborohu nebyla prakticky žádná. Během zimy bylo u oborohu a krmítek pro jadrné krmivo umístěných v jeho blízkosti průměrně 9 kusů srnčí zvěře a pokud jsme pozorovali, byl pastevní režim zvěře dodržován naprosto pravidelně, nedocházelo k odbíjení slabších kusů, zvěř měla u oborohu dostatek přístupového prostoru a chovala se velmi klidně. Tímto sdělením se snažíme znovu upozornit, že oboroh má mnohem více výhod jak nevýhod, předčí svojí automatizovanou funkcí a šetřením krmiva jakékoliv jiné zařízení, odmyslíme-li si ovšem nákladné a pro praktického myslivce těžce dostupné zřizování menších nebo větších seníků."
Po přečtení tohoto článku přes počáteční rozpaky bylo rozhodnuto v honitbě MS Vlkov toto zařízení vyzkoušet také. Byl zvolen klasický oboroh se základnou 1 x 1 m s výškou 3 m bez spodního úložného prostoru. Hlavní nosníky nejsou zapuštěny do země, stojí na betonových dlaždicích a proti skácení je oboroh zajištěn čtyřmi ráhny. Cena použitého materiálu je zanedbatelná, celá stavba i s převozem a instalací v honitbě zabrala dvěma lidem jedno odpoledne.
Oboroh byl postaven v lesní části honitby zvané "Zikmund" u křižovatky přibližovacích cest v závětří rozsáhlejší smrkové seče, která navazuje na pole. V tomto úseku honitby je celoročně stálých 15 až 20 kusů srnčí zvěře a asi kolem 10 zajíců. Pro přikrmování objemovým krmivem jsou zde kromě oborohu dvě srnčí jesle, dva zaječí krmelečky, pro předkládání jádra velké samokrmítko a šest plošně rozmístněných volných korýtek. Sůl má zvěř celoročně k dispozici ve čtyřech pařezových slaniscích.
Seno bylo od sklizně uskladněné na suchém vzdušném místě ve stodole. Aby venku zbytečně nevlhlo než je zvěř začne přijímat, plnil se jím oboroh až po napadnutí prvního sněhu. Za účelem zvýšení atraktivnosti pro srnčí zvěř se při ukládání lehce prohazovalo solí, fenyklem a anýzem. Při počasí s deštěm a mokrým sněhem nebo s mlhou boky vyrovnané píce zvlhly, ale s příchodem suchých mrazů opět oschly. Po celou dobu si seno uvnitř oborohu udrželo svoji vynikající kvalitu, bylo lehce vláčné, ale dostatečně suché a neztratilo svoji svěží barvu ani specifickou nasládlou vůni.
Sníh držel od konce listopadu 2005 a hned po týdnu při první kontrole bylo podle stop vidět, že oboroh již navštěvuje srnčí i zajíci. Zpočátku si zvěř vybírala lístky bylin, s přibývající sněhovou pokrývkou začlo rychle mizet i travní seno. V polovině ledna 2006 byla první dávka krmiva zvěří spotřebovaná a oboroh se znovu doplnil. Zároveň bylo nutné upevnit posuvnou střechu v její horní poloze. Při snížení sloupce uloženého objemového krmiva střecha zatížená sněhem stlačila jeho zbytek natolik, že pro srnčí zvěř bylo těžké další seno volně přijímat. Podruhé se oboroh doplňoval 18. února a potřetí první březnový týden 2006. Za zimní období bylo do oborohu navezeno celkem 9 q lučního sena, při jarní asanaci zařízení činily nespotřebované zbytky odhadem 20 %.
Úsek honitby "Zikmund" tvoří velké půdní bloky, do kterých vybíhá enkláva lesa. Po jeho okraji je úzká neudržovaná podmáčená louka zarostlá neúživnou buření. Lány byly v říjnu 2005 během jednoho týdne zorány bez následného osetí ozimy. Jediným zdrojem potravy pro zvěř v polích zůstalo pruhové potravní políčko vedené podél bývalé louky. Zvěř je intenzivně navštěvovala a do konce listopadu zcela spotřebovala.
S příchodem zimy se do této části honitby srnčí zvěř stahuje z polí do lesa a v mlazinách má svá celodenní stávaniště. V lesním celku jsou rozsáhlé kalamitní holiny, zalesněné z větší části smrkem a borovicí. Paseky zarůstají třtinami a místy je hojný nálet břízy, využívané v obnovách jako přípravné dřeviny. Starší porosty tvoří smrkové monokultury s příměsí borovice a vtroušeným modřínem bez bylinného patra jenom pomístně podrostlé nízkou ostružinou, jejíž listy začátkem zimy srnčí spase.
Vzhledem k velice nízké přirozené úživnosti této části honitby zde každoročně hrozí zvýšené riziko škod zvěří. Ty ale nebyly i po dlouhotrvající zimě 2005/06 velké. Podíl na tom má precizně provedená chemická ochrana lesních kultur repelenty ze strany vlastníka lesa, ale také důsledné přikrmování spárkaté zvěře dostatečným množstvím objemového krmiva. Po roztátí sněhové pokrývky nebyly v úseku honitby zjištěny ani výrazné ztráty na zvěři.
Nelze dělat dogmatické závěry z úhlu pohledu jednoho krmného období v jedné části honitby. V tomto případě je možné se ale opřít o argumenty a letité zkušenosti i jiných myslivců. V letošní tuhé zimě bylo z oborohu spotřebováno překvapivě velké množství sena, přestože se v úseku intenzivně přikrmovalo i v ostatních zařízeních. Zvěř měla díky oborohu stabilní příjem kvalitního objemového krmiva. Ten se plně osvědčil a svou funkcí předčil klasická přikrmovací zařízení. Oproti nim je na zbudování, údržbu a obsluhu skutečně minimálně náročný. Přikrmování v oborozích se jeví jako jedna z možných cest zkvalitnění péče o spárkatou zvěř v době nouze. Bezesporu se jedná i o významného pomocníka při snižování škod zvěří na lesních porostech. Lze jej doporučit zvláště v dnešní pro každého myslivce časově náročné době.
Jistě se najdou i jiná myslivecká sdružení z jiných částí republiky, která mají praktické zkušenosti s přikrmováním a používáním různých druhů krmných zařízení. Bylo by jistě dobré, aby se uživatelé honiteb ozvali, napsali a podělili se tak o své zkušenosti s ostatními. Dobrých příkladů a námětů není nikdy dost!
Ivo MÜHLHANSL
Snímky Pavel Neklapil