Časopis Myslivost

Při vysokém stupni dehydratace (ohrožení života) zvěř může získávat omezené množství vody oxidací (ze 100 g tuků vzniká asi 107 ml vody; ze 100 g cukrů a bílkovin přibližně 41 ml vody). Stanovištní druhy jsou navíc zdravotně oslabeny dlouhodobým příjmem monodietní potravy. S touto zátěží se často zvěř není schopna vyrovnat a po celkovém oslabení hyne. Nepochybně se jedná o jednu z hlavních příčin prudkého úbytku početních stavů drobné zvěře počátkem podzimu, které pozorujeme především u zajíců. Je obecně známo, že dostatečné množství vody je limitujícím faktorem pro život nejen zvěře, ale i ostatních volně žijících živočichů.
Voda je stálou a velmi podstatnou součástí tělesných tkání a transportním prostředím látek v ní rozpustných, a proto její deficit snáší organizmus podstatně hůře než nedostatek potravy. Látková přeměna (metabolizmus) vody v organizmu je úzce propojena s přeměnou minerálních látek, které se v těle nacházejí především ve formě roztoků. Voda a určitá koncentrace elektrolytů jsou významnými složkami tělních tekutin, které vytvářejí optimální prostředí pro všechny buněčné procesy (reakce, osmotický tlak, elektrická vodivost tělních tekutin). Vysoký obsah vody v krvi rovněž zajišťuje transport výživných a biologicky účinných látek, plynů a následné vylučování konečných zplodin látkové přeměny. Významnou roli sehrává také při regulaci tělesné teploty.
O nezastupitelnosti vody v organizmu svědčí skutečnost, že při její ztrátě 10 % dochází k závažným poruchám organizmu (malátnost, snížená ostražitost, poruchy ledvin, horečky) a při ztrátě 20 % vody dochází zpravidla k úhynu zvířete. Množství tělesné vody u jednotlivých druhů zvířat se pohybuje v rozmezí od 50 do 85 %, přičemž je dokázáno, že s narůstajícím věkem se její množství v těle postupně snižuje. Velké množství vody (75 - 85 %) obsahují orgány jako mozek, játra, ledviny, svaly a nejméně pak opěrná soustava (20 - 25 %), tedy kosti.
Příjem vody je regulován v hypotalamu - centrální nervové soustavě a je řízen pocitem žízně, který se projevuje již při 2 % ztrátě vody z organizmu. Voda, která je organismem přijímána přímo nebo je obsažena v krmivech je nazývána exogenní, pouze malá část vody vzniká oxidací organických látek - endogenní voda.
Příjem vody zvěří lze v zásadě rozlišit na dva způsoby. V prvním případě se jedná o vodu, kterou zvěř přijímá za účelem uhašení žízně. Jejím zdrojem jsou otevřené vodní toky a nádrže v honitbách, ale také rosa, sníh, led apod. Druhý způsob příjmu vody je formou potravy s jejím podílem. Je skutečností, že jestliže zvěř nenachází dostatek vody ve svém životním prostředí a přístupná potrava neobsahuje alespoň 40 % vody dochází často k enormnímu poškozování dřevin okusem, ohryzem či loupáním, tedy ke vzniku škod na lesních porostech.
Současná krajina trpí dlouhodobým vodním deficitem a místy až absencí otevřených vodních zdrojů v krajině. Přechodem na intenzivní zemědělskou velkovýrobu na rozlehlých lánech v minulosti docházelo k odvodňování rozsáhlých ploch určených k následnému zemědělskému využívání. V důsledku těchto nešetrných zásahů do krajiny byla v minulosti zlikvidována celá řada drobných vodotečí a přirozených mokřadů. Výsledkem je vodní deficit v krajině, který je navíc umocněn nízkým srážkovým úhrnem a častými extrémními teplotními výkyvy
v posledních letech na většině území. Naproti tomu dochází v krajině k sezónním záplavám, jež se podepisují na početních stavech nejen drobné zvěře. Těmito negativními změnami nejvíce trpí zvěř, která je závislá jednak na volně přístupné vodě (vodní toky a nádrže) a dále na
vodě obsažené v rostlinné potravě. Na mnoha místech je pro stanovištní druhy zvěře po značnou část roku jediným zdrojem tekutin pouze voda obsažená v rostlinách či rosa. Jiná je situace u tlupní přebíhavé zvěře, která je schopna za vodními zdroji migrovat i na delší vzdálenosti. Po sklizni zemědělských plodin přináší rozsáhlé polnosti pouze minimální zbytky rostlin, které obsahují malé množství exogenní vody. Rovněž lokální přívalové srážky, které časově doplňují chybějící vodu v krajině v letním období jsou brzy vystřídány dlouhotrvajícím
obdobím sucha. Z těchto důvodů se zvěř
zpravidla shromažďuje u porostů, které nabízejí alespoň část kumulované vody (okraje cest, remí
zky apod.), kde se však často stává obětí dopravních prostředků či snadnou kořistí predátorů. Zastoupení těchto ploch je v současné kulturní krajině minimální a nezřídka proto dochází k období strádání, jejímž výsledkem je malátnost, ztráta ostražitosti, vnímavost na onemocnění až hynutí zvěře.
Z uvedených skutečností vyplývá potřeba zadržení vody v krajině a to zvláště v oblastech, které trpí jejím dlouhodobým deficitem. V případě absence vod
ních zdrojů je nutno doplňovat vodu volně žijícím živočichům uměle - formou napáječek. V praxi se nejčastěji osvědčují jednoduché napáječky z plastu, betonu, fólie či jiných materiálů (viz. fotografie).
Uvedená zařízení jsou zpravidla levnou a přitom vysoce efektivní možností na doplňování chybějící vody v honitbách. Významnou roli v potravě zvěře sehrávají právě v tomto období také potravní políčka oseta krmnými směskami rostlin s vysokým obsahem vody (krmná kapusta, hořčice aj.), které spolu s napáječkami napomáhají zvěři přečkat toto nepříznivé období.

Kontaktní adresa :
Ing. Petr Korhon
Doc. Ing. František Zabloudil CSc.
Institut ekologie zvěře
Palackého 1 - 3
CZ - 612 42 Brno