Časopis Myslivost

Červenec / 2007

Výkonné náboje ráže .22 LR

Myslivost 7/2007, str. 34  Ing. Pavel BERAN, Ph.D.
Vlastním malorážku CZ 511 ráže 22 LR. Je to naprosto pohodová samonabíjecí karabina, vcelku spolehlivá a přesná. Náboj .22 LR je náboj většinou laciný, dostupný v bohaté škále různých provedení. Na malorážce mi přece jenom něco vadilo - malý výkon titěrného náboje .22 LR a strmá balistická křivka. Strmá balistická křivka znamená, že když budu střílet na jinou vzdálenost, než na kterou je puška nastřelena, snadno cíl podstřelím nebo přestřelím. Řešením by byla další zbraň ráže .22 WMR, nebo ještě modernější .17 HMR. Takové řešení by ale přišlo na pár tisíc. Také náboje odpovídající ráže jsou podstatně dražší. Proto jsem začal hledat a zkoušet výkonné náboje ráže .22 LR., které by mě přiblížily mým představám.


Kořeny ráže .22 LR sahají daleko do minulosti. V roce 1857 se objevil náboj, který dnes známe jako .22 Short. Jeho zdokonalením, prodloužením nábojnice na 15,57 mm, zavedením těžší 2,6 g střely vznikl v roce 1887 náboj .22 LR (Long Rifle = dlouhý puškový). V té době byly náboje stále ještě plněny černým střelným prachem. Náboj se 120 let dále zdokonaloval, ale stále to je náboj .22 LR.
Nábojnička dnešního provedení bývá nejčastěji mosazná. Někdy se u vysokorychlostních provedení nikluje. Zápalková slož je uložená v dutém okraji. Vzhledem k tomu, že náboj vznikl v éře černého prachu, náplň moderního výkonného bezdýmného prachu jen výjimečně zaplňuje celý objem nábojnice. Střela je olověná obvykle mazaná s mazacími drážkami. Někteří výrobci jako Remington mají střely suché nebo grafitované. U vysokorychlostních střel bývá jejich povrch galvanicky pokovený tvrdším kovem, nejčastěji mědí. Pomědění spolu s mazáním snižuje otěr kovu v hlavni. U extrémně rychlých střel je použití tvrdého olova a pokovení povrchu tvrdším kovem již nutností. Výkon náboje limituje ráže (průměr střely), disponibilní objem nábojnice a maximální přípustný tlak 1 800 MPa.

V nabídce trhu se v zásadě nacházejí čtyři kategorie nábojů ráže .22 LR.
Subsonic - speciální střelivo s počáteční rychlostí střely nižší než rychlost zvuku. Náboje jsou primárně určeny pro použití ve zbraních s tlumičem. Tlumič ovšem patří mezi zakázané doplňky ke zbraním. Také tyto náboje patří k těm slabším. Výjimkou jsou náboje, kde nižší počáteční rychlost střely je kompenzována její vyšší hmotností, jako například mexická Aquila Sniper Subsonic s 3,9 g těžkou střelou.

Standard velocity (standardní rychlost) - nejběžnější provedení náboje ráže .22 LR. Střela o nejčastější hmotnosti 2,6 g má počáteční rychlost okolo rychlosti zvuku 340 m/s. Počáteční energie se pohybuje okolo 150 J. Je to dobrý sportovní a tréninkový náboj. Počáteční energie střely 150 J se zdá nic moc. Na druhou stranu stejnou energii získá závaží o hmotnosti 15 kg při pádu z výšky 1 m.

High velocity (vysoká rychlost) - náboje se zvýšeným výkonem obvykle pro lovecké použití. Počáteční rychlost se pohybuje v rozmezí 370 - 410 m/s. Nejčastěji mezi 370 - 390 m/s. Náboje s 2,6 g střelou s oblou špičkou mají rychlost obvykle nižší, lehčí střely mají vyšší rychlosti. Na tento náboj je dimenzováno mnoho samonabíjecích zbraní, zejména amerických. Správná funkce dynamického závěru závisí na momentu hybnosti střely, na který je navržen. Mnoho výrobců produkuje náboje kategorie HV ve variantě s těžší 2,6g střelou a poněkud nižší rychlostí a o něco rychlejší náboj s odlehčenou střelou s dutinkou ve špičce. Počáteční energie střel se pohybuje nejčastěji mezi 180 - 190 J.

Hyper velocity, extra high velocity (velmi vysoká rychlost) - jsou nejvýkonnější a nejrychlejší kategorií nábojů ráže .22 LR. Počátečná rychlosti začínají okolo 420 m/s. Nejrychlejší náboj Aquila Super Max má počáteční rychlost dokonce 533 m/s. Pouze 1,95 g těžká střela s dutinkou (i bez dutinky) má počáteční energii 277 J. Obdobně další velmi rychlé náboje (Federal, Magtech Hyper Velocity, Remingron Viper, Rem. Yellow Jacket, ruský Surok) mají odlehčenou střelu. To proto, aby se součin rychlosti a hmotnosti střely udržel stále v přijatelných mezích pro funkci dynamických závěrů. Dalším známým nábojem této kategorie je CCI Stinger. Tato 2,05g střela s dutinkou má počátečná rychlost 500 m/s. Stinger má proti běžným nábojů .22 LR prodlouženou nábojnici. Stejné balistické hodnoty má CCI Quick Shok se střelou, která se v cíli rozdělí na tři fragmenty. Vzhledem k vysoké rychlosti a lehké střele s nepříznivým balistickým koeficientem mají výše uvedené náboje kategorie "hyper velocity" jeden společný nedostatek - prudký pokles rychlosti a energie s dálkou střelby. Výhodou naopak je plošší balistická křivka. Tyto náboje jsou určeny především pro lov drobné zvěře a tlumení škodné.
Nedostatek prudkého poklesu rychlosti střely by šel částečně odstranit vytvořením náboje kategorie "hyper velocity", ale laborovaného těžší střelou. Pokud je mi známo, na něco takového si troufli dva výrobci. K dispozici je náboj Winchester Laser. Olověná poměděná 2,6g střela s oblou špičkou nebo 2,45g střela s dutinkou má deklarovanou počáteční rychlost 420 m/s. Tyto náboje jsou vyráběny v Austrálii a jsou používané i k odstřelu klokanů. Asi největším "sražečem" v ráži .22 LR je náboj CCI Velocitor. 2,6g střela s dutinkou ve špičce má počáteční rychlost asi 440 m/s a ještě ve 100 m rychlost přes 320 m/s. Výrobce uvádí, že tento náboj je vhodný k odstřelu škodné do velikosti kojota. O účinnosti náboje vypovídá příběh z jednoho amerického diskusního serveru o zbraních. Dotyčný bránil svoji rodinu před útokem 80 librového pitbulla malorážkou Ruger 10/22. Útočící zvíře střelil dvěma ranami do hlavy. Expanzní střely provrtaly lebku skrz na skrz a zanechaly po sobě strašnou spoušť.
Nutno podotknout, že závěry samonabíjecích malorážek jsou supervýkonnými náboji ráže .22 LR dost namáhány. Havárie zbraně bych se sice nebál, progresivního opotřebení ano. Ze své CZ 511 intenzivně střílím náboji kategorie "high velocity" bez známek opotřebení zbraně. Náboje "standard velocity" totiž obvykle ani neutáhnou závěr. Nejvýkonnější náboje, zejména CCI Velocitor, si nechávám pouze pro zvláštní příležitosti. Závěry klasických opakovaček jako například naše CZ 452 jsou pro jakýkoliv náboj ráže .22 LR dimenzovány s velikou rezervou.

Přesnost a dostřel
O malorážkách se traduje, že jsou dost přesné. Nejvýkonnější náboje však často úchvatnou přesností neoplývají. Na střelnici v klidu lze na 50 m kvalitními náboji například CCI Stinger, CCI Velocitor, Winchester Laser dosáhnou rozptylu z 5 ran 2,5 - 3 cm. Pro lovecké zbraně je to dostatečné. Překvapení se dočkáme, když přejdeme z jednoho typu nábojů na jiný, bod středního zásahu se změní, a to nejspíše podstatně a neočekávaným směrem. Také než se hlaveň zadaptuje z jednoho druhu maziva střely na jiný, první 2 - 3 střely jdou někam mimo kontrolu. Pokud zbraň nastřelíme v létě, v zimě se nestačíme divit, kam střílí. Také deklarované rychlosti střel se překvapivě od reálu mohou lišit až o desítky m/s. Jak mi říkal jeden starý puškař: "střelba malorážkou je alchymie".

Dostřel ráže .22 LR je překvapující. Střela některých výkonných nábojů po balistické křivce doletí skoro 2 km. Pokud střela dopadne na vodní hladinu nebo tvrdý povrch (například zmrzlý sníh), může doskákat o dalších 500 m dále.

Pro praktické užití připadá v úvahu střelba do asi 100 m. I na větší vzdálenost by sice střela mohla mít dostatek energie, ale balistická křivka strmě klesá. Něco jiného je střelba na střelnici na předem stanovenou vzdálenost a něco jiného je v terénu, kde vzdálenost budeme odhadovat a podle toho přenášet záměrný bod. Například pokud je puška s dalekohledem nastřelena na 100 m a já střílím na vzdálenost, kterou odhaduji na 100 m a udělám chybu - 20 %, zásah nábojem .22 Winchester Laser umístím o asi 5,5 cm výše. Pokud skutečná vzdálenost činí 120 m, střela zasáhne o asi 8,5 cm níže. Vzhledem k předpokládané velikosti cíle odchylka - 8,5 cm znamená fatální chybu. Také vysokorychlostní náboje ráže .22 LR jsou citlivé na boční vítr. Někdo by dokázal střílet a trefovat na větší vzdálenost než 100 m, já to nejsem.

Závěr
Pochopitelně i nejvýkonnější náboje ráže .22 LR zaostávají za ráží .22 WMR a mají podstatně nižší výkon daný kinetickou energií střely. Na druhou stranu náboj .22 Winchester Laser nebo CCI Velocitor dosahuje asi 75 % rychlosti náboje .22 WMR laborovaného stejně těžkou 2,6 g střelou. Rozdíl v rychlostech je proti ráží .17 HMR propastnější.
V tabulce jsou uvedeny orientační balistické údaje některých nábojů s okrajovým zápalem. Použití náboje .22 LR nejvýkonnějších laboracích v klasické malorážce mi připadá rozumným kompromisem mezi tím, co bych si přál, a tím, co jsem ochoten zaplatit.
Ing. Pavel BERAN, Ph.D.

Přiložené dokumenty

Media_13608_0_21.xls Tab 1 (17,50 KB)
vychází v 5:45 a zapadá v 18:26 vychází v 7:40 a zapadá v 22:43 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...