Časopis Myslivost

Malá retenční (zadržovací) schopnost české krajiny, vznik povodňových situací, řešení dopadů těchto přírodních živlů, problémy sucha, to jsou pouze některá, stále skloňovaná témata doprovázející diskuse o vodě v krajině jako nezbytné podmínce funkčního ekosystému či dobře zazvěřené honitby. Díky absenci vody v krajině a její nezastupitelnosti v životních potřebách zvěře je nutno se tímto problémem zabývat minimálně tak, jako se zabýváme umělým odchovem zvěře, zalesňováním, vytváření biopásů, zatravňováním nebo jinými, tzv. agroenvironmentálními programy.
Opatření příznivá z hlediska ochrany přírody, mezi něž je zařazena i obnova přirozeného vodního režimu krajiny, jsou významným, ne pouze mysliveckým cílem, jehož dosažení je v současné době velmi žádáno a podporováno. Uskutečnění těchto aktivit je součástí naplňování cílů stanovených ve Státní politice životního prostředí 2004 - 2010, Státním programu ochrany přírody a krajiny ČR, Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky a Strategii udržitelného rozvoje České republiky. V zásadě se jedná především o nápravu v minulosti nevhodně upravených toků, nevhodných odvodnění a jiných zásahů negativně ovlivňujících vodní režim v krajině, malé retenční schopnosti krajiny a výskytu negativních vlivů vodní eroze a sucha.

V období po letních sklizňových pracích nastává ve většině agrárních ekosystémů nepříznivá situace se všeobecným nedostatkem vody pro volně žijící živočichy. V tomto čase postupně končí vegetační doba pro většinu rostlinných druhů, což se projevuje rovněž ztrátou rostlinné vody v potravě zvěře, která proto hledá životní záchranu ve zbytcích travnatých porostů a plodin (Korhon, Zabloudil 2006). Závažnost problému umocňuje absence na obsah vody bohatých rostlinných druhů (jeteloviny, krmná kapusta, zelí, řepa) v aplikovaných zemědělských osevních postupech. Nejinak tomu bylo i v roce letošním. Vše umocněno nízkým srážkovým úhrnem a extrémními teplotami, které se stávají bohužel pravidlem.
Uživatelé honiteb, převážně v těch oblastech, které trpí deficitem vláhy, se proto snaží najít řešení, jak zadržet či zajistit vodu v krajině. Na stránkách tohoto časopisu jsou stále častěji prezentovány různé tipy napáječek (betonové, plastové, z folie či jiných materiálů - viz.např. Myslivost 9/2006, 6/2007, www.cmmj.cz). Uvádí se, že se jedná zpravidla o levnou a vysoce efektivní možnost doplňování chybějící vody (Korhon, Zabloudil 2006). Ne vždy však tato zařízení plní svůj účel tak, jak mají. V mnoha případech zařízení postrádají jakýkoliv režim "údržby" (dezinfekce), následně se z těchto zařízení stávají epicentra nákaz a živých pohřebišť. Odpovídající odstranění takového "mysliveckého" zařízení po ztrátě užitné vlastnosti a míru estetičnosti už raději komentovat nebudu. Bohužel, praxe ze zemí českých je taková, že plastová nádoba vnesena do přírody s dobrým úmyslem slouží v mnoha případech také jako velmi účinný "startér" založení černé skládky odpadů.
Díky množícímu se výskytu těchto zařízení a nepochopení důvodu jejich aplikace do přírody (jedná se zcela jistě o krátkodobé řešení s cílem předejít citelnému strádání zvěře), jeví se jako velmi žádoucí poukázat na další možnosti a řešení odpovídajícího vodního režimu v krajině.
Jedním ze způsobů, řešící vodní deficit v krajině zásadně, komplexně a šetrně s ohledem na trvalou udržitelnost je obnova a budování retenčních prostor. Mezi nejjednodušší, co se náročnosti a konstrukce týče, patří mokřadní ekosystémy.

Co je to mokřad
Mokřad je vodní útvar, který je spjat s vodou, ale i s řekami, s rybníky, jezery, prostě s typem ekosystémů vázaných na nadbytek vody. To je ovšem velmi zjednodušená, nicméně výstižná definice. Mokřad je biotop specifický výskytem organismů vyžadujících ke své existenci a prosperitě stálý účinek povrchové vody nebo alespoň velmi vysoké hladiny podzemní vody. Tvoří přechod mezi suchozemským a vodním ekosystémem. Mokřadem označujeme tu část zemského povrchu, na které se vyskytují specifické rostliny (a potažmo i ostatní organismy), které ke svému životu potřebují přímý vliv povrchové, minimálně však podzemní vody. Řekneme-li to obráceně, tak tyto specifické rostliny a živočichové jsou již tak adaptovány na přítomnost vodního prostředí, že bez něj zastavují růst, nemohou se rozmnožovat, případně hynou; přímý vliv vodního sloupce (nadzemního nebo podzemního) musí přitom trvat po určitou minimální část sezóny (vegetačního období). Na takových místech se pak vytvářejí celé ekosystémy, jejichž "metabolismus" přímo ovlivňuje vodní prostředí. Mokřady byly v minulosti pro člověka vždy něčím spíše obtížným, bránícím v rozvoji zemědělské činnosti, a snad i v životu lidí samém.

Význam mokřadů
* Představují přirozenou zásobárnu vody v krajině.
* Mají značnou retenční schopnost v případě nadměrných srážek.
* Poskytují vhodné podmínky pro existenci specifických mokřadních organismů.
* Jsou přirozeným prostředím celé řadě rostlin a živočichů pro život v mokřadech přizpůsobených.
* Je to jeden z největších fondů biodiverzity.

Jak mokřad vytvořit
O tom, že je třeba mít pro vybudování mokřadu k dispozici vlastní nebo pronajatý pozemek, není třeba hovořit. Pro mokřady se zpravidla nabízí zaplavované části půdy podél potoků či řek, plochy porostlé rákosem či pozemky, které ve většině případů nejsou intenzivně zemědělsky obhospodařovány, a pokud ano, pak neefektivně.
Při plánování a vlastním vytváření tohoto díla doporučuji spolupracovat s osobu znalou projektování obdobných krajinotvorných prvků a pořídit náležitou projektovou dokumentaci pro příslušná řízení. Příklad části studie projektované kompetentním projektantem můžeme vidět na obr. č. 2.
Tak jako ke všemu, i k tvorbě mokřadu je třeba mít kompetentní personál, znalý právních požadavků; pro vytvoření mokřadu jsou z hlediska zákonných norem klíčové tyto zákony: zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o půdě, zákon o vodách, stavební zákon, zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech v platném znění.

Podstatné pro stavbu mokřadu (terénní úpravy) je správné určení místa pro jeho vznik. Poloha mokřadu je důležitá i proto, že podle mezinárodních úmluv nelze mokřady jakkoli svévolně ničit (třeba výstavbou nových silnic). Oblastí vhodnou pro mokřady se jeví říční nivy (viz. obr. č. 3). V lokalitě určené pro mokřad by se měla nacházet vysoká hladina spodní vody, docházet k přirozené akumulaci vody, např. v období tání sněhu, přívalových srážek apod.
Plocha by měla být členěna do několika částí, pro které budou stanoveny samostatně postupy zakládání a následného managementu údržby a sledování rozvoje (vodní plocha, plocha k zatravnění, osázení dřevinami apod).
Mokřad by měl být vytvořen tak, aby svým provedením neměnil odtokové poměry daného území. Mokřad nemá mít žádné stavební objekty, kterými by se dalo manipulovat s vodní hladinou (pokud by byl tvořen zemní val či hráz, jednalo by se o vodní dílo dle ustanovení § 55 vodního zákona a o nakládání s povrchovými vodami podle ustanovení §8 odst. 1 písm. a) bod 2 vodního zákona - o jejich akumulaci a vzdouvání) .
Je vhodné plochu mokřadu situovat do prostrou největší rovinatosti terénu, tak aby zdržování a akumulace vod byly co možná nejpřirozenější a tedy relativně nenáročné na vlastní výstavbu.
Odtěženou zeminu (většinou naplavený erozní smyv a přebytečná zemina) je vhodné následně využít pro terénní úpravy, např. terénní úpravy proti splavování ornice, obnova erodovaných půd v okolí apod..
Hloubka umělého zahloubení by měla v příčném profilu kolísat tak, aby byly naplněny předpoklady úspěšného fungování mokřadního společenstev dlouhodobě ve všech ročních obdobích (hloubka by měla být taková, aby se v mokřadu držela voda co nejdéle). Při legalizaci mokřadu musíme pamatovat na to, že i na terénní úpravy se vztahuje stavební zákon.
Dále je doporučováno odstranit všechny nežádoucí a nepůvodní dřeviny v okolí, břehy upravit tak, aby se pozvolně snižovaly z nivy do tůně, kolem celého útvaru pak založit vlhkomilnou směs travin a tuto vhodně doplnit původními dřevinami.
Zapojení zeleně je důležité i s ohledem na vytvoření bariéry chránící mokřad před aplikací splavenin, různých herbicidů a pesticidů ze zemědělské výroby. Závažnou věcí je rovněž výsadba stromů do lemů - hranice mokřadu (tůně). Stromy jednak vodní plochu významně stíní (a tak nedovolují vývoj mokřadní vegetace), a jednak rovněž značnou hmotou opadaného listí znehodnocují vodní prostředí (např. z topolového listí se při tlení uvolňuje velké množství toxických fenolických látek).

Kde vzít prostředky?
Již v "prvorepublikových" právních předpisech je dáno na vědomí, že honba (myslivost) je jistá forma přepychu, která není potřeba k životu, a proto je třeba za ní řádně platit. Jinými slovy to znamená, že již v předválečné době musel mít ten, kdo chtěl užívat honitbu, dostatek prostředků na vlastní činnost. Nejinak je tomu i dnes. Pokud by se však našli uživatelé honiteb, kterým by se prostředků na tvorbu mokřadů nedostávalo, je možno využít např. následující zdroje:
Dotace z Operačního programu "Životní prostředí" (prioritní osa 6 Zlepšování stavu přírody a krajiny - opatření Optimalizace vodního režimu krajiny, žádat o prostředky mohou i občanská sdružení) - Ministerstvo životního prostředí
Dotace z Programu pro rozvoj venkova (opatření Pozemkové úpravy, realizace opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí a zvýšení ekologické stability krajiny, prostředky je možno získat prostřednictvím pozemkových úřadů) - Ministerstvo zemědělství
Dotace z Programu 129 130 "Podpora obnovy, odbahnění a rekonstrukce rybníků a výstavby vodních nádrží (program umožňuje podporovat výstavbu rybníků nebo jejich soustav, jejichž hlavním účelem bude ochrana před povodněmi a suchem).

Závěr
Zkušenosti nám ukazují, že i přes větší náročnost v porovnání s jinými opatřeními lze mokřady tvořit a využívat pro tolik potřebnou optimalizaci vodního režimu v krajině. Díky rozšíření druhové rozmanitosti flóry a fauny vytvoříme takové zařízení pro ochranu přírody a krajiny, které bude zcela jistě výkladní skříní v aktivitách myslivců. Získáme nástroj, který bude možno využít v rámci environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a celkově k tolik žádanému rozvoji venkova a podpoře jeho spolkové činnosti. Z výše uvedeného však vyplývá potřeba kompetentního personálu, kterého se za stávajícího systému mysliveckého vzdělávání až na výjimky v praxi nedostává. Na obrázku č. 4 můžeme vidět nově vytvořený mokřad v obci Terezín (okr. Hodonín), který byl vytvořen jako společné zařízení navržené na základě projektu komplexních pozemkových úprav, bohužel bez účasti myslivců z iniciativy zastupitelstva obce.


Kontakt na autora:
Dr. Ing. Petr Marada
MZLU v Brně
Ústav zemědělské, potravinářské a enviromentální techniky
Zemědělská 1, 613 00 Brno
e-mail: p.marada@quick.cz