Časopis Myslivost

Nezbytným předpokladem pro dosažení hlavních cílů zimního krmení, jimiž jsou zlepšení kondice srnčí zvěře, snížení její úmrtnosti a zabránění škod na hospodářsky cenných dřevinách, je jeho správné provádění. K tomu je nutné vycházet z fyziologických potřeb srnčí zvěře a daných podmínek životního prostředí.

Doba krmení
Významnou roli hraje správné načasování zahájení a ukončení pravidelného předkládání krmiv, které závisí v prvé řadě na počasí a dostupnosti přirozené potravní nabídky. Vzhledem k tomu, že srnčí zvěř dnes obývá různé krajinné typy s velmi rozdílnými potravními i klimatickými podmínkami, které se navíc zpravidla každým rokem mění, nelze paušálně stanovit všeobecně platné termíny pro začátek a ukončení období krmení. Zcela odlišná situace je například v honitbách nacházejících se v nižších polohách než v podhorských a v horských oblastech.


Odpověď na otázku, kdy je účelné začít s předkládáním krmiv, záleží především na nabídce přirozené potravy v podzimním období. Z fyziologického hlediska je žádoucí, aby srnčí zvěř měla ještě před začátkem zimy k dispozici dostatečné množství hodnotné potravy, jejíž příjem jí umožní vytvoření dostatečných energetických zásob. Intenzivní přeměna přijaté energie a její zvýšené ukládání v tukové tkáňi (tvorba běli) v podzimním období je jedním ze základních projevů fyziologické přípravy organismu na nastávající zimní období. Srnčí zvěř, která má dostatečné množství tukové tkáně, se sice v zimě neobejde bez pravidelného příjmu potravy, ale má výrazně sníženou spotřebu energie a může podstatně lépe překonávat nepříznivé klimatické podmínky. V našich experimentálních zařízeních jsme zjistili, že ty kusy srnčí zvěře, které měly během podzimu možnost vytvořit si dostatečné tukové rezervy, přijímaly v období od poloviny prosince do konce ledna v průměru o 15% méně krmiva než jedinci, vstupující do zimního období se zhoršenou tělesnou kondicí. Z toho vyplývá, že při nedostatečné přirozené potravní nabídce v podzimním období by měla být srnčí zvěři pravidelně předkládána krmiva ještě před počátkem zimy, což však mysliveckou praxi staví před jeden závažný problem. Aby zimní krmení mohlo skutečně plnit svůj účel, musí mít zvěř co největší klid v okolí krmných stanovišť. Přitom chování zvěře je do značné míry ovlivňováno mimo jiné tím, jak, kdy a kde je lovena. Tuto skutečnost je třeba brát v úvahu a snažit se o to, aby plán lovu byl splněn co nejdříve předtím, než se začne s krmením. Pokud je přesto zapotřebí později provést ještě část odlovu, pak ale v žádném případě v okolí krmelišť!


Ztížená situace pro srnčí zvěř nastává často zejména v závěru zimního období a počátkem jara, neboť v této době u ní dochází v důsledku intenzivnější látkové výměny a větší pohybové aktivity k stále většímu nárůstu potřeby energie. Zhruba od druhé poloviny února se u starších srnců postupně začíná projevovat počátek teritoriálního chování, zatímco u mladých kusů (srnčat) nastává po zimní přestávce opět intenzivní tělesný růst a u dospělých srn začíná hrát zvýšenou roli postupující březost. V této době má srnčí zvěř zpravidla většinu tukových zásob již spotřebovánu a proto je výhradně odkázána na příjem potřebné energie v potravě. Její nedostatečná dostupnost za nepříznivého počasí během konce zimního období, zejména při pozdní sněhové pokrývce, způsobuje nejen časté úhyny, a to zejména mladých a zesláblých jedinců, ale má za následek značné zhoršení kondice přežívající zvěře. Zvlášť negativně se to projevuje u březích srn, jejichž kondiční stav má velký vliv na pozdější vývoj srnčat. Proto je potřebné, zejména s ohledem na zvýšenou potřebu živin u srnčí zvěře počátkem jarního období a nutnosti její dostatečné adaptace na přirozenou jarní potravu, aby období krmení nebylo příliš brzy ukončeno. To je jedna z nejčastějších chyb, které se myslivci v praxi dopouštějí. Krmivo je třeba na jaře předkládat na krmelištích tak dlouho, dokud jej zvěř pravidelně přijímá.


Z toho vyplývá, že pokud má krmení srnčí zvěře plnit svůj účel musí začít včas a nemělo by být ukončeno dříve, než zvěř sama přestane přijímat předkládané krmivo. Fyziologické zvýšení potřeby energie v organizmu srnčí zvěře na přelomu zimního a jarního období však neznamená, že by v této době mělo být měněno složení předkládaných krmiv ve prospěch energeticky bohatých komponentů, jak je to mnohdy dokonce i v některé odborné literatuře nesprávně doporučováno. Přesné bilancování živin v krmné dávce je potřebné u vysoce produkčních domácích zvířat, ale není nutné ani prakticky proveditelné u zvěře žijící ve volnosti. Naopak je třeba důsledně upozornit na to, že pokud zvěř předkládané krmivo dobře přijímá, je na něj navyklá a má na jeho složení přizpůsobenou mikrofloru trávicího traktu, pak je jakákoliv jeho změna spojena vždy s určitým rizikem. Jednak má za následek sníženou ztravitelnost přijatých živin do té doby, než se mikroflora trávicího traktu na nové složení potravy dostatečně přizpůsobí. Kromě toho může příjem krmiva, na které trávicí trakt svým mikrobiálním složením není dostatečně přizpůsobený, vést k rozsáhlejším poruchám procesu trávení. Pokud přitom nedojde k tak závažným narušení zdravotního stavu, že by měly za následek výrazné průjmy nebo dokonce úhyny jednotlivých kusů zvěře, pak nemusí být negativní vliv změny krmení vůbec ani zjištěn. Zvláště když je nově předkládané krmivo zvěří od samého začátku dobře přijímáno. V této souvislosti je však třeba mít na zřeteli, že chuťová atraktivita krmiv a ochota, s jakou je zvěř příjímá, nejsou v žádném případě jediným rozhodujícím kritériem pro posouzení jejich vhodnosti z fyziologického hlediska.

Kde zvěř krmit
Především s ohledem na celkovou efektivnost krmení hraje důležitou roli správné rozmístění krmelišť v honitbě. Ne osobní pohodlí myslivců, ale fyziologické požadavky zvěře a potřeba ochrany lesních porostů jsou rozhodující kritéria pro volbu vhodných stanovišť ke krmení. Krmeliště by měla umístěna tak, aby zvěř co nejvíce zůstávala v jejich bezprostřední blízkosti a nemusela daleko přecházet za potravou. Hlavní kritéria pro správnou volbu místa krmeliště jsou především maximální klid, vhodné mikroklimatické podmínky a dostatečný kryt. Z hlediska prevence škod jsou samozřejmě důležité také druhové složení a věková struktura okolních lesních porostů. To znamená, že je třeba se vyvarovat soustředění zvěře na takových místech, kde je zvýšené nebezpečí vzniku škod. Dále je nutné dbát na to, aby se krmeliště nenacházela v blízkosti veřejných cest a silnic. Na druhé straně musí být krmeliště snadno přístupná i za extrémních sněhových podmínek, neboť kontrolu a doplňování krmiv v krmných zařízeních je nutné provádět pravidelně při jakémkoliv počasí.


Poněvadž srnčí zvěř nelze krmením tak lehce soustředit ve velkém počtu na určitých stanovištích, jako je tomu například u jelení zvěře, měl by být v honitbách se srnčí zvěří rozmístěn co největší počet krmenišť. Výsledky našich pokusů prokázaly, že čím více krmelišť je v honitbě, o to vyšší účinnost zimní krmení má. To platí samozřejmě za předpokladu, že krmiva jsou předkládána na všech krmelištích v dostatečném množství po celé zimní období.

Způsob krmení
Předkládané krmivo musí být zvěři k dispozici nepřerušovaně po celou dobu krmného období vždy v dostatečném množství a v tom složení, na něž je zvyklá. Jakmile na krmení navyklá zvěř náhle stojí před prázdným krmným zařízením, má to vždy za následek fyziologické hladovění zvěře a zároveň i zvýšený okus dřevin v bezprostředním okolí. Stejný výsledek může mít i náhlá změna krmiva. Konkrétní pokusy i mnohé zkušenosti z praxe ukázaly, že na změny ve složení předkládaných krmiv reaguje srnčí zvěř velmi citlivě, i když se přitom samozřejmě projevují značné individuální rozdíly. Zatímco někteří jedinci se dokáží přizpůsobit změněné potravní nabídce poměrně rychle, trvá to u jiných kusů dosti dlouho, než si na nové složení krmiv navyknou. Proto by se zásadně měla krmiva, na které je zvěř zvyklá a dobře jej přijímá, používat bez jakékoliv od podzimu až do jara. Pokud je přesto z nějakého závažného důvodu nutné změnu krmiva provést, musí se to dít pozvolna v rozmezí několika týdnů tak, aby si zvěř mohla na nové složení potravy co nejlépe navyknout.


Z krmných zařízení se při krmení srnčí zvěře sypkými krmivy (např. krmnými směsmi) nejlépe osvědčují samospádové krmné automaty, které při pravidelné kontrole a doplňování krmiva umožňují zvěři jeho stálý příjem v dostatečném množství dle potřeby. Naproti tomu používání jednoduchých krmítek je spojeno s nutností pravidelného předkládání krmiv v krátkých intervalech, přičemž téměř vždy zůstává značné riziko jejich předčasné spotřeby s výše uvedenými negativnimi dopady. Objemová krmiva (např. vojtěškové nebo jetelové seno) by měla být vždy předkládána v krmelcích tak, aby srnčí zvěř mohla bez obtíží přednostně přijímat atraktivní části sušených rostlin, v prvé řadě lístky, květy či pupeny, jak odpovídá jejímu selekčnímu způsobu příjmu potravy. To znamená, že objemová krmiva by neměla být v krmelci nikdy příliš upěchovaná. Kromě toho je nutné předkládané seno v pravidelných intervalech obměňovat.

Krmivo
Důležitým požadavkem je, aby krmivo svým složením odpovídalo fyziologickým potřebám srnčí zvěře. To znamená, že musí obsahovat nejen potřebné množství živin a minerálních látek, ale také dostatek hrubé vlákniny (alespoň 14 - 17 %). Přinejmenším část obsažené hrubé vlákniny by měla mít dostatečnou fyzikální strukturu. Význam strukturálně účinné vlákniny ve výživě všech přežvýkavců spočívá v tom, že podporuje přežvykování přijaté potravy a umožňuje tak její dobré mechanické rozmělnění a proslinění, což je důležitým předpokladem pro správný průběh trávení. V bachoru přežvýkavců je většina přijatých živin přeměňována baktériemi na těkavé mastné kyseliny, které jsou organismem využívány jako zdroj energie. Při nadměrném příjmu potravy s vysokým obsahem lehce stravitelných živin se vytváří v bachoru během krátké doby velké množství těkavých kyselin, což má při nedostatku strukturální vlákniny za následek překyselení bachorového obsahu (acidózu). V lehčích případech přitom dochází k méně nebo více výraznému narušení procesu trávení, které se nemusí vždy u zvěře projevovat snadno rozpoznatelnými příznaky. Těžší případy však vedou k závažným poruchám zdravotního stavu a nezřídka i k úhynům.

Vzhledem k poměrně malému obsahu bachoru (3 - 6 l) je srnčí zvěř odkázána na příjem lehce stravitelné a živinami bohaté potravy. Proto si z přirozené potravy vybírá pouze nejhodnotnější části rostlin, mezi které patří především listy a mladé výhonky bylin nebo dřevin. Stébla travin přijímá naopak velmi málo. Z tohoto důvodu je také luční seno z převážně travnatých porostů pro srnčí zvěř málo vhodným krmivem. Při sledováních v našich experimentálních zařízených se ukázalo, že i když srnčí zvěř luční seno v případě nouze přijímá, není na rozdíl od jiných druhů spárkaté zvěře schopná jej dostatečně strávit. Naproti tomu lze doporučit zkrmování kvalitního vojtěškového nebo jetelového sena. Určitou alteernativou je jetelotravní seno. Uvedená objemová krmiva však musí však obsahovat dostatek listových a květových částí, neboť pouze ty jsou srnčí zvěří přijímány. Sušené stonky jetele nebo vojtěšky, které při nesprávném sušení a nevhodné manipulaci s vojtěškovým či jetelovým senem tvoří po odrolení hodnotných lístků často jeho hlavní součást, jsou naopak jako krmivo zcela bezcenné.

Zásadně nevhodná pro srnčí zvěř, stejně jako ostatní přežvýkavce, jsou krmiva s vysokým obsahem lehce stravitelné energie (s velkým podílem lehce stravitelných bílkovin), pokud jsou předkládána samotná bez doplňků s dostatečným podílem strukturální vlákniny. Mezi taková nevhodná krmiva patří například obiloviny, z nichž zejména kukuřice a pšenice, ale i ječmen, mají extrémně vysoký obsah lehce stravitelných živin při nízkém podílu strukturálně účinné vlákniny. Proto je jejich předkládání jako samotné krmivo vždy spojeno se značným nebezpečím vzniku rozsáhlých zažívacích poruch srnčí zvěře. Poněkud méně méně problematický je v tomto ohledu oves, neboť má ze všech druhů obilovin nejvyšší obsah strukturální vlákniny. V našich pokusech jsme při dlouhodobém zkrmování ovsa s přídavkem lucernového sena nezaznamenali u srnčí zvěře žádné příznaky narušení trávicích procesů. Při předkládání samotného ovsa bez jakéhokoliv strukturálního doplňku však došlo u srnčí zvěře k postupnému snížení příjmu potravy a měkké konzistenci trusu. Tyto projevy poruchy trávení však přestaly, jakmile byla oves doplněn kvalitním vojtěškovým senem. Na základě této zkušenosti doporučujeme skrmovat srnčí zvěři z obilovin pouze oves, a to v kombinaci s krmivy obsahujícími dostatečné množství strukturální vlákniny. Kromě kvalitního vojtěškového nebo jetelového sena se jako vhodný strukturální doplněk nabízejí především sušené jablečné výlisky. V praxi jsou srnčí zvěři velmi často předkládány granulované kompletní krmné směsi. Jejich nesporná výhoda spočívá za předpokladu správné receptury ve vzájemně vyváženém obsahu živin a minerálních látek. Na druhé straně je určitou nevýhodou jejich vyšší cena. V našich experimentálních zařízeních i v pokusných honitbách jsme celou řadu takových směsí ověřovali s velmi dobrými výsledky, a to jak s ohledem na zlepšení kvality zvěře, tak i snížení okusu dřevin. Nevýhodou většiny granulovaných směsí je, že i když mnohdy obsahují dostatečné množství hrubé vlákniny, přesto mají zpravidla nedostatek potřebné struktury. Proto k nim opět doporučujeme předkládat jako vhodný strukturální doplněk kvalitní vojtěškové či jetelové seno nebo sušené jablečné výlisky.

Z fyziologického hlediska by bylo možné zařadit mezi vhodná krmiva pro srnčí zvěř také kvalitní kukuřičné a jetelotravní siláže. Možnosti použití těchto krmiv v praxi jsou však značně omezené, neboť vzhledem k jejich snadné kazitelnosti by musely být na krmných stanovištích denně čerstvě předkládány a veškeré zbytky naopak odstraňovány, což je při plošném krmení srnčí zvěře sotva realizovatelné.

Z dužnatých krmiv jsou pro srnčí zvěř vhodné především řepa cukrovka, krmná řepa a krmná mrkev. Uvedená dužnatá krmiva však mohou být předkládány jako chuťově atraktivní doplněk k hlavnímu krmivu pouze ale v malých dávkách (vždy pouze několik bulev a nikdy hromadně), neboť jejich příjem ve velkém množství může v bachoru přežvýkavců působit poruchy trávení (acidózu). Řepa cukrovka je z hlediska lepší odolnosti vůči zmrznutí vhodnější k předkládání v zimním období než krmná řepa.

Závěrem tohoto příspěvku je možno shrnout, že pokud jsou na krmelištích předkládána fyziologicky vhodná krmiva ve vyhovující kvalitě tak, aby byla zvěři vždy v dostatečném množství dostupná, pak má zimní krmení jednoznačně pozitivní vliv. Výsledkem je zlepšení kondice, zvýšení trofejové hodnoty a snížení úhynů srnčí zvěře stejně jako zabránění škod okusem na hospodářsky cenných dřevinách Na druhé straně je ale třeba pamatovat na to, že toto důležité opatření myslivecké péče může při nesprávném provádění jak zvěři, tak i s ohledem na situaci škod více uškodit než prospět.

Kontaktní adresa:
Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Institut ekologie zvěře Veterinární
a farmaceutické univerzity Brno
Palackého 1-3, 612 42 Brno