Časopis Myslivost

Zde mě uvítali Josef Hradil - předseda mysliveckého sdružení, Josef Votava - myslivecký hospodář a Evžen Ruber - jednatel a místopředseda. Pánové, kteří pochytili onu pomyslnou "pozitivní nákazu" z Rakouska. Ale nechme už mluvit hospodáře Josefa Votavu.
"V minulosti byly u nás stavy zaječí zvěře velmi dobré, od sedmdesátých let ale začaly klesat. V roce 2001 jsem nastoupil do funkce mysliveckého hospodáře a mimo jiné jsem četl články o honitbách v Rakousku, se kterými spolupracuje Institut ekologie zvěře. Samozřejmě mě lákala vidina slušných stavů drobné zvěře a přemítal jsem, že když to může jít v Rakousku, tak to přece musí jít i u nás. Máme skoro shodné přírodní podmínky, obdobný způsob hospodaření a za hranice to máme jen kousek. A tak jsme se jeli k našim sousedům podívat a řekli jsme si, že bychom něco podobného zkusili u nás. Na návštěvě v zaječí honitbě Wildendürnbach jsme pochopili, že když se myslivci o zaječí zvěř starají, tak mohou dosáhnout podstatně kvalitnějších výsledků. Oslovili jsme proto doktora Vodňanského z Institutu ekologie zvěře a nabídli mu spolupráci. Nechtěli bychom jen opisovat zkušenosti, ale chtěli bychom se stát jakousi pokusnou honitbou, kde by se poznatky aplikovaly v praxi a pod odborným vedením Institutu by se zkoušelo, jak prospět chovu zvěře a myslivosti jako takové"

Z jakých podmínek jste vycházeli?
Honitba Šakvice má rozlohu 1215 ha, z toho připadá 1035 ha na zemědělskou půdu, lesní půdy máme jen 1 ha. Na zemědělské půdě hospodaří zemědělské družstvo Šakvice, které obhospodařuje 385 ha, dále tu hospodaří na 600 ha soukromý zemědělec pan Jakubík a asi 50 ha obdělávají drobní zemědělci, zahrádkáři a vinaři.
Kmenové stavy jsou 55 kusů srnčího, 350 zajíců a 370 bažantů. Nastoupil jsem do funkce mysliveckého hospodáře v roce 2001 a výsledky lovu nebyly až tak špatné. Lovilo se řádově asi 300 zajíců a 200 bažantů, což by jinde brali za velký úspěch, ale z dlouhodobého historického pohledu zpět to bylo v našich podmínkách málo. Proto jsme omezili lov kohoutů, lov drobné jsme omezili jen na menší část honitby, začali jsme hned od srpna vyvážet krmnou řepu pro zajíce, vybudovali jsme krmná zařízení, napáječky a instalovali jsme umělé nory. Celkem tady máme 22 zásypů pro bažanty, 14 krmelců, 25 slanisek, 8 trvalých napáječek, 18 krmelečků pro zajíce a 6 umělých nor. Snažíme se také zintenzívnit lov predátorů. Loňský rok byl z hlediska podmínek pro drobnou zvěř abnormální, a tak jsme omezili lov na minimum."

Plánujete tedy lov na základě provedených sčítání?
"Jarní sčítání provádíme tak, že v šest ráno obsadíme všechny kazatelny a každý pozoruje a počítá. Napočítali jsme letos 300 zajíců a asi 400 bažantů. Máme momentálně části honitby, kde máme asi tak 3 - 4 zajíce na jeden hektar. V této části honitby jsou porosty různorodější, drobní majitelé tam mají své vinice a záhumenky."

A zvěř myslivosti škodící?
Z predátorů tu máme lišky a kuny, velké problémy nám dělají dravci, zvláště motáci, ale ty nemůžeme účinně tlumit. Na lišky máme šest nor umělých, máme tu samozřejmě i přírodní nory, ty se ale snažíme zaslepovat. Ročně lovíme asi tak do dvaceti lišek. Chceme lapací zařízení, pasti a nory umístit na více místech v honitbě, ale největším problémem je vytipovat, kam pasti umístit. Zařízení se snažíme kontrolovat každý den. Vítáme zkušenosti z Rakouska a chtěli bychom alespoň z části napodobit honitby v okolí Wolkersdorfu, kde přistupují efektivně k tlumení predátorů. Pokusíme se vybudovat a v praxi ověřit další typy lapacích zařízení.
Dotace na umělé nory jsme zatím nečerpali, zatím nás odradila náročná administrativa. Ale peníze nejsou to hlavní, zatím máme prostředky na to, abychom si nory budovali sami a ze svých prostředků.

Do hovoru však vstupuje předseda Josef Hradil. "Péče o zvěř a tlumení predátorů by nebyly účinné bez změny struktury krajiny. To, že je v některých částech honitby solidní stav zajíců je podmíněno i tím, že právě v těchto částech jsou porosty více členité a krajina pestřejší. Takže máme rozjednanou tvorbu biopásů jak se soukromě hospodařícím zemědělcem, tak se zemědělským družstvem. Struktura krajiny se tedy zatím příliš radikálně nezměnila, chceme pomocí pruhů biopásů a ozeleněním okolí cest a vodotečí zlepšit podmínky, krytové a potravní možnosti pro zvěř. Momentálně před námi stojí úkol shánět osivo do plánovaných biopásů. Vztahy se zemědělci jsou dobré, věřím v rozumnou dohodu. Úpravu a tvorbu těchto krajinných prvků nechceme dělat živelně, chceme se rozumně domluvit jak se zemědělci, tak s obecním úřadem, chceme ale také spolupracovat s Institutem ekologie zvěře a konzultovat naše možnosti. A naopak nabízíme Institutu ověřovat myšlenky i odjinud zde u nás v praxi, chceme aby spolupráce byla oboustranně prospěšná.

Nebude pro vás překážkou získat prostředky na takové počiny?
Finanční prostředky si zatím vyděláme sami, prodáváme lovecká místa, zvěřinu, pořádáme v našem areálu společenské akce a poskytujeme i naše myslivecké prostory obci. Vyřídili jsme si dotaci na pořízení nového traktoru, to nám taky finančně pomohlo. Věříme, že nám pomůže i nový veterinární zákon a že budeme moci prodávat ulovenou zvěř přímo zájemcům, těch tu máme naštěstí dost, využijeme i možnosti zvěřinu legálně a podle všech předpisů prodávat konečným spotřebitelům a věnovat ji při tombole a společenských akcích.

Kolik členů myslivců bude na takových aktivitách sdružení spolupracovat?
V současnosti máme 39 členů mysliveckého sdružení, říká jednatel Evžen Ruber, ale tak jako jinde tvoří zdravé aktivní jádro asi deset členů. Věřím, že se v souvislosti se zlepšováním péče o zvěř a se zvyšováním stavů zvěře přitáhnou k pomoci a větší aktivitě i ti, kteří zatím stojí trochu stranou.

Společně s hostiteli jsme projeli honitbu a nechali si názorně ukázat, kde jsou plánovány biopásy, ozelenění příkopů a odvodňovacích kanálů a kde by se mohla instalovat nová lapací zařízení. Krajina i zvěř si jistě pomoc myslivců zaslouží a bude zajímavé sledovat, jak budou stavy zvěře reagovat na pozitivní snahy myslivců. A jestliže se místní myslivci "pozitivně nakazili", věřím, že svým příkladem infikují i ostatní myslivecká sdružení z blízkého i dalekého okolí. A čtenáři Myslivosti budou moci sledovat vývoj, neboť jsem získal přislíb pravidelného publikování zkušeností.

A tak na závěr mi při cestě domů kolovala hlavou myšlenka, kolik takových honiteb v České republice je, kolik by jich chtělo pomoci zvěři a nemají zatím odvahu vyzkoušet spolupráci se zahraničím a Institutem ekologie zvěře v Brně. Bylo by krásné, pokud by se vytvořila v České republice, podobně jak tomu již v Dolním Rakousku, jakási pomyslná síť takových progresivních honiteb a kdyby se třeba zrealizovala myšlenka pravidelného setkávání se a vyměňování svých zkušeností. Co vy na to myslivci v mnoha dalších honitbách? Byl by z vaší strany zájem? Pokud ano, kontaktujte redakci a pokusíme se společně s Institutem uspořádat setkání zástupců takových honiteb.