Časopis Myslivost

Podzimní deštivý den sice nelákal na procházky honitbou, ale v příjemně zařízené restauraci rodinného penzionku uprostřed vinařské obce Pillichsdorf nás přivítal majitel penzionu a zároveň hospodář mysliveckého sdružení Reinhard Stiedl. Pillichsdorf najdete na mapě severně od Vídně směrem k českým hranicím, správně spadá do okresu Mistelbach a našim turistům bude asi více znám nedaleký Wolkersdorf, kterým projíždějí při cestě od Mikulova na Vídeň.
Náš hostitel je už na první pohled zapáleným myslivcem a nad kouřícím hrnkem kávy nás seznamuje s místními poměry.
"Hlavní úlohou nás myslivců je péče o zvěř, je s ní třeba zacházet ohleduplně a zodpovědně, o prostředí pro zvěř se zde v Pillichsdorfu nepostará nikdo jiný než myslivci. Soudný a zodpovědný myslivec nemůže jen chodit s puškou a střílet, není možné připustit, aby takto zjednodušeně viděli úlohu myslivců i ostatní občané. Ti musí vidět v prvé řadě péči o zvěř a cílem myslivců je trvale hospodařit s úměrnými stavy zvěře. A nesmíme zapomínat, že povinností musí být předat solidní stavy zvěře i do budoucna.
V roce 1990 jsem se stal mysliveckým hospodářem, měli jsme tu více než 100 přírodních nor, od sedmdesátých let šly stavy drobné zvěře velmi dolů. V roce 1992 v celém hegeringu Wolkersdorf, který tvoří 13 honiteb a má rozlohu asi 10 000 ha, jsme nelovili jediného zajíce. V roce 1993 v honitbě Pillichsdorf, která má rozlohu 1400 ha, z toho je jen 96 ha borového lesa převážně jako větrolamy, lovili 65 bažantů a 35 zajíců. O deset let později v roce 2003 jsme už lovili 233 bažantů a 422 zajíců. Honitbou prochází pouze jediný vodní rok, oblast je sice úrodná, ale poměrně suchá, protože po dešti se hned voda vsákne. Maximum je 450 mm srážek za rok. Je to vlastně suchá zemědělská rovina. Proto musíme zajistit pro zvěř napáječky a pravidelně rozvážíme do honitby řepu.
Myslivost musí využívat jen přebytek populačního přírůstku, vždy jen to, co za příslušný rok přibude, proto děláme pravidelná sčítání zvěře pomocí reflektorů při jízdě na valnících za traktorem. Když nemáme nasčítáno více než 30 zajíců na 100 ha, neexistuje, že by se lovilo.
Na zvěř působí celá řada faktorů, některé nemohou myslivci ovlivnit - to je například počasí, silnice, zemědělské práce, ale myslivci mohou regulovat škodnou zvěř, predátory. Zdůrazňuji, že se nejedná o záměr predátory vyhubit, ale udržovat jejich populace na únosných stavech v souladu s prostředím a se záměry mysliveckého hospodaření."
Do Pillichsdorfu jsem byl ale pozván hlavně proto, protože celý okres Mistelbach je v rámci Rakouska vzorovým okresem v péči o drobnou zvěř a také vzorovým v přístupu k regulaci predátorů. A právě Reinhard Stiedl je v tomto smyslu nanejvýš povolanou osobou. V okrese Mistelbach na rozloze asi 120 000 ha totiž působí odborná skupina pro regulaci predátorů a Reinhard Stiedl je vedoucím této skupiny. Celkem 18 honebních seskupení (hegeringů) v okresu má po dvou vyškolených zástupcích v odborné skupině. Scházejí se dvakrát ročně a diskutují o zkušenostech a způsobech regulace. V rámci platné legislativy používají všechny dovolené prostředky. Důležitá je výměna nových poznatků. Členové odborné skupiny proto objíždějí jednotlivé honitby a ukazují myslivcům jak správně a efektivně postupovat při regulaci predátorů.
Náš hostitel vysvětluje již šest let fungující systém: "Pravidelně děláme v lednu dva dny norování, začínají jednotně v celém okrese v 8 hodin ráno, máme k dispozici 70 - 80 norníků pro celý okres. Vůdci se svými psy jezdí i do cizích honiteb, pozýváme ale i majitele norníků z jiných okresů. Celkem máme v evidenci více než stovku norníků. V září na zasedání vždy s dostatečným předstihem stanovíme datum a počet psů, určíme si počet nor, kde se bude norovat. Už to tak funguje šest let ke všeobecné spokojenosti.
V jednotlivých honitbách musí nevhodné, nebezpečné a těžko přístupné nory a nebo hluboké staré liščí a jezevčí hrady asi 14 dní před norováním místní myslivci zaslepit a zavětřit, vedle přírodních nor často staví umělé nory a snaží se tam nalákat lišky.
Celá organizace je naplánována do všech podrobností, musí být například vždy připraven v každé honitbě nejméně jeden bagrista, jsou domluveni a připraveni ve službě veterináři".
Nemohl jsem se nezeptat než typicky českou otázkou, kdo to všechno platí. Odpovědí mi byl chápavý úsměv a jasné konstatování: "Každé norování platí samozřejmě ze svého myslivci, nikdo nám nic nedá. Náklady hradí napůl okresní myslivecká organizace a příslušné myslivecké sdružení, platí vůdcům cestu, veterinární ošetření a pojištění psa, jinak se vůdcům nic neproplácí, ale odměnou je jim pak třeba pozvání na hony."
A jaké jsou výsledky. "V hegeringu Wolkersdorf jsme ulovili v roce 2003 celkem 65 lišek, 5 jezevců a 17 kun, v roce 2004 celkem 78 lišek, 6 jezevců a 7 kun. Rok 2005 byl extrémně teplý, a to se projevilo ve výši lovu. Ulovili jsme 47 lišek, 3 jezevce a 8 kun. Následný rok 2006 přinesl lov 29 lišek, 7 jezevců a 8 kun. Dravce tu nelovíme, zákon nám to zakazuje, lovíme ale asi 80 strak a hodně vrány šedivky. Udělal jsem praktickou zkušenost, že když je hodně vran, je málo motáků pochopů. Motáci loví drobnou zvěř běžně, ale teď tu zrovna máme opravdu moc vran. Z mého pohledu je pro mladé bažanty a zajíčky vrána mnohem nebezpečnějším predátorem než liška. Krkavce tu zatím naštěstí nemáme."

Honitba Pillichsdorf je ale výjimečná tím, že z vlastní iniciativy Reinharda Stiedla byl v honitbě vybudován tzv. Fallenpark, expozice pastí přímo v přírodě. Proto jsme sedli do auta a vydali se mezi kapkami deště nedaleko Pillichsdorfu k jednomu z mála menších lesních ostrůvků v honitbě. Na ploše několika arů je tu postaveno více než třicet zařízení na lapání predátorů.
Nechme ale vyprávět samotného autora tohoto zajímavého nápadu: "Fallenpark jsem zřídil pro instruktáž myslivců, vše jsem platil ze svého, všechno jsou tu odchytová zařízení pro živou zvěř, celkem 35 druhů pastí. Nedostal jsem na to žádnou dotaci, vždyť ani myslivci pro zřízení umělých nor a pastí v honitbě nedostávají dotace. Už dříve jsem se zabýval lovem škodné zvěře. Všechny postavené typy jsou osvědčené v praxi. Chodí sem hodně mých přátel, dělá mi radost umožnit předávání zkušeností. Ulovit kus černé zvěře na vnadišti nebo kus srnčího na čekané není zase až tak velký problém, ale úspěšně a pravidelně chytat škodnou, to už vyžaduje zkušenost, lovecký instinkt a znalosti života škodné. V Dolním Rakousku jsou stále silnější hlasy, že by se měly povolit tlučky a jiné pasti usmrcující zvěř. Ale já jsem proti tomu, protože i při lovu škodné zvěře je třeba nějaká selekce. Mohu sám rozhodnout, které odchycené zvíře pustím zpět do přírody. I škodná je živočich, kterého je třeba si vážit, a není to jen nějaký odpad. Povinností je každodenní kontrola. Nesmím zvěř trápit, někdy se chytne třeba i zajíc.
Jsou různé modely umělých nor," vysvětluje dále Reinhard Stiedl, "snažíme se získávat poznatky nejen z jiných zemí Rakouska, ale i z Německa, některé honitby se snaží vymýšlet svoje vlastní nory. Je třeba ale vždy dodržet základní pravidla.
Základem každé honitby musí být umělá nora. Měla by být bezpečná pro norníka a lákavá pro lišku. Nejmenší délka je 10 metrů, čím delší ke kotli, tím je to lepší. Na materiálu v podstatě nezáleží, nesmí ale norou protahovat, měla by proto od vsuku klesat a pak ke kotli stoupat. Vytvoří se vlastně jakýsi sifon. Kotel by měl být výše, aby tam nešla vlhkost a aby se tam udržoval teplejší vzduch. Velikost kotle stačí 50 x 50 cm, větší kotel nepřispívá k pohodě lišky. Důležité pro bezpečnost norníka je to, že podlaha kotle nesmí být níže než podlaha roury, protože pak může liška snadno dorážejícího norníka fixovat za krk."
A jaké máte zkušenosti z budováním nor a úspěšností jejich používání?
"Na vybudování umělé nory stačí jeden den, musí se obezřetně volit místo. Za úspěšnou past považuji tu, ve které se za jednu sezónu chytí aspoň tři kusy škodné. Například v Burgenlandu jsme vybudovali v jedné spřátelené honitbě 7 pastí a každý rok tam loví minimálně 50 lišek."
A přímo zde ve vaší honitbě?
"V honitbě máme 100 pastí, tedy při rozloze honitby asi 1400 ha vychází jedna past na 14 hektarů, každý den kontrolují pasti tři myslivci, neexistuje, že by někdo některou past dennodenně nezkontroloval, pokud myslivec nemůže, musí se domluvit o zastoupení s jiným členem.
Nejlepší návnadou jsou podle mých zkušeností vejce, krmiva pro psy, padlé kusy zvěře, sušené švestky, lepší návnadou je zvěřina pernaté než srstnaté zvěře. Návnadu se snažím neměnit, je třeba škodnou na jeden druh návnady navyknout. Jakmile se něco změní, trvá nějakou dobu, než získá liška znova důvěru. Stejně tak je důležité, aby k pasti chodila pořád stejná osoba, liška si totiž zvykne i na lidský pach. V pastech pro kuny jsou pak nejlepším vnadidlem živé myši."
Hospodář Reinhard Stiedl nám také ukázal tzv. myší hrad, past, o které jsme psali v červencové Myslivosti. Důkazem přemýšlivosti našeho hostitele budiž to, že si takový myší hrad postavil na obyčejné europaletě, takže za pomoci vysokozdvižného vozíku nebo traktoru je možné takovou past převážet na jakékoliv místo v honitbě.

Zbylo ale také trochu času na popovídání o dalším životu místních myslivců, o starostech a strastech, které mají myslivci v Dolním Rakousku v honitbě Pillichsdorf. Zajímal mě chov ostatních druhů zvěře, jak řeší problematiku škod a jak třeba vycházejí s místními zemědělci.
"Se zemědělci se snažíme mít dobré vztahy, není snadné se vždy domluvit. Naší jistou anomálií je to, že pouze jeden z deseti členů sdružení je místní zemědělec. Je to naše nevýhoda, u sousedů jsou třeba naopak všichni myslivci zemědělci, to je pak úplně jiná vyjednávací pozice. Dobré je škody na zemědělských kulturách vyhodnocovat na konci sezóny, podle toho se domlouváme na výši plnění škod. U rizikových porostů děláme opatření sami myslivci předem jako jistou formu iniciativy a vyjití vstříc dohodě. Tak třeba tam, kde jsou vinice, se musíme přednostně snažit bránit škodám zvěří. Škody mají zemědělci ale také na slunečnici, v naší honitbě platíme asi tak 1000 Eur za rok."
A ostatní druhy zvěře?
"Začínají se nám tu objevovat divocí králíci a divoké kachny, jsou tu i divocí holubi, máme v honitbě asi dvacet hejnek koroptví. V honitbě se ročně střílí 45 - 50 kusů srnčí zvěře. Ze spárkaté zvěře máme v honitbě již jen divočáky. Černá zvěř sem chodí z lesů, nedaleko je komplex asi 3000 ha soukromého lesa. Tam se černá střílí, v roce 2001 se v tomto komplexu lesů střelilo 1121 kusů černé zvěře, tedy jeden kus na 3 ha. Neplatí diskuze, kdo bude platit škody, musíme bránit přístupu černé zvěře na zemědělské porosty. Když je nebezpečí škod třeba na kukuřici, my sami myslivci ohrazujeme porosty elektrickými ohradníky, děláme to všichni na vlastní náklady. Jak už jsou prasata v kukuřici, je už pozdě. Naštěstí honitba Pillichsdorf sousedí s tímto lesním komplexem jen hranicí o délce asi jeden kilometr, ale v sousední honitbě je to asi 14 kilometrů hranice, tam mají podstatně větší starosti. Intenzivně musíme na ohrožených plochách lovit, nesmějí se střílet vodící bachyně. Lovíme individuálním lovem, hrabě Traum dělá ve svém lese naháňky a nátlačky. Při lovu černé zvěře se nesmí střílet bez rozmyslu, nesmí se černá zvěř rozeštvat po celé honitbě a musí taky existovat domluva a koordinace mezi sousedy. Jen tudy vede cesta ke snížení škod."
Jak vidět, když se chce, všechno jde, podstatnou podmínkou je ale iniciativa vzešlá přímo z řad myslivců, chybou by bylo čekat, že za myslivce někdo jiný vyřeší problémy.

Jelikož si myslím, že by systém hospodaření a speciálně fallenpark zajímal mnohé české myslivce, odjížděl jsem z Pillichsdorfu s předběžnou domluvou, že ve spolupráci s Institutem ekologie zvěře v Brně uspořádáme někdy v jarních měsících jednodenní exkurzi, kdy si budou zájemci moci prohlédnout "Fallenpark" a hospodář Reinhard Stiedl vysvětlí přímo v terénu zásady budování a používání pastí. Dobré zkušenosti je třeba si předávat a využívat i u nás. Podrobnosti a podmínky exkurze se dočtete s dostatečným předstihem na stránkách Myslivosti.
Text a snímky Jiří KASINA