Lovecký týden mi na Kamčatce skončil a já zamířil do Petropavlovska. V gastinice, na Partizánské 31, mne přivítala všudypřítomná plíseň, pach močoviny a pragmatická Tamara. Můj pokoj byl obsazen. Tamara však rychle udělala pořádek. Námořníka, co v něm byl právě ubytován, vyhodila i se slečnou. Inu, platil jsem v dolarech a byl jsem Čechoslovák! Ty měla ráda. Dobře platí a staví na severu plynovod. Pak mne pozvala na čaj a ikru a zajímala se jak jsem dopadl s medvědy. Posteskl jsem si, že stále pořádně nevím co skutečně stojí odstřel. Čísla jsou přibližná a nikdo nechce s pravdou ven. Utěšila mne, že to nevadí, beztak by mne medvěd mohl sežrat, jak se to stalo s tím Japoncem. Kdesi pod Avačinskou sopkou, v tundře, se totiž nedávno pokoušel jeden japonský manželský pár natočit na video hodujícího medvěda. Přiblížil se však ke zvířeti příliš blízko, to zaútočilo, muže zabilo a roztrhalo. Manželka, se štěstím, unikla a náhodně spuštěná, odhozená kamera celou tragedii natočila. Žena později kazetu s filmem s úspěchem prodala za několik milionů dolarů. Měl jsem pocit, že pragmatická Tamara, co mi příběh vyprávěla, jí tak trochu záviděla.
Více >