Časopis Myslivost

Dvacet kilometrů

Myslivost 3/2008, str. 71  Petr SLABA
Silnice Liběchov – Dubá, to je asi 20 kilometrů zatáček které z jedné strany lemuje les až k silnici a druhá strana je porostlá mokřady, ve kterých často hledá zvěř pití a koupel. Dvacet kilometrů, na kterých od jara do podzimu pořádají šílené závody motorkáři, dvacet tisíc metrů, kde často dokáží předjíždět řidiči aut, ale i kamionů těsně před zatáčkou jakoby smyslů zbavení, kilometry nespočetných havárií, obzvláště pak za deště či sněhu, ale taky dvacet kilometrů, na kterých vícekrát do týdne zahyne jeden volně žijící živočich. Tedy dvacet kilometrů smrti!20 kilometrů smrti.


Srna obtěžkána potomkem, který se měl co nevidět narodit, kráčela pomalu lesem. Došla až k silnici, na jejíž druhé straně protéká říčka Liběchovka, byl začátek června a slunce toho dne nabralo na síle, a tak chtěla uhasit vzrůstající žízeň. Přetahovala přes vozovku často a tak znala hučící a burácivé automobily, věděla že musí jít přes silnici rychle. Vyskočila z příkopu a chtěla přeběhnout, vybrala si však tentokráte špatné místo, špatný den a špatnou sekundu. Ze zatáčky se vynořila s burácivým řevem modrá Yamaha, jejíž ručička tachometru ukazovalo rychlost 150 kilometrů v hodině. Toho dne vyhasly na červnovým sluncem rozpálené silnici tři začínající životy, jeden dvouleté srnčí mámy, jeden ještě nenarozeného srnčete a jeden mladého dvacetiletého mladíka.

Jezdím touhle cestou do honitby v Dubé a polovičkou cesty jezdíme i denně s kolegou do práce lesnickým traktorem, ze kterého je dobře vidět sraženou zvěř i v příkopech či na krajích mokřadu, a tak vím o čem píšu. Nejvíce zvěře, obzvláště srnčí, bývá sraženo v jarních měsících, kdy se rozpadají přes zimu vzniklé srnčí tlupy a zvěř je s příchodem jara aktivnější než v zimních měsících. Srnci mnohokrát končí pod koly aut v době před říjí, kdy si začínají vytvářet svoje teritoria a vyhánět z nich své soky a často při pronásledování svého rivala vběhnou na silnici .Takovému rychlému střetu nejde bohužel téměř vůbec zabránit. Jelikož jezdím touto cestou do honitby, tak se také stejnou cestou v nočních hodinách vracím.V létě, když nejsou posekány příkopy, se zvěř paství těsně u krajnic a je pak jen otázkou vteřiny, kdy skočí do dráhy jedoucímu vozu. Stejné je to i v zimě, kdy jí zase k okrajům silnic láká sůl, kterou silničáři solí silnice a která se pak zachytává na krajích travních porostů u silnic.

Pavel Švarc - můj soused, vozí náklaďákem dříví, a proto je na silnici celý den.Večer mu volal hajný, že potřebuje někde za Dubou odvážet dříví. Bylo to někdy v září, kdy už byla víceméně sklizena všechna pole. Vyjel ráno, ještě bylo trochu šero. ,,Byl jsem někde za Chudolazy," začíná vyprávět, "tam jak je ta krátká rovinka, co pod ní vpravo sekají ochranáři rákosí kvůli ocúnům. Jel jsem pomalu a najednou koukám, že ze stráně vlevo v lese běží tlupa divočáků, tak jsem ještě zpomalil, abych do nich nevjel, protože se hnali přímo na silnici.Tu najednou kouknu do zrcátka a vidím, že mě začal vyšší rychlostí předjíždět Ford Tranzit. A už vidím, že bude malér, přitom je ale musel také vidět. Divočáci vběhli na silnici a ten chlap vlítnul přede mnou ještě na levé straně přímo do nich. Zastavil jsem a vidím, že zůstala na místě usmrcená dvě tak dvacetikilová selata a veliká bachyně, která hrozně kvičela a válela se na silnici mezi zbytky předního nárazníku a střepy ze světel Fordu. Čekal jsem, že řidič zastaví, ale kdepak, jel rychle dál jakoby se nic nestalo.Tak jsem ty selata uklidil ze silnice a zavolal místnímu hajnému, aby přijel dostřelit velkou bachyni, která se mezitím odpotácela do blízkého rákosí.

Ano bohužel je to tak, že většina řidičů prostě odjede a nechá poraněnou či sraženou zvěř svému osudu, obzvláště, když to jejich plechový slouha přežije bez větší újmy. Jen cestou nadávají na ty "pitomý, blbý zvířata". Další auta pak z těchto dříve krásných tvorů udělají na silnici nevzhledou rozježděnou placku, kterou přítelkyně či manželky počastují často slovy "No fuj, co to bylo?!" Vždyť kdo by zastavoval, aby uklidil ze silnice lišku, kunu, kočku nebo ježka. Nebo v případě, že zvěř není hned zhaslá, proč neuvědomit někoho z místních myslivců či policii.Většinou již každý z nás má přece u sebe mobilní telefon..
Po posekání polí, ve kterých zvěř nachází potravu a kryt, je další zvýšený nárůst srážek na silnicích. Zvěř cestuje za potravou a za krytem, a tak se začínají opět množit její migrační trasy, které na mnoha místech kříží šedé pásy vozovek. Obzvláště mladá nezkušená zvířata skončí v těchto dnech svůj život na silnicích. Smutné na tom je to, že většině srážek se zvířaty se dá předejít, stačí jen být pozorný a v místech, kde tato možnost střetu existuje, prostě ubrat plyn. Též mám vyzkoušeno, že v noci hodně pomáhají přední mlhovky, které rozšíří zorný úhel řidiče na přilehlé krajnice a dříve tak můžete zvěř zaregistrovat.

Ale vraťme se zpět na silnici Liběchov - Dubá a něco statistických čísel a údajů. Když jsem si vzal do ruky tužku a začal počítat sraženou zvěř, a to jen tu, kterou jsem v průběhu roku viděl a napočítal na těchto dvaceti kilometrech silnice, vyšla mi opravdu nemalá čísla. Posuďte sami: srnčí 14 kusů, černá 10 kusů, daňčí 2 kusy, jeden muflon, 10 lišek, 9 kun, 3 jezevci, 4 zajíci, 11 ježků, 5 bažantů, 2 sojky, 1 sova, 2 psi a 15 koček. Dohromady tedy 89 zvířat, a to jsou jen ta, která jsem viděl osobně. Skutečnost je podle mě nejméně dvakrát až třikrát větší! Tak co, myslíte, není to alarmující číslo!?
A jak tomu předejít? Asi nejvíce tomu lze zamezit ohleduplnou jízdou, také je dobré používat v noci přední mlhovky a možná by bylo dobré místo obyčejné dopravní značky umístit v úsecích, kde je to třeba, velké billboardy, které by na nebezpečí střetů se zvěří zvláště upozorňovaly. Snad se takového velkého billboardu řidiči konečně začnou všímat a brát ho vážně a na zřetel. Problém ale pravděpodobně bude, kdo by to zaplatil. Přesto si myslím, že by se v tomto případě měl vyvinout větší tlak, a to jak ze strany myslivců, tak ze strany ochránců přírody, na patřičná místa a začít s tím něco dělat, protože se jedná především o bezpečnost řidičů. A ztráty na zvěři a chráněných živočiších, které auta ročně způsobí, jsou jistě nemalé a nezanedbatelné a neměly by se vůbec brát na lehkou váhu. Auto si totiž oproti myslivci nevybírá, srazí dospělý kus, plnou srnu i nedospělé zvíře či malé mládě. A když chceme naší přírodu a tvory v ní chránit, tak bysme měli už konečně vzít rozum do hrsti a začít táhnout za jeden provaz. Co myslíte?


Zpracování dat...