Časopis Myslivost

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

  Jaroslav Šprongl
Klást otrávené návnady je ošklivé. Nejen zakázané, nezákonné, ale opravdu ošklivé. Tedy ošklivé je to vždy, zakázané a nezákonné ve volné přírodě. Nasypat otrávené zrní nebo granule za účelem zbavení se myší považují za normální a legitimní i ti, kdo křičí, že střílet zvěř je nehumánní. Jako by bylo humánní otrávit nebo chytit do pastičky myš a nechat tak hlady zemřít její mladé. Ale to už jsme se zamotali jinam – vraťme se do lesa a ke zvěři. Jak se objeví někde jed, první na tapetě jsou myslivci. Ne, že bych dal za každého z těch sto tisíc zelenokabátníků organizovaných v naší jednotě i mimo ni ruku do ohně, hříšníci se najdou nakonec i mezi knězi – a tam by je snad ani sám čert nehledal. A také traviči se najdou i tam, kde by je nikdo nehledal …

MYSLIVCI V PODEZŘENÍ
Mirek se na chvíli zastavil, aby nadzvedl klobouk a utřel zpocené čelo. Červnové slunce i navečer pěkně hřálo a k posedu, kde chtěl večer sednout s nadějí, že se objeví černá na vnadišti dříve než v polích, se šlo do pěkného kopce. Zastavil se a oddychoval i jeho jagdteriér Bren, podle věku už psí důchodce. Za chvíli ale společně pokračovali dál. Když už se blížili k cíli svého stoupání, pes náhle vyrazil napřed a mířil přímo k vnadišti. "Zpátky, Brene! Ke mně!" snažil se ho Mirek přivolat, aby zbytečně okolí posedu nezavětřili. Ale jak přišel blíž, uviděl důvod Brenova ožití - kousek od vnadiště se černal jakýsi opeřenec, pravděpodobně krkavec. "Sakra, sakra," řekl si v duchu, když dorazil až k té hromádce a uvázal si vrčícího psa. Nejen, že to byl opravdu zhaslý krkavec, ale zbytky vaječné skořápky naznačovaly, proč odletěl navždy do krkavčího ráje.
Pak s povzdechem vytáhl z kapsy igelitovou tašku, kterou sebou nosil pro případ úspěšného lovu na lovecké právo, a opatrně, aby se ničeho moc nedotýkal, do ni dostal jak bývalou hrozbu honitby, tak zbytky podezřelého vajíčka. Bylo mu jasné, že z čekané pro dnešek nic nebude.
***
"Já ti nevím - ne, že bych ho litoval," váhal myslivecký hospodář Radek, když nakoukl do igelitky na její obsah, "ale asi bysme to měli nahlásit." "Jo," odporoval mu Mirek. "a hned nám to přišijou. Myslivci jsou přece ty vrazi a traviči!" No - nakonec se dohodli, že všechno, co Mirek přitáhl z vnadiště, skončí v kotli místní truhlárny, kde oba pracovali - a tak se taky druhý den hned po ránu stalo. Jenže dým z krkavce se ještě v horském vzduchu nerozplynul a u jejich provozovny zastavil policejní vůz.
"A je to v řiti," blesklo hlavou oběma, ale tak zle přece jen ještě nebylo. "Koukejte, hospodáři, máme tady hlášku, že tu někdo zkouší trávit zvěř," začal starší ze strážců zákona. "Jo?!" rozhodl se přejít do útoku hospodář. "A z čeho tak ten hláška soudí? Kolik našel zhaslejch kusů?!" "No - zatím žádnej. Jen nám přines z jednoho vnadítka, nebo jak se to podle vás správně říká, divný vejce - a fakt bylo votrávený." "To ten dotyčnej musel mít rentgenový voči," přidal se s pochybami Mirek a Radek doplnil: "Kdo byl ten iniciativní nám asi nepovíte, co?" "To bychom mařili vyšetřování," odpověděl mu známou formulkou policista a dodal: "Prostě mějte voči votevřený, chlapi, a pomozte nám tu škodnou dostat!"
Po odjezdu policejní dvojky se naši myslivci na sebe zkoumavě podívali: "Myslíš, že něco tušej, hospodáři?" načal to Mirek. Oslovený zavrtěl hlavou: "Asi ne. Ale horší je, že tu někdo asi vopravdu zkouší zvěř trávit. Jen doufám, že to není nikdo ze sdružení!"
Ale překvapení ještě neměl být ten den konec. O svačině listoval Radek novinami, těmi místními, regionálními, a tam mu padl zrak na velký titulek: "Myslivci v podezření!" A co se pod ním dočetl? Jak se autorka příspěvku dozvěděla z kruhů ochránců přírody, snaží se myslivci dravců, kteří jim "ujídají" zvěřinu, zbavit všemi způsoby, trávení nevyjímaje. A otrávené návnady se dokonce už objevují i v místních honitbách!
"Musíme se přece bránit!" vyhrkl Mirek, když mu to Radek dal také přečíst. "To musíme. A začneme tím, že zkontrolujeme všechny vnadiště. Jestli tam opravdu na nás někdo něco nezkouší ."
***
Kontrolovat šel i další člen jejich sdružení Přemek. Nic podezřelého neobjevil. Když už scházel navečer loukou k vesnici, šlape si to němu proti němu malý kluk. Přemek byl ve sdružení "přespolní", a tak všechny místní, natož děti, neznal. "Kampak, Ferino? Neměl by ses spíš doma hezky učit?" "Já už mám úkoly napsaný," pravil důležitě školák a dodal: "Teď jdu krmit zvířátka!" "Krmit? V červnu, když je všude zeleno?" podivil se myslivec. "Copak jim to neseš?" Kluk pootevřel mošničku, co měl přes rameno, a dal do ní nahlédnout: "Vajíčka! Po nich budou mít lepší srst." "Vajíčka?!" chytil se stopy Přemek: "Tos je šlohnul mamce ze špajzu?" "Kdepak mamce," zavrtěl hlavou malý krmič, "to mi dal strejda Bumbal. Jú!" zarazil se najednou, "von taky říkal, že vo tom nemám s nikým mluvit ." "On se tak jmenuje?" pokračoval Přemek, jako by si jeho poslední poznámky nevšiml. "Ne, my mu jen tak říkáme. Že furt pije." "Tak hele, Ferino, já ti ušetřím cestu. Vezmu si ty tři vajíčka," což taky hned udělal - a bez klukova odporu, "a zvěř už nakrmím sám. Ty mě ale zato doveď k tomu Bumbalovi, abych mu za všechny myslivce poděkoval." "Když já vo tom nesměl mluvit," odporoval ještě trochu menší z dvojice, ale ten větší ho uklidnil: "Však už taky budu mluvit jen já, když mi ukážeš, kde ten hodnej strejda bydlí!" Ale pro jistotu si na ten rozhovor mobilem přivolal i hospodáře Radka, který byl hned, jak se říká, v obraze.
Bumbala, mimořádně ještě docela střízlivého místního podivína, nenašli doma, ale v hospodě "U línýho bráchy". Samozřejmě uvedená vejce nikdy neviděl, natož aby je dával nějakému prckovi jako krmení pro zvěř. "Já pracuju vždycky v rukavičkách!" vysmál se nápadu myslivců, že je předají policii kvůli otiskům prstů. "Víš co, kašlem na to, my tě jen zkoušeli!" obrátil najednou k Přemkovu překvapení Radek: "Poručím rundu." A šel k výčepnímu pultu objednat tři piva a tři rumy. Jak tak povídali a ještě to dvakrát otočili, nějak mu vyhládlo a navrhl dát si pod to pití jako základ něco malého k snědku, normální večeře tu ostatně ani nevařili. Za chvíli si již všichni tři pochutnávali na míchaných vajíčkách. Když v sobě měli tak polovinu porce, povídá myslivecký hospodář: "Dobrý chlapi, co?!" Oba sousedi s plnými pusami jen přikývli. "Však jsem je nechal udělat z těch, co jsme přinesli z lesa," poznamenal jakoby mimochodem. A mrknul významně na zaraženého Přemka, který hned pochopil. To Bumbalovi došla Radkova nenápadná poznámka až za chvíli, zato jeho reakce byla "akčnější": "Do prdele - tys nás zabil! Zavolejte doktory!" A vyřítil se na záchod, aby se zkusil zbavit obsahu žaludku.
Když se, bledý a špinavý, vrátil do lokálu, nevěřícně zíral na vylízané talířky svých soustolovníků: "Vám nic není?" "A mělo by?" opáčil Radeka dodal: "Že by ty vajíčka přece jen nebyly košer?"
***
Tahle tragikomedie měla několik epilogů. Policie zjistila, že vejce, která jí myslivci následně předali, byla opravdu otrávená. Ale nebyl přímý důkaz, že za tím stojí právě Bumbal, protože Radek i Přemek z toho malého "ferinu", který jim náhodou pomohl, opravdu vynechali. A stejně by asi svědectví tak malého děcka nestačilo k usvědčení. Tak se případ časem, jako leccos jiného i důležitějšího, odložil. Mimochodem - byl to právě sám travič, kdo věc původně udal!
Redaktorka, která pustila zprávu o myslivcích travičích, hospodáře Radka vyslechla, když jí v telefonu naznačil, že ví, kdo jí ty informace poskytl a jaký je to "týpek". A kupodivu se s ním i sešla a napsala nový článek, jak myslivci vlastně zachránili zvěř před trávením a jací jsou to správní chlapíci.
Bumbal, který samozřejmě s ochránci přírody nikdy neměl nic společného a jen se za něj vydával, aby se v novinách spíše prosadil, se od té doby vyhýbá vajíčkům i myslivcům. A je od něj pokoj. Pár dní se dokonce vyhýbal i hospodě "U línýho bráchy", ale to v sobě dokázal rychle překonat. Proč udělal, co udělal, si nechal pro sebe. Verzí bylo několik: chtěl se pomstít myslivcům, protože mu jeden člen místního sdružení přebral ženskou; chtěl prostě, aby se něco dělo; chtěl se pomstít zvěři, protože mu kuna zlikvidovala pár slepic.
Ten poslední epilog uděláme my - zobecnění, že stojí za to, aby se myslivci každému nespravedlivému útoku bránili, nenechali věci být. Pomohou tak často nejen sobě .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 45 (zakázané způsoby lovu) zákona o myslivosti.
Na motivy skutečného případu připravil
Jaroslav ŠPRONGL

Zpracování dat...