Časopis Myslivost

Mnoho generací tohoto rodu, jehož znak tvoří tři stříbrné vlčí zuby v rudém poli, postupně získalo rozsáhlé majetky ve východních a severních Čechách. V historii rodu můžeme vysledovat kromě mnoha vysokých funkcí a významných postavení také třeba čtyři nejvyšší lovčí Českého království, historie rodu je také spojována se založením chovu koní chlumeckého plaváka, se založením tradice parforsních honů a posléze také se založením Velké pardubické steaplechase.
Po staletích prosperity a rozvoje přišel rok 1938, pak II. světová válka a poté zestátnění komunistickým režimem v roce 1948. Teprve po více než čtyřiceti letech nastalo období, kdy mohli dědicové rodu žádat o navrácení majetku v restitucích. Počínaje rokem 1992 byly postupně vydávány majetky dvěma bratrům, Dr. Radoslav Kinský uplatnil nárok na panství ve Žďáru nad Sázavou a Dr. Norbert Kinský na chlumecké panství společně s částí v okolí hradu Kost.
Postupně bylo vráceno asi 5600 ha lesů v oblasti Chlumecka, 1500 ha lesů v oblasti Kostecka, 600 ha rybníků, 700 ha zemědělských pozemků a 150 ha ostatních ploch. Od roku 1993 spravuje chlumecké panství akciová společnost Kinský dal Borgo. Až do letošního března byl hlavní osobou Dr. Norbert Kinský, po jeho smrti převzali správu dva synové - Pio a Giovanni. A jestliže tvoří většinu vrácených pozemků lesy, logicky pak musí být rozhodujícím podílem hospodaření lesnická činnost a myslivost. Proto jsem uvítal, když jsem mohl zjistit některé informace od osob nejpovolanějších - přijali mne ředitel lesního hospodářství Ing. Jiří Žabka, nadlesní Milan Ornst a provozní inspektor a myslivecký hospodář Petr Apoštol. A rozhovor nemohl proběhnout asi ve stylovějším historickém prostředí, než v centru Chlumce v sídle společnosti, v jediném historickém dochovaném jagerhausu v České republice.

Nechme už ale mluvit mé hostitele: Chlumecké panství se skládá z dvou lesních hospodářských celků, jeden je v okolí Chlumce a jeden v okolí Kosti. Na Chlumci máme 5719 ha, je tu osm honiteb, na Kosti je 1560 ha a jedna honitba. Z hlediska lesnického, protože vás zajímá asi hlavně myslivost, snad jen nejzákladnější údaj - těžíme ročně asi 33 000 kubíků tady na Chlumecku, na Kosti pak asi 7900 kubíků. To je v podstatě průměrný roční etát.
Ano, jasně že mě zajímají hlavně myslivecké skutečnosti. Jak máte utvořen systém honiteb a máte třeba pozemky, které jsou součástí společenstevních honiteb?
Některé části našeho lesa pronajímáme mysliveckým sdružením, protože by naše pozemky někde nedaly souvislost. Naše honitby většinou tvoří les, občas jsou někde přičleněné polnosti, nejvíc kolem bažantnice Luhy. Často je naší hranicí okraj lesa, tedy ono mnohokrát probírané rozhraní pole - les, což je sice nevýhodné z hlediska myslivosti, to přiznávám, ale musím také na rovinu říci, že je to zase pro nás výhodné z hlediska vlastnických vztahů a škod.

Když nyní řidič přijíždí do Chlumce od Prahy, volí už asi přednostně nový úsek dálnice D11. Myslivce asi hned napadne, jak se vám tu změnily poměry díky dálnici D11? Budou se nějak měnit honitby?
Tak to ještě není rozhodnuté, státní správa ještě honitby nepřizpůsobila novým změnám v krajině. Reálně asi někde k honitbám nějaké hektary přibudou, ale zásadní změny to nepřinese, s největší pravděpodobností získáme asi navíc jen pár polních pozemků.

Když už jsme u pozemků a výměr, Chlumecko je také historicky známo jako krajina rybníků, však taky z polabské roviny na pocestného blýská nejedna vlnící se hladina. Ve výčtu je docela dost vodních ploch. Důležitou součástí myslivosti bude proto asi vodní pernatá?
Tak to vás asi zklameme, kupodivu moc ne. V honitbách máme sice řadu rybníků, ale kromě Žehuňského, Dlouhopolského a Kopičáku a pak těch malých v lesích myslivecky na rybnících nehospodaříme. Celou soustavu rybničního hospodářství pronajímáme k hospodaření společnosti Rybářství, a.s.,

Dobrá, pojďme ale k praktickému zajištění mysliveckého provozu. Máte celkem devět honiteb, o které se musí někdo starat, v lesích se taky lesnicky hospodaří. Jak je to tedy s personálním zajištěním a správou přímo v honitbách?
Každou honitbu má na starosti lesník, máme tedy devět lesních, kteří se starají jak o lesní hospodaření, tak i o myslivecké. Takže je to zcela jasné propojení lesníka a myslivce v jedné osobě. Výkon práva myslivosti má každý lesní jako součást pracovní náplně. Povolenku k lovu mají ale všichni naši zaměstnanci, kteří o ní mají zájem a pak mají povolenku i naši stálí hosté. Mezi takové stálé hosty, navíc bydlící přímo vlastně v jedné z honiteb, je pan docent Kovařík.
Naší asi nejznámější honitbou je obora Kněžičky, která byla založena už roku 1611, kdy Kinští požádali Rudolfa II. o souhlas, který ač nedostali, přesto oboru založili a funguje dodnes. Hlavním posláním obory je chov daňčí a mufloní zvěře. Obora má rozlohu 680 ha. Zhruba je tam dnes 300 kusů daňčí a 150 kusů mufloní zvěře.
Další poměrně známou a krajinářsky a i ochranářsky významnou honitbou je bažantnice Luhy severovýchodně od Chlumce, její výměra je 667 ha. Hlavním cílem hospodaření je tam produkce bažantů počínaje líhnutím, přes odchov ve voliérách až po vypouštění. Každoročně tam vychováme asi 10 000 bažantů, lovíme asi kolem 5000 bažantů. Loví tam hlavně poplatkové lovecké skupiny, máme už vytvořenu stálou klientelu. Ročně je to asi deset loveckých skupin, jednak z řad českých podnikatelů, jednak skupiny z Itálie, Holandska a nebo z Anglie. Luhy je taky asi jediná honitba, kde lze mluvit o lovu drobné zvěře, ve všech ostatních honitbách lovíme drobnou jen výjimečně, například za rok 2007 jsme na celém panství ulovili jen 75 zajíců.

Zbývající honitby jsou tedy převážně lesní, proto asi bude hlavní pozornost zaměřena na spárkatou zvěř.
Ve zbývajících sedmi volných honitbách je hlavní zvěří srnčí a černá. Srnčí loví poplatkoví střelci individuálním lovem, ročně se také pořádá pět či šest naháněk na černou zvěř s průměrným výřadem od osmi do dvaceti kusů. Přehled o výměrách honiteb a počtech ulovených kusů si může každý udělat z připojených tabulek. Snad jen dodám, že kromě zvěře vykazované v přehledu lovíme poměrně velké množství lišek a je tu velká expanze nepůvodních živočichů jako je například psík mývalovitý. Máme tu už i zástřely psíka mývalovitého, norek se tu ještě neobjevil, po rybnících je spousta nutrií.. Rybáři mají problémy s kormorány, ti umějí vyhubit většinu rybí obsádky, škody jdou do statisíců.

Dobrá, zastavme se tedy na chvilku u predátorů. Jste schopni je regulovat?
Zejména v bažantnici máme problém s predátory, hlavně pernatými. Ano, souhlasíme s tím, že podle seriózních výzkumů káně nebo jestřáb loví většinou hraboše a drobné hlodavce, ale v bažantnici to neplatí, tam jsou jednoznačně potravou malí bažanti. To je jako kdyby měl člověk na výběr mezi suchým chlebem a řízkem, co by více volil? Vždyť dříve se zákonem povolená škodná intenzívně tlumila a stejně bylo dravců stále dost, to není o vystřílení nebo vyhubení, ale o udržení přiměřených stavů. To považuji za zásadní nepochopení zákonů ze strany státní správy. Jsou tu ale i straky, sojky, krkavci, kuny. Přitom kuna je podle současných zákonů v podstatě neulovitelná. V bažantnici stará kuna s mladými dokáže za noc zahubit stovky bažantů.

A využíváte odchytová zařízení?
Ale ano, samozřejmě, máme i umělá odchytová zařízení na lišky a jiné predátory, investovali jsme do těchto zařízení celkem 97 000 Kč, máme 23 zařízení, hlavně umělých nor, proporcionálně rozmístěných ve všech honitbách. Ale i když byly nory instalovány na pečlivě vybraná místa, tam kde mají lišky spády, zatím se efektivita neprojevila. V některých starých letitých norách jsou lišky a jezevci pořád, na ty nové si musí ještě zvyknout. Takže zatím to výrazně k výši lovu nepřispělo.

Každý lesní zodpovídá za honitbu, ale přece jen mi nedá se nezeptat, jak to stíhá, když má na starosti lesařinu i myslivost. Jak máte třeba zajištěn lov? A když lov, tak si umím představit poplatkové lovce trofejové zvěře, ale jak je to s průběrným lovem nebo s lovem holé zvěře?
Velmi se zmenšil počet personálu, jeden lesník mám v průměru na starost 805 ha, dříve bylo na polesích mnohem více hajných. Ale taková je prostě doba. Máme vydaných 64 povolenek k lovu, část je personál, část jsou naši obchodní partneři, kteří nám pravidelně vypomáhají, část jsou stálí lovečtí hosté. V průměru vychází na jednu honitbu asi dvanáct až třináct osob. Naši zaměstnanci loví většinou holou a první věkovou, druhou a třetí věkovou se snažíme prodat. Přece jen poplatkový lov je naším důležitým příjmem. Je třeba ale zdůraznit, že například pro průběrný lov srnčího v první věkové třídě nemají povolenku všichni, jsou vybraní ti, u nichž je předpoklad co nejvyšší zodpovědnosti a zkušenosti. A taky někdo za rok střelí kusů dvacet, někdo třeba jen jeden.

Když už jste zmínili příjmy, náklady a výnosy, zajímalo by mě, jak to funguje u vlastníka, který je zároveň lesnickým i mysliveckým hospodářem. Jak ekonomicky vykazujete jednotlivé činnosti, jak například omezujete lesnické hospodaření ve prospěch myslivosti, pokud je vůbec omezujete?
Myslivost u nás jakožto součást hospodářského fungování podniku musí mít také odpovídající hospodářské výsledky, takže k předpokládaným tržbám okolo tří milionů musí být odpovídající náklady o něco nižší, aby výsledek byl vždy v plusu. Je ale těžké říci, co vše do nákladů myslivosti zahrnovat. Jak třeba počítat oplocenky, ochranu proti okusu, my to započítáváme do pěstebních nákladů.
Náklady na přikrmování, stavbu mysliveckých zařízení a jiné náklady nese firma, povolenkáři nám vypomáhají při takových činnostech jako je například dezinfekce krmelců, oprava zařízení.
Je jasné, že počítáme do pěstebních nákladů v lese stavbu oplocenek a ochranu sazenic proti okusu, do nákladů je třeba taky počítat údržbu oborního plotu. Snažíme se mít v honitbě zvěřní políčka, třeba přesto i na místech, která by byla výhodná pro lesnické hospodaření, kde by mohl být příjem z lesnické činnosti. Taková políčka samozřejmě máme i v oboře Kněžičky. V bažantnici máme zase tzv. účelové bezlesé pozemky. Prostě musíme některé náklady na myslivost a její potřeby zohledňovat, ale zase nemůžeme myslivost upřednostňovat před lesnickou činností, vše musí probíhat v souladu a také s přáním majitelů.

Mezi výnosy myslivosti patří také zvěřina. Jak ekonomicky přispívá prodej zvěřiny a jak jí vůbec zpeněžujete? Necháváte třeba ulovené menší kusy lovcům, máte nějaké příděly, tak jak to bývá zvykem v běžných společenstevních honitbách?
Zvěřina je samozřejmě naším důležitým příjmem mysliveckého hospodaření. Příděly zaměstnancům nebo ponechání kusu lovci nepraktikujeme, veškerou ulovenou zvěř se snažíme prodat. Máme nasmlouvány tři stálé odběratele, tím, že jsou tři snad zmenšujeme i riziko změny výkupních cen. Máme také schválené sběrné místo zde pro oblast Chlumecka, odkud pak prodáváme zvěřinu dál. Z Kosti, která je přece jen dál se nevyplatí vozit třeba jen jednoho uloveného srnce na toto sběrné místo, vozíme odtamtud zatím do nedalekého sběrného místa Interlovu. Čekáme taky na novou veterinární legislativu, čekáme a uvidíme, co nám bude vyhovovat a jak budeme moci využít nových možností zpeněžení zvěřiny. Doufáme a věříme, že by to nemělo přinést vyšší byrokracii, mělo by to přinést také větší kontrolu nad prodejem zvěřiny, ale zároveň i větší svobodu, jak se zvěřinou nakládat.

Dalším příjmem jsou poplatkoví lovci. Jak stíháte zajistit provoz například v období srnčí říje? Na historickém panství by taky asi neměly chybět myslivecké tradice a zvyky, nejen společné lovy v bažantnici Luhy si o to doslova říkají.
Když nastane období srnčích lovů, případně na podzim lovy daňků, muflonů a společné akce v bažantnici, opravdu se mají lesníci a veškerý další personál co ohánět. Někdy je opravdu obtížné zajistit doprovody poplatkových lovců, ti jdou ráno a nebo večer, přes den ale musí personál stíhat běžnou práci, večer po úspěšném lovu se musí posedět, musíme při tom všem zajistit běh lesnického provozu, manipulačního skladu a i pily.
Co se týče tradic a kulturní části lovů, nemůžeme přece jinak, než že dodržujeme striktně myslivecké zvyky a tradice. Vždyť nejen v bažantnici je to letitá historie táhnoucí se vlastně už několik století. Máme smluvně zajištěné špičkové trubače, loveckým skupinám i individuálním lovcům se to moc líbí, dodržujeme i všechny tradice jako jsou výřady, výlože, pasování, zálomky, správné oblečení personálu a dodržování všech pravidel myslivecké mluvy a zvyků. I to je důležitou součástí vyznění myslivosti, je to naší vizitkou a vyvrcholením celoročního snažení. Máme i tu výhodu, že lovce ubytováváme v hotelu přímo v oboře a nebo smluvně v soukromém stylovém penzionu, jehož majitelem je taky myslivec a prostředí odpovídá požadavkům lovců.

Zmínili jste historii a tradice, okamžitě mi přišla na mysl nejen obora Kněžičky, ale v ní také starobylý lovecký zámeček. Pokud vím, objekt je dnes opuštěný a nevyužívaný. Budete nějak řešit budoucnost této památky?
Zámeček obora Kněžičky bylo kdysi letní sídlo Kinských, na stráni pod zámkem se chovali ušlechtilí koně. Po roce 1945 na pastvinách nahradily koně krávy, v zámečku se usídlilo lesnické učiliště, které tam hospodařilo až do roku 1989. Zaniklo v podstatě proto, protože už nemělo učně. Z části internátu byl vybudován hotel. Zámeček je stále opuštěn, je vize, že by byl objekt využit například jako domov seniorů. Není ale snadné sehnat finance, případná oprava je podmíněna rozhodnutím o budoucím využití.

Pojďme nyní k chovu zvěře, jaké máte výsledky chovu a jak jsou tu jednotlivé druhy trofejově silné?
Naše nejběžnější, tedy srnčí zvěř není trofejově nějak vynikající, naše běžné nejlepší trofeje jsou na úrovni asi 70 až 90 bodů CIC, pravda, občas se vyskytne mimořádně bodově ohodnocený srnec. V oboře Kněžičky byli uloveni dva daňci, jejichž trofeje předběžně dosahují úrovně asi 220 bodů CIC, čekáme na oficiální hodnocení při výstavě v Lysé nad Labem. V osmdesátých letech došlo k totální obnově krve daňčí zvěře, smůla je v tom, že rodina Kinských převzala oboru a chov v roce 1993, ale chybějí jakékoliv záznamy o původu zvěře. V oboře se také střelil muflon, který by mohl přesáhnout hodnotu 230 bodů CIC. Ale ani u mufloní zvěře bohužel nevíme historický původ a to nás poněkud omezuje z chovatelského hlediska, stále hledáme a uvažujeme jak dál. Musíme vycházet ze vzpomínek, případně záznamů pamětníků. My už sice nakoupili pro zlepšení úrovně chovu muflony z obory Hukvaldy, předtím se také dovezlo několik jedinců z jiných obor, ale starší historii bohužel detailněji nezjistíme.

Častým povzdechem v mnoha českých honitbách je černá zvěř. Jaké tu s ní máte problémy a jak regulujete stavy?
Tak i u nás je to onen vámi řečený povzdech, bohužel díky dvěma posledním zimám je nárůst stavů černé poměrně značný, navíc je tu dostatek žaludů a bukvic. Realita je taková, že v místech, kde se dříve střelily za sezónu třeba tři čtyři kusy černé, poslední sezónu se tam střelilo patnáct dvacet kusů černé. Například v honitbě Stará báň, která má rozlohu 683 ha a z toho je ještě 200 ha vodní plochy, se střelilo 40 kusů černé.
V chovu černé zvěře uplatňujeme zásadu, že v každé honitbě máme asi tak deset procent rozlohy jako klidovou zónu, kde nelovíme, ale jen krmíme. Při lovu uplatňujeme systém, kdy každý povolenkář má přidělenu jednu kazatelnu a může si u ní zřídit vnadiště. V žádném případě nepřipouštíme šoulání a nebo noční pohyb v honitbě, chceme pro zvěř klid. Je to nakonec i o bezpečnosti lidí.

A jak se škodami, vždyť máte většinou hranici na kraji lesa, proto vás asi tolik škody černou nepálí, ale sousední honitby na to mají nejspíš pohled opačný. A nebo se mýlím? A vůbec, jaké honitby s těmi vašimi sousedí?
Kromě jedné soukromé honitby s námi sousedí honební společenstva, hranice tvoří, jak jsem již na začátku uvedl, většinou pole les. S některými sousedy máme spoustu problémů, s některými se domluvíme. Někteří zvláště v zimě intenzivně na polních pozemcích přiléhajících k našim lesům vnadí a střílí, část doslova na hranici zákona. Mají pak odstřely i třeba 80 kusů černé ročně. Je ale pravda, že jakmile začnou v lese kvést konvalinky a jak začnou růst houby, černá zvěř je vytlačena do okolních polních kultur a tam dělá škody. Tak jako ve všech oblastech lidské činnosti jsou vztahy mezi lidmi různorodé. My zase jakožto vlastníci lesa má problémy s přístupem veřejnosti do lesů, houby a borůvky jsou zdrojem doslova nájezdů do lesa, ničí nám oplocenky, auta stojí na neuvěřitelných místech tak, že se technika ani do lesa nedostane. Typickým "výdobytkem" takových nájezdů jsou hromady odpadků a smetí, staré ledničky, mrazničky a pneumatiky.

K péči o zvěř patří také krmení, resp. přikrmování. Jak si zajišťujete potřebné množství krmiv?
Vzhledem k tomu, že nemáme žádnou vlastní zemědělskou činnost, krmiva zajišťujeme nákupem od zemědělských producentů. Speciální granulované krmné směsi například pro srnčí si neděláme, v bažantnici krmíme klasickými směsmi pro bažanty. Pro zlepšení zdravotního stavu aplikujeme rafendazol a cermix.

Pokud jsme hovořili o vztazích se sousedními honitbami, pak mě taky zajímají vztahy s dalšími subjekty. Jak spolupracujete třeba se státní správou, okresním mysliveckým spolkem, školami a s dalšími? Máte vůbec jako soukromý subjekt zájem se navenek prezentovat?
Spolupráce navenek samozřejmě musí být a také pravidelně probíhá. Naše honitby například poskytujeme pravidelně ke zkouškám psů, pořádali jsme tu už jak lesní zkoušky malých i velkých plemen, tak i barvářské zkoušky. Poskytujeme jednu honitbu pravidelně i pro sokolnické lovy v rámci sokolnického setkání na Opočně.
Co se týče spolupráce se státními orgány, tak ta je dobrá do té doby, dokud od nich nic moc nepožadujeme, uvědomujeme si, že je to vždy otázka pohledu příslušného pracovníka pověřené obce. Na našich devět honiteb máme celkem pět pověřených obcí. Zásadní spory snad ale nemáme. Spolupráce s okresním mysliveckým spolkem je naprosto korektní, stejně tak s okolními mysliveckými sdruženími jsou většinou vztahy také dobré, my jim třeba prodáváme bažanty, zvěřinu do tombol, oni nám zase chodí jako honci a psovodi na hony a naháňky. Nejsme určitě uzavření do sebe a chceme komunikovat s okolím.
Umožnili jsme ale třeba také v bažantnici cykloturistickou akci pro děti ze školy v Novém Bydžově, máme tu třeba jednoho vedoucího skautského oddílu, který rád bere děti do přírody, když se chce, lze se určitě domluvit. Služby pro mladé přitom neděláme za úplatu, přesto, že musíme zajistit a zaplatit náš personál a využívá se náš majetek, bereme to ale jako naší morální propagaci. Zkoušky psů dotujeme skoro stoprocentně ze svého, věnujeme většinou i ceny pro vítěze.

Vím, že máte v oboře Kněžičky střelnici. Jak ta je využívána ke střeleckým akcím?
Myslivecká střelnice v oboře je docela hojně využívána, mohou jí využít hoteloví hosté, ale myslíme si, že za rozumnou úplatu i jiní. Například na letošní rok je už nasmlouváno 26 akcí. Za každý terč vybíráme 4 Kč, za to se dá využít i obsluha a zázemí střelnice. Jednou ročně před loveckou sezónou pořádáme na střelnici pro naše zaměstnance střelecký a školící den, v podstatě něco jako kontrolní střelby. Pro a.s. Lesy Hradec Králové se pořádá memoriál J. Balcara, zúčastňuje se většina současných a bývalých zaměstnanců.

Dalo by se jistě povídat ještě dlouho, neprobrali jsme třeba v podstatě vůbec záležitosti lesnického hospodaření. V každém případě jsem byl rád, že jsem měl možnost trochu nahlédnout do systému mysliveckého hospodaření na takto rozsáhlém soukromém majetku. I díky známosti s docentem Kovaříkem vím, že se na panství Kinských snaží opravdu ctít historii, obnovit slávu po nucené čtyřicetileté přestávce, být zase respektovaným a ctěným subjektem. Oba bratři, Pio i Giovanni (který se na rozdíl od bratra k myslivosti hlásí!), se snaží společně s personálem úspěšně hospodařit a výnosy vkládat zpět ve prospěch panství. Vždyť jen kolik stojí oprava a údržba nemovitostí, které dlouhý čas neznaly, co je to ruka otevřená a ruka pečující.
Na závěr je třeba ale také poděkovat oběma bratrům, že umožnili uspořádat 29. dubna na zámku Karlova koruna slavnostní zasedání Redakční rady u příležitosti 85. výročí vydávání časopisu. Honosné prostředí a slavnostní nálada, nejen to jistě přispělo k výbornému vyznění celé akce a důstojné oslavě v kruhu redakčních přátel.
A v té souvislosti si dovolím na úplný závěr jeden tip pro případné návštěvníky zámku. Jak je již zmíněno na jiném místě časopisu, po vzájemné dohodě věnoval Doc. Kovařík svoji sbírku trofejí zámku, a tak byla vytvořena z některých jeho trofejí samostatná lovecká síň. Sál v prvém patře zámku je veřejnosti přístupný v rámci běžné prohlídky a mne snad může těšit, že redakce Myslivosti domluvila a věnovala společně s akademickým malířem Václavem Nasvětilem do tohoto sálu olejomalbu - portrét našeho známého mysliveckého historika. Obrazně i fakticky se tak snad propojila historie zámku i historie časopisu Myslivost.
Připravil Ing. Jiří KASINA