ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Červen / 2008

Krátký pohled zpět přes pět desetiletí

Myslivost 6/2008, str. 36  Mgr. Josef Drmota, Ing. Vladislav Badalík
Nedávno se mi do rukou dostalo několik starších ročníků časopisu Myslivost, resp. Stráž myslivosti. S chutí jsem v nich zalistoval a ponořil se do čtení řádek, které na papír kladli naši předchůdci v době před několika desetiletími. Místy mi i přišlo líto, že se o podobně rozsáhlý zážitek nemohu podělit také s ostatními čtenáři. Mnohé tehdejší problémy myslivců jsou totiž, ač se to zdá neuvěřitelné, velmi podobné těm, se kterými se potýkáme nyní, na začátku jednadvacátého století. Technika a pokrok obecně samozřejmě udělaly výrazný krok kupředu, ovšem morální stránka naší činnosti a odborné polemiky jakoby přetrvaly věky. Rozhodl jsem se proto vybrat alespoň jednu malou ukázku z tehdejšího mysliveckého tisku a zprostředkovat tak i ostatním duch oné, pro mnohé velmi dávné, doby.


Pro krátkou exkurzi jsem si po kratší úvaze vybral rok 1942. Tehdejší provedení časopisu se mi mezi ostatními válečnými ročníky zalíbilo grafickou úpravou obálky a byl jsem upřímně řečeno zvědav, jaké starosti mohli mít myslivci v tehdejší pohnuté době. Svět stál uprostřed nejničivějšího konfliktu, jaký kdy dějiny poznaly. O osudu budoucích dnů se ve stejný okamžik rozhodovalo na zasněžených ruských pláních, kde se navzájem ve smrtelné agónii vybíjely dvě největší armády historie a Čechy těžce oddychovaly v okovech nacistického protektorátu.
Co se tedy dalo čekat na stránkách mysliveckého periodika? Struktura časopisu byla až překvapivě podobná té dnešní - zprávy a články týkající se života lovné zvěře, pachtování honiteb, přikrmování, právní problematiky, kynologie i střelectví. Největší rozdíl byl ovšem v počtu čísel - Stráž myslivosti vycházela jako čtrnáctidenník. Ponuře z něj dýchá snad jen výrazně označená rubrika "Nařízení a vyhlášky mysliveckých úřadů", stejně jako německé názvy či stejným jazykem uváděné kontaktní adresy. Nejpádnější důkaz toho, co se však za zdánlivě poklidným obrazem doby skrývá, přináší číslo 6, kde je hned celá třetí černě orámovaná strana časopisu věnována smutečnímu oznámení o smrti říšského protektora, předznamenávající symbolicky příchod temné etapy "heydrichiády".
A mezi tím vším výše uvedeným čtením jsem narazil na zajímavé povídání s názvem....

Náboje a zbraně na srnčí

V čís. 26 Stráže myslivosti vyzývá p. odb. red. střelectví specialisty a znalce, aby poradili méně zkušeným myslivcům o vhodném náboji, resp. zbrani k odstřelu srnčí. V mém dosti dlouhém mysliveckém životě prošlo mýma rukama mnoho kulovnic různých typů a pro různé ráže a náboje, chci tedy dáti také svoje poznatky k lepšímu. Chci se zmíniti jen o některých z těch zbraní a nábojů, kterých jsem sám používal.
Ze starších, dosud ještě úspěšně často používaných zbraní a nábojů na srnčí - také na vysokou zvěř, je to ráže 9,3´72, řidčeji již 9,3´57 (první číslice znamená vždy ráži v mm, druhá délku dutinky). Její používání datuji již asi od let osmdesátých min. století s černým prachem a olověnou střelou, později byl tento náboj zmodernisován a nabíjen bezdýmným prachem a střelou s měděným pláštěm. Jeden i druhý je stále ještě hojně používán jak na srnčí, tak na vysokou a černou zvěř, zejména staršími myslivci a lesníky, kteří nemají ve zvyku riskovati daleké rány. Není to ovšem náboj "kilometrový", bezdýmnou laborací je poměrná jistota tak do 150 m, s černým prachem do 100 m. U bezdýmného náboje je na 150 m prostřední zvýšení dráhy střely asi 10 cm, t. j. při střelbě přes hledí, postavená pro 150 m, zasáhne střela cíl stojící na 80-90m o 10 cm výše - ale při hledí pro 100 m postaveném, zasáhne střela cíl na 150 m stojící již o 15 cm níže. Je tedy nutno míti u zbraní této ráže dvojí hledí, jedno na 100 m - a tato vzdálenost přichází při odstřelu srnčího nejčastěji v úvahu - druhé na vzdálenost delší. Před ranou pak třeba vždy vzdálenost odhadnouti a použíti toho kterého hledí, neboť srnčí zvěř neskýtá příliš veliký cíl pro tyto výškové rozdíly a není také tak celkem jedno, kam je zasáhneme. Náboj s černým prachem a olověnou střelou je ještě méně příznivější, prostřední zvýšení dráhy střely je na 150 m asi 15 cm, s hledím na 100 m je dopad střely na 150 m o 26 cm níže. Účinek toho náboje je na srnčí velmi dobrý (i v dalším, bude-li řeč o účinku, je předpoklad, že jde o ránu na komoru, nikoliv o špatné rány, jako na běhy); ale pozor na vzdálenost! Ostatně má býti mysliveckou zásadou, dostati se ke zvěři co nejblíže, což je rozhodně větším uměním, než daleké rány často nevalných střelců.
Jiný vhodný náboj na srnčí je osvědčený 8´57-360 (na rozdíl od 8´57 IR, který jest silnější), který zejména v alpských zemích je používán myslivci z povolání. Má dvě různé - obě bezdýmné - laborace. Starší, s 2 g bezd. prachu a 12,7 g ½-, ¾- nebo i 11/12 plášťovou střelou nebo střelou expansivní (na kulaté špici navrtanou), pak novější, s 2,4 g prachu a střelou o 10,2 g. První má na 150 m prostřední zvýšení asi 8 cm, při hledí 100 m a střelbě na 150 m dopad střely o 13 cm níže. U druhého je prostřední zvýšení na 150 m 6 cm, při střelbě na 150 m s hledím 100 m je dopad střely o 11 cm níže. Je tedy tento náboj jistě příznivější pro nás jako hořejší 9,3´72 svou rovnější, rasantnější drahou střely. Třeba také vzíti v úvahu bezděčné úchylky při míření, hrubší nebo jemnější mušku, rozčilení a pod., nebo ne dosti přesný odhad vzdálenosti. Také má střela tohoto náboje větší dopadovou energii, t. j. silnější úder a průraz, než ta 9,3´72. Je tedy 9,3´72 pro naše poměry na srnčí dobrý a úplně postačující náboj, ale máme-li si obstarati zbraň novou bude vždy výhodnější náboj 8´57-360, s laborací 2 g prachu a 12,7 g střelou. Tuto zas podle možnosti volme s větší obnaženou hlavičkou olověnou - ¾ plášť - deformuje. Jenom máme-li příležitost na vysokou, sáhneme k střele expansivní nebo lépe k laboraci 2,4 g prachu a 10,2 g střele. Zbraň ovšem musí býti tím kterým nábojem přesně nastřelena. 8´57-360 se rovná balisticky a účinkem náboji 8´58, rozdíl je jen v tvaru nábojnice.
Jiná ráže dobrá k odstřelu srnčí je 6,5 mm. V této ráži jest - stejně jako v ráži 8 mm - mnoho druhů nábojů, pro naše účely a poměry jsou však nejvhodnější 6,5´52 R a 6,5´58 R ("R" znamená nábojnici s okrajem, "Rand", k rozdílu od těch bez okraje, které slouží více pro opakovačky). Oba jsou rasantnější než předchozí 9,3 a 8 mm, při 150 m hledí mají prostřední zvýšení asi 7 cm, při 100 m hledí dopad střely na 150 m o 12-13 cm nižší. Podle toho vystačíme tedy s nastřelením a hledím 150-metrovým na vzdálenosti až do této. Účinek bývá velmi dobrý, zejména u náboje 6,5´58 i při méně dobrém zásahu, méně spolehlivý bývá u náboje 6,5´52 R, jehož živá síla na 100 m se rovná jen 104 kgm proti 134 kgm u 6,5´58. Nedává-li střela dobrou deformaci v těle zvěře - jako jsem to často pozoroval u 6,5´52 R - bývá účinek špatný. Jádro střely má býti z měkkého olova.
To by byly tedy ty nejběžnější ráže a náboje, které by u nás mohly přijíti v úvahu při odstřelu srnčí. Jaká je však nejvhodnější zbraň pro tyto účely? Pro dobrého myslivce a střelce stačí i jednohlavňová kulovnice, říkávalo se jí "Kavaliersbüchse", a bývala zbraní myslivcegentlemana - dokud ji nezatlačila opakovačka. Nejvhodnější však pro naše poměry bude kulobrokovnice ať již troják, nebo obojetnice, nebo kozlice. Poněvadž broková rána bývá i při čekání na srnčí a šoulačce často žádoucí. I když není na srnčí dovolena ani jako dostřelná, pomohla při této příležitosti mnohé škodné do věčných lovišť. - Troják - 2 hlavně brokové, pod nimi kulová - možno používati i při honech jako dvojky. Kozlice je jenom jiná forma obojetnice. První má hlavně nad sebou - kulovou vespod - druhá vedle sebe jako dvojka. Obě - ovšem z dobré dílny - střílí dobře, a je věcí vkusu a kapsy, kterou si zaopatříme. Kozlice je totiž poměrně dražší. Obojetnice mívají často výměnné hlavně brokové, takže - podle potřeby - můžeme z ní udělati obyčejnou brokovnici, což má tu výhodu, že máme při obou druzích zbraně jednou pažbení, tedy i zalícení. Také si můžeme, je-li naše brokovnice dosti dobře stavěná, poříditi k ní kulobrokovou hlaveň a máme totéž.
Je ještě mnoho ráží a nábojů, kterými se dá stříleti srnčí, necháme je však stranou, mluvíme dnes jen o nejvhodnějších a běžných pro naše poměry. Ty ostatní jsou již počítány i na hrubší zvěř, anebo nedostatečné. Chtěl bych zde varovati především před nábojem 6,5´41, nebo - podle nového názvu - 6,5´40 g. Vládní nařízení o myslivosti č. 127/1941 zakazuje střelbu zvěře spárkaté brokem, běhounky, kulovými náboji s okrajovým zápalem anebo s dutinkou kratší než 40 mm. Je tudíž odstřel srnčí nábojem 6,5´40 g dovolený, ale tento náboj s jeho slabou náplní prachu a jen 5 g těžkou střelou stačí dobře pro odstřel zvěře drobné a naší škodné, na srnčí je však jeho účinek velmi problematický. Zbývá ještě říci, že není tak ideálního - ať slabého nebo silného - náboje, jehož střela by se smrtícím účinkem letěla jen tak daleko, jak bychom si přáli a pak aby pozbyla nebezpečí. Každá střela - i broky - ohrožuje pozadí cíle. Brok čís. 12 doletí - vypálen v úhlu 33° - do 250 kroků, kulička z "shortky" do 1400 m, a střely z nábojů, o kterých jsem tu pojednával i do 4000 m. Odrazem od kamene nebo od jiných tvrdých předmětů neztrácí střela mnoho na rychlosti. Je tedy střelba kulí vždy nebezpečnou, zejména v rovině a v poli, a odpovědnost má vždy jenom střelec.
Snažil jsem se tento výklad podati populárně, bez balistických formulek a dat, ano i bez udání přesných laborací nábojů. Prvé proto, aby tomu porozuměli i myslivci, kteří se dosud o kulovou ránu nezajímali a kterých je - bohužel dost u nás, druhé proto, aby nesváděl nezkušené k samonabíjení. Kulový náboj - dobrý a bezpečný - koupíme hotový. Také varuji před "Ideál", "Brennecke" a jinými jednotnými střelami z hladkých hlavní na srnčí. Ty mají určení jiné, a na vzdálenosti jenom brokové. Nezkušeného střelce pak tyto "kule" mohou sváděti k ranám i dále než na 100 m, pak byla by v revíru táž "paseka", jak při střelbě brokem.
Třeba se ještě zmíniti o nařízení Reichsjägermeistra z 1. X. 1941 o zákazu používati k lovu některých dosud běžných nábojů. Příště budou vyloučeny 9,3´72 a 8´57-360 a zůstal by z nahoře doporučovaných jen 6,5´58 R. Podle vysvětlení zkušebního ústavu Berlin-Wannsee - budou však tyto zbraně a náboje ještě dlouho, až do opotřebování prvních a zastavení výroby druhých, používány. - J-n.

Takže starosti a myšlenky měli naši předkové před více než padesáti lety skutečně podobné těm našim. I uprostřed válečného chaosu žili své obyčejné myslivecké životy, přemýšleli o praktických problémech, šířili osvětu mezi svými druhy a vyvozovali ze svých úvah závěry. Třeba takové, jaké jsme si mohli na předcházejících řádcích přiblížit.
Protože, jak již bylo řečeno v úvodu, doba, technika i legislativa poněkud pokročily, dovolím si na samý závěr provést krátké doplnění k některým uváděným údajům a informacím odkazujícím na drobné historické souvislosti či zajímavosti.
Čtenáře zajisté zaujme především pestrý výčet diskutovaných ráží zbraní. Vzhledem k tomu, že celá řada z nich většině z nás mnoho neříká, dovolil jsem si opatřit také jejich stručnou charakteristiku, historii vývoje, použití i význam. S tímto nelehkým úkolem se mi uvolil pomoci Ing. Vladislav Badalík, erudovaný odborník v oblasti střeliva, kterému na tomto místě ještě jednou děkuji. Zaslaným materiálem z hlediska rozsahu jak mne, tak i redakci kladně zaskočil, byl natolik rozsáhlý, že jsem se rozhodl nezapracovávat připomínky Ing. Badalíka do textu, ale přehled zmiňovaných ráží zařazujeme hned za tento článek.
Uváděné ráže v článku z roku 1941 působí zajisté v některých případech poněkud exoticky, nicméně v textu lze nalézt také některé další zajímavosti. Jedná se zejména o upozornění, že jednotné střely do brokovnice jsou účinné pouze na "brokovou vzdálenost" a až úsměvně dnes možná působí připomenutí, že nad 100 m se skutečně používat nemohou (doufám, že podobná myšlenka by v současnosti nenapadla snad nikoho z našich myslivců). Je však třeba si uvědomit, že ve čtyřicátých letech minulého století bylo rozšíření jednotných střel omezené - v honitbách ve volnosti chyběla černá zvěř, drobná i srnčí se střílela zejména broky a myslivci tak měli relativně málo důvodů, aby se o použití jednotných střel dopodrobna zajímali.
S výše uvedeným souvisí úzce také zajímavá zmínka o Vládním nařízení o myslivosti č. 127/1941. Tato drobná poznámka odkazuje na ve skutečnosti velmi důležitou legislativní úpravu zakazující "....střelbu zvěře spárkaté brokem, běhounky, kulovými náboji s okrajovým zápalem anebo s dutinkou kratší než 40 mm..." Pamětníci doby nedávno minulé si jistě vybaví, že tato omezení byla následně přejata, v podstatě ve stejném znění, zákony o myslivosti poválečné Československé republiky a udržela se v nich (včetně "známého" Zákona o myslivosti č. 23/1962 Sb.) až do konce let devadesátých.
Text rovněž naznačuje zcela odlišné označení jednotky pro posouzení "výkonnosti" kulového střeliva - tzv. "kgm" (kilogrammetr). Jedná se o starší jednotku, která byla v šedesátých letech nahrazena označením "kpm" (kilopondmetr). Zde je již možný přepočet vůči dnešním "J" (joule), kde existuje přibližná rovnost 1 kpm = 9,81 J.

Podle Stráže myslivosti, ročník 1942, číslo 1, str. 25 připravil
Mgr. Josef DRMOTA


Starší ráže používané k lovu srnčí zvěře

V návaznosti na příspěvek Mgr. Josef Drmoty "Krátký pohled zpět přes pět desetiletí", si dovoluji čtenářům zprostředkovat stručnou charakteristiku kulových ráží citovaných ve zmiňovaném textu. Přestože ve své době patřily mezi běžnou munici, setkáváme se dnes s většinou z nich víceméně výjimečně.
Označování nábojů pro civilní účely prošlo v Evropě během jeden a půl století jejich existence značným a poněkud komplikovaným vývoj. Dnešní podoba metrického označování se plně uplatnila až někdy ne třicátých letech 20. století, v článcích psaných myslivci často i později. Proto mezi vybranými náboji najdeme i běžné standardizované náboje, u nichž však chybí R (rozšířený okraj) namísto J je uvedeno I atd.

6,5 x 40 R
Synonyma: 40/6,6, 6,5x40 G
Tvar nábojnice: kónická s rozšířeným okrajem
Zaveden německou firmou Sauer a Sohn, Suhl v devadesátých letech 19. století. Patří k nejméně úspěšným nábojům této firmy. Vyráběn byl v Německu (H. Uttendoerffer Nürnberg, RWS Nürngberg) a Rakousku (G. Roth Wien a Bratislava) do dvacátých let 20. století. Na našem území byl užíván minimálně. V současnosti náboj ani nábojnici nevyrábí nikdo, ani firmy specializované na malé série nábojů.
Laborován byl plášťovými střelami se zploštěnou přední částí, nejčastěji o hmotnosti 6,4 g. Prach byl od počátku bezdýmný. Úsťová rychlost střely činila asi 360 m/sec, úsťová energie asi 415 J. Výkon náboje je velmi nízký, byl vhodný pouze k odstřelu zvěře srnčí na krátké vzdálenosti (do 100 m).

6,5 x 41 R
Synonyma: .25 - 20 SS, .25 - 20 WSS (Winchester Single Shot - Winchester pro jednoranné pušky, na rozdíl od náboje pro opakovačky)
Tvar nábojnice: mírně lahvicovitá s rozšířeným okrajem
Náboj byl zaveden v roce 1882 J. Francisem Rabbethem v USA. Jako první jej vyráběla firma Remington, později v USA všechny velké muničky. Již po roce 1900 jej v Evropě vyráběly rakouské i německé muničky. V USA zanikla sériová výroba tohoto náboje na počátku II. světové války, v Evropě později. Firma Považské strojárne, Považská Bystrica jej dodávala do roku 1954, firma Sellier a Bellot ještě v 2. polovině padesátých let. V současné době jsou specializovanými firmami (např. Bertram Bullet, Nový Zéland a Austrálie) vyráběny nábojnice.
Původně byl náboj laborován olověnými zploštěnými střelami a černým prachem. Později byl laborován rovněž zploštěnými střelami s měkkým měděným pláštěm a bezdýmným prachem. Hmotnost střel užívaných firmami Povážské strojárne a Sellier a Bellot činí 5,0 g.
Rychlost Vo - 494 m/sec, rychlost V100 - 385 m/sec, rychlost V200 - 305 m/sec energie Eo - 610 J, energie E100 - 370 J, energie E200 - 230 J.
Při nastřelení na 100 m bez optiky činí převýšení dráhy letu střely 5,1 cm a pokles dráhy ve 200 m 66 cm.
Jednalo se o náboj dosti oblíbený pro svou přesnost a příjemnou střelbu. Často byl používán k terčové střelbě. K loveckým účelům byl užíván k odstřelu "škodné" a lovu srnčí zvěře na kratší dálky střelby. Výkon náboje z dnešního pohledu je třeba hodnotit jako nízký, dráha letu střely je strmá a znemožňuje použití na větší vzdálenosti
Tento náboj byl užíván v lehkých jednoranných kulovnicích a lehkých kombinovaných zbraních.

6,5 x 52 R
Synonyma: .25 - 35 WCF (Winchester Center Fire = Winchester se středovým zápalem)
Dnes je náboj 6,5x52 R standardizován v C.I.P. s mírně odlišnými hodnotami proti hodnotám americkým, takže někteří autoři jej již nepovažují za zcela shodný náboj. Ještě v 60. letech ale firma Sellier a Bellot razila na nábojnice označení jak metrické, tak i palcové.
Tvar nábojnice: lahvicovitá s rozšířeným okrajem
Náboj byl zaveden americkou firmou Winchester pro jejich opakovačku Mod. 94 (ovládanou pákou na lučíku) v roce 1895 jako první americký civilní kulový náboj laborovaný bezdýmným prachem. V Evropě byl vyráběn již v prvém desítiletí 20. století. a na rozdíl od USA byl užíván především v kombinovaných zbraních. Užíván je doposud, byť v menší míře, a je nadále sériově vyráběn včetně firmy Sellier a Bellot.
Je laborován pláštovými střelami o hmotnosti 7,6 g.
Rychlost a energie střely: rychlost Vo - 670 m/sec, rychlost V100 - 550 m/sec, rychlost V200 - 450 m/sec, rychlost V300 - 370 m/sec, energie Eo - 1720 J, energie E100 - 1150 J, energie E200 - 770 J, energie E300 - 520 J
Při nastřelení bez optiky na 100 m je převýšení dráhy letu střely 2,2 cm, pokles ve 200 m činí 32 cm a ve 300 m 110 cm.
Při nastřelení na 150 m bez optiky je převýšení dráhy letu střely 6,7 cm, pokles ve 200 m pak činí 17,8 cm a ve 300 m 92 cm.
Optimální délka nastřelení činí 130 m
Jedná se o velmi dobrý náboj k odstřelu srnčí zvěře do 150 m a je využitelný i k odstřelu slabších kusů dalších druhů spárkaté zvěře na přiměřené vzdálenosti. Na našem území byl dosti oblíben, svědčí o tom i sériová výroba náboje tuzemskou firmou

6,5 x 58 R
Synonyma: S.S.C. 6,6 x 58, 6,6 x 58, 6,5 x 58
Tvar nábojnice: kónická s rozšířeným okrajem
Náboj byl konstruován německou firmou Sauer a Sohn, Suhl, v devadesátých letech 19. století. Jedná se o jeden z nejúspěšnějších nábojů konstruovaných touto firmou. Byl určen pro kombinované zbraně a jednohlavňové kulovnice s lůžkovým závěrem. Vyráběn byl prakticky všemi středoevropskými muničkami až do II. světové války. Na našem území pokračovala jeho výroba i po válce - v Považských strojárních, Považská Bystrica do roku 1954, u Sellier a Bellot do počátku šedesátých let. Nyní již není velkosériově vyráběn. Specializované firmy však vyrábí nábojnice nebo laborují náboje v malých sériích (nárazově).
Náboje byly od počátku laborovány plášťovými střelami (většinou se zploštěnou přední částí) a bezdýmným prachem. Obvyklá hmotnost střely činí 8,2 g.
Rychlost a energie střely: rychlost Vo - 665 m/sec, rychlost V100 - 570 m/sec, rychlost V200 - 480 m/sec, rychlost V300 - 410 m/sec, energie Eo - 1810 J, energie E100 - 1320 J, energie E200 - 945 J, energie E300 - 690 J.
Při nastřelení na 100 m bez optiky je převýšení dráhy letu střely 2,9 cm, pokles na 200 m pak činí 29 cm a ve 300 m 101 cm.
Při nastřelení na 100 m bez optiky je převýšení dráhy letu střely 6,7 cm, pokles na 200 m 16 cm a na 300 m 80 cm.
Optimální dálka nastřelení asi 135 m.
Výkon náboje dostačuje k odstřelu srnčí zvěře na střední vzdálenosti a k odstřelu slabší spárkaté zvěře ostatních druhů na tytéž vzdálenosti. Byl u nás velmi oblíben a dosud je v používání určité množství kombinovaných zbraní na tento náboj.

8 x 57 R/360
Synonyma: 360/8x57, 360/57/8
Tvar nábojnice: mírně lahvicovitá s rozšířeným okrajem
Náboj byl zaveden v Německu před rokem 1900. Za základ byla vzata nábojnice britského loveckého kulového náboje .360 BPE (Black Powder Express = Expres na černý prach), která byla zahrdlena pro ráži 8 mm. Výroba byla omezena na německé a rakouské muničky. Velkosériová výroba byla ukončena v Považských strojárních, Považská Bystrica v roce 1954, u firmy Sellier a Bellot počátkem šedesátých let. Specializované firmy dnes vyrábějí nábojnice, případně malé série nábojů (německá firma W. Romey).
Náboj byl laborován plášťovými střelami o hmotnosti 12,5 až 13,2 g a bezdýmným prachem.
Údaje pro střelu o hmotnosti 12,7 g: rychlost Vo - 615 m/sec, rychlost V100 - 525 m/sec, rychlost V200 - 450 m/sec, rychlost V300 - 384 m/sec, energie Eo - 2400 J, energie E100 - 1750 J, energie E200 - 1280 J, energie E300 - 940 J.
Při nastřelení na 100 m bez optiky je převýšení dráhy letu střely 3,1 cm, pokles dráhy ve 200 m činí 30 cm a ve 300 m pak 115 cm.
Při nastřelení na 150 m bez optiky je převýšení dráhy letu střely 7,7 cm, pokles dráhy na 200 m činí 21,5 cm a na 300 m pak 91,4 cm.
Optimální dálka nastřelení činí zhruba 120 m.
Náboj svým výkonem dostačuje pro odstřel lehčí a středně těžké spárkaté zvěře na kratší a střední vzdálenosti. Jeho výkon je znatelně nižší proti nábojům ráže 8 mm odvozeným od náboje Mauser. Na našem území doznal určitého rozšíření v kombinovaných zbraních a dosud je nepodstatné množství většinou kombinovaných zbraní této ráže v používání.

8 x 57 JR
Synonyma: 8 x 57 IR (I = Infanterie-odvozeno od německého pěchotního náboje Mauser, J bylo zavedeno pro odlišení od římské I)
Tvar nábojnice: lahvicovitá s rozšířeným okrajem
Náboj vznikl v Německu na přelomu 19. a 20. století. úpravou pěchotního náboje M1888 (Mauser) pro zbraně s lůžkovým závěrem - byl opatřen rozšířeným okrajem. Jedná se o menší ráži ve skupině nábojů 8 mm, průměr střely činí 8,09 mm na rozdíl od náboje 8x57JRS s průměrem střely 8,22 mm. Náboj doznal již před I. světovou válkou značného rozšíření a vrchol jeho používání byl mezi světovými válkami. Po II. světové válce již zbraně pro něj prakticky nebyly stavěny a vytlačil jej náboj 8x57 JRS. Náboj je dosud vyráběn a je standartizován v C.I.P. Vyrábí jej i tuzemská firma Sellier a Bellot.
Laborován byl celou škálou plášťových střel o hmotnosti 12,5 až 13,0 g.
Balistické údaje firmy Sellier a Bellot z 50. let pro střelu 12,7 g (současné hodnoty firma udává o 4 - 9 % vyšší): rychlost Vo - 680 m/sec, rychlost V100 - 565 m/sec, rychlost V200 - 500 m/sec, rychlost V300 - 433 m/sec, energie Eo - 2940 J, energie E100 - 2030 J, energie E200 - 1600 J, energie E300 -1190 J.
Při nastřelení na 100 m bez optiky je převýšení dráhy letu střely 2,0 cm, pokles dráhy ve 200 m činí 25,5 cm, ve 300 m pak 92 cm.
Při nastřelení na 150 m bez optiky je převýšení dráhy letu střely 5 cm, pokles dráhy ve 200 m činí 12,8 cm a ve 300 m pak 73 cm.
Optimální dálka nastřelení 140 m
Jedná se o pro středoevropské podmínky univerzální lovecký kulový náboj k odstřelu veškeré spárkaté zvěře včetně jelení na běžné myslivecké vzdálenosti. To, že již není používán pro nové zbraně netkví v nedostatečném výkonu, ale v náhradě jiným nábojem obdobného výkonu (8x57JRS).

9,3 x 57 R
Synonyma: 9,3/57, 360/9,3x57 a celá řada dalších
Tvar nábojnice: kónická s rozšířeným okrajem
Jedná se o opravdu starý lovecký kulový náboj německého původu. Vnikl již v osmdesátých letech 19. století. Je odvozen od britského kulového loveckého náboje .360 Black Powder Express (Express na černý prach). Prodělal vývoj od náboje laborovaného černým prachem a olověnými střelami až po bezdýmný prach a střelu s měkkým měděným pláštěm. Byl vyráběn všemi německými a rakouskými muničkami, jeho výroba zde skončila ve II. světové válce. Na našem území jej dodávala firma Považské strojárne, Považská Bystrica do roku 1954 a firma Sellier a Bellot ještě v 2. polovině 50. let. Dnes jej nikdo nevyrábí ani v malých sériích, dá se ale snadno vyrobit s využitím zkrácené nábojnice 9,3x72 R.Kromě běžných laborací existovaly i laborace zvýšené použitelné v novějších zbraních s vývrtem hlavní pro plášťové střely, kterými se výrobci nábojů pokoušeli zlepšit již nevyhovující balistické vlastnosti (německá firma H. Uttendoerffer, Nürnberg a Považské strojárne, Považská Bystrica).
Střely byly původně olověné, později plášťové s měkkým měděným pláštěm. Hmotnost běžných střel 12,15 až 12,5 g.
Dostupné balistické hodnoty pro střelu o hmotnosti 12,5 g u firmy Sellier a Bellot: rychlost Vo - 585 m/sec, energie Eo - 2140 J.
Dráha střely je velmi strmá (viz náboj 9,3x72 R který má hodnoty obdobné) takže umožňovala odstřel zvěře jen do asi 100m. Náboj byl užíván k odstřelu lehčí až středně těžké spárkaté zvěře na blízké vzdálenosti. Na našem území byl poněkud rozšířen před I. světovou válkou, později mizel nebo byly komory převrtávány na 9,3x72R.

9,3 x 72 R
Synonyma: 360/9,3x72, 9,3x72 R Norm. atd.
Tvar nábojnice: kónická s rozšířeným okrajem
Velmi starý a ve své době velmi populární lovecký kulový náboj. Vznikl v Německu v osmdesátých letech 19. století. Vzorem byl britský náboj .360 Black Powder Express. Vzniklo několik mírně se lišících ale nezaměnitelných verzí, zejména anglická E a německá D. Rovněž již s cílem balistického vylepšení vznikly náboje Nimrod. S velmi podobnými ale nezaměnitelnými nábojnicemi jednak vznikaly problémy, a jednak bylo v zájmu výrobců zjednodušit sortiment. V roce 1909 byl náboj normalizován a všechny původní verze zanikly.Proto se v označení náboje někdy užívala zkratka Norm. = normalizovaný. Náboj byl vyráběn ve střední Evropě prakticky všemi muničkami. Po II. světové válce již pro něj zbraně nebyly stavěny a výroba náboje se silně omezila. Přesto je doposud velkosériově vyráběn v Německu (RWS) i u nás (Sellier a Bellot). Užíván byl především v kombinovaných zbraních s lůžkovým závěrem, také však v jednoranných kulovnicích s lůžkovým i blokovým závěrem.
Na počátku 20.století. do I. světové války se jednalo o prakticky nejrozšířenější lovecký kulový náboj. Byl oblíben zejména v lesnických kruzích.
Od svého vzniku prodělal vývoj od laborace olověnými střelami a černým prachem, přes laborace bezdýmným prachem a střelami s měkkým měděným pláštěm až po zvýšené laborace za účelem zlepšení balistických vlastností. Střely byly v naprosté převaze užívány se zploštěnou přední částí.
Z celé škály hmotnosti střel je nejčastější 12,5 g.
Balistické hodnoty standardní laborace (Sellier a Bellot, 50. léta): rychlost Vo - 595 m/sec, rychlost V100 - 480 m/sec, rychlost V200 - 387 m/sec, rychlost V300 - 325 m/sec, energie Eo - 2213 J, energie E100 - 1430 J, energie E200 - 936 J, energie E300 - 660 J.
Při nastřelení bez optiky na 100 m je převýšení dráhy letu střely 3,6 cm, pokles dráhy ve 150 m činí 14 cm, ve 200 m 40,5 cm, ve 300 m 140 cm.
Při nastřelení bez optiky na 150 m je převýšení dráhy letu střely 9,3 cm, pokles dráhy ve 200 m 20,5 cm, ve 300 m pak 111 cm.
Optimální dálka nastřelení je 116 m.
Je tedy patrno, že dráha letu střely je velmi strmá a že střelba nad 150 m je již dosti problematická. Výkon náboje umožňuje odstřel spárkaté zvěře na blízké vzdálenosti. Na těžkou spárkatou zvěř však již z pohledu dnešní doby nedostačuje. V historii s tímto nábojem byla úspěšně lovena i jelení zvěř na přiměřené vzdálenosti.
Ing. Vladislav BADALÍK

Zpracování dat...