Myslivci mají ke zbraním různý přístup. Někdo si po celý život vystačí s jednou, tedy spíše se dvěma zbraněmi – brokovnicí a kulovnicí. A ještě obě zdědil po strýci a zase je zdědí jeho vnuk. Jiný zbraně miluje a pořizuje si celý arsenál – jednu brokovou do přírody a jinou na střelnici, jednu kulovou na čekanou a jinou na naháňky, k tomu kulobrok a navrch malorážku. Někteří, ti movitější, si zase kupují krásné zdobené zbraně, s nimiž se pak bojí chodit do lesa, aby se nepoškrábaly, takže musí kupovat další pro loveckou praxi. Většinou patří zbraně k „rodinnému stříbru“, ale znám i člověka, který se každé zbraně rychle nabaží, prodá ji a zase koupí novou.
Ti i oni by samozřejmě měli dodržovat zákon - také pokud se bezpečného uložení zbraní týče. Ale ruku na srdce – máme v tom všichni čisté svědomí?
Více >