ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Duben / 2008

Černá zvěř - její životní potřeby v současnosti

Myslivost 4/2008, str. 48  Ing. Zdeněk VALA, Doc. Ing. František ZABLOUDIL,
Čeleď prasacovití (Suidae) je u nás zastoupena pouze jedním druhem a to prasetem divokým (Sus strofa). Jedná se o původní zvěř, která byla již ve středověku značně rozšířena. Černá zvěř z nižších oblastí je v kříži a kohoutku vyrovnanější, s válcovitým trupem.
Osrstění bývá světlejší a řidší, často rezavohnědé. U této formy se také vyskytují i jednotlivci, kteří jsou místy zbarvení jako domácí prasata. Černá zvěř z horských a podhorských oblastí je v kohoutku vyšší, hranatější a s hustou tmavou srstí.
V důsledku značných škod na polních plodinách došlo v druhé polovině 18. století (za vlády Marie Terezie a Josefa II.) ke snížení početních stavů za použití všech možných prostředků. Malá část této zvěře byla uzavřena také do obor. Před II. světovou válkou se vyskytovala černá zvěř ve volnosti jen ojediněle (únik z obor, zatoulání z východních zemí). Koncem II. světové války, postupem vojsk od východu přes naše území a únikem narušenými oborními ploty, se začala černá zvěř postupně rozšiřovat.
Životní projevy černé zvěře jsou geneticky podmíněné a jsou utvářeny faktory vnějšího prostředí. Vliv těchto faktorů se může projevit nejen na jedincích, ale i na celých populacích zvěře. Některé frekvence, např. hluk, záření atd. způsobují i u této zvěře stresové projevy, tj. disharmonii průběhu životních funkcí. Černá zvěř vytváří sociální skupiny podle věku, pohlaví a reprodukčního cyklu. V těchto skupinách se pak diferencuje postavení každého jedince (hierarchické členění). Postavení jedince ve skupině udává věk jedince, tělesná hmotnost aj. (WOLF, 1994). Tlupa černé zvěře má pevnou vazbu na rodovou soudržnost, kde jejím základem je vedoucí bachyně, ke které se přidružují selata a dcery se svými potomky. Staří kňouři se zpravidla přičlení jen k říjné bachyni, převážně však v noci, jak uvádí MEINHARDT (1982).

Skladba půdního profilu ve vysokých a vyšších polohách je převážně kamenitá, brzy zamrzne, a tím je pro divočáky potravně nevhodná. Proto se tato zvěř snaží využívat nižší teplejší polohy, které byly v dřívějšku odlesněny. Tyto plochy jsou intenzivně zemědělsky obhospodařovány a mají mocnou a kyprou vrstvu ornice, což je ideální při hledání zvěří využitelné potravy. V době vegetace zde má černá zvěř dostatek potravy a rozsáhlé plochy zemědělských plodin ji skýtají také dostatek krytu a klidu. V těchto oblastech si černá zvěř vytvoří dostatečné zásoby tuku na zimní období, proto snáze přežije krátkodobé mrazy i s vyšší sněhovou pokrývkou. Starší zvěř je schopna přežít snížení své hmotnosti až o 40 %, zatímco mladá zvěř jen kolem 25 %. Výška sněhu 40 - 50 cm je pro tuto zvěř snesitelná i při mrazech kolem - 30°C, ale nesmí trvat příliš dlouhou dobu.

Dlouhotrvající pronásledování černé zvěře je příčinou změny denní na noční aktivitu, ale v oborách, kde je dostatek klidu, si zvěř ponechala denní rytmus. Černá zvěř je všežravá a velmi přizpůsobivá a za potravou dokáže jít i přes 100 km (HABER, 1969). Trávicí systém černé zvěře je uzpůsoben k přijímání smíšené potravy. Černá zvěř má málo vyvinutý zrak, světla jsou hluboko zasazená v hlavě. Naproti tomu má tato zvěř velmi dobrý čich i hmat, umístěný v silném ryji s plným počtem zubů, kde je potrava rozmělňována a zvlhčována slinami s obsahem diastase, která napomáhá k trávení škrobů. BUBENÍK (1954) uvádí, že žaludek černé zvěře má tvar protáhlého zploštěného vaku s malou slepou výdutí. Jeho klenba přechází ve vrátník, který ústí do dvanácterníku. V žaludku je potrava rozkládána žaludečními šťávami a enzymy. Potrava dále prochází tenkým střevem a následně tlustým střevem, kde je trávení a vstřebávání ukončeno a dochází zde k formování trusu.

Černá zvěř jako všežravec přijímá nejen rostlinnou složku potravy (žaludy, bukvice, kukuřici, obiloviny, luskoviny, plody pláňat a ovocných stromů, okopaniny, části bylin, kořínků, měkké části dřevnatých výhonků, trav a hub), ale také značné množství živočišné složky potravy (hmyz v různých stadiích, hlemýždě, plazy, ptáky a jejich vajíčka, nižší hlodavce, mladou drobnou zvěř a také srnčata). V zoohygienické oblasti jsou divočáci velmi prospěšní tím, že likvidují značné množství padlin, případně nemocné zvěře a jiných živočichů.
Černá zvěř žije v tlupách, které se pohybují po značné rozloze, což se připisuje hledání živočišné složky potravy (bílkovin). Ve více oblastech nejen u nás, ale i v zahraničí (FRUZIŇSKI, 1993), černá zvěř dokázala snížit stavy škodlivého hmyzu natolik, že zamezila neodvratné hmyzí kalamitě mnišky, sosnokaze, chroustů a bource borového. Černá zvěř má také některé potravní konkurenty jako např. lišku a jezevce při získávání živočišné potravy, spárkatou přežvýkavou zvěř při získávání rostlinné potravy.
Černá zvěř je svým životem přizpůsobena na noční aktivitu, proto je krmivo vhodné předkládat v odpoledních hodinách. Za potravou vychází z houštin za šera a s ranním rozbřeskem se vrací zpět do úkrytu. Tato zvěř se ráda zdržuje v rozsáhlých plochách zemědělských plodin, které ji poskytují během vegetace nejen potravu, ale i dostatek krytu a klidu. Proto černá zvěř zůstává v rozlehlých lánech polnohospodářských plodin trvale nejen ve dne, ale i v noci až do doby sklizně, která je v mnoha případech až počátkem prosince (kukuřice). V oborách můžeme černé zvěři předkládat potravu ve vhodném množství a jakosti v kteroukoliv denní dobu.
Pro udržení černé zvěře v rozlehlých lesních komplexech je vhodné zakládat pastevní plochy, které je nutné ohradit proti jelení a daňčí zvěři tyčkovým plotem ve vyšší části od země. Osetí kukuřicí, luskovinami, okopaninami a použitím nezávadných odpadů z potravinářských závodů se částečně zamezí jejich vycházení do polí. Kolem lánů plodin se doporučuje osévat pásy obilovin s osinami, tj. ječmene a pšenice, které černá zvěř za potravu nevyhledává.
V lesních porostech je černá zvěř prospěšná tím, že rozrýváním půdy zlepší prostředí k přirozené obnově porostů, i když určité množství semen také zkonzumuje (žaludy, bukvice aj.). Během zimního období v klidné lesní části, případně u pastevních ploch se doporučuje zakládat tzv. plevníky, do kterých se dávají zbytky po sklizni obilovin, okopanin nebo luskovin. Jak u pastevních, tak i krmných ploch se nedoporučuje provádět lov.
Přikrmování černé zvěře v našich podmínkách začíná počátkem listopadu a končí až počátkem dubna. Závisí to však na místních klimatických podmínkách, průměrně kolem 100 dní. WOLF (1995) doporučuje na kus a den 0,60 kg jadrného krmiva, 0,80 - 1,00 kg dužnatého krmiva a přidat sušené zdrolky pícnin. BUBENÍK (1954) uvádí pro přikrmování dávku na kus a den pro divočáky (o hmotnosti 100 kg) l,5 - 2 kg jadrného krmiva (žalud, kukuřice, oves aj.), 1 kg dužnatého krmiva (brambory, řepa, siláž), 0,5 kg jetelových zdrolků. V době vegetace (ve volnosti i v oborách) je vhodné zajistit přístup černé zvěři k zelené píci na pastevních plochách. Černá zvěř ráda navštěvuje krmné směsky, porosty kukuřice, bobu, luskovin, krmné kapusty, obilovin i olejnin.
Určitý podíl živočišné potravní složky byl zkoumán nejen u nás, ale i v sousedních zemích. Potravu černé zvěře podle zjištění tvoří ze 82,03 % rostlinná potrava, z 17,17 % živočišná potrava.
Voda u černé zvěře je značně důležitá nejen k uhašení žízně, ale také ke kalištění, kde se zvěř ochlazuje a chrání před vnějšími parazity. Průměrná spotřeba je u dospělého divočáka o hmotnosti 90 kg asi 8 - 11 litrů/den, březí nebo kojící bachyně pak spotřebuje asi 12 - 15 litrů denně.

V posledních několika letech je nejen černá zvěř vyháněna ze svých stávanišť proto, že po celou dobu roku je v lesích značná návštěvnost lidí za účelem rekreace, sběru plodin a sportovních činností atd. Nehledě k tomu, že u zvěře tím dochází ke stresu, který vyvolá její nežádoucí pohyb přes frekventované komunikace, kde dochází ke střetu s vozidly, často se smrtelnými následky jak zvěře, tak lidí.
V tabulce uvádíme lov černé zvěře na našem území již od roku 1874 do roku 2006. Bonitace honiteb je prakticky neproveditelná pro nedostatek základních údajů o produkci potravní nabídky v životním prostředí (mimo obory), koeficient reprodukce (3,2 - 4,5) lze zjistit jen v uzavřeném chovu. Životní prostředí této zvěře zasahuje do více honiteb ovlivněné atraktivními plodinami, které se ročně střídají na různých místech v krajině. Odlišná myslivecká péče ze strany uživatelů honiteb, střídavé podmínky využívání krajiny jinými organizacemi a lidmi, způsobují rychlé změny. Nástupem velkoplošného hospodaření v 50. letech připravili zemědělské organizace koncentracemi plodin na značných plochách vhodné prostředí a to nejen černé zvěři. Naplnily tak tři základní životní potřeby černé zvěře tj. dostatek potravy, klidu a krytu.

Současně vysoká reprodukce černé zvěře je ovlivněna způsobem zemědělského využívání agrárních ekosystémů na značných plochách. Ke snížení stavů černé zvěře v minulosti přispívaly velké šelmy (vlci, medvědi) a stejně došlo k nežádoucímu zvýšení početních stavů. Doby chrutí a metání mláďat měly svá časová období, která jsou v důsledku antropogenní činnosti narušena. Hlavně dostatek potravy způsobuje velmi brzké pohlavní vyspívání bachyněk, které vstupují do chrutí často fyzicky nevyspělé. Mladé bachyňky z jarního metání se stačí zapojit do chrutí a ještě do doby vyspělosti v tomtéž roce metat selata. Dospělé bachyně při dostatku potravy mají většinou dva vrhy v jednom roce při délce březosti 16 - 17 týdnů s počty 4 -11 selat.
Podíváme-li se jak probíhá život a reprodukce u domácích prasat, která byla vyšlechtěna z prasete evropského a asijského v dávné minulosti. Životní projevy domácích prasat jsou potlačeny jen z malé části. Rozmnožování domácích prasat je závislé rovněž na dostatku potravy, životě ve stádě, sociálním složení, sexuálním chování a klidu. Plodnost, hravost a rytí zůstávají stejné jak u prasete divokého (NOVÁK, 2003). V domácím chovu se selata do předvýkrmu rozdělí na prasničky a kanečky do samostatných skupin, aby se zamezilo předčasné říji. Teprve v určitém věku, při dostatečné hmotnosti se zvyšují krmné dávky a přidává se několik kanečků, kteří vyvolají v krátké době říji u mladých prasniček, podobně také u starších prasnic. Jedná se o tzv. synchronizovanou říji. Toto opatření se nazývá jako "flishing". Průběh přesunů skupin domácích prasat a jejich spotřeba krmiv mající vliv na přírůstek je uveden v tabulce a je jistě zajímavým momentem pro porovnání.
Porovnejme proto prase divoké, které má velmi podobné životní nároky jak na potravu, tak na klid. Kromě tří měsíců jsou další tři čtvrtiny roku pro černou zvěř velmi příznivé na dostatek potravy (ad libitum), což odpovídá vysoké krmné dávce u domácích prasat, nejméně však s denním přírůstkem dosaženým v domácích chovech. Navíc má tato zvěř v rozlehlých plochách atraktivních plodin naprostý dostatek klidu i krytu. Tím, že žije celá skupina černé zvěře spolu pohromadě (prasničky, kanečci, i starší kusy), dochází zvláště u mladých bachyněk k chrutí, často již po třech měsících věku, bez ohledu na klimatické podmínky roku. Proto se často setkáváme s mladými bachyňkami po celou dobu roku. Tyto interakce mají jednak pozitivní vliv na rozmnožování této zvěře směřující ke zvyšování početních stavů, a jednak na druhé straně se jedná o nežádoucí rozštěpení věkové struktury v populaci s narušením periodicity rozmnožování. Nutno vzít v úvahu, že oplodnění zdravé bachyně může proběhnout v kteroukoliv dobu v cyklech po třech týdnech. Tím dochází, při dostatku potravních možností také u starších bachyní k tzv. druhým vrhům v jednom kalendářním roce. Porušení obvyklé doby chrutí známe nejen u nás, ale i v sousedních zemích (FRUŽIŇSKI, 1993).

Škody při současných vysokých stavech černé zvěře, které způsobují nejen na zemědělských plodinách, lze snížit za předpokladu některých úprav v hospodaření agrárních ekosystémů. Současný ekonomický tlak na zemědělské hospodaření v krajině nebere v úvahu škody způsobené dřívějšími zásahy. Sestavením bloků polí jedné plodiny se vytvořilo černé zvěři velmi vhodné a žírné prostředí s krytem a klidem. Zvěř se přizpůsobila a z těchto porostů nevychází. Lov ve vzrostlých zemědělských porostech nelze provádět. Proto se většina černé zvěře loví až koncem roku, kdy se vrací do krytu lesních porostů. Početní přírůstek není loven, a tak již mnoho let dochází k nekontrolovatelnému navyšování početních stavů černé zvěře, při nevhodné pohlavní a věkové skladbě celé populace. Celkový roční lov v letech 1874 až 1952 byl 18 838 kusů, tj. roční průměr 571 kusů. V letech 1952 až 2006 bylo uloveno 1 484 644 kusů černé zvěře s ročním průměrem lovu 26 994 kusů, tj. zvýšení na 4627 %!

Vykazované jarní kmenové stavy (JKS) jsou nepoužitelné (kromě obor), nejen pro potřeby mysliveckého plánování, tj. k zabezpečení potravou zvěře v době nouze, ale také klidu a krytu. Vykazovaná věková struktura populace nejde v rámci současných honiteb využít z toho důvodu, že lov je často prováděn v jiné věkové struktuře zvěře, která se v době sčítání zvěře v honitbě vůbec nevyskytuje. Na současném počtu černé zvěře a její strukturální disharmonii působí mnoho i místních negativních vlivů. Náprava dřívějších i současných chyb v odrazu na početní stavy zvěře se bude řešit ještě spoustu let. Jak uživatelé agrárních ekosystémů z ekonomicko-výrobních zásahů do krajiny, tak i široké občanské využívání celých krajinných komplexů s sebou nese i negativní dopad. Spárkatá zvěř, která žije v tlupách, se přizpůsobila daným podmínkám. Sama zvěř se nemá možnost bránit, proto podle možností využívá prostředí ke svému životu. Zvýšené stavy zvěře se musí i v současnosti řešit jak s uživateli pozemků, tak i se zástupci odpovědnými za zvěř, tedy s uživateli práva myslivosti.

Ing. Zdeněk VALA, Ústav ochrany lesů a myslivosti, LDF, MZLU v Brně
Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc., SIEZ v Brně

Přiložené dokumenty

Media_13997_25_37.xls Tab 1 (17,50 KB)
Media_13997_34_37.xls Tab 2 (16,50 KB)
Media_13997_43_37.xls Tab 3 (16,50 KB)
Media_13997_51_37.xls Tab 4 (15,50 KB)
Media_13997_0_38.xls Tab 5 (17,00 KB)
Zpracování dat...