Časopis Myslivost

Liška obecná (Vulpes vulpes) je nádherná psovitá šelma, která si určitě zaslouží náš obdiv a respekt. Nemá to v životě vůbec jednoduché. Člověkem je prakticky stíhána na každém kroku a ve světě zvířat má také své nepřátele, jako například výra velkého či rysa ostrovida. V očích většiny myslivců je to stále "škodná" a střílíme na ni skoro z každé pozice, ale tomu se nemůžeme divit. Její početní stavy jsou veliké. Dokáže žít všude. V lese, na poli, ve městě. Přizpůsobivost lišky ke změnám životního prostředí je opravdu neuvěřitelná. Navíc chráníme liščí rod před vzteklinou předkládáním orální vakcinace a vynakládáme velké úsilí a peníze na vypouštění drobné zvěře do honiteb, čímž opatřujeme těmto predátorům dostatečný přísun potravy, a tím zvyšujeme jejich počet. Úmrtnost vypuštěné drobné zvěře je totiž daleko větší než u populace divoké. A je na nás myslivcích, abychom vysoký stav lišek trochu zredukovali.
I mě lov lišek baví, ale vždy se při něm snažím, aby zbytečně netrpěly. Způsob lovu, který na lišku preferuji, je ranní a večerní čekaná na posedu u nor a to od začátku listopadu do konce února. Má to několik důvodů. V této době má liška s malými výjimkami zimní srst, nestará se o mláďata, spadá sem doba páření - kaňkování, a samozřejmě kvůli sněhu, který je největším pomocníkem při lovu. Naopak se přikláním k názoru, že liška by měla mít dobu hájení od 1. března do 30. června, kvůli mateřským povinnostem.

Základem úspěchu je vědět, které nory lišky navštěvují. To lze samozřejmě poznat v zimě na sněhu, ale i bez něj se dá podle vyhrabaného listí či zeminy usuzovat, že u této nory stojí za to postavit posed. Hlavně nora, kde byla vyvedena mláďata, nám v zimě poskytne více příležitostí.
Pokud takovou noru objevíme, najdeme místo pro posed. Ten nesmí být vzdálen od vsuků více než 20 - 25 metrů a mělo by se k němu přicházet nejkratší cestou. Také dbáme na směr převládajícího větru a snažíme se, aby nestál přímo proti vsukům. Když liška večer vytahuje z nory, tak by nás viděla přímo proti obloze. Ideální je postavit posed z druhé strany nad vsuky. Na naše stopy je dobré vidět a mělo by se dát tím směrem i střílet. Jestliže liška na naše stopy narazí ráno, tak buď uteče nebo je od té chvíle značně opatrná a někdy velmi zrychlí při návratu do nory. Večer se může stát, že při setkání s naší stopou úprkem zatáhne zpět do nory a už se jí nedočkáme.
Posed stavíme spíše vyšší, a to jen sedačku bez opěrek. Ty by nám vadily při zalícení a zakrývají zorné pole. Chce to ale pamatovat na ochranu proti pádu. Vyřešíme to bočními opěrkami hned u těla pod pažemi a je možná i přední vyjímatelná opěrka přímo na stehnech. Pro praváky je dobré sedět ke vsukům mírně vytočený doprava, protože rádius zalícení při střelbě je logicky větší a lepší doleva.
Z hlediska výběru zbraně bych se přikláněl ke zlamovacím brokovnicím či kulobrokům, které nedělají při přebíjení takový hluk a navíc málokdy potřebujete rychle více než dvě rány. Zbraň by také neměla být výrazně světlá. Na lišku používám broky o velikosti 4 mm u ráže 16 a z dvanáctky lze použít broky o velikosti 3,5 mm. Veledůležitou pomůckou je puškohled s červeným bodem o malém zvětšením asi 1,5 - 3x. Při rychlé chůzi lišky stačíte zamířit o hodně rychleji, a to je často rozhodující pro úspěšný lov. Je to prostě jistější rána.
Oblečení musí být teplé, nešustivé a bez zbytečných knoflíků a odznaků.

Zásadní význam při střílení na lišku u nor je vybrat ten správný okamžik. Není totiž problém, aby vám liška přišla a vy na ni vystřelili, ale odhadnout okamžik, kdy bude rána nejpřesnější a nejúčinnější. Nikdy nestřílet na ostro! Liška je na tuto ránu velmi "tvrdá" a skoro vždy odbíhá nebo zatáhne do nory a my jí můžeme jen zamávat. Rána je ideální z boku či shora na hlavu, krk a komoru. Proto míříme nejlépe na krk.
Vzhledem k tomu, že jsem strávil na čekané u nor značnou dobu, troufám si říci, že často poznám, zda liška půjde do nory přímo nebo se bude často zastavovat a nebo jde pouze okolo nor. Samozřejmě to nejde stoprocentně zjistit, ale často se to poznat dá. V době kaňkování je chování lišek trochu jiné a ač jsem už několikrát v odborné literatuře četl, že ani v době páření neztrácejí obezřetnost, tak musím říci, že ztrácejí. Zamilovaní reagují trochu jinak, vždyť to můžeme pozorovat u všech tvorů. Tak například lišky v době kaňkování někdy až zbytečně moc na sebe upozorňují hlasitým skolením blízko nor, ráno "courají" dlouho po rozednění, přijde-li liška a je-li na ní stříleno, často hned po střelbě přijde ve stopách té první další liška a někdy dokonce ignorují vaše stopy.
Vždy se chovejte na posedu tiše, žádné zbytečné pohyby. Prázdné nábojnice neházejte na zem, ale uschovejte je v kapse, aby nebyl cítit střelný prach. Pokud liška přijde a vy nestačíte střílet, nevadí, vždyť liška přijde příště. Chce to jen trpělivost a nestřílet za každou cenu. Také se dá liška zastavit krátkým zamyškováním, ale když je venku -15°C a vy sedíte už dvě hodiny na nekrytém posedu, tak zkuste vyloudit z úst hlas myšky!

Každé ulovené lišce vzdám poctu na její poslední cestě a zároveň děkuji Dianě, bohyni lovu, za krásný lovecký zážitek při střelení této bystré šelmičky. Mnoho pěkných zážitků a přesnou mušku při lovu lišek.

Julius JAŠŠO
člen HS Mutějovice