Časopis Myslivost

Lov losa a vlka v Bělorusku

Myslivost 4/2008, str. 20  Milan HANZALÍK
Ulovit losa byl můj myslivecký sen, který se mi povedlo na podzim loňského roku (listopad 2007) uskutečnit právě v Bělorusku. Protože jsem marně hledal nějaké podrobnosti k lovu losa ať už v časopisu Myslivost nebo na internetu, a věřím, že nejsem sám, koho tato mohutná zvěř fascinuje, rád bych se podělil se svými zážitky a postřehy z tohoto lovu i s ostatními čtenáři. Ti se totiž možná stále domnívají, tak jako já donedávna, že lov losa je pro českého myslivce nedostupný.
Původně jsem uvažoval o uskutečnění lovu v roce 2008 na losí říji na přelomu září a října a začal jsem hledat na internetu cestovní a lovecké kanceláře, které tyto lovy nabízejí. Ke své radosti jsem našel několik kanceláří, ale i dobrodruhů, kteří se zahraničními cestami zabývají. Oslovil jsem všechny kanceláře, některé mi ani neodpověděly, některé neměly ani svůj ceník a někteří, jak jsem již uvedl dobrodruzi, mi nabízeli lov losa doslova "na divoko" bez smlouvy. Zde je myslím na místě uvést, že jsem nehledal kapitálního losa, ale zážitek z lovu a ze setkání s touto nádhernou zvěří. Také pro mě byly limitující cena lovecké výpravy a cena za případnou trofej v případě úspěšného lovu. Po porovnávání podmínek od vybraných cestovních kanceláří, u kterých se ceny i úroveň služeb značně lišily, jsem se rozhodl pro lov v Bělorusku. Bylo to i z toho důvodu, že jsem měl právě možnost dopravit se na místo osobním automobilem do Běloruska. Do auta na rozdíl od letadla je možné naskládat loveckou výbavu jakou uveze a navíc v případě úspěšného lovu nebudou potíže s přepravou trofeje. Při osobním setkání s majitelem cestovní kanceláře mě jeho nabídka natolik oslovila, že jsem se nechal velmi rád přemluvit a změnil jsem plánovaný termín loveckého zájezdu na listopad 2007. Do odjezdu zbýval měsíc a moje jediná starost byla nechat si vystavit na policii Evropský zbrojní průkaz a nechat si zapsat do něj svou zbraň, kterou jsem bral na lov s sebou. Výběr nebyl složitý, vlastním jen jednu kulovnici, a to ČZ 537 v ráži 7x64 s puškohledem Meopta Artemis 2100 3-12x50 s červeným bodem. Vzhledem k tomu, že jsem se již o lovu losa ledaccos dočetl a již jsem věděl, že los je měkký na ránu, nedělal jsem se střelivem žádné experimenty a vzal jsem s sebou střelivo, se kterým běžně lovím u nás - tedy naše náboje SB se střelou 9,0 gramu SP. Veškeré ostatní formality zajistila cestovní kancelář (vízum do Běloruska, pozvání k lovu, pojištění, povolení k převozu zbraně.). Na policii mi bylo připomenuto, že do týdne před odjezdem jsem povinen vyplnit formulář o vývozu a zpětném dovozu zbraně z ČR. O dopravu jsem se nestaral, majitel cestovní kanceláře mě do Běloruska dovezl svým vozidlem a sám mi dělal také průvodce na cestě. Cílem naší cesty byla honitba "Krasnyj Bor" na samém severu Běloruska, na hranicích s Ruskem, 80 km severně od města Novopolock (Navapolack). Vzdálenost od místa mého bydliště do místa lovu je 2000 km. Můj průvodce zvolil cestu přes Slovensko a Polsko. Sice byla delší, než přímo přes Polsko, ale po lepších silnicích. Cesta tam trvala 32 hodin (včetně 2 hodin odbavení na Běloruské hranici), při řízení jsme se střídali (cesta zpět byla delší díky potížím a papírování se zbraní a trofejemi na Polské hranici a trvala 45 hodin). Na hranicích Běloruska nás již očekávál VW Transporter, který nás dopravil do honitby (a po ukončení pobytu zase zpět), která byla od hraničního přechodu Brest vzdálena ještě asi 650 km. Měl jsem k dispozici zadní trojsedadlo a téměř celou cestu jsem prospal, abych si odpočinul před lovem. Po obědě jsme dorazili na základnu, která byla doslova luxusně a velmi moderně zařízena na místě téměř uprostřed honitby. Při pohledu na ubytování s klimatizací, saunu i stravování by se červenal kdejaký náš hoteliér či majitel penzionu. Překvapil mě i vozový park. Očekával jsem orezlé vojenské "gazíky", místo nich však zde mají nové zahraniční vozy Nissan Navara, Land Rover a Land Cruiser v plné výbavě a s vyprošťovacími navijáky. Po obědě jsme vyrazili na obhlídku honitby v Nissanu Navara, se kterým jsme vyjížděli za lovem po celou dobu mého pobytu. Jelikož jsem před odjezdem do Běloruska oprášil mé dvacet let staré znalosti ruštiny, svého loveckého průvodce Igora jsem hned při obhlídce honitby vyzpovídal. Lovecké honitby v Bělorusku patří státu, který je pronajímá i soukromým osobám a loveckým družstvům. Honitbu "Krasnyj Bor" má pronajatu lovecké družstvo, které patří místnímu podnikateli. Můj průvodce Igor je ředitelem tohoto družstva, které zaměstnává celkem 25 lidí. Výměra honitby je 58 000 ha, 77 % výměry tvoří les, 12 % louky a pole a 11 % jsou vodní plochy a močály. Na území honitby je pouze omezená těžba dřeva, jelikož honitba je součástí národního parku. V honitbě je obora s jelení zvěří o výměře 110 ha a v ní 70 ks vysoké, která bude příští rok vypuštěna do volnosti. Stavy zvěře v honitbě se sčítají i za pomoci vrtulníku a jsou následující: 360 losů - roční lov 100 ks, 500 divočáků - roční lov 150 ks, 200 ks srnčího - neloví se, 400 tetřevů - roční lov 16 ks, 200 tetřívků - roční lov 10 ks, 200 bobrů - roční lov do pastí 40 ks, 90 vyder - roční lov do pastí 9 ks, 10 vlků - roční lov 10 ks (vlk sem přechází i z ruské strany), 20 rysů - neloví se, rys je chráněný, 3 medvědi - neloví se, medvěd je chráněný. V honitbě je minimální počet lišek (díky zástřelnému, které činí v přepočtu 30 USD a jsou intenzivně loveny personálem). Pro zajímavost - jako zástřelné za vlka je při individuálním lovu vypláceno lovci v přepočtu 200 USD. V Bělorusku je povolen lov v noci za použití infradalekohledu. I tato možnost mi byla po příjezdu nabídnuta, ale odmítl jsem s tím, že budu lovit pouze podle našich českých zásad. Nutno dodat, že jsou zde velmi přísné předpisy a zbraň mohla být převážena pouze vybitá v pouzdře, a to i po honitbě. Dodržování předpisů kontroluje státní inspekce, která přijela na kontrolu i za mého pobytu. V honitbě jsem lovil společně se třemi lovci z Polska, kteří zde byli na rodinné dovolené i s manželkami a jedním dítětem. Po celou dobu mého pobytu bylo mírné počasí s teplotami od +3 do - 4 0C, sněhová pokrývka byla od 5 cm na začátku pobytu do 30 cm na konci pobytu. Začátek loveckého dne byl v 07.00 hod. za rozednění (v Bělorusku se přidává kvůli jinému časovému pásmu jedna hodina), kdy jsme vyjížděli terénními vozidly do určené části honitby, každý lovec v jednom vozidle spolu s loveckým průvodcem. Vraceli jsme se na oběd na základnu a lovecký den pro mě končil se setměním. Poláci ještě lovili divočáky na krmelištích ze zateplených kazatelen. Terénním vozidlem jsme projeli po lesních cestách jednotlivé úseky a vyhodnotili stopy. Hledali jsme stopy vlků, losů, ale i velkých divočáků. Výsledek si průvodci sdělovali průběžně vysílačkami. Pokud jsme nalezli čerstvou stopu losího býka, odstavili jsme vozidlo a šoulali po stopě, případně jsme se snažili býkovi nadejít v dobrém větru. Když padal sníh a zvěř byla zalehlá, šoulali jsme v místech, kde se zvěř obvykle zdržovala a v okolí mladých porostů, kde byla lepší viditelnost a možnost výstřelu. Po stopě býka jsme mnohdy ušli i několik kilometrů až do bažin, kde jsme museli pro neprůchodnost terénu šoulačku ukončit. Když jsme došli k místu možného zálehu losího býka, průvodce mi vybral místo s možností dobrého výstřelu a s dobrým větrem a zvěř se na mě pokusil natlačit. To byl pro mě ten nejnapínavější lov, kdy jsem musel sám odhadnout velikost trofeje a rychle se rozhodnout, zda budu lovit nebo ne, protože los se pohybuje přes svou úctyhodnou hmotnost překvapivě rychle. Nutno dodat, že všichni losi byli tak rychlí, že se mi je za celou dobu mého pobytu nepodařilo zdárně nafilmovat ani vyfotografovat, a to ani z automobilu. Nikdy jsem nestačil ani zapnout přístroj a byli pryč. Mohl jsem ulovit losa podle svého uvážení a výběru. Zajímavá cena pro mě byla u trofeje losa do 6 kg (vyvařená a nahrubo preparovaná celá hlava s horní čelistí včetně paroží), která činila v přepočtu asi 36 000 Kč. Trofej losa o hmotnosti 6 kg a více již však stála závratných 31 500 Kč za každý další kilogram. V honitbě jsou běžně loveni losi s trofejí o hmotnosti 10 - 15 kg. Z finančních důvodů pro mě bylo zajímavější ulovit dva býky s trofejí do 6 kg, než jednoho o hmotnosti trofeje 7 kg. Mladí losí býci mají v roce svého života paroží špičáka, druhé paroží nasadí slabého vidláka. Třetí paroží již mohou být menší lopaty, které s přibývajícím věkem mohutní nebo má býk po celý život jen bidlovité paroží. V Bělorusku jsou u losů oba typy paroží a vzájemně se i prolínají. Není výjimkou, když má býk na jedné straně lopatu a na druhé straně spíše bidlovitý paroh. Losy jsem viděl na každé lovecké vycházce. Většinou však jen losice s telaty a mladé býky. Druhý lovecký den odpoledne jsem uviděl na šoulačce v řidším porostu nejprve na vzdálenost asi 110 m odbíhající losici a za ní se zvedal z lože losí býk s parožím odpovídajícím mým představám. Připravil jsem se ke střelbě. Býk popoběhl klusem asi 10 m se záměrným křížem mého puškohledu na komoře mírně šikmo proti mě a když zpomalil mezi stromy, padla rána. Býk značil zásah poklesnutím o asi 10 cm a vyrazil vpřed ve směru, kam odběhla losice. Počkali jsme několik minut a šli na nástřel. Nástřel se na sněhu hledal snadno, nebyla zde však ani kapka barvy, pouze několik dlouhých chlupů metr od stopy směrem k místu odkud jsem střílel. Sledovali jsme stopy obou kusů a za celou dobu jsme nenalezli jedinou kapku barvy ani náznak poranění ve stopní dráze. Již mě začal polévat studený pot, ale najednou jsem býka uviděl. Ležel již zhaslý po 200 m od nástřelu. Vývrh jsem provedl k údivu mého průvodce sám. Střela zasáhla býka mezi krkem a plecí a prošla šikmo do přední části komory, kde poškodila tepny. Veškerá barva byla uvnitř hrudníku a bylo jí snad 10 litrů. Protože byl los uloven na kraji bažiny, bylo ho nutné táhnout ručně nejméně 80 m. Zapotilo se při tom šest chlapů, dál ho vyvezl již traktor po svážnici. Živá hmotnost tohoto losa byla 320 kg, věk jsme stanovili na 4 roky, bidlovité paroží, hmotnost trofeje byla 4,6 kg. Také polští lovci měli ten den úspěch. Jednomu se podařilo ulovit býka o živé hmotnosti 474 kg s lopatovitým parožím, hmotnost trofeje byla odhadnuta na 11 - 12 kg, druhému lovci se podařilo ulovit losíče o živé hmotnosti 120 kg. Třetí den lovu jsme odpoledne vyjížděli do honitby po náročné dopolední šoulačce v bažinách, ze které jsme se vrátili k obědu až v 15 hodin. Vlevo od lesní cesty jsme uviděli v borovém porostu na vyvýšenině nad cestou ležícího losího býka ve vzdálenosti 30 m. Projeli jsme bez zastavení plynule dál a dumali, jak se k němu dostaneme. Vzpomněl jsem si, jak se u nás za starých časů lovilo z kočáru v oborách. Lovec v blízkosti zvěře vyskočil na odvrácené straně od zvěře z kočáru a ten pokračoval dál. Připraven jsem byl během chvilky. Pomalu jsme projížděli místem, kde byl los zalehlý a v příhodném místě jsem vyskočil téměř za jízdy z auta na kraj cesty. V době, kdy vozidlo odjíždělo jsem měl již zbraň založenou v rameni a v poloze vkleče jsem mířil do míst, kde byl los. Jaké bylo mé překvapení, když místo jednoho losa tam byli najednou tři. Všichni měli bidlovité paroží. První z nich - slabší nerovný šesterák již odbíhal do porostu, druhý - slabý dvouletý vidlák mě pozoroval a stál asi 5 m vlevo od třetího silnějšího šesteráka, kterého jsme viděli z auta a který se začal právě zvedat. Tušil jsem, že mi zbývá jen okamžik na pohotový výstřel, a proto jsem posadil záměrný kříž na krk silnějšího šesteráka a zmáčkl spoušť. Padla rána a býk se "zlomil v ohni". Vidlák popoběhl asi 20 m a několik vteřin ještě čekal na svého druha, který již však "odkazoval". Ulovený býk nebyl nakonec šesterák, ale nerovný osmerák, s kratičkou raritní výsadou na pravé lodyze. Při vyvrhování jsem si všiml přerostlých spárků na pravém běhu a později jsme našli i olověnou, po domácku litou kuli z brokovnice ráže 16 pod dekou u pravého plecka v přední části komory. Překvapil mě věk tohoto býka, který byl odhadnut na 9 let, hmotnost trofeje 4,8 kg. Živá hmotnost činila pouhých 280 kg, zřejmě díky starému střelnému poranění. Protože jsem měl svůj plánovaný lov splněn, byl mi nabídnut lov losice nebo losíčete, kus za 300 Euro, nebo selat za opravdu rozumnou cenu. Divočáky lovím doma a cena za lov holé se mi zdála vysoká, a proto jsem nabídku nevyužil. Kapitální kňouři zde prý dosahují živé hmotnosti až 350 kg. Cena poplatkového lovu takového kňoura se pohybuje kolem 25 000 Kč. Viděl jsem několik stop velmi silných kňourů, ale nebyly o moc větší, než stopy kňourů u nás. Týž den odpoledne se podařilo zaměstnancům družstva "zalíknout" v leči zradidly dva vlky a byl jsem pozván včetně lovců z Polska na společný lov vlků. Lov vlka je pro lovecké hosty zdarma, jako bonus k loveckému pobytu. Na leč bylo použito 5 km zradidel (družstvo má k dispozici celkem 20 km zradidel na velké leče). Bylo nás 12 střelců, dva honci šli do leče bez psů a leč pouze potichu procházeli. Lov začal ráno a při jízdě autem, než jsem byl vysazen na mém stanovišti, mi můj průvodce dal několik dobrých rad na lov vlků (sundat řemen z pušky - žádný zbytečný pohyb, žádný hluk, pouze pomalé pohyby, vlk může přijít odkudkoliv, i zezadu od zradidel, zasednout do leče na dostřel od zradidel - zády ke zradidlům, vlk může jít těsně kolem nich, první rána je vždy na vlka, na nic jiného). Seděl jsem na "štontu" a ani se nehnul tři hodiny, než padl výstřel. Poté byl lov ukončen. Silný vlk zradidla přesadil, vlčice přišla na střelce a byla ulovena 300 m vlevo ode mě. Pokud se nepodaří vlka v "zalíknuté" leči ulovit za jeden den, pokračuje se následující den, a to pak do té doby, než je uloven nebo leč opustí. Hmotnost vlků bývá 40 - 90 kg, hmotnost vlčice bývá u spodní hranice. Za můj pětidenní pobyt tak byli uloveni čtyři losí býci, jedno losíče, vlčice a několik divočáků. Viděl jsem celkem 19 kusů losí zvěře, hejno tetřívků, tetřeva a pouhé dva kusy srnčího, každý den velké množství stop od losů, vlků a divočáků, minimálně stop od lišky či srnčího. Honitba je velice dobře zazvěřena, slabšího losího býka je možné ulovit kdykoliv po dobu lovu od 1.9. do 15.12., na silného losa je největší šance v období říje na přelomu září a října nebo ke konci lovu, kdy díky mrazům zamrznou nepřístupné bažiny a i silní býci se stahují do lesních porostů. Mnohé ze čtenářů bude jistě zajímat i celková cena za lovecký pobyt a trofeje. Celkové náklady na lovecký zájezd (ubytování, stravování, lovecký doprovod, doprava, různá povolení, pojištění, vízum, preparace trofejí, veterinární osvědčení k trofejím atd.) činily asi 50 000 Kč. Trofej obou býků 48 500 Kč. Ceny pro letošní rok se mohou ale lišit. Na závěr si dovolím připojit i několik drobných postřehů z cesty. Měna v Bělorusku je běloruský rubl, ale lze platit USD i Eurem, cena benzínu je tu o třetinu nižší než u nás. Životní úroveň obyvatel ve městech je porovnatelná s naší, vesnice jsou ale znatelně chudší, v obchodech mají stejné zboží z hlediska množství i značek jako u nás a ceny jsou rovněž podobné. Z hlediska dopravy je kvalita silnic kupodivu na lepší úrovni než u nás a mnohem lepší než v Polsku A tak když jsem se s milou společností večer před odjezdem loučil a u sklenky vodky měl každý kolem stolu pronést přípitek, s otevřeným srdcem, a snad i se slzou v oku, jsem přiznal, že pokud ještě ve svém životě pojedu na lov losa, bude to jedině do Běloruska a do honitby "Krasnyj Bor". Milan HANZALÍK
Zpracování dat...