ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Duben / 2008

Problematika početních stavů zvěře a jejich regulace - 2. část

Myslivost 4/2008, str. 10  Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
V posledním čísle Myslivosti byla v rubrice Středoevropského institutu ekologie zvěře „Téma pro mysliveckou praxi“ uveřejněna první část příspěvku věnovaného problematice početních stavů zvěře a jejich regulace, kde bylo poukázáno na některé nedostatky současného systému plánování a kontroly mysliveckého hospodaření se spárkatou zvěří. Následující část tohoto příspěvku obsahuje hlubší pohled na to, jaké jsou skutečné souvislosti mezi početními stavy zvěře a její regulací na jedné straně a rozsahem škod na straně druhé.



Dostupnost potravy a klid
V současné době stále ještě převládají tendence paušálně spojovat škody na lesních porostech s nadměrnými stavy jelení a srnčí zvěře, aniž by se přitom pozornost věnovala ostatním příčinám jejich vzniku. Základním nedostatkem takto jednostranného přístupu je, že nebere v úvahu působení dalších faktorů, které při poškozování lesních porostů zvěří hrají významnou, mnohdy dokonce i rozhodující roli. Jedním z nich je potravní nabídka. Přitom není tak důležité, v jakém množství se vhodná potrava v životním prostředí nachází, ale rozhodující je její skutečná dostupnost pro zvěř. Zatímco množství potravy lze poměrně snadno kvantitativně stanovit, objektivní posouzení její dostupnosti pro zvěř je již podstatně obtížnější a vyžaduje úplně jiný metodický přístup, než jaký je současně používán v systému bonitací honiteb.
Dalším důležitým faktorem je klid, který má vliv především na denní režim, pohybovou aktivitu a prostorové rozmístění zvěře v daném prostředí. Oba uvedené faktory - dostupnost potravy a klid - spolu velmi úzce souvisí a jejich působení může být v závislosti na místní situaci velmi proměnlivé. Přitom právě myslivost hraje v tomto ohledu zvlášť velkou roli, neboť především to, jakým způsobem, kde a jak často je zvěř v určitých lokalitách lovena, má mimořádný vliv jak na její prostorové rozmístění, tak i denní režim a tím samozřejmě i na druh a množství přijímané potravy.

Lov je vždy spojen s určitým zneklidňováním zvěře.
Jak již bylo v minulém čísle Myslivosti na str. 33 uvedeno, častěji zneklidňovaná zvěř mění své chování a více se zdržuje v hustých lesních porostech, v nichž má větší pocit bezpečí. To má jednoznačně negativní důsledky. Na jedné straně značně vrůstá nebezpečí vzniku škod, což je dáno tím, že podíl dřevin v potravě zvěře se automaticky výrazně zvyšuje. Na druhé straně se stává skutečným problémem početní stavy zvěře účinně regulovat, neboť její individuální lov je v hustých porostech nejen obtížný, ale i málo efektivní. Vzhledem k tomu, že za těchto okolností se snižuje nejen slovitelnost, ale vůbec celková pozorovatelnost zvěře, je navíc také velmi obtížné realisticky odhadnout její početní stavy. K takové situaci dochází zejména tehdy, když je prováděn radikální lov bez jakékoliv koncepce s jediným cílem provést početní regulaci zvěře za každou cenu. Přitom je logické, že vystupňovaný lovecký tlak se v prvé řadě soustředí na snáze přehlédnutelné lokality, zejména pastevní plochy, kde je míra úspěšnosti lovu nejvyšší a jeho provádění nejsnazší. Z hlediska škod je však tento postup nejen málo efektivní, ale mnohdy dokonce kontraproduktivní, neboť snížení počtu zvěře - pokud se jej podaří skutečně dosáhnout - je do značné míry kompenzováno zvýšením podílu dřevin v její potravní skladbě.
Z toho důvodu by při řešení problematiky škod nemělo být jediným kritériem pouze to, kolik kusů zvěře se celkem podaří ulovit, ale přinejmenším stejná pozornost by se měla věnovat také tomu, jakým způsobem je lov prováděn.

Z hlediska prevence škod je velmi účelné soustředit intenzivní lov do míst se zvýšeným nebezpečím poškození porostů. Hlavním cílem tohoto soustředěného lovu není ulovení co největšího počtu zvěře, ale její vytlačení do těch lokalit, na nichž její přítomnost i ve větším počtu nepůsobí z hlediska škod vážné problémy (stanoviště s nízkým rizikem poškození porostů). V tomto případě má zneklidňování zvěře v důsledku stálého loveckého tlaku ve vytipovaných lokalitách pozitivní vliv. Skutečný efekt soustředěného lovu se pak posuzuje na základě toho, do jaké míry se daří zabránit škodám, a ne podle počtu ulovené zvěře.
Tento způsob prevence škod může však být účinný pouze za předpokladu, že zvěř má možnost se stáhnout z lokalit se soustředěným lovem do jiných míst, na nichž nachází nejen vhodnou potravní nabídku, ale zároveň také větší klid. Přitom je pro zvýšení pocitu bezpečí zvěře na těchto místech zapotřebí, aby zde byl lov prováděn jiným způsobem než jinde. To znamená ne průběžně, jak je většinou běžné, ale intervalově během krátkého časových úseků následujících vždy po delších obdobích klidu.
Zkušenostmi z praxe je dostatečně prokázáno, že při správně prováděném intervalovém lovu s dostatečně dlouhými obdobími klidu se slovitelnost zvěře v důsledku jejího méně opatrného chování zvyšuje, což umožňuje efektivnější lov většího počtu kusů v krátkém časovém úseku. Lov musí být na místech s minimálním nebezpečím škod skutečně co nejkratší, aby zvěř na něj nereagovala změnou chování, což by bylo nežádoucí. V praxi se samozřejmě nedá zajistit téměř nikde absolutní klid, neboť i po zastavení lovu působí na zvěř nadále ještě další rušivé vlivy, které se nedají zcela vyloučit, jako např. turistika. Na druhé straně však je jednoznačně prokázáno, že zvěř na základě získaných zkušeností dokáže velmi dobře rozlišovat původce vyrušování a reaguje na ně rozdílným způsobem. Myslivci, kteří se v honitbě zdržují převážně ve večerních nebo ranních hodinách, a to přednostně na místech, která zvěř vyhledává k příjmu potravy, představují i přes snahu chovat se nenápadně zcela jiný zneklidňovací faktor než celá řada jiných zdrojů vyrušování.

Kombinace soustředěného a intervalového lovu se při správném provádění velmi dobře osvědčuje u jelení zvěře (názorné příklady z praxe budou uvedeny v příštím čísle Myslivosti). Naproti tomu u srnčí zvěře, která je stanovištním druhem, nelze očekávat, že by se podařilo vytlačit ji intenzivním průběžným lovem z ohrožených lokalit do jiných míst tak, jak je to možné u jelení zvěře. V tomto případě má soustředěný lov spíše lokálně redukční efekt, neboť stálý lovecký tlak vede i přes postupně se zhoršující slovitelnost srnčí zvěře k postupnému zředění její populační hustoty. Zavedení systému soustředěného a intervalového lovu v myslivecké praxi vyžaduje dobrou komunikaci mezi uživatelem a držitelem honitby, neboť obě strany by se měly dohodnout, na kterých místech je účelný stálý intenzivní lovecký tlak a kde je naopak možné poskytnout zvěři větší klid. Základním předpokladem přitom je oboustranně konstruktivní přístup a vzájemné pochopení pro zájmy a cílové představy druhé strany včetně ochoty přistoupit na kompromisní řešení. Kde není tento konsensus možný, pak není problémem zvěř, ale opět zase jenom člověk.

Správné myslivecké plánování by nemělo být postaveno pouze na počtech kusů zvěře v různých věkových kategoriích, které by měly být v honitbě uloveny, ale musí více zohledňovat také praktické provádění lovu. To znamená, že pojmy "kdy, kde a jak" jsou stejně důležité jako "kolik". Samozřejmě je nutné zvěř dostatečně lovecky regulovat tak, aby její populace nepřekročila hospodářsky a ekologicky podmíněnou únosnou míru (definice hospodářsky a ekologicky podmíněné kapacity prostředí je uvedena v Myslivosti 3/2008, str. 30).
Povinnost uživatele honitby průběžně udržovat početní stavy zvěře na předepsané úrovni přitom vyplývá jak z legislativy, tak je také většinou současně zakotvena ve smlouvách o nájmu honiteb. V každoročně zpracovávaných plánech lovu jsou uváděny počty kusů zvěře, rozdělených podle pohlaví a věkových tříd, které budou v průběhu roku uloveny. Uživatelé honiteb musí uvést při sestavování plánu lovu podle vyhlášky č. 553/2004 vedle některých důležitých informací i takové údaje, které nemají ve skutečnosti příliš velkou vypovídající hodnotu. Příkladem je uvádění předpokládaného stavu zvěře k termínu 31. 3. následujícího roku, jehož stanovení probíhá podle předepsané metodiky, a to odečtením schváleného plánu lovu od letního stavu zvěře před lovem a přičtením počtu zvěře, která má být do honitby vypuštěna (Vyhl. 553/2004 Sb., příloha č. 1, str. 6, písm. N). Zdá se, že uživatelé honiteb většinou nemají problém vykazovat ve svých povinných hlášeních takové údaje, jaké jsou od nich vyžadovány. Jiná otázka je, do jaké míry tato hlášení odpovídají skutečnosti.

Aby systém mysliveckého plánování mohl plnit v praxi to, co se od něj očekává, musí být postaven na vhodné metodice a vycházet z údajů, které se co nejvíce přibližují reálnému stavu. Pokud se však uživatelé honiteb musí obávat komplikací nebo dokonce i možnosti vypovězení nájemní smlouvy v případě že jimi nahlášené údaje neodpovídají stanoveným normám, pak od nich nelze očekávat vstřícný přístup při poskytování údajů o skutečných početních stavech zvěře v honitbách. Vždyť například zvýšený počet zvěře v honitbě ke sčítacímu termínu koncem zimy nemusí být důsledkem nedostatečné regulace, ale může to být výsledkem podstatně lepší zimní péče oproti okolním honitbám. Proč by se v takovém případě měl uživatel honitby, který plní své povinnosti vyplývající mimo jiné i ze zákona o myslivosti (§11, čl. 4) lépe než druzí, obávat případných komplikací nebo dokonce postihů za to, že zvěř se k němu v zimním období stáhne z širšího okolí a on správně nahlásí skutečný stav? A podobných příkladů by mohlo být uvedeno víc. Proto se nelze divit tomu, jak mnozí myslivečtí hospodáři k vyplňování svých povinných hlášení přistupují.
Nedostatek spolehlivých údajů ale předem vylučuje možnost provádění včasných a přiměřených regulačních opatření v případě jejich skutečné potřeby. Přitom smysl mysliveckého plánování by měl spočívat především v tom, aby se včas a účelně reagovalo na trendy populačního vývoje zvěře a předcházelo tak vzniku konfliktních situací.

Kontaktní adresa:
Dr. Miroslav Vodňanský
Institut ekologie zvěře VFU Brno
Palackého 1-3, 61242 Brno
E-mail: iez@vfu.cz


Zpracování dat...