Časopis Myslivost

Co myslíte, má to něco do sebe?

Myslivost 5/2008, str. 75  Jan VEBER
Nedávno jsem volal svému kamarádovi na Šumavu, chtěl jsem se za ním už dávno podívat, dlouho jsme se neviděli a také na okraji lesa za domem, kde bydlí, vybudoval nádherné napajedlo pro ptáky i s úkrytem pro možné pozorování, ale hlavně fotografování zde pijících opeřenců. Byl jsem zvědavý na oboje, to přiznávám, den jako vymalovaný, krásné počasí, slibující nádherné zážitky v předhůří naší překrásné Šumavy.
Jenže když na druhém konci můj kamarád zvedl sluchátko, byl sice nadšen, že se chci přijet podívat, ale zároveň mne velmi překvapil svojí odpovědí: "Kamaráde, přijet můžeš, ale já doma nebudu, máme ve sdružení povinné střelby." Nechal jsem si to ještě jednou zopakovat. "Jasně, když nepřijdeš na střelby, nedostaneš povolenku k lovu na spárkatou a ani na hony nemůžeš, já myslím, že je to správný, ne?" Byl jsem už dlouho zastáncem téhle myšlenky, ale tak trochu jsem se bál ji vyslovit nahlas, očekával jsem vlnu nevole a odmítání. A teď to najednou slyším přímo z myslivecké praxe!
Měl jsem z toho přirozeně velikou radost a slíbil jsem mu, že o tom zcela určitě napíšu. Vždyť kolik jen zbytečných úrazů vzniká při neopatrném zacházení s loveckou zbraní a kolik z nich končí bohužel tragickou, zcela určitě zbytečnou a především předčasnou smrtí mnohdy naprosto nevinného kamaráda, kolegy myslivce, ale také až na výjimky smrtí otce dětí, či jejich dědy. Kdo něco podobného zažil, ví naprosto přesně, o čem mluvím.
Není to tak dlouho, kdy jsem s kamarádem myslivcem, který jezdí stejně jako já s kamionem, na tohle téma diskutovali. "Tohle přece není vůbec možný!" rozčiloval se. "Vždyť přece vždycky musíš vědět, kam a na co míříš!!" téměř už křičel. Nedalo mi to a přinesl jsem mu jen pro ilustraci k přečtení starou mysliveckou knihu povídek od pana Čelůstky, kde se v jedné z kapitol věnuje právě těmto zcela zbytečným lidským tragédiím. Dočetl a koukal. Už neříkal nic.
A tak jsem nabyl přesvědčení milí přátelé, že se pokusím otevřít na toto velmi aktuální téma diskusi na stránkách našeho časopisu Myslivost. Lovecká sezóna už je pro letošní rok sice v plném proudu, ale přede dveřmi jsou v mysliveckých sdruženích a honebních společenstvích výroční schůze, kde by příspěvky na téma povinných střeleb před loveckou sezónou měly zaznít. Je to samozřejmě otázka financí, namítne celá řada z vás, musí se také zaplatit střelnice, nadhodí další, kde na to vzít čas, ozve se třetí hlas a všichni budou mít pravdu. Pravdu v tom, o čem mluví. Proto je tato moje přednesená aktualita do diskuse i otázkou k odpovědným místům v pojišťovně Halali, k fukcionářům na OMS i ve vrcholných funkcích ČMMJ. Vždyť přece, když to jde docela samo v jednom malém mysliveckém sdružení na Šumavě, proč by to nemohlo jít všude? Vždyť se jedná především o naše vlastní dobro, o naše vlastní zdraví!
Všichni společně přece chceme, abychom po úspěšném lovu a teď mám na mysli i nás fotografy, kteří se mnohdy zúčastňujeme lovů opravdových, abychom vytvořili nové a zajímavé fotografie k obohacení nás všech i našeho časopisu, mohli v klidu a pohodě zasednout u lovecké chaty a rozebírat úspěchy i neúspěchy našeho loveckého snažení. A ne s hlavou mezi rameny k zemi skloněnou hledět na zraněného kamaráda (to v tom lepším případě!!) a zklamaně odcházet k domovu z předčasně ukončeného lovu s myšlenkami na to, co se zde právě před vašima očima odehrálo za lidskou tragédii.

Přeji vám všem, aby jste při uvažování a přemýšlení nad mým příspěvkem mysleli především na své blízké ale i kamarády a svoji a jejich bezpečnost při lovu, aby jste se již nikdy nestali svědky honu, nátlačky či čekané s nešťastným koncem a aby jste se nikdy nedostali do podobné situace jako já na mém JEN A POUZE ILUSTRAČNÍM SNÍMKU, který jsem vytvořil společně se svým bývalým učitelem přírodopisu Vladislavem Menšíkem právě pro tento můj článek!
Váš Jan VEBER
veber.jan@seznam.cz
Zpracování dat...