Časopis Myslivost

Ad Doporučená opatření …

Myslivost 1/2008, str. 11  red
V listopadu 2007 vyvolalo mezi čtenáři Myslivosti bouřlivou internetovou debatu uveřejnění Doporučených opatření pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území ČR (Myslivost 12/2007, str. 27) a též Prohlášení MZe k této problematice (Myslivost 12/2007, str. 26).

Jelikož k dané problematice zaujal postoj opravdu velký počet čtenářů a jelikož řada z nich také směřovala svoje dotazy přímo do redakce Myslivosti a žádala o vyjádření vedení Českomoravské myslivecké jednoty a myslivecké odborníky, dovolili jsme se zeptat několika mysliveckých odborníků i mysliveckých funkcionářů na jejich názor týkající se dané problematiky. Zejména nás zajímalo, se kterými body Doporučených opatření se oni osobně ztotožňují a která jim naopak připadají poněkud diskutabilní.


Doporučená opatření pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky nemohou při omezené délce platnosti v době lovu v délce 6 až 8 týdnů od jejich vyhlášení v podstatě nic zásadně změnit. Početní stavy jmenované spárkaté zvěře narůstají po řadu let a tato krátkodobá doporučení toho moc neovlivní a spíše se na ně dívám jako na útěk od zodpovědnosti a její přenesení na státní správy myslivosti obcí s rozšířenou působností. Teď záleží na nich a na uživatelích honiteb do jakého rozsahu je využijí.
Problém je ale v úplně jiné rovině a začíná to v současnosti platnou mysliveckou legislativou. Proč stavy spárkaté zvěře, hlavně tlupní zvěře (jelen lesní, sika japonský, daněk evropský a muflon obecný) takto narůstají, má své zřejmé důvody. V současnosti platné zařazování honiteb do jakostních tříd vychází z početních hodnot, které nikdy nebyly odborně podloženy a jsou spíše snahou o minimalizaci stavů. Také ještě nikdo nestanovil, co je vlastně únosná škoda a jaký je optimální početní stav spárkaté zvěře v daném přírodním prostředí. Jak bylo odborníky publikováno v poslední době, mohou být stavy spárkaté zvěře bez hospodářsky významných škod proti normovaným stavům výrazně vyšší (uváděno až 150 ks na 1000 ha lesních ploch). A v tom je ten paradox - prakticky nikdy se dosud s normovanými stavy nepracovalo, skutečné stavy byly vždy jednoznačně vyšší. Takže je zcela možné, že únosné stavy spárkaté zvěře bez hospodářsky významných škod mohou být někde mezi současnými stavy a normovanými stavy.
Tuto skutečnost také zásadně ovlivňuje i okolnost, že nelze značnou část honiteb do jakostních tříd zařadit z důvodů malé výměry honiteb. A tak jsou často takto rozdrobeny i souvislé lesní komplexy a zvěř daného druhu tam byla dříve normována, což z legislativních důvodů dnes není možné. Jinak by se asi pracovalo, když by byly minimální výměry honiteb jako např. v Polsku nebo Maďarsku, tedy několik tisíc hektarů plochy.
Pokud se jedná o sankční opatření uvedená v 1. bodě doporučených opatření, je uvedeno možnost jejich využití v případě nesplnění lovu celkového počtu kusů spárkaté zvěře za podmínky překročení normovaných stavů jednotlivých druhů spárkaté zvěře pro každou konkrétní honitbu. Myslí si někdo, že to lze u tlupní zvěře ve všech malých honitbách skutečně dodržet? Když se dnes spárkatá zvěř podle atraktivnosti potravních zdrojů, migrací v ročních obdobích a díky řadě dalších faktorů pohybuje na mnohanásobně rozsáhlejších plochách více honiteb, bez možnosti ovlivnit její koncentraci a migraci uživatelem honitby! I když oblasti chovu spárkaté zvěře v dřívější době splnily svoji funkci jen částečně, jsou nesporně nutné všude tam, kde výskyt tlupní zvěře přesahuje hranici jedné honitby. A to je skoro všude. A nejhůř by na tom byl ten uživatel honitby, který by to myslel s redukcí stavů spárkaté zvěře zcela vážně a například by si ji rozložil do více let. A tím by musel vykázat opakovaně vyšší stavy než normované a vystavil by se tím uplatnění sankcí. Proto se nedivme, že sčítání a plány lovu jsou často v oblasti matematických kalkulací a zcela rozdílných představ a přístupů uživatelů honiteb sledujících nějaké vlastní cíle.
Také není zcela jasné, co je myšleno nesplněním celkového počtu kusů spárkaté zvěře. Snad ne to, že se prostě naplní odstřel početně v kusech (třeba jen v samé samčí zvěři). Plnění plánu lovu by mělo být snad především v příslušných počtech podle plánu lovu v samčí, samičí a mladé zvěři. Proč by se měl plán lovu jinak sestavovat? A proč se k němu vyjadřuje držitel honitby (přeneseně všichni vlastníci honebních pozemků dané honitby)! Snad proto, že tím souhlasí se způsobem obhospodařování spárkaté zvěře v dané honitbě a v jeho zpracované podobě s ním souhlasí!
A tady je zase další mezera. Jak má příslušný státní orgán myslivosti skutečně v rámci své kontrolní činnosti zjistit, zda je plán lovu takto splněn, když povinnost předkládat markanty samičí a mladé zvěře na chovatelské přehlídky není legislativně podložena? A tím pádem si mohu vykázat cokoliv, neboť tužka a papír snesou všechno. A kdyby se pokusil orgán státní správy si toto vymoci, jistě se najdou takoví, kteří zargumentují, že to zákonně není podloženo a požadavek je neoprávněný. A kdo z nadřazených složek se v konečném důsledku za takový zcela oprávněný požadavek odpovědného pracovníka státní správy myslivosti postaví.
Pokud se jedná bodů 2. a 3., lze s nimi naprosto souhlasit. Vyřizování žádosti k lovu samičí zvěře a samčí zvěře do věku dvou let u jednotlivých druhů spárkaté zvěře, kde nejsou stanoveny minimální a normované stavy, by mělo být bez zbytečných průtahů. A zvláště v tomto případě by měla být zajištěna odpovídající kontrolní činnost státní správy, kontrola, co bylo uloveno.
Rovněž by mělo být ze strany MZe ujasněno to, o což již ČMMJ písemně žádala asi před rokem, tedy co je samčí zvěř ve věku dvou let. Když u jelena lesního, jelena siky, daňka evropského a muflona obecného je první věková třída stanovena od věku 1 rok! Přednostní lov mladé zvěře by měl být samozřejmostí.
Bod č. 4 povolení výjimek z některých zakázaných způsobů lovu považuji za mimořádně rozporný, a to z důvodu, že je v naprostém rozporu se současnou platnou legislativou. Lov veškeré spárkaté zvěře v noci s pomocí zdrojů umělého osvětlení, zařízení pro osvětlování terče, hledí pro střelbu v noci a elektronickým zvětšením obrazu, nebo pro převrácení obrazu může jen legalizovat to, že už bude možné lovit cokoliv a kdykoliv. A zvěři nedáme klid ani v noční době, ať se bojí i noci vyjít na pastvu a znásobí jen škody v lesních kulturách! Pokud se jedná o prase divoké, což není předmětem řešení těchto doporučených opatření, tam bych s tím souhlasil, za předpokladu že to bude podle legislativy legální.
Nevím, kolik je v ČR funkčních odchytových zařízení ve volných honitbách, aby bylo nutné povolit výjimku lovu spárkaté zvěře v odchytových zařízeních? A pokud se jedná o společný lov daněl, daňčat, srn a srnčat, tomu snad není možné uvěřit ani ve zlém snu!
Své si myslím i o legálním odstřelu holé jelení zvěře a mufloní zvěře. Kde jsou zásady průběrného odstřelu! A nakonec vše záleží stejně na zodpovědnosti mysliveckého hospodáře každé honitby, jak si plnění plánu lovu holé veškeré spárkaté zvěře organizačně a včas zajistí. Aby nemusel využívat pro naplnění plánu lovu formu společného lovu, a tím způsoboval další zneklidňování zvěře.
K bodu 5. (podpoře využití odchytových zařízení k lovu spárkaté zvěře) nemám zásadní námitky u přezimovacích objektů (především pro jelení zvěř), kdy zde lze dokončit odpovědně průběrný odstřel chovatelsky nevhodné zvěře. Odchytová zařízení, předpokládám, ve volných honitbách slouží asi pro jiné účely než odstřel. Obdobně u aklimatizačních zařízení asi není účelem lov, když tato zařízení obvykle slouží k aklimatizaci dovezené kvalitní zvěře k nějakým účelům, obvykle vysazení v honitbě. I tak je v nich průběžně nutné z chovatelského hlediska provádět selektivní odstřel.
Aby byla navázána spolupráce se zemědělsky hospodařícími subjekty a subjekty podnikajícími v lesním hospodářství a projednat s nimi konkrétní podmínky opatření, aby se zlepšily podmínky k lovu spárkaté zvěře, s tím jen lze plně souhlasit. Jedná se především o polní lokality a dnešní rozsáhlé plochy pro spárkatou zvěř atraktivních plodin a jejich rozčlenění na menší plochy. S tím vzniklé další náklady ale budou pro zemědělské podniky většinou ekonomicky neatraktivní.
Pokud se jedná o zákaz přikrmovat a krmit spárkatou zvěř mimo dobu nouze, kromě odváděcího přikrmování ve velkých lesních komplexech, to by snad mělo být především opatření pro černou zvěř, o kterou se v těchto doporučených opatřeních nejedná. Ale i u ní jsou v jiných státech např. v Rakousku stanovené přísně limitované podmínky pro její vnadění a přikrmování. Nesporným faktem je, že ve značné části dnešních výměrou malých honiteb, kde se vyskytuje tlupní zvěř (především jelen lesní a sika), se takovéto akce hromad cukrovky apod. vyskytují často. Protože najde-li se ekonomicky silný subjekt (resp. kde je dost peněz), a nebo také ještě komerční zájmy lovu, případně málo času nájemce honitby, je schopen stáhnout spárkatou zvěř ze značného území, aby ji tam měl trvale, kdykoliv a v co největším počtu. A proto to pak provádějí i další, jinak by se prakticky k lovu nedostali. Nemělo by se to dít, ale bohužel taková je dnešní myslivost a její legislativa, když při její tvorbě (především zákona o myslivosti) zasahuje kdokoliv, hlavně ne odborníci a pak je těžké důsledky napravovat. A to buďme ještě rádi, že je zákon takový, mohl by být pro veškerou zvěř a myslivost ještě horší.

Na závěr si především myslím, že opatření ke snížení stavů spárkaté zvěře, a tím snížení škod, jako jednorázová několikaměsíční akce, a to ještě formou pouhého doporučení, nic neřeší. Také není zcela jasně uvedeno, jak malý zlomek škod např. v lesním hospodářství je způsoben spárkatou zvěří a kolik způsobují ostatní biotičtí a abiotičtí činitelé. Nejjednodušší je označit škůdce, nábojů je dostatek, když řešení ostatních důvodů vzniku škod, především v lesním hospodářství, je nesmírně obtížné a nákladné.
RNDr. Ctibor BABIČKA, CSc.,
člen Redakční rady časopisu Myslivost

Zákon o myslivosti v §1 mimo jiné upravuje chov a zachování druhů zvěře volně žijících na území České republiky, regulaci stavů zvěře a provádění lovu zvěře. V § 3 je stanovena povinnost držiteli honitby a v případě jejího pronájmu nájemci zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovým stavem zvěře.
Prostudujeme-li si výsledky myslivecké statistiky 2006 (Myslivost 11/2007), zjistíme, že u všech druhů spárkaté zvěře byl jarní sčítaný stav k 31. 3. 2007 vyšší než normový stav zvěře. Normový stav zvěře je nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá kvalitě životního prostředí zvěře a úživnosti honitby.
Dáme-li si do souvislosti dikci zákona o myslivosti a mysliveckou statistiku 2006, jeví se "Prohlášení Ministerstva zemědělství k problematice regulace početních stavů zvěře," které je adresováno zejména držitelům honiteb a vlastníkům honebních pozemků, jako logický soubor doporučení.
Druhý dokument Ministerstva zemědělství určený všem orgánům státní správy myslivosti s názvem "Doporučená opatření pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky" nebyl projednán v Myslivecké radě ministra zemědělství. Pro skutečně účinnou redukci početních stavů spárkaté zvěře jsou některá jeho doporučení, aplikovaná nejdéle do 31. 3. 2008, pro krátkou časovost téměř nepoužitelná (doba lovu spárkaté zvěře, rozhodování podle správního řádu).
Osobně nesouhlasím s povolením výjimek lovu pomocí umělého osvětlení, osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zvětšením obrazu, nebo pro převracení obrazu. Dále nesouhlasím se společným lovem na srny a srnčata.
Právo myslivosti provozujeme na honebních pozemcích, a proto je velmi potřebné spolupracovat a komunikovat s vlastníky pozemků i při méně příjemné záležitosti jako je účinná redukce stavů spárkaté zvěře alespoň na normovaný stav.
Ing. Jiří CHMEL,
místopředseda ČMMJ


Diskutovaný materiál jsem si pochopitelně prostudoval. Osobně bych se rád vyjádřil především k problému, který mne upoutal doslova na první pohled. Jedná se o doporučení povolit lov holé srnčí zvěře na společných lovech. Pokud je mi známo, nebyl podobný nástroj v uplynulých desetiletích (nebo bych měl možná raději říct v historii moderní myslivecké legislativy druhé poloviny dvacátého století) v našich zemích nikdy plošně povolen. Domnívám se také, že speciálně tento bod je v rámci daného materiálu nejdiskutabilnější a vezmu-li v potaz opravdu všechny souvislosti, musím se v každém případě vyslovit proti obdobnému opatření. Argumenty bych si v tomto směru dovolil shrnout do několika bodů.
1. Podíváme-li na plánování lovu srnčí zvěře (a zejména na průběh jeho plnění) podrobněji, zjistíme, že se nám v mnoha honitbách nedaří provádět zodpovědný průběrný odstřel holé zvěře (a bez něj můžeme všechny chovatelské snahy rovnou pověsit na hřebík) ani v relativním klidu čekané. Tedy v podmínkách, kdy máme většinou dostatek času pro obeznání zvěře, odhad jejího věku, vycházíme ze znalosti místní populace apod. Nedovedu si proto představit, na jaké úrovni budeme podobnou činnost provádět v podmínkách střeleckého stanoviště na společném lovu. Chápu, že existuje celá řada účinných způsobů vedení společných lečí, kdy je zvěř přivedena ke střelcům v relativním klidu (může jít jak o klidné nátlačky, tak v poslední době dost propagovanou naháňku se slíděním). Můžeme ale s klidným svědomím říct, že si skutečně všichni, vždy a všude, umíme odepřít výstřel na zvěř, která není v ideálním postavení vůči střelci, pohybuje se v porostu, nebo kterou jsme nedokázali stoprocentně přečíst? Máme také všude potřebnou rozlohu i porostní strukturu honiteb, které by nám podobné způsoby lovu umožnily bezezbytku využít? A co problém účastníků hromadných akcí? Můžeme po každém hostu chtít, aby dokázal v rychlosti "dostat do oka" místní standard zvěře a mohl se tedy před výstřelem plně orientovat? Odpověď ať hledá každý u sebe...
2. Pod druhým bodem se určitě skrývá střelecká dovednost a disciplina. Zde opětovně ruku na srdce. Kolik z nás je ochotno zdokonalovat se např. pravidelnou návštěvou střelnice? Kolik procent myslivců vystřelí ve finálním výsledku ročně alespoň dvě-tři kulové rány na cíl v pohybu? To je pro dosažení určitého stupně zručnosti a jistoty přece jen málo. Vezmeme-li v úvahu tělesnou konstituci srnčí zvěře, kulové ráže, kterými se dnes běžně loví a představíme-li si k jaké efektivitě vede méně povedený zásah lopatek, hřbetu nebo kýt, netřeba zajisté dalších dodatků. Jsou-li v tomto bodě vůči mému tvrzení ješitné či uraženecké výtky, stačí si spočítat počet výstřelů připadajících běžně na jeden kus černé zvěře skutečně ležící na výřadu...
3. V potaz musíme vzít také skutečnost, že podobný nástroj by se mohl mnohde stát "všespasitelným" východiskem. Nezvládli jsme včas naplnit plán lovu? Nevadí. Budeme se o to vůbec příštím rokem snažit, když existuje jiné řešení? Jaké? Vypořádáme vše na několika nátlačkách v prosinci tam, kde je zvěř obvykle koncentrována. V prosinci! V době, kdy srnčí zvěř potřebuje především klid a minimální plýtvání pracně nashromážděnou energií. To jí ale společné lovy zajisté nepřinesou...
Vím, že daný problém je jako celek opravdu složitý a diskuse by mohla být nekonečná. Společný lov může být skutečně efektivním nástrojem k lovu zvěře. Jeho výsledkem by nicméně v tomto případě byl pouhý kvantitativní zásah do populace srnčí zvěře, který by měl ke kvalitativnímu a dlouhodobému řešení daleko.
Nenaříkejme však prosím na nedostatek dosavadních možností, je to v devadesáti procentech případů pouze výmluva. Budeme-li dostatečně využívat ty dostupné (doba lovu holé zvěře je celé čtyři měsíce, ne čtrnáct dnů v prosinci!) a budeme-li lovu holé zvěře věnovat minimálně tolik pozornosti, kterou věnujeme (předchozí čtyři měsíce!) lovu srnců, nebudeme muset obdobné polemiky řešit.
Zcela upřímně si ale myslím, že obávat se v této fázi pro letošní rok podobných dramatických scénářů (doporučení vyšlo v listopadu a končí v březnu), je poněkud zbytečné. Určitě zvítězil v minimálně devadesáti procentech případů zdravý rozum a uživatelé honiteb vyřešili svoji situaci jinak, než bezmyšlenkovitou žádostí o podobné povolení. Srnčí zvěř si to zajisté zasluhuje a měli bychom si všichni uvědomit, že je skutečným (a mnohde bohužel posledním) pokladem našich honiteb.
Z čeho mám ale opravdovou obavu? Že se tato myšlenka vůbec objevila. Protože to nemusí trvat příliš dlouho a může se objevit znovu, tentokrát v daleko agresivnější podobě. Zabránit tomu můžeme všichni. Jak? Věnujme reálné a skutečné situaci v každé honitbě odpovídající pozornost. Na ni "napasujme" odpovídajícím způsobem myslivecké plánování a důsledně dbejme o jeho plnění (při samozřejmém dodržování všech chovatelských i selektivních pravidel). Pak nebude opravdu důvod podobné problémy řešit a odrážet v zájmu zvěře obdobná opatření.
Mgr. Josef DRMOTA,
člen Redakční rady časopisu Myslivost


Ke skutečným stavům zvěře se vyjadřují nejen uživatelé ale i držitelé honiteb, kteří mají odsouhlasovat plány chovu a lovu. Vlastníci honebních pozemků či jejich správci budou vždy vidět problémy v chovu všech druhů zvěře přes škody, které působí na jejich pozemcích. Otázky škod působených jinými vlivy, které nemohou řešit olovem (vítr, sníh, imise, drobní hlodavci, hmyz) ponechávají stranou, i když takto působené škody jsou mnohdy nesrovnatelně větší než škody působené zvěří. Jistě by bylo vhodné doplnit uvedené problémy o číselné údaje, což by ale znamenalo delší pojednání.
Ministerstvo zemědělství ČR řeší situaci dočasně, což je dobře, a dává k tomu jisté možnosti místním (tedy věci znalým) státním správám. S tím lze souhlasit, pokud ovšem se nepřekračují zákonná nařízení týkající se doby lovu či zakázaných způsobů lovu, jejichž překročení by si vyžádalo nové znění zákon či dokonce několika zákonů.
Prof. Ing. Josef Hromas, CSc.,
čestný předseda ČMMJ

Jako pracovník sekretariátu si dovolím uveřejnit jen můj soukromý názor. Podle mne ustanovení "Neprodleně, vstřícně vyřizovat žádosti o vyjádření orgánu státní správy myslivosti k lovu samičí zvěře a samčí zvěře do stáří dvou let u jednotlivých druhů spárkaté zvěře kde nejsou stanoveny minimální a normované stavy, v souladu s ustanovením § 36 odst. 5 zákona o myslivosti" povede k tomu, že to, co vystrčí hlavu z lesa, to o ni přijde.
Jsem jednoznačně pro upřednostnění lovu mladé zvěře a z dospělé zvěře se přednostně zaměřit na samičí zvěř a samčí zvěř do věku 2 let.
Na společném lovu lovit daněly, daňčata, srny a srnčata je podle mne lumpárna, za kterou se musí každý myslivec stydět v případě, že se k tomu sníží. Stejně tak je lumpárna, za kterou by se měl myslivec stydět, pokud se sníží k využití povolení střílet spárkatou zvěř v odchytových a aklimatizačních zařízeních a přezimovacích objektech.
Jsem jednoznačně pro navázání spolupráce se zemědělsky hospodařícími subjekty a subjekty podnikajícími v lesním hospodářství, je třeba projednat s nimi konkrétní podmínky opatření přijatelných z obou zúčastněných stran tak, aby se zlepšily podmínky k lovu spárkaté zvěře.
Vzhledem k tomu, že doba nouze je v průmyslově obhospodařovaných lesích a polích 365 dní v roce, jsem proto pro zákaz přikrmovat a krmit spárkatou zvěř mimo dobu nouze, kromě odváděcího přikrmování ve velkých lesních komplexech.
A dovolím si na závěr ještě jednu poznámku. V roce 1979 byla přijata Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Řada evropských smluv č. 104, Česká republika je jejím signatářem). Tato smlouva kromě jiného ve své příloze č. IV - Zakázané metody a prostředky odchytu a zabíjení a zakázané dopravní prostředky zakazuje zdroje umělého osvětlení, hledí pro střelbu v noci a pasti, jestliže jsou použity k zabíjení ve velkém měřítku nebo k zabíjení bez výběru. Tedy prostředky, které metodický pokyn bez legislativního schválení uvádí. Zdá se mi, že by ČR mohla být sankcionována za propagaci nehumánního přístupu k volně žijícím živočichům.
Ing. Luděk KRÁLÍČEK,
vedoucí odd. myslivosti a loveckého střelectví Sekretariátu ČMMJ


Vydaná Doporučená opatření pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky, které vydalo MZe dne 12. 11. 2007, lze podle mého názoru hodnotit z hlediska tří základních pohledů - z hlediska obsahu, závaznosti a účinnosti.

ad 1) Pokud se podíváme na obsahovou stránku věci, hned v bodě 1 se mluví o sankci podle § 64 odst. 4, zákona o myslivosti uživateli honitby při překročení normovaných stavů spárkaté zvěře v případě nesplnění lovu celkového počtu spárkaté zvěře. Neznám státní správu myslivosti, která by byla schopna v honitbě zjistit a prokázat překročení normovaných stavů zvěře.
Apelace na státní správy myslivosti o neprodleném a vstřícném vyřizování žádostí k lovu podle § 36, odst. 5 a § 39 a to 6 let od platnosti zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. svědčí o neznalosti praxe a je alibistickým doporučením. Problémem není včasné vyřizování žádostí ze strany státní správy myslivosti, ale spíše tlak uživatelů honiteb na lov nenormované trofejové zvěře (podle § 39), která "hlavně" působí škody a v případě škod toho uživatelé honiteb využívají jako argument distancující je od odpovědnosti za škody.
Vyjímky ze zákazných způsobů lovu (pomocí zdrojů umělého osvětlení) jsou využívány zejména v období setí kukuřic a následné ochrany osetých ploch. Velkou nevoli veřejnosti vyvolalo doporučení MZe lovit na společném lovu daněly, daňčata, srny a srnčata. Nechuť uživatelů honiteb k lovu srn a srnčat je jednoznačná a neznám uživatele honitby, který by o tento způsob lovu požádal. Nemluvím ani o technice lovu v době, kdy nikdo nerozezná při společném lovu shozeného srnce od srny. Zajímavé přitom však je, že lov jiné holé zvěře na společných lovech řadě uživatelů honiteb nevadí a provozují ho.
Doporučení k využití odchytových zařízení k lovu spárkaté zvěře a následné jejich lovení (správně postřílení) je rovněž pro uživatele honiteb neetické a na řadě míst by nastal i problém s nemysliveckou veřejností.
Pro mě nepochopitelným doporučením však je návrh MZe státní správě myslivosti, aby při aplikaci § 39 vložila uživateli honitby do rozhodnutí opatření: "Navázat spolupráci se zemědělsky hospodařícími subjekty a subjekty podnikajícími v lesním hospodářství, projednat s nimi konkrétní podmínky opatření přijatelných z obou zúčastněných stran tak, aby se zlepšili podmínky k lovu spárkaté zvěře." Pokud by někdy úředníci státní správy myslivosti z MZe jednali jako uživatelé honiteb se zemědělsky hospodařícími subjekty o zlepšení podmínek k lovu spárkaté zvěře, nikdy by takovéto opatření nemohli navrhnout, protože řada zemědělských subjektů nebere uživatele honiteb jako partnery, natož aby s nimi jednaly na základě "nějakého" rozhodnutí státní správy myslivosti.
Zakázat přikrmovat a krmit spárkatou zvěř mimo dobu nouze kromě odváděcího přikrmování ve velkých lesních komplexech je velkým problémem a tento nešvar se rozšířil právě z důvodu nemožnosti lovit zvěř ve velkých lánech obilí, řepek a kukuřice. Je to často jediný způsob, jak alespoň částečně redukovat zvěř, která téměř po dobu půl roku nelze jinak lovit.

ad 2) Z hlediska závaznosti pro nižší stupně státní správy myslivosti není žádný důvod k panice, neboť se jedná o doporučení. Lze připomenout např. metodické pokyny a doporučení MZe k uvádění honiteb do souladu se zákonem o myslivosti, které nejen že nerespektovaly ani krajské úřady, ale dokonce vydávaly rozhodnutí naprosto protichůdná.
Lze si připomenout Doporučená opatření pro redukci početních stavů prasete divokého na území České republiky vydané MZe dne 29. 11. 2005, které skončilo v šanonech úředníků státní správy myslivosti bez povšimnutí.
Lze si připomenout aktivitu MZe v roce 2005, kdy vydalo brožuru Pravidla a postupy pro oceňování náhrady škod způsobených užíváním honitby a zvěří na honebních pozemcích, polních plodinách, vinné révě, ovocných kulturách nebo lesních porostech. (autoři JUDr. Antonín Charvát, Ing. Jan Mikula, CSc., Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha Ruzyně, vydalo MZe) a uvedení autoři znovu Pravidla připomenuli v poslední Myslivosti č. 12/2007 (článek Jak chápat pojem vysokocenná plodina). Opět se zde píše, že mezi vysokocenné plodiny patří jahody. To však vůbec nevadilo v roce 2005 Krajskému úřadu pro Středočeský kraj, který rozhodl zcela opačně s vydanými Pravidly a jahodu vyloučil z vysokocenných plodin. Tímto bezprecedentním rozhodnutím KÚ zavinil, že uživatel honitby vynaložil zcela zbytečně 120 000 Kč za vedení soudních sporů.

ad 3) O účinnosti vydaných Doporučení nejsem vůbec přesvědčen, protože neřeší dlouhodobý problém uživatelů honiteb se škodami zvěř a z mého pohledu problém pouze se škodami způsobenými prasetem divokým, jejichž stavy uživatelé honiteb po dobu půl roku nemohou regulovat. Ekonomický tlak na zemědělce, rozšiřování zemědělských ploch pro produkci biopaliv a bionafty navíc prohlubují devastaci krajiny s negativními dopady na zvěř i ostatní živočichy.
Přínos MZe bych v současné době spatřoval v prosazení změny státní politiky ve vztahu k zemědělsky hospodařícím subjektům, a to např. stanovením maximální výměry jednoho bloku obhospodařovaných pozemků, povinnost rozčlenění těchto bloků plodinami umožňující lov (vzdálenost pasů členící pozemek, ponechání volného pasu u lesa atd), povinnost zřizování biokoridorů, biopasů stanoveným procentem z celkově obhospodařované plochy a tyto činnost zemědělcům přímo dotovat .
Otázka je, zda v době, kdy MZe připravuje jako hlavní prioritu privatizaci státních lesů ("určitě silně poškozených zvěří"), bude na prosazení seriozních opatření chuť a čas.
Domnívám se, že pokud zemědělci nebudou povinni jednat s uživateli honiteb, nelze stavy prasete divokého účinně regulovat. Škody způsobené ostatní spárkatou zvěří jsou v posledních letech pouze vděčnou a uměle vykonstruovanou mediální kauzou ze strany ekologických hnutí.
Za poslední tři roky jsme si opět v praxi ověřili, že jedna tuhá nepříznivá zima dovede stavy spárkaté zredukovat více než snaha uživatelů honiteb či vydaná Doporučená opatření pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky.
Milan KUBŮ,
jednatel OMS ČMMJ Příbram


Domnívám se, že je velmi důležité, aby vlastníci pozemků jednali s držiteli honiteb při odpovědném sestavování plánů mysliveckého hospodaření. Důsledkem musí být eliminace škod zvěří na zemědělských plodinách i lesních porostech. Zároveň je třeba i komplexní posouzení vlivu jiných škodlivých činitelů (vítr, sníh apod.). Vytváření oblastí chovu zvěře má pak velký význam v jednotném dohodnutém pohledu na chov zvěře v dané oblasti. Je to jedna z cest řešení výše početních stavů zvěře. Změny v zakázaných způsobech lovu by vedly ke změně stávajícího zákona o myslivosti, což by asi nebylo řešeno okamžitě. Nezbytná je intenzivní spolupráce uživatelů honiteb se zemědělsky a lesnicky hospodařícími subjekty na řešení celkové problematiky chovu zvěře.
Ing. Miroslav KUTÝ,
předseda Ekologické komise ČMMJ

Pracovníci státní správy myslivosti by měli povolovat navrhované výjimky ze zakázaných způsobů lovu velmi zodpovědně při zvažování specifických podmínek v každé z honiteb.
Měly by být brány v úvahu především skutečný stav zvěře v honitbě, i možnosti uživatele honitby případně stavy zvěře snížit. (Jiný počet především holé zvěře je fyzicky a zodpovědně schopen ulovit jeden nájemce honitby, jiný počet 40 členů mysliveckého sdružení.)
Snahou všech by mělo mít v honitbě optimální stavy spárkaté zvěře v přijatelném věkovém i pohlavním zastoupení, tomu by měly sloužit i případně povolené výjimky ze zakázaných způsobů lovu. Skutečné stavy zvěře i možnosti snížení těchto stavů jsou velmi rozdílné v každé z honiteb i na území jedné ORP (obce s rozšířenou působností).
Ing. Jan LACINA,
státní správa lesů a myslivosti MÚ Šternberk

Již sám název Ministerstvem zemědělství zaslané informace stanovuje jednoznačně váhu uvedených navrhovaných opatření. Jedná se totiž, viz název, o Doporučená opatření pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky. Rozhodně se nedá předjímat, že všechna doporučená opatření budou využívána vlastníky honebních pozemků a orgány státní správy celoplošně v plném rozsahu. Je třeba ale také uvést, že tato navrhovaná doporučená opatření nejsou v kolizi se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění.
To, že je v České republice na konkrétních lokalitách významný problém ve vztahu mezi lesním nebo zemědělským hospodářstvím a spárkatou zvěří není rozhodně sdělením žádné novinky. Je věcí vlastníka honebních pozemků jakým způsobem si ochranu svého majetku ošetří v nájemní smlouvě (pokud je honitba pronajímána) nebo do jaké míry je schopen tolerovat poškození svého majetku zvěří, pokud honitbu užívá ve své režii. Posuzování výše škod působených zvěří na lesních porostech by mělo být součástí posouzení ekosystému v celém jeho spektru.
Například z pohledu státního podniku Lesy České republiky je totiž jenom matematické meziroční porovnání výše škod způsobených zvěří na lese značně zavádějící, protože v porovnání uplynulých dvou období 2005/06 a 2006/07 došlo ke snížení výše vyčíslených škod zvěří na lese o více než 41 % (nezabývám se subjektivním posouzením délky a tuhosti zimního období v obou letech a rovněž se nezabývám objektivním posouzením konstrukce vyhlášky MZe č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích), a přesto jsou lokality v České republice, kde nejsou stavy zvěře v souladu s lesním (zemědělským) hospodařením.
Publikovaná doporučená opatření chápu jako možnost, pro vlastníky honebních pozemků, navázání komunikace s orgány státní správy myslivosti k řešení případných problémů poškozování svého majetku zvěří. Považuji také za rozumné omezení platnosti těchto opatření, nejdéle do 31. 3. 2008. Po tomto datu bude pro MZe a pro nás pro všechny určitě velmi zajímavé vyhodnocení využití a také vyhodnocení účinnosti těchto navrhovaných opatření.
Ing. Josef VLÁŠEK,
člen Myslivecké rady ČMMJ

MZe ČR dává prostřednictvím vydaných opatření možnost státní správě myslivosti na úrovni obcí s rozšířenou působností využít uvedené prostředky k regulaci početnosti uvedených druhů spárkaté zvěře. Je samozřejmě na odborném posouzení pracovníka státní správy, zda tuto možnost využije, zejména s ohledem na znalost lokálních stavů zvěře a místních podmínek.
Osobně se domnívám, že § 36 je nešťastný, a to bez ohledu na vydaná doporučená opatření. Lov samičí a mladé daňčí a srnčí zvěře považuji za nemyslivecký a nehumánní. Zejména u srnčí zvěře. Zvěř je lovena v pohybu, bez možnosti posouzení věku, hmotnosti, chovnosti a dalších důležitých aspektů průběrného odstřelu. O jakém selektivním odstřelu chceme tímto způsobem lovu hovořit? A kýžený výsledek snížení stavů by se stejně nedostavil. Tomu napomůžeme pouze dlouhodobě odborně vedeným managementem chovu naší zvěře (vyrovnání poměru pohlaví, správný poměr věkových tříd, kvalitní selektivní odstřel).
Z doporučených opatření vidím jako rozumné použití osvětlení pro lov zvěře v noci. Myslím tím však jen zvěře černé (jiná se podle zákona o myslivosti za noci ani lovit nesmí), jejíž populační dynamika má v posledních letech v celé Evropě výrazně rostoucí charakter.
RNDr. Jiří ZBOŘIL,
jednatel OMS Olomouc

Snímky Werner Nagel
Zpracování dat...