Časopis Myslivost

KUNA PROVOKATÉR

Myslivost 1/2008, str. 78  Jaroslav ŠPRONGL
CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT „Je mnoho zvláštního mezi nebem a zemí“, říkají lidé a myslí tím vlastně: „Je hodně věcí v přírodě, které si zatím neumíme vysvětlit.“ Platí to i o živočišné říši a samozřejmě také o chování zvěře. Leckdo by mohl vyprávět … Odborníci se nám snaží třeba vysvětlit skutečnost, že na podzim je najednou v polích a loukách vidět méně zajíců než zjara, jejich úbytkem způsobeným nedostatkem kvalitní výživy. Kdepak! Dobře vědí, když zalistují v kalendáři přírody, že se blíží čas honů, a tak se koukají poschovávat, kde se dá.

Stejně jako nadějní srnci "chlubivci" se vám budou promenovat pod posedem v plném slunci, zatímco ti průběrní vycházejí opatrně až na samou tmu. Čtou si snad po večerech v Hromasově učebnici myslivosti nebo v našem časopise, jak to s tím jejich lovem vlastně je?
Někdy vás ale nezvyklým chováním překvapí i další zvěř. Třeba rybařící kňour nebo provokující kuna .

KUNA PROVOKATÉR
"Himlhergotdonrvetr!" zaklel Walter, jak si to pamatoval od svého německého dědečka. A důvod? Když večer, již za tmy, přijeli s ženou a dcerou na chalupu, kde chtěli oslavit vánoční svátky, šlápl na posledním schůdku přede dveřmi do něčeho měkkého - a dobře tušil, o co asi půjde. Taky že opravdu šlo o trus kuny, který ale na tomhle místě nebyl žádnou výjimkou. Z nějakých důvodů ho tu nalézali při svých příjezdech z Prahy téměř pravidelně. Přitom kuna se neusídlila v jejich chalupě, snad z obav z "westíka" Gauča, kterého vždy také přivezli sebou, ale u nejbližších sousedů. Svědčily o tom všechny možné stopy .
Tentokrát se už ale Walter na provokující šelmičku opravdu naštval. A jeho hněv znásobily výčitky ženy, kdo to má po té potvoře pořád uklízet. Proto jakmile zatopil a vyčistil poznamenanou podrážku svých zimních bot, vyrazil do místního hostince s nadějí, že tam jako obvykle bude sedět i někdo z myslivců, které požádá o trestnou výpravu. A taky že tam byli a taky že na jeho několika drsoni i jasoni dotovanou žádost kývli.
Druhý den už malá parta, po krátkém občerstvení u Waltra a jeho "ženských", obstoupila sousedovu chalupu. Početné stopy na čerstvě napadlém prašanu dosvědčovaly, že by kuna měla být uvnitř. Objednatel lovecké výpravy od ní měl klíče, protože občas si navzájem vypomáhali třeba zatopením před příjezdem nebo vpuštěním řemeslníků z důvodů nutné opravy a podobně. Samozřejmě si vyžádal po telefonu od souseda povolení k "akci kuna", ale ten byl jen rád, protože její přítomnost v chalupě mu už také začala docela vadit. Však to mnozí znají.
K plnému pochopení následujícího děje je třeba trochu popsat jeho jeviště. Obě chalupy stály ve stráni nad potokem v typické podhorské vesnici, kde jsou domky rozházeny podél cest vinoucích se údolími. Ta s kunou měla vchod na půdu přímo ze stráně, k níž byla přilepená tak, že střecha s dvěma okénky, vlastně takovými vikýři, sahala až k zemi.. A právě tímhle vchodem poslal samozvaný velitel operace Ríša Waltra, aby otevřel okénka a vpustil na půdu svého psa s tím, že myslivci budou rozestaveni u všech v úvahu přicházejících únikových cest.
Walter ovšem s nasazením rodinného miláčka váhal: "Vždyť ta krvelačná šelma Gaučíka eště zakousne." "West highland white teriér je prostě teriér jako každej jinej. Ten se jen tak nedá," oponoval Ríša. "Jenže Gaučo dělá čest svýmu jménu a život tráví na gauči, ne v norách," nedal se jen tak přesvědčit majitel životem zkaženého teriéra. Nakonec ale uznal, že pes je důležitým prvkem plánu - a tak pozotvíral, co měl, a vypustil na půdu natěšeného Gauča. Ten začal hned hlásit.
"Tamhle je!" vykřikl vzápětí nejstarší člen expedice, který bez brýlí nedokázal najít ani půlitr s pivem na stole před sebou, a hozenou ranou vypálil po jednom z vikýřů. Broky zabubnovaly po plechové střeše a z vikýře vypadl bílý pejsek, který se skulil do vysoké vrstvy čerstvého sněhu pod ním.
"Ten blb mi snad zastřelil psa!" nechal stranou úctu ke stáří nešťastný majitel "westíka" a v myslivcích by se krve nedořezal. Vzápětí si ale všichni oddechli - Gaučo se začal hrabat ze sněhu. Doyen sdružení totiž jak špatně viděl, tak špatně střílel, takže se psem se nepotkal ani jeden brok. Z okna zřejmě vypadl leknutím - a malá výška spolu s množstvím sněhu zabránily zranění. Pocitu úlevy, který se zmocnil všech přítomných, spojenému s povolením pozornosti ale využila pronásledovaná kuna a vyskočila za Gaučem.
"Tamhle je! Střílejte! Honem! Ať neuteče!" volali jeden přes druhého, ale nikdo si tu ránu na kunu kličkující mezi polekaným psem, jeho majitelem a myslivci nerisknul. Další rány se zdržel i onen ukvapený střelec - ten ale hlavně proto, že kunu neviděl, byla na něj moc malá . Tak se stalo, že jediným výsledkem trestné výpravy byla lehce postřelená střecha sousedovic chalupy a gaučový teriér vyděšený setkáním s kunou stejně jako tím, že se po něm střílelo.
Takový neúspěch si ovšem místní myslivecké sdružení nemohlo dovolit. Brzy by se totiž po kraji rozšířila legenda o tom, jak si kuna udělala dobrý den ze sedmi statečných myslivců, kteří místo po ní stříleli po svém nejlepším pomocníkovi. Když chalupu Pražáků neosvobodila od nezvaného hosta společná akce, nezbylo než zkusit si na něj v tichosti počkat. Na sněhu a krátce před úplňkem bylo dobře vidět, chtělo to jen nějakou návnadu a pak trpělivost. A ochotu snášet noční mráz. No - ono se tohle všechno snadno řekne a napíše, ale zkuste to pak udělat! Los padl na nejmladšího, věkem i dobou držení loveckého lístku, člena místního sdružení - celkem pochopitelně. Takovéhle věci vždycky a všude odnesou nováčci. Martin se ale ani moc nebránil, navíc by to pro něj byla první kuna. Jak přešly svátky, začal s nočním lovem.
Walter se ženou i svým psím hrdinou odjeli zpátky na Prahu s tím, že se za pár dní vrátí oslavit pro změnu konec roku. Dceru Míšu ale v horách nechali - připravovala se na zkoušky po třetím semestru Zemědělské univerzity a tady na chalupě měla nejvíc klidu.
A tak se stalo, že Míša seděla ve vytopené chalupě nad skripty a Martin na rybářské stoličce kousek od návnady mezi oběma chalupami.
"Není vám tam zima? Nechcete se chvíli ohřát?" zavolala na něj Míša, když se vyšla na verandu trochu provětrat od učení a spatřila schoulenou postavu v hubertusu a beranici. Martin ji v první chvíli chtěl napomenout, aby byla tiše, že takhle se kuny nedočká. Ale pak si uvědomil, že už mu tváře skoro omrzají, a nabídku na trochu tepla přijal.
V dalších nocích do návratu rodičů nové příznivkyně myslivců, tedy zvláště toho jednoho, a myslivosti trávil postupně stále méně času na stoličce ve sněhu u návnady a více ve vyhřáté světnici ve společnosti příjemné studentky. Kuna na to zřejmě rychle přišla a na své noční výpravy si vybírala ty chvíle, kdy byla varta opuštěná. A Martin musel občas po ránu zametat stopy po ní, aby nebyl za úplného nešiku. Stejně se chlapi divili, že ji nedostal, když poctivě tráví celé noci na čekané.
No - abychom to už zbytečně neprodlužovali. Z kuny provokatérky se tak časem stala pro změnu jakási kuna dohazovačka. Walter se ženou a Gaučem s novým rokem zase odjeli a rádi vyhověli přání Míši, že by se ráda dál učila na zkoušky na chalupě. "To mám radost, že jsi takhle rozumná," chválila její rozhodnutí matka. "V Praze by tě to táhlo na diskotéky a na rande za klukama, tady budeš mít opravdu klid!" A to tedy měla.
Sotva odjeli, začal Martin totiž zase chodit na kunu. No na kunu . A chodil na ni dál, kdykoliv se Míša objevila sama na chalupě, i v době, kdy už byla hájená (tedy ta kuna). Nepovažoval za nutné to své nové kamarádce sdělit. Ale i kdyby jí seznámil s příslušným paragrafem příslušné vyhlášky, Míše by to asi bylo stejně jedno.
Jak se dál vyvíjel jejich příběh, to už moc nesouvisí s naší soudničkou o lovu kuny na nehonebním pozemku, ať už šlo vlastně o společný nehlášený hon nebo individuální lov na čekané. Ostatně - kuna se v noci ani lovit nesmí, že?!
A jak se dál vyvíjel příběh kuny? Jako by si uvědomila, že její provokování s trusem před Walterovou chalupou ji málem stálo život, přestala s tím a tiše a nenápadně dál přečkávala u sousedů. Statečný Gaučo je ovšem přesvědčen, že kunu vypudil od své chalupy právě on .

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 40 (povolení lovu mimo dobu lovu), § 41 (povolení lovu na nehonebních pozemcích) a § 45 (zakázané způsoby lovu) zákona o myslivosti, § 1 (doba lovu jednotlivých druhů zvěře) vyhlášky č. 245/2002 Sb.

Na motivy skutečného případu připravil
Jaroslav ŠPRONGL
Zpracování dat...