Časopis Myslivost

Lov zvěře odchytem

Myslivost 1/2008, str. 18  Ing. Eva CÍSLEROVÁ, Ing.František HAVRÁNEK,CSc., Ing. Martin HUČKO
Nárůst počtů predátorů střední velikosti jako je liška, jezevec, nebo kuny, nemluvě o psíku mývalovitém a norku americkém, je v současnosti mnohde limitujícím faktorem populační dynamiky drobné zvěře a řady dalších živočišných druhů. Používání pastí je způsob lovu, který nám významně pomáhá tento problém řešit. Některé druhy pastí jsou dokonce dotovány státem. Z uvedených důvodů jsme připravili pro časopis Myslivost sérii článků, které se danou problematikou zabývají a pokouší se přinést čtenářů

Řada informací a technických dat byla převzata z publikace Zařízení pro odchyt zvěře, kterou vydalo Ministerstvo zemědělství v roce 2007.

Na úvod trochu filozofie
Lov, a především odchyt, zvířat do smrtících nebo živochytných pastí může přinášet zvířatům, v našem případě zvěři, neúměrně vysoké utrpení, které se vymyká stresu a bolesti, která může postihnout jedince druhu ve volné přírodě. Je třeba si přiznat, že tomuto významnému aspektu výkonu práva myslivosti není vždy ze strany myslivců věnována potřebná pozornost. Naopak tradičně velká pozornost je pak věnována vzdávání úcty ulovenému kusu. Jedná se zde o jistou nevyváženost.
Na problematiku vnímání bolesti, utrpení a inteligence zvířat vůbec, existovaly v různých obdobích vývoje lidstva, různé názory. Velmi zevrubně tuto otázku zpracoval Coren, S., (1997), který se zabýval především inteligencí a vnímáním psů. Dále uvedené teze však lze aplikovat i na ostatní savce.
Skutečností je, že primitivním národům, které byly sžity s přírodou, nedělalo evidentně žádné problémy přisuzovat zvířatům a především psům inteligenci a někdy i řeč. Když kupříkladu počali běloši kolonizovat africké Kongo, střetli se s mnoha domorodými pověstmi o psech jakožto dárcích ohně, velkých lovcích a dokonce učitelích. Bajka zřejmě vychází z logické úvahy, že dosadíme-li se my lidé, znalí života zvířat, do situace, v níž se zvíře nachází a můžeme přitom předvídat jeho chování s využitím vlastního uvažování, pak to lze považovat za argument podporující názor, že vědomí a inteligence hraje v chování zvířete obdobnou roli.
Stejně jako primitivní národy braly vysokou psí inteligenci za danou, uvažovali o ní i prvotní vědci, kteří se zabývali chováním zvířat. Mezi ně patřil například řecký filozof Aristoteles. Jeho hlavním zájmem bylo zkoumání samotného života, nikoliv jen inteligence tvorů. Věřil, že je několik různých kvalit života a že různí tvorové pouze ztělesňují větší či menší množství životních kvalit. Došel k závěru, že lidé i psi mají stejné emoce. Tyto závěry akceptovalo mnoho dalších velkých myslitelů, mezi nimi třebas i svatý Tomáš Akvinský.
V sedmnáctém století pak převládla zcela jiná filozofie. Známý filozof Descartes tvrdil, že zvířata jsou pouhé biologické stroje. Výsledkem Descartových úvah pak bylo ospravedlňování různých krutostí vůči zvířatům. Postupem času vedlo toto uvažování k experimentům, při nichž byla zvířata přibíjena živá za všechny čtyři tlapky k desce stolu, neboť v zájmu chirurgie bylo zkoumat oběhový systém v živém tvorovi. Lidé kteří soucítili s ubohými tvory, sklízeli posměch jako nevzdělaní blázni. Celou Descartovu filozofii završil francouzský filozof Nicolas de Malebranche, který prohlásil, že zvířata žerou bez chuti, křičí bez bolesti a jednají aniž by o tom věděla, nic necítí, ničeho se nebojí, nic nevědí. Bohužel se takové názory objevují i v současnosti, nebo se tak někteří lidé chovají.
Novější filozofií, která vrhá představy o úrovni vnímání zvířat nazpět, je behaviorizmus. Pojem behavioristický značí přístup založený spíše na pozorování vnějších projevů zvířecích aktivit, než vnitřních stavů.
Skutečností však je, že nové výzkumy zvířecího chování, stále více podporují teorii stejné motivace chování zvířat a lidí, tak jak to napsal ve svém díle "O původu člověka" již Charles Darwin. Uvádí zde, že jediný rozdíl mezi inteligencí člověka a jeho nižších příbuzných savců je "jeden stupeň, ale ne druh". Došel k názoru, že "smysly a intuice, různé emoce a schopnosti, jako je láska, paměť, pozornost, zvědavost, uvažování atd., kterými se chlubí lidé, mohou být v počáteční nebo plně rozvinuté formě nalezeny i u zvířat".

Není třeba pochybovat o tom, že se většina nás myslivců, především těch kteří se zabývají kynologií, se ztotožní s uvedenými názory Charlese Darwina a nikoliv s Descartovou teorií zvířat - necitelných strojů. To platí především o psu, v případě lišky uvězněné v pasti, nebo třeba v případě domácího zvířete (prasete, králíka), které je chováno v nevyhovujících podmínkách (malý špinavý chlívek, králíkárna) se nám spíš "hodí do krámu" náhled Descarta nebo behavioristů, protože se nám s ním lépe žije. I tato zvířata však prožívají z lidského hlediska pochopitelný strach, paniku a cítí žízeň a bolest, trpí nečinností atd. Podle toho bychom se měli chovat nejen při používání pastí, ale při styku se živou zvěří vůbec. Naší snahou by mělo být minimalizovat negativní stránky lovu na lovené jedince, tak aby nevybočovaly z úrovně, se kterou se zvěř v přírodě setkává, neboť právě my myslivci a naše působení v přírodě by s ní mělo harmonizovat.

Je tedy přijatelný lov do pastí?
Pak se zde ovšem nabízí otázka zda je lov do pastí, z hlediska etického, vůbec přijatelný a proč se mu chceme na stránkách Myslivosti vůbec věnovat. Zde je třeba si uvědomit, že při správném používání povolených typů pastí nedochází zřejmě k situacím, které by se vymykaly úrovni stresu a bolesti, které v přírodě běžně nastávají a jsou dokonce její nedílnou součástí. Na každém kroku se zde odehrávají dramata lovu a smrti. Predace je vlastností druhů stojících na vrcholu potravních pyramid, kam bez diskuze patří i člověk, jako součást ekosystému. Musí zde dokonce navíc suplovat některé druhy, které v současné přírodě absentují. Příkladem je současná populační exploze predátorů střední velikosti (liška, kuny, jezevec, mýval, norek americký a další). Řešení tohoto problému spočívá především na myslivcích, a je spojeno s využitím efektivních způsobů lovu - redukci populací vybraných druhů zvěře. Mezi neopomenutelné nástroje přitom tradičně patří právě používání pastí. To aby pasti ve svém principu (konstrukci) nepůsobily neúměrný stres a bolest lovené zvěři, je ošetřeno mysliveckou legislativou i legislativou ochrany zvířat, avšak za to, aby zvěř v pastích skutečně netrpěla, jsme zodpovědní především my, kteří je používáme. Jedná se především o to, aby pasti byly co nejčastěji kontrolovány a chycení jedinci usmrceni rychle. Jedině tak nebude překročen práh bolesti v přírodě běžně se vyskytující.

Právní předpisy na ochranu zvířat související s odchytem zvěře
Při používání pastí se musíme řídit jednak Zákonem č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon na ochranu zvířat proti týrání") a zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o myslivosti"). Zákon na ochranu zvířat proti týrání v ustanovení § 14 uvádí následující:
(1) Je zakázáno odchytávat nebo usmrcovat volně žijící zvíře:
a) pomocí oka, tlučky, sítě, smyčky, pytláckého oka, harpuny nebo čelisťových pastí anebo pomocí obdobně zkonstruovaného zařízení,
b) pomocí jedovatých návnad a jedů v jakýchkoliv formách včetně plynování, nejde-li o případ podle odstavce 2,
c) do jestřábích košů a pomocí lepu,
d) pomocí výbušnin,
e) pomocí luků a samostřílů,
f) pomocí elektrického proudu, nejde-li o výkon práva upravený zvláštními předpisy2a),
g) pomocí poloautomatické nebo automatické zbraně se zásobníkem schopným pojmout více než 2 náboje, nejedná-li se o případ podle ustanovení §5 odst. 2 písm.c),
h) pomocí zbraně s hledím pro střelbu v noci, s elektronickým hledím apod.,
i) pomocí letedla nebo motorového vozidla,
j) pomocí zvuku magnetofonu nebo podobného zařízení, mimo zařízení používaných, v souladu se zvláštními právními předpisy2a),
k) pomocí zrcadla nebo jiného oslňujícího zařízení,
l) pomocí zdroje umělého osvětlení a zařízení pro osvětlení terčů,
m) pomocí formalínových nebo lepících pastí,
n) pomocí zvířat použitých jako živá návnada, nebo nástraha, nejde-li o lov podle zvláštních předpisů1d).

(2) Deratizace, odchyt a usmrcování volně žijících zvířat patřících mezi škodlivé organizmy se řídí zvláštními předpisy.2),2c),2e),2f)

(3) Provozovatel odchytových zařízení je musí provozovat tak, aby odchycená zvířata nebyla týrána.

(4) Zákaz odchytu do sítí se nevztahuje na odchyt savců nebo ptáků za účelem zazvěřování honiteb, ptáků za účelem ornitologického výzkumu, na odchyt zvířete drženého v zajetí anebo na odchyt toulavého nebo opuštěného zvířete. Zákaz se nevztahuje na odchyt ryb v rybářských revírech, který provádí uživatel revíru. Pro účely ornitologického výzkumu dále neplatí zákaz odchytu ptáků za použití zvuku magnetofonu nebo podobného zařízení.

(5) Zakazuje se odchyt jedinců druhů původních volně žijících na území České republiky pro chov ve farmovém chovu, zájmovém chovu nebo chovu, jehož cílem je domestikace.

(6) Každý, kdo se ujal péče o jedince volně žijícího druhu zvířat, který není v důsledku zranění nebo z jiných okolností schopný existence ve volné přírodě, je odpovědný za jeho zdraví a stav a je povinen zajistit o něj péči v souladu se zvláštními právními předpisy, za takovou péči se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání zvířete do záchranné stanice, nebo pokud se jedná o zvěř, mysliveckému hospodáři. Jde-li o zvíře zvláště chráněného druhu, postupuje se v souladu se zvláštním předpisem.

(7) Pro ochranu letišť, městských aglomerací nebo jiných objektů je povoleno použít sokolnicky vycvičených dravců, je-li to v souladu se zvláštním právním předpisem.

Obdobně jako v zákoně na ochranu zvířat proti týrání je problematika odchytu a zakázaných způsobů lovu řešena v v ustanovení §45 zákona o myslivosti.
(1) Lov zvěře smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání. Zakazuje se:
a) chytat zvěř do ok, na lep, do želez, do jestřábích košů, tluček a nášlapných pastí a pomocí háčků, chytat ondatry do vrší,
b) lovit zvěř způsobem, jímž se zbytečně trýzní, trávit zvěř jedem nebo ji usmrcovat plynem,
c) lovit zvěř do sítí, pokud nejde o její odchyt za účelem zazvěřování nebo u zvěře pernaté o ornitologický výzkum,
d) lovit zvěř pernatou na výrovkách, lovit zvěř s pomocí živých živočichů jako návnad,
e) nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů, ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm,
f) lovit sluku vyháněním pomocí psa a plašením s honci,
g) lovit zvěř s pomocí elektrických zařízení schopných zabíjet nebo omráčit, zdrojů umělého osvětlení, zrcadel, zařízení pro osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zvětšením obrazu nebo pro převracení obrazu, reprodukční soustavy s hlasy zvěře, výbušnin,
h) lovit zvěř s pomocí mechanismů pohybujících se po zemi, nad zemí nebo po vodě, pokud nejde o loď plovoucí rychlostí menší než 5 km/hod.,
i) střílet zvěř jinou zbraní než loveckou (dlouhou palnou zbraní kulovou, brokovou nebo kombinovanou, určenou k loveckým účelům),
j) střílet zvěř zakázanými zbraněmi, jejich doplňky a střelivem, 24)
k) střílet zvěř srnčí jinou zbraní než kulovnicí s nábojem s energií ve 100 m nižší než 1000 J (joulů) a ostatní zvěř spárkatou nižší než 1500 J; to neplatí při lovu selete a lončáka prasete divokého, které lze při nadháňce, naháňce nebo nátlačce střílet i brokovnicí s jednotnou střelou,
l) střílet zvěř z poloautomatických nebo automatických zbraní se zásobníkem schopným pojmout více než 2 náboje,
m) lovit zvěř kromě prasat divokých a lišek obecných za noci, tj. hodinu po západu slunce až do hodiny před východem slunce; lovit prase divoké a lišku obecnou v noci bez použití vhodné pozorovací a střelecké optiky,
n) lovit zvěř v době nouze ve vzdálenosti do 200 m od krmelců a slanisek,
o) dávat do krmiva lákací a narkotizační prostředky, pokud to není prováděno za účelem odchytu,
p) střílet zvěř na hnízdech a vystřelovat hnízda,
r) lovit zvěř na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků,
s) lovit zvěř na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby, lovit bažanty ve vzdálenosti do 200 m od sousední bažantnice a v těchto vzdálenostech přikrmovat zvěř, umísťovat myslivecká zařízení a provádět lov z mysliveckých a jiných zařízení,
t) střílet spárkatou zvěř v odchytových a aklimatizačních zařízeních a v přezimovacích objektech, s výjimkou zvěře poraněné a chovatelsky nežádoucí,
u) lovit na společném lovu zvěř spárkatou kromě laní a kolouchů jelena evropského a jelena siky, muflonek a muflončat, selete a lončáka prasete divokého; tento zákaz se netýká lovu v oborách,
v) střílet zajíce polního, bažanta obecného, orebici horskou, perličku obecnou, kachnu divokou, poláka velkého, poláka chocholačku, lysku černou, husu velkou, husu běločelou a husu polní jinak než loveckou zbraní brokovou na společných lovech za účasti minimálně 3 střelců a stanoveného počtu loveckých psů,
w) používat olověné brokové náboje k lovu vodního ptactva.

(2) V rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o povolení, popřípadě uložení úpravy stavu zvěře v honitbě nebo o zrušení chovu určitého druhu zvěře může být uvedeno, že při této úpravě stavu zvěře neplatí některé zakázané způsoby lovu uvedené v odstavci 1 písm. g), jde-li o lov v noci, a dále v odstavci 1 písm. m), t) a u).

(3) Zákazy nebo omezení lovu stanovené zvláštními právními předpisy zůstávají nedotčeny.

Vysvětlivky: 25), 24) § 22 a násl. zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění pozdějších předpisů. 25) Například § 21, 30, § 34 odst. 2 a § 60 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 14 zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Ing. Eva CÍSLEROVÁ, Ing.František HAVRÁNEK,CSc., Ing. Martin HUČKO
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.

Zpracování dat...